Slovenská stálice od roku 1994 ČAD: Kapela, která mě dostala v Praze

Když jsem se vydal do Prahy na koncert projektu Institut klinické smrti Vlasty Henycha, čekal jsem silný zážitek – ale že mě takhle strhne slovenská kapela, která vznikla už v roce 1994, to jsem nečekal. Už jen tím, že do dnešního dne jsem bral jen slovenské Halušky, než se přejmenovali na komerční Metalindu. Každopádně jejich energie, zkušenost a charisma na pódiu mě doslova pohltily. Po tolika letech na scéně dokazují, že mají stále co říct a jejich hudba dokáže oslovit i novou generaci fanoušků. A právě o tom je dnešní rozhovor.

Vaše kapela působí od roku 1994, – co vás udrželo pohromadě Vandala s Tornádem (mění jen basáky) a motivovalo tvořit i po více než třiceti letech?
Pozdravujeme fanoušky, nebo spíše lidi, který mají rádi metalovou muziku. No my jsme zmetci, a spolu to válíme hezkou řádku let. Jo, Čad vzniknul v roce 1994, ale Tornád byl tehdy ještě malý klučina, a já kapelu zakládal s mými souputníky Tichonovem a Kostičkou, ale ti dva bláznové na muziku hodili bobek. Již v roce 1998 nastoupila na místo basačky moje ségra Basia Noiseovna.
Teď je na mateřské dovolené, no je pořád nedílnou součástí kapely. Obhospodařuje eshop a také spolutvoří mnoha textů, hlavně tich hodně agresivních. Pak v roce 2003 se k nám přidal Tornád a myslím, že je to ten čas, kdy se kapela stala skutečně kapelou. Nemáme ňákou jasnou vizi, ale máme vztek, který přetavujeme do muziky a pak máme z té muziky také radost. Plus jsme neustále na cestách a pořád jenom spíláme, jak je všecko na hovno. To nás spojuje.

Vzpomenete na vaše začátky, jak jste se dali dohromady, kdo byl váš vzor… a každopádně kde hledat podmět k názvu ČAD?
Já poslouchal hodně metalu a také hardcore a punk. Mne hodňe ovlivnili české kapely, které zpívali po česky jako Arakain, Torr, Root, Debustrol. Ale také slovenské punkové kapely. To sdělení v srozumitelným jazyku bylo pro mne vždycky důležité. A pak Alkehol, no absolutní probuzení bylo, když jsem se zaposlouchal do prvního alba kapely Svatý Vincent. To bylo tak absurdní, temné a radostné, že dodnes na to s láskou vzpomínám a také sleduji cestu frontmana a jeho zápas s chorobou i malování. Pak tu byly smečky jako Cannibal Corpse, Death, Obituary. No a nesmím opomenout Visací Zámek a Tři sestry. To je radost.

V Praze jste vystoupili jako hosté projektu Institut klinické smrti – jak jste si tuto spolupráci a koncert užili? Kde vzniknul ten impulz?
Kamaráde, to bylo jako splněný dětský sen. Já to album miluji. Pojí se mi to s dětstvím, s časem, kdy jsem s rodiči navštívil stověžatou a v každém knihkupectví bylo tohle album vystaveno. Maminka mi ho odmítla koupit, prý jsou to satanisti, a pro nás, pro nás katolíky se to nehodí, ať jsi raději koupím něco jiného. Institut mi pak půjčil kamarád a já mu ho do dneška nevrátil. Má to divný zvuk. Onoho čase jsem se ptal jak to nahrávali, prý to byl čtyřstopý magneťák a stopy se zhrávali a pak už to nešlo nijak míchat. Proto takový pekelný zvuk. Pro mě Törr rovná se Vlasta Henych a alba Armageddon, Institut klinické smrti a Chcípni o kus dál. To je trilogie absolutní zkázy a temnoty. 

Jak se podle vás proměnila slovenská rock/metalová scéna od vašich začátků do dnešní doby?
Tublatanka byla kapela, která to uměla a umí to dodneška. Live mají sice nafukovací ohně, co je divné, ale jo, aspoň se nikdo nepopálí. Byla tady Metalinda, ti jsou dnes úplně jinde, hlavně, že nosí klobouky. Pak tu byli Makar Čudra. Tam zpíval Oto Weiter, skvělý zpěvák, který pak ale začal zpívat šlágry. No a ještě Dereš. Stará kapela, kterou kdysi hráli v televizi a vyhrála i Triangel… Před časem jsme s nimi hráli, ale z popela nepovstanou. Nemá je kdo poslouchat. U nás jedou Horkýže Slíže, Desmod, Helenine Oči a Iné kafé… To jsou rockové kapely.

Sledujete rozdíl mezi slovenskou a českou rockovou scénou?
Jasně. U nás je underground a pak popové hvězdy. Nic mezi. Mám na mysli, že v Čechách je kupříkladu Marek Ztracený, jako ten, co vyprodá stadion a má desítky hitů, nebo nebohý Goťák a tam nahoře jsou také Kabáti. Pak máš garážový underground, hobby kapely, desítky malých festivalů. No a mezi tím je ten střed, co u nás není.
Kapely jako Traktor, Doga, Harlej, Alkehol… Jsou to desítky kvalitních kapel. Nejsou sice velké jako Kabát, ale hodně hrají, mají svou scénu, fanoušky a respekt. Tohle na Slovensku není. Třeba u nás je jsou tři metalové festivaly. Na každý přijde 500 lidí. Něco jako Obscene Extreme, nebo Brutal Assault, nebo Czech Death Fest, to tady není. Byl Topfest, ale je v prdely.

Nelze přehlédnou váš image, těmi ostny mi silně připomínáte mé miláčky německé Tyrant, nebyli inspirací?
Tyrant známe, ale nebylo to o nich. Ty ostny jsme zavedli kvůli našemu bývalému basákovi Kněžímu. On je totiž vášnivý sportovec a také turista a na koncerty chodil v turistickém oblečení značky Zajo. Bylo to divné a nechtěl to měnit. Tak jsme zavedli kostýmy a se Zajem byl naštěstí konec. hahaha. Mít takové ostny je zábavné a vypadá to pěkně. Také už nehrajeme v kargo kapsáčích. Byl jsem svědkem toho, jak se jeden světoznámý muzikant podivoval na tom, že slovenské a české kapely hrají na podiu v krátkých nohavicích jako by byly pracovníci v nějakým vojenským skladu… Že to nikde neviděl. Od té doby nosím dlouhé džíny. haha

Kde vzniknul nápad na text Železný mejdan (hraju si ho denně), kde opěvujete českou metalovou scénu. Ten text je prostě úžasný.
To je taková pocta. Takový dík všem těm kapelám za to, že ten metal hráli. Že to do našich končin přinesly. Ty kapely, které v textu zmiňujeme, tak dodnes hrají. Törr, Debustrol, Arakain, Kabát, Root (i když už Big Boss nemá sil). Také tam původně byli Lochnes, Morior, VAR, Masters Hammer, Kern, Citron a Vitacit, ale už se nevešli, tak zůstali jenom ty pro nás úplně top. A ten název, tak ten je zkomolený překlad Iron Maiden. Jako malý kluci jsme to neuměli přeložit a to Maiden zňelo jako Meidan, něco, na co přísahal Michal David. Haha

V čem vidíte největší rozdíl mezi tehdejším a současným přístupem k hudbě – jak u vás, tak u fanoušků?
Myslím, že tehdy byla hudba vzácná. Také nástroje a technika se nedaly obstarat tak jednoduše jako teď. Alba se poslouchali donekonečna. Znali jsme každou lebku na obalu Armageddonu od Törr… Znali jsme z bookletů jména zvukových mistrů i autora grafického návrhu. Dneska je to všecko pryč. Není na nic čas. V telefonu mám všecky alba, ke kterým jsem se v devadesátkách nedokázal nijak dostat. Ale už mi to není tak vzácné. 

Které momenty z historie kapely považujete za nejzásadnější? Bylo to vydání první desky, velký koncert, nebo něco úplně jiného?
Podle mě to bylo, když se do kapely přidal Valér Tornád, náš bláznivý bubeník. On je skvělý muzikant, ale je také geniální ilustrátor, a také dělá animované klipy a dotahuje věci v detailech. Díky němu kapela funguje, díky němu nahráváme v studiu Sono, mixujeme ve Švédsku nebo ve Státech.

Na pódiu působíte pořád velmi energicky – kde berete tu sílu a motivaci?
To je jenom z čiré radosti, že vypadneme z domovů. Visáči to hezky pojmenovali: „Doma tiše ležíme před televizí, ale na pódiu jsme pěkně drzí.“ Tak nějak to máme i my. Muzika nám dává radost. Radost nám dává sílu.

Je výhled na nějaký koncert v Čechách?
Poslední dobou nám koncerty domlouvá kamarád z Moravy Miro Štach z Metalfeast Agency. Tak hrajeme mnoho po celých Čechách.

Chystáte pro fanoušky nové skladby, ptát se na nové album je asi brzy.
Album se musí plánovat. Musí se na něm dělat. Máme plány, snad do dvou let bychom mohli nahrát nové album. Chceme také udělat reedici starého alba Psia krv z roku 2006 a k tomu dohrát nějaké nové skladby, které by odkazovali na ty starší. Uvidíme, jak se to povede.

Album 2024 – Velký tresk jste vydali i na velmi povedeném vinylu, jaký máte vztah k vinylovým nosičům? Dnes je „moderní“ jít cestou Spotify, iTunes…, klasická CD jsou pro nové kapely nemoderní a zbytečná investice.
Jak říkal Karel Gott: „Když nejsi všude, nejsi nikde…“. Takže máme desky, také CD a také streamy jako Spotify, Youtube, iTunes. CD chce pořád míň lidí, jenže my muziku posloucháme také z CD, takže je děláme. Desky jsou kurevsky drahé na výrobu, no jsou to umělecká díla a teď je dáváme lisovat v nové lisovně, kterou mají lidi ze studia Sono. Je to pecka, hraje to jak ďas!

Děkuju za váš čas, klip dnes vybírám sám a je to Železný mejdan, ale ještě nám řekněte, kde najdeme informace o kapele?
Máme stránku, máme fejsbuk, Instagram. Dej si do Googlu: „Tři kokoti ze Slovenska v okovaných koženkách co milují medvěde a řvou na lidi“ – to tě už pak navede na správnou stopu. Díky moc za tvůj zájem a podporu. Žijme!

PS: A kdy by ne, tak tady jsou odkazy:

https://vandalshop.sk
https://www.cad-band.sk