Rozhovor s Filipem Blovským (Demashed, Voltage, dříve Maelstrom, Morus, Morrígan)

Dnes jsem si k rozhovoru vybral muzikanta, se kterým jsme se také nesčetněkrát potkali na pódiu. A jelikož vždy působil velice sdílně, nápad na pořízení rozhovoru s ním přišel tak nějak automaticky. A protože těch kapel, ve kterých jsme ho mohli spatřit, je docela hodně, pojmeme to jako takovou pouť po jeho hudebních angažmá.

Vezmeme to ale úplně od počátků. Jak ses k rockové a metalové muzice dostal a jak ses dostal k hraní? Vzhledem k tvému rodinnému zázemí mě asi odpověď nemá šanci překvapit.
Na rockové muzice jsem vyrůstal, i když v období puberty jsem se nechal trochu strhnout vlnou elektronické hudby. K hraní jsem se dostal díky Opatovi, se kterým jsme na střední skamarádili a pomáhal mi se základy hraní. To jsem měl první omlácenou akustiku, která snad zažila všechno, takže vůbec neladila.

Já tě poprvé zaznamenal jako kytaristu skupiny SATAN CLAUS. Předcházely tomu ještě nějaké dřívější pokusy o sestavení kapel? Jak SATAN CLAUS fungoval a kam bys ho žánrově zařadil?
Poprvé jsem začal vystupovat se zábavovou kapelou Krofky. To byla taková typická lokální banda, díky které jsem se naučil hrát i jinde než jen doma v pokoji. Od nich jsem pak odešel hrát právě do SC. Na úrovni kapely to fungovalo fakt dobře. Muzika nás všechny bavila stejná a celou kapelu stmelil Vlasta se svým suchým humorem a naprosto klidným přístupem.

Pak došlo, řekl bych, k přímé transformaci Satan Clause do kapely MORRÍGAN, tam už jsem ve větší míře slyšel nějaké severské vlivy. Byl záměr začít s čistým listem? A kam jste tu hudbu chtěli směřovat? Mě jste docela zaujali druhou stránkou vaší tvorby, kterou nedokážu úplně popsat. Takový valivý zvuk s trhaným rytmem, co si říkal o headbanging. Ale možná mi to popíšeš lépe.
Ta transformace byla nutná. Když jsem nastupoval do Satan Clause, bylo to v době, kdy už kapela prodělala několikátou personální změnu. A když se rozhodl odejít i zakládající kytarista Engus, tak jsme si řekli, že to prostě od základů překopeme. Hráli jsme takovej metal ve středním tempu. Něco z thrashe, něco z doomu. Prostě to, co jsme chtěli.

Kapele se nevyhnuly personální změny, později ukončila činnost. Proč?
Nebudeme si lhát, kam nemůže čert, nastrčí ženskou. A i u nás první personální změnu zapříčinila jedna taková. Když se nám podařilo sehnat nového basáka, tak se nás rozhodl opustit kytarista a šel studovat. Ty změny byly vždycky nepříjemný. Určitě to znáš. Sehrajete se, lidsky si sedíte a pak to prostě někdo zabalí, protože na to nemá čas, chuť, nebo se chce věnovat rodině. Nakonec odešel i Carloss, kterej tam s Vlastou byl nejdýl, a když jsme pak rozdejchali i to, vydrželo to asi ještě rok a opustil nás kytarista a následně to zabalil i Vlasta. Což byl konec, nemělo to už dál smysl.

Ve stejné době jsem tě zaznamenal v thrashmetalové skupině MORUS, tentokrát jako basáka. Jak ses dostal k nim? Jestli se nepletu, tak jsou z Domažlicka.
Narazili jsme na sebe během jednoho ročníku Múzy a začala vcelku slušná spolupráce. Když jsme něco pořádali, tak jsme je vcelku pravidelně zvali a zase naopak. Pak od nich odešel Petr Hrubý a kluci mě požádali, jestli bych to nevzal za něj. Bavilo mě to, tak jsem do toho prostě šel.

MORUS hráli klasický oldschoolový thrash metal, čemuž odpovídal i pěvecký projev tvého předchůdce. Tvůj způsob zpěvu je dost jiný. Jak jste se s tím potýkali? Hledali jste, jak by to do sebe mohlo zapadnout, anebo to prostě hned sedlo?
Nejproblematičtější pro mě bylo asi frázování. Petr to sekal úplně jinak, než jsem byl zvyklej. Starý věci jsem prostě nadrtil, abych se tomu co nejvíc přiblížil. Když jsme pak s klukama dělali něco nového, psal jsem si už texty "do huby".

V polovině kapel, o kterých děláme rozhovor, jsi byl kytaristou, v polovině basákem. Co cítíš jako svůj hlavní obor? A jak těžké je pro tebe přepnout se z režimu kytarista do módu basák? Já když před lety po letech točil ve studiu basu, tak mi to docela trvalo, než jsem to začal cítit po basácku…
Na prvním místě pro mě byla, je a asi vždycky bude kytara. To je srdcovka. Lhát ti nebudu. Zezačátku jsem s tím měl velké problémy. Teď už jsem si asi zvykl, takže to jde. Jen člověk nesmí ani jedno pustit na delší dobu z ruky.

Působil jsi také ve skupině MAELSTROM, což je pro změnu kapela, která hrává i na větších festivalech, snaží se o modernější pojetí metalu a její zpěvák Vasil Koban upřednostňuje to, co by undergroundem nepolíbený posluchač nazval skutečným zpěvem. Jak ses jako undergroundař ocitl u nich? A jak vzpomínáš na toto angažmá?
Tady opět zafungovala náhoda. Maelström jsem znal, jak jsi podotkl, z festivalů. Poprvé jsem je slyšel někdy v 15, tuším. Když jsem končil v Morus, kde to pro mě začalo být z časových důvodů už pak nereálné, dozvěděl jsem se, že od nich odchází Vašek (baskytarista) a kamarád, co k ním šel na "konkurz", mě tam v podstatě dohodil místo sebe. Byl a pořád to pro mě je splněnej sen. Ta muzika mě baví, muzikanti tam byli skvělí a myslím, že spoustu věcí mě to naučilo. Nejvíc si cením toho, že jak Petr, tak Vasil ke mně přistupovali hned od začátku hodně přátelsky a bylo vidět, že chtějí, aby to jelo dál. Nebýt toho covidového šílenství, asi to šlape doteď. Oficiálně jsme to nikdy neukončili, takže kdo ví, třeba se v budoucnu zase někde objevíme.

Dostáváme se ke kapelám, ve kterých působíš v současné době. A dostáváme se zase k jinému žánru, s VOLTAGE hrajete punk rock. Takže další výrazná změna.
Ve Voltage působí kluci, kteří z části hráli právě v Krofkách. Začalo to tím, že jsem občasně zaskakoval za basou a nakonec jsem tam už pak zapadl. Je to něco jiného, ale kapela se vyvýjí, trochu se to snažíme zahustit.

Jsi ten typ, co si potřebuje zahrát všechny žánry světa, anebo bys rád hrál jeden, ale osud tě každou chvíli zavane jiným směrem?
Srdcovka asi vždycky zůstane metal.

K tomu bych ti dal ještě jednu takovou doplňující otázku, vyhovuje ti takhle kočovně si zahrát s více kapelami, anebo bys byl raději jako ti muzikanti, kdy se řekne jméno a hned automaticky následuje kapela? Třeba Mille Petrozza = Kreator, Jiří Urban = Arakain?
Tak určitě už bych byl rád, kdyby se to ustálilo a žádný další změny už neprobíhali. Momentálně hraju ve dvou kapelách a docela mi to stačí.

Dostáváme se ke kapele DEMASHED. Ta už má také něco za sebou, můžeš nám ji nějak představit? A odkdy jsi jejím členem?
Do Demashed jsem nastoupil ještě za působení s Morrigan. V jednu dobu se mi překrývaly 3 kapely - Morrigan, Maelström a Demashed. A to byl masakr. Všechno načichlý metalem a každý úplně jiný. Asi nemusím říkat, že občas toho bylo až moc. Kluci začínali někdy kolem roku 2012, hráli takový syrový HC / metalcore. Od začátku je tam hlavní skladatel Sváťa. Tou muzikou žije, což pro některý z nás bývá náročný. Je to perfekcionista a vyžaduje to mít všechno najetý do puntíku. Na druhou stranu je to ale dobrý, člověka to furt motivuje se sebou něco dělat. Nastoupil jsem koncem roku 2018 a teď jsme konečně vypustili do světa naše první společné EP v téhle sestavě.

U posledních ukázek slyším větší příklon k melodičnosti a samplům. Kudy dál se bude muzika DEMASHED vyvíjet?
Někam určitě a už je toho dost připraveného, ale rád bych si to přeci jen nechal pro sebe. 

Jak se vlastně kapele tohoto typu v současnosti žije v hudebním světě? Jaké typ akcí hrajete, jaká je četnost koncertů? Daří se dostat na zavedené festivaly?
Je to zatím hodně o klubovém hraní. To u téhle muziky ale asi bylo tady vždycky. Uvidíme, co přinese čas. Snažíme se to teď trochu vymakat a určitě to chceme zkusit dostat na nějaký profláklejší akce.

Na závěr bych se ještě zeptal, jaké jsou plány DEMASHED do budoucnosti? A samozřejmě, jak svou hudební budoucnost vidíš ty.
Do budoucna chceme určitě jít opět do studia a nahrát tam toho víc. Materiál máme, tak teď to jen vyšperkovat, pořádně to sehrát. Svoji budoucnost vidím rozhodně tam, kde teď jsem, tedy Demashed a VoltAGE. Tak snad už se toho v tomhle ohledu moc nezmění.

pro Rockpalace Tomáš Pícl