Rozhovor s Karlem Komorousem, manažerem Elegií

Každý už na první pohled pozná, jak ta či ona kapela na sobě a svém projevu pracuje a každý posluchač má svá hodnotící kritéria. Podle toho je pak skupina slavná nebo zapadlá. Co však vidí už jen málokdo, je práce člověka s přívlastkem MANAŽER. Bez něj by dnes žádná větší kapela nedokázala překročit svůj vlastní stín. No a jednoho takového človíčka mám právě před sebou a chystám se ho trochu vyzpovídat. Je to Karel Komorous, manažer znovuzrozených ELEGIÍ, které můžete vidět 8.4. ve Spáleném  Poříčí v Music Sklepu.

Ahoj Karle! Elegie mají před sebou návrat na scénu po velice dlouhé době. To se už tak trochu ví. Čí to byl ale nápad a co tomu předcházelo?
Fuj! To je tak ošklivé slovo ten manažer! No, čí to byl nápad? Někdy v roce 2012 se obnovila kdysi slavná kapela Extra Band (nejedná se o EBR). Bohužel to s ním dopadlo tak, jak to dopadlo a Jarda Rajtmajer byl ostatními postaven tak trochu „mimo hru“. K tomu se dostavily i jeho zdravotní potíže a byl tu problém. Když jsem jsem Jardu navštěvoval, začalo mi docházet, že ho z jeho potíží dostane jen aktivní hraní. No a to byl asi ten impuls k založení kapely.

Hezky se to řekne, hůř ale udělá! Co pro vás bylo největší překážkou?
Největší problém byl s obsazením kapely. Muzikantů se nám ozvalo celkem hodně. Nicméně mnozí záhy pochopili, že by nebyli schopni splnit požadavky Jardy na kvalitu projevu v hraní. Jiní by nezvládali zkoušky zase časově. Co mě ale hodně nemile překvapilo, bylo prozření, jak nespolehliví a s nedostakem snahy a zápalu jsou dnešní mladí muzikanti.

Jaké je tedy personální obsazení Elegií dnes?
Tak Jarda Rajtmajer je jasný. Od nepaměti hraje na basu a skládá hudbu. V rytmice ho doplňuje Kuba Patera ze skupiny ISUA. Kytaru má na krku pokračovatel rodu Rajtmajerů, Jardův syn Pavel. Na druhou kytaru hraje Jirka Rádl. Za klávesy se postavil Zdenek Volný z BANDU. U mikrofonu se střídá Michal Vican, který odešel z GRADY ANN s Bohoušem Heřmanem z ALIGÁTORU.

Proslýchalo se, že by s Jardou měl hrát i jeho brácha Václav a zpívat prý měl Tonda Fekl. Proč k tomu nedošlo?
Původní plán takový skutečně byl, ale oba muzikanti jsou vzhledem k jejich vytíženosti ve svém podnikání v časové tísni. Ani jeden z nich ale nevyloučil občasné hostování.

Jak podle tebe vnímají váš comeback pamětníci Elegií a jak to vidí ti, co o vás jen slýchali?
Řekl bych, že velice pozitivně. Často mě lidé zastavují a ptají se, jak to s kapelou vypadá. Volají mi i mailují. Podle ohlasů na internetových portálech si troufám říct, že se na Elegie těší pamětníci i mladší generace. Vynasnažíme se, abychom je nezklamali a všem jsme naplnili jejich očekávání.

Jarda Rajtmajer je znám jako precizní muzikant a skladatel. Organizaci rád ale přenechá tobě. Jak se dá skloubit profese dálkového řidiče kamionu s organizací chodu kapely?
Je jasné, že jako řidič kamionu bych se nemohl kapele věnovat bez dnešních možností internetu a mobilu. Zejména při domlouvání schůzek s muzikanty, s pořadateli a vlastně veškerého dění v organizaci kolem kapely bych se bez tohoto spojení nedokázal obejít. Mým největším nepřítel je pro mě čas. Nechá se to ale při troše dobré vůle zvládnout.

Proč se ti tak nelíbí, když o tobě někdo řekne, že jsi manažer? A proč své postavení v kapele nazýváš „Kolemjdoucí“?
Slovo manažer mi vyznívá až moc profesionálně a nadneseně pro „kluka z vesnice“ odkojeného big beatem. No a „Kolemjdoucí“ jsem si začel říkat v době, kdy jsem chodil kolem Jardy tak dlouho, až jsme dostali ten nápad, založit zase kapelu. Také si myslím, že jako „Kolemjdoucí“ mohu víc přiložit ruku k dílu. Jak dlouho to ta ruka vydrží, to ukáže čas.

A jak se tedy „Kolemjdoucí“ snáší s ostatními v kapele a jak je na tom u ostatních s respektem?
Nestojím o respekt! Ten je právě pro manažery! Já se vždy snažím o rozumnou domluvu a každý problém řešit vlídným slovem, než vše lámat přes koleno autoritou.

Tak vám tedy přeji, aby se vám návrat na podia vydařil. Na premiéře Elegií určitě budu a tobě děkuji za rozhovor a přeji ti pevné nervy ve funkci „Kolemjdoucího“!!!

Pro Rockpalace Šošon