S fotografem Pavlem Šestákem

Kolem kapel, hudebních a jiných kulturních vystoupení, se pohybuje spousta lidí. Technici, osvětlovači, zvukaři, samozřejmě samotní účinkující, ale pak se objeví taková ta skoro šedá eminence, myslím tím novináři, fotografové a kameramani. Dnes těch fotografů je povícero, ale v Plzni a okolí je jedna taková ikona jménem Pavel Šesták. S jeho manželkou je můžete potkat na většině míst, kde se prostě něco odehrává. Znám Pavla už pár let a tak jsem se ho na nějaké věci zeptal.

Tak Pavle dle očekávání, kdy jsi začal fotit? A co? Asi jsi nebyl jak já, foťák už si nevybavím značku, kinofilm a většina z fotek byly naše koťata.
Fotit jsem začínal už jako kluk, a to díky tomu, že otec fotil. Měl foťák značky FLEXARET, který mám dodnes doma jako památku. Já sám jsem měl pro sebe fotoaparát PALJOT.  Fotil jsem, co se dalo. Přírodu, rodiče, prarodiče, zvířata, ale i nějaké ty památky. Prostě vše, co se mi líbilo. V té době to byly jen takové pokusy, včetně následných operací, jako bylo vyvolávání filmů, velký zvětšovák, pak vývojka a ustalovač na fotky, většinou černobílé, no a pak leštička na fotky. Veškeré vybavení bylo u nás doma. Samozřejmě se vše odehrávalo v koupelně za svitu červené lampy. Fotit se fotilo, jak už jsem říkal, pouze černobíle, jelikož barevný kinofilm byl drahý a nebyl tolik na trhu.
Při jednom z mých koníčků jsem poznal svoji budoucí manželku. Ta vždy měla, má a bude mít ráda muziku, především tu živou. Takže už v té době jsme spolu navštěvovali koncerty a dělali si nějaké ty fotky. Později jsme se dostali do fáze, kdy focení a bigbít převládal, a tak jsme si řekli, že si koupíme foťák, kameru a zkusíme něco i natočit. A tohle byl ten zásadní moment pro to, co dnes děláme a co je naším obrovským koníčkem. Po nějakém čase jsme si pořídili větší kameru a jiný fotoaparát. Díky této naší zálibě vzniklo i několik přátelství mezi námi a muzikanty. Pak přišlo i natáčení videoklipů, což nám udělá vždy velkou radost, když nás někdo osloví.

Vím, že jsi byl před lety v Africe, krásný fotky, povíš nám o tom něco? Je to jiný svět, myslím tu zemi, kde jsi byl. Ono chytit okamžik pohybu zvířete anebo muzikanta je podobná náhoda.

Ano, měl jsem tu možnost a také jsem ji využil. Oslovili mě přátelé a v roce 2016 jsem odletěl do Afriky, a to přímo do Ugandy. Je to opravdu jiný svět, příroda, zvířata, řeky, hory a samozřejmě lidé zde žijící. V oblasti, kde jsou vesnice u vodních ploch – u velkých jezer, se vesničané živí rybolovem a následně také prodejem ryb na trhu. Krásný byl zážitek, když na rozpáleném písku sušili rybáři vylovené ryby. Spíše tedy rybičky, ale za to ve velkém množství. Přehrabují je hráběmi v prostoru označeném pouze jakousi barevnou páskou a to proto, že v ten den v tomto prostoru, suší ryby třeba čtyři rodiny najednou. V první chvíli člověk pořádně neví, co se to děje, ale když přijdete blíž, tak to najednou vidíte a hlavně cítíte. Na tu „vůni“ se nedá zapomenout. Jinak se nám podařilo vyfotit a natočit mnoho krásných okamžiků.

S manželkou jste nerozlučná dvojka, tak to má být, jeden fotí, druhý točí video. Co sám vím, máte to spíše jako koníčka, ne na kšeft.
Pomáháme jeden druhému. Kolikrát se musíme rozdělit, a to, když se v jeden termín sejdou třeba dva koncerty najednou. Jinak je to tak, jak říkáš. Natáčíme, fotíme, je to veliký koníček, díky kterému máme spoustu zážitků, ale i spoustu kamarádů a přátel mezi muzikanty. A tím se dostávám k rozsahu našeho počínání, které se rozevírá do velkých rozměrů – folk, country, klasický bigbít, rock operu, hardrock, blackmetal, cimbálovou muziku a v neposlední řadě i muziku vážnou.

Líbí se mi, že nejste zaměření na určity žánr, navštěvujete od hardrockových kapel přes městské slavnosti po třeba country akce, děláte to, co vás baví. Znám z různých webových stránek, kde jste vidět.
Ano, trochu ano, ale je to z pohledu generací. S mojí ženou jsme vyrůstali na rock n rollu – Beatles, Queen, Deep Purple atd. Já si rád poslechnu třeba i Alena Jacksona a americkou country. Další faktor je ten, že záleží na každém z nás, co se mu líbí. Nám se díky tomuto koníčku nesmírně rozšířil obzor napříč všemi žánry.

Ještě mě pověz svůj názor. Za ta léta se samozřejmě muzika změnila, jiný styl, ale hlavně pak pak takový předěl před a po covidu, hodně se to změnilo. Jak tohle jsi vnímal?
A co se týká covidu, tak tam jsme nezaspali a z iniciativy našich kamarádů vznikl tým STREAM FACTORY a dělali jsme z plzeňské PIVOTEČKY streamy s několika plzeňskými kapelami. Tyto pořady se vysílaly samozřejmě živě, a to po dobu cca ½ roku. Ještě dnes jsou určitě k nalezení na YOUTUB.
Samozřejmě, že jsme se těšili, až to období covidu skončí a hned jak to bylo možné, jsme vzali svoji techniku a vyrazili natáčet a fotit.

Pavle popřeju dobré světlo a na závěr dáme jednu písničku, jakou vybereš, nějakou svoji srdcovku?
Na tvoji poslední otázku bych velice rád odpověděl, ale pro mě je hodně složitá, neboť bych nechtěl vyzdvihovat jednu skladbu nedej bože kapelu.

Ale přece jenom bych asi jednu měl, a tou bych chtěl i poděkovat za to, že jsem se s tímto člověkem mohl setkat, natáčet jej a fotit. Tím je Radim Hladík z Blue Effect se skladbou Čajovna.

Pro Rockpalace Karel Komorous