Rosa Nocturna a album Časokruhy

Zajímavé album, skvělá kapela, o si říká o rozhovor....

Jaký příběh nebo koncept se skrývá za názvem alba Časokruhy?
Anet: Dlouho jsme nad názvem přemýšleli – hledali jsme něco originálního co naše album vystihuje. Časokruhy odkazují na myšlenku opakujících se cyklů, ať už v dějinách lidstva, v lásce nebo běžném životě. V písničkách najdeme témata veselá i smutná. Například Jestli je tam nebe vypráví o zrození a nevyhnutelnosti konce života. Písnička Nekonečno zase filozofuje o nekonečnosti vesmíru a stvoření světa.
Jak vznikala kombinace power metalu a folku na tomto albu? Co vás k tomu inspirovalo?
Tonda: To je náš styl, který hrajeme už nějakou dobu. Takže jen pokračujeme v tom, co nás baví. Mě se líbí kontrast tvrdých kytar a folkových nástrojů. Je to pro mě taková kombinace jako kráska a zvíře. Jednoduše píšu, jak to cítím a moc nepřemýšlím, proč to tak dělám. Jak tu písničku slyším v hlavě, tak ji pak napíšu. Je to můj osobitý styl.

Která skladba z alba pro vás byla nejnáročnější na tvorbu a proč?
Tonda: Záleží, jak to myslíš, jestli jako napsat tu písničku nebo nahrát. Co se skládání týká, odvíjí se to třeba od délky a složitosti kompozice. Písničky, kde je víc hlasů a nástrojů zaberou víc času. Než to vymyslím zaranžuji, aby vše sedělo. Samozřejmě záleží i na inspiraci. Někdy dám dohromady písničku za tři týdny, jindy se zadrhnu u textu nebo muziky a musím ji třeba na měsíc odložit, abych se k ní pak vrátil s nadhledem a odstupem. Každopádně abych byl trochu konkrétnější, určitě bych k nejnáročnějším zařadil „Rex es tu?“. Zrovna u té jsme strašně dlouho ladili text. A pak bylo dlouhé i nahrávání, je tam hodně hlasů a sborů. Jen ty, než jsme nahráli, zabralo to hromadu času. Další taková komplikovaná byla Vteřiny nebo Hra. Hodně pasáží, náročné kytary, mnoho hlasů. Ale zase výsledek stojí za to.

Jaká témata v textech na albu rozebíráte? Jsou tam osobní příběhy, historické události nebo spíše fantasy prvky?
Tonda: Všechno dohromady. Rozhodně všechny texty vychází z nějakých mých osobních zážitků, prožitků, představ nebo smýšlení o světě. No a pak už jen vždycky přemýšlím, jak dané téma podat. Do čeho ho zabalit. Jednou je to historický příběh, jindy filozofické zamyšlení. Je pravda, že příběhy mám rád, tak je často používám. Ale na Časokruzích je hodně i lyrických básní.

Spolupracovali jste na albu s nějakými hostujícími hudebníky? Pokud ano, jak k této spolupráci došlo?
Tonda: Na tomhle albu jsme si už všechny nástroje nahrávali sami. Už nebylo potřeba hostů. Nicméně stále tam máme hodně hostujících zpěváků. A tam to právě vychází z potřeby těch rolí do příběhů. Když je tam role muže, musí ji prostě muž zazpívat. Dřív jsem to dělal tak, že jsem napsal výzvu na sociálky, kdo si chce zazpívat na našem albu. A vždycky se ozvalo několik lidí a (myslím, že úplně všichni) pak na albu opravdu jsou. Samozřejmě někdy je to jednorázová zkušenost a po jedné písničce nebo albu to skončí. V některých případech jsme si ale z obou stran sedli natolik, že když píšu nové album, už přemýšlím, kdo z těch, nyní už kamarádů, bude zpívat který part a který hlas. Hlavně když vidím, že to ty lidi fakt baví, do studia přijdou připravení a hned po natáčení mi píšou, ať jim zase příště řeknu, že rádi přijedou znovu, tak s takovými muzikanty je radost pracovat.
Abych tedy zmínil i jejich jména a poděkoval jim i tímto způsobem. Na našem albu nemůže chybět Viki Surmová, která nás dlouhá léta zachraňovala a byla našim hlavním hlasem. Ereis z Erthy a Perry jsou přesně oněmi dlouhodobými zpěváky, se kterými se vždycky rádi potkáme. Do písničky Světu zdar jsem potřeboval chraplák, který má můj dlouholetý hudební kámoš Lukáš Palacka. Na specifickou roli do Hry jsme si zase pozvali Jožku Fritsku, ze spřátelené kapely Donor. Nově jsme dali prostor Petře Novotné, se kterou jsme se potkali na několika akcích a věděl jsem o ní, že je přesně ten muzikant, se kterým chci někdy spolupracovat. Vyšlo to na tomto albu. Nesmím zapomenout na muzikanty z kapely DejaVu (jedním z nich je mimochodem náš basák), kteří nazpívali všechny sbory a Pavel Krupa zazpíval ony mocné basy ve Hře. A aby to bylo úplně komplet, tak v některých písničkách jsou i naši bývalí členové David a Petr a producenti ze studia, kteří zaskočili, když bylo třeba. Takže Maggi zpívá v některých písničkách a Dan Friml nahrál basu do Čarodějky.

Folk často využívá netradiční nástroje – jaké jste na albu použili a proč?
Tonda: Na našem albu je poměrně často slyšet flétna a housle. V sestavě máme nově flétnistku, takže to by ani nešlo ji nevyužít. Housle a vůbec smyčce obecně vytváří tu symfonic část naší kapely. Ale já samozřejmě využívám mnohem víc nástrojů. Mám rád zvukovou pestrost a bohatost. Jen ty další nástroje nejsou těmi hlavními, které posluchač v písničkách vnímá. Ale třeba v „Rex es tu?“ se mi strašně líbí hoboj. Často také využívám klavír. Ten má zásadní roli ve Světu zdar a Přes hory, přes doly.

Jak jste dosáhli rovnováhy mezi tvrdými riffy power metalu a jemností folkových melodií?
Tonda: Asi bych nikdy neřekl, že jsem se snažil o nějakou rovnováhu. Jak jsem zmiňoval dříve, píšu tu kombinaci, protože mě baví. Nepřemýšlím nad tím, jestli to bude vyvážené. Přemýšlím o tom, co která písnička potřebuje, jak ji vnímám. Písnička Hvězdy je třeba úplný folk jednoduše proto, že jsem to tak cítil. Světu zdar je zase o kytarách a klavíru, netřeba tam přidávat nic dalšího.

Změnilo se něco zásadního ve vašem přístupu ke skladbě oproti předchozím albům?
Tonda: Snažil jsem se ty písničky psát jednodušší. Víc sloka refrén sloka refrén, tedy přijatelnější pro víc lidí. Někde se mi to povedlo, ale někde jsem zase popustil uzdu svému hudebnímu ďáblovi.

Jak probíhal proces nahrávání alba? Byly nějaké výzvy nebo nečekané momenty?
Tonda: My jdeme do studia vždy s hotovými notami, aranžemi, s nahranými demy. Připravení co nejvíc to jde. Takže ve studiu už všichni přesně víme, co budeme nahrávat. Chodíme po jednotlivých muzikantech. Většinou já nahraju jako první kytary a dodám samply. A to už je solidní základ pro ostatní, aby se jim komfortně nahrávalo. Jedeme přesně do kliku, takže je celkem jedno, v jakém pořadí nahráváme. Většinou chodíme podle toho, kdo zrovna může, kdo si kdy může vzít dovolenou nebo zajistit hlídání pro děcka.
Nečekané momenty nastávají většinou kvůli technice nebo s hosty. Náš bubeník musel asi tři písničky nahrávat dvakrát. Při prvním náběru je nějak zradila technika, tak to museli vychytat. Ale nic strašného.
No a pak třeba přijde do studia host, nazpívá svoje věci a my si pak vymyslíme, že by to mohl zkusit ještě o oktávu víš. Kupříkladu Perryho jsme skoro kastrovali. Byla to sranda.

Který moment během práce na albu vás nejvíc potěšil nebo překvapil?
Anet: Mě osobně vždycky překvapí, když slyším, jak se písničky vyvíjí, a nakonec jak vlastně zní, když jsou hotové. Někdy jsou to opravdu velké změny – Tonda je mistr aranží, takže ve finále ty skladby dokáže opravdu vyšperkovat. Velmi mě potěšilo, když jsme dokončili písničku Jestli je tam nebe. Nečekala jsem od ní moc, a s Tondou jsme se při skládání dohadovali. Do plánovaného vydaní alba zbývalo už málo času, takže Tonda se změnám urputně bránil ?. Nakonec jsme udělali kompromisy a vznikla z toho opravdu krásná citlivá a originální písnička, ze které mám radost pokaždé, když ji poslouchám.
Při nahrávání nám taky vždycky dělá radost (myslím že celé kapele), když za námi do studia přijedou hosté z jiných kapel. Obvykle je ve studiu sranda a dobře si pokecáme, probereme drby a tak ?

Jak důležitá je pro vás zpětná vazba od fanoušků při tvorbě nové hudby?
Tonda: To je záludná otázka. V prvé řadě musím psát muziku, která se líbí mě. A pak doufám, že se bude líbit i ostatním. Ale je pravda, že poslední dobou už přemýšlím i nad tím, jak ta písnička bude působit. Třeba jestli je to písnička, která na koncertech lidi rozeskáče nebo je naopak zklidní. Dřív jsem třeba střídal nálady v rámci jedné písničky. Ale to jsou pak songy jen na poslech, ne na koncerty. Teď už je píšu tak, aby celá písnička měla stejnou energii, stejný vibe. Rychlá, pomalá, smutná, veselá. Je to prostě ten skladatelský vývoj, kterým si člověk musí projít a osahat.

Jak funguje spolupráce mezi členy kapely při skládání hudby a textů? Máte jasně rozdělené role?
Anet: Většinu materiálu tvoří Tonda, taky má dost věcí, jak se říká, v šuplíku. Na posledním albu už se zapojovali ale i další členové kapely. Například v Milanovi jsme našli výborného korektora textů. Z jeho hlavy vzešel nejeden chytlavý verš. Zuzka si psala svoje party na flétnu a já jsem vymýšlela nebo upravovala zpěvavé melodie v některých písničkách. Hlavní rukopis Rosa Nocturna je ale Tondův.
Kteří umělci nebo kapely vás při tvorbě tohoto alba nejvíce inspirovali?
Anet: Mě osobně neustále inspirují kapely z našeho okolí, nebo kapely, se kterými hrajeme. Vždycky si všimnu něčeho, co se mi u jiné kapely líbí. Třeba kdo dobře zpívá, která kapela dělá dobrou show, perfektní hit atd. – je toho hodně. Máme pár kamarádů a známých, kteří to dotáhli v tom našem malém českém rybníčku docela daleko. Je zajímavé sledovat tu cestu.

Myslíte si, že česká scéna má specifické prvky, které odlišují vaši hudbu od zahraničních kapel v podobném žánru?
Anet: Naši fanoušci si cení právě češtiny, takže u té chceme určitě zůstat. Hudba Rosa Nocturna je poměrně specifická kombinací symphony metalu a folku – folk metalových kapel je na české scéně poměrně hodně. Z mého pohledu jsou to ale často kapely, které hrají jednoduché juchavé písníčky, doplněné flétnou nebo houslemi. Tonda má v krvi takové ty české lidové melodie a umí je zkombinovat se zajímavými rytmy a obohatit je mnohdy i dost propracovanými orchestrální prvky. A tahle kombinace je docela unikátní a myslím, že i v zahraničí bychom se tímhle odlišovali.

Plánujete k albu Časokruhy nějaké videoklipy? Pokud ano, na kterou skladbu?
Anet: Určitě, v dnešní době jsou videa hrozně důležitá. Skladbu jsme ale ještě nevybrali. Teď jedeme tour, ale v létě určitě něco natočíme a chystáme taky další živák z Masters of rock.

Chystáte turné nebo speciální koncertní show k albu?
Anet: K albu právě probíhá tour po české republice, a čeká nás pár koncertů i na Slovensku. Samozřejmě už domlouváme letní fesťáky. Seznam akcí neustále doplňujeme. Fanoušci je můžou najít na našich webovkách www.rosanocturna.cz

Jak vidíte budoucnost ROSA NOCTURNA? Přemýšlíte už o dalším albu nebo projektech?
Anet: Tonda bude psát alba i na smrtelné posteli, takže určitě další alba Rosa Nocturna budou. Rádi bychom se dostali na větší feťáky a získali víc posluchačů. K tomu nám samozřejmě chybí hlavně videa, takže na tom musíme zapracovat. Já osobně doufám, že současná sestava nám nějakou dobu vydrží, a možná (zatím nechci prozrazovat víc) se počet členů ještě rozšíří.

Co byste chtěli, aby si fanoušci z Časokruhů odnesli? Jaký dojem chcete, aby na ně album zanechalo?
Anet: Já bych si přála, aby album fanoušky bavilo. To je vlastně to nejdůležitější. Chtěla bych aby si řekli: „Jo, tuhle hudbu bych chtěl/a slyšet na živo“.

Máte nějakou oblíbenou „folkovou“ historku z natáčení alba?
Milan: natáčení šlo až nudně podle plánu a jediný úsměvný moment byl, když flétnistka v 43. taktu zahrála notu D o dobu dřív, a všimla si toho až v půlce 44. taktu.
Anet: Docela se vždycky nasmějeme mým kiksům v textech. Někdy omylem přečtu slovo jinak (nějak si to domyslím), nebo se natolik soustředím na kvalitu zpěvu, že mi úplně uniká, když zpívám něco jiného, než autor chtěl. Stává se mi to někdy i na koncertech :)
Tonda: S naší Anetou máme vůbec pestré zážitky. To takhle máme odjezd v 16 na koncert. 16:15 nám Aneta volá, že stojí na dálnici bez benzínu. Tak jedeme shánět benzín a pak hledat Anet, odstavenou na krajnici. No a když jí dotankujeme nádrž a chceme konečně vyrazit přes celou republiku, zjistíme, že má vybitou baterku. Takže ji ještě musíme roztlačovat. Člověk by řekl, stane se, ale jí se tyhle věci dějí s pravidelnou jistotou. Dva roky propadlá technická nebo mikrofon zapomenutý v západních Čechách, nad tím se už ani nepozastavujeme. Ale je to naše zlatíčko.
Takže kdyby chtěl někdo Anetku vidět a slyšet naživo, a s ní samozřejmě i celou kapelu, dojděte na koncert. Rádi vás uvidíme.