Rock byl vždy i o krásných ženách

Je tu další ročník Babskýho Rockfestu a jeho nejbližší zastávka proběhne v pražském Vagonu 8. 3. 2017 s podtitulem „MDŽ aneb ženy ženám“. Mimo jiné na něm vystoupí legendární Loretta, která datuje svůj vznik až do roku 1989. Využívám příležitosti si s Lorettou popovídat.

Jak už jsem řekl, Loretta vznikla v roce 1989. Co bylo spouštěcím signálem postavit kapelu? Kdo s tím přišel a jak vznikla myšlenka založit dívčí kapelu?
Múza: Tato myšlenka vzešla už roku 1983 od pana učitele Jirky Vichty na tehdejší brněnské LŠU, kam jsem chodila od malička na klavír. Ten se rozhodl založit dívčí skupinu a přizval mě do ní jako hráčku na klávesy. Jelikož nemohl najít kytaristku, oslovila jsem svou kamarádku Dariu, která byla známou kytarovou královnou všech táboráků. Posléze se ovšem ukázalo, že ze všeho nejlíp jí jde zpěv, a tak nadobro zakotvila na postu zpěvačky. Moniku jsme sehnaly později, když se původní bubenice naší kapely rozhodla skončit, a Monika zase zanedlouho potom přivedla z Prahy novou basistku Martinu, aby nám pomohla s realizací plánu „trochu přitvrdit“. To už se psal rok 1989 a Loretta byla kompletní.

Jasno bylo od počátku, že půjde o čistě ženskou kapelu?
Ano, s žádnou pánskou posilou natrvalo se nikdy nepočítalo, i když jsme párkrát na krátkou přechodnou dobu mužskou pomoc využily.

Právě čtu knihu o Sweet a Connely říká: Dobrý název je poloviční úspěšný start pro kapelu. Loreta je „padlá děva“, vy jste si do názvu přidaly ještě jedno Té – jak jste přišly na název a proč ještě to Té?
To téčko navíc je právě proto, že jsme se jako „padlé děvy“ necítily. Ale jinak se nám ten název líbil. Našly jsme si ho ve slovníku, pak jsme zjišťovaly víc a dozvěděly se například, že za loretami chodil třeba francouzský malíř Lautrec.

Z jakých vzorů jste vycházely a co jste jako děvčata poslouchala?
Každá od něčeho trochu, ale rockovou a rock-metalovou muziku všechny. Vyslovený vzor jsme neměly, vždycky jsme si jely tak trochu po vlastní linii, i když určité vlivy našich oblíbenců tam jistě byly znát.

Vím, jak špatně se hledají spoluhráči, takže mám pocit, že najít spoluhráčky musí být ještě těžší. Znaly jste se, než jste daly dohromady kapelu?
Múza: Jak už jsme naznačily, my dvě s Dariou jsme se znaly už dávno, cca od šesti let – chodily jsme spolu do dramaťáku a pak i na střední. S Mončou, Martinou a následně i současnou basistkou Janou jsme se daly dohromady až později právě díky Lorettě.

Loretta byl a je melodický metal. Proč jste si vybraly právě tento styl?
Daria: Múza už zmínila, že jsme poslouchaly a měly rády muziku různých žánrů, prostě každá něco jiného. Ale na čem jsme se dokázaly vždycky shodnout, byl právě tento styl. Kapela, to je kolektivní práce, takže když jsem třeba přišla s novou písničkou, která zpočátku zněla jako „popíček“, dala do ní každá z nás to svoje, lehce si poupravila svůj part a po společné práci na aranži z toho vylezla opět Loretta. Tedy ten melodický metal, jak tomu říkáš!

Vám se poměrně brzo povedlo nejprve se dostat na sampler Detonation s písní Zlost i vydat debutové LP a tehdy ještě i kazetu. Jaká to pro vás byla zkušenost být ve studiu?
Zajímavá a příjemná. Hodně věcí se dotvořilo právě až ve studiu, měly jsme tam i super „hosty“ (Kamila Střihavku, Emila Kopřivu nebo Pepu Vojtka), bylo to moc fajn období.

Produkovaly jste výbornou muziku – Hrobník či Zlost byly skvělé skladby. Pracovaly jste na muzice i textech samy?
Naprostou většinu skladeb jsme si napsaly samy, největší autorský podíl patří Darii. Jen dvě písničky na desce máme od kamarádů z Titanicu – Milana Hanáka a Joro Enčeva. Texty psala většinou Monika nebo náš kamarád Roman Kosek. A dnes nám sice opět občas se skládáním pomáhají chlapi (Mirek Horňák z Albandu a Emil Kopřiva z Futurum), ale dál děláme i své autorské věci. Inspirace nám zatím nechybí!

Máte za sebou úspěšné vystupování s tehdejším Kabátem, Arakainem, Törrem... Jak vás vzalo tehdejší metalové publikum? Přece jen mnoho ryze dívčích kapel tu nebylo.
Vzalo nás naštěstí skvěle! Jen jednou, když jsme hrály v devadesátých letech v Brně s Orlíkem, na nás přední řady cosi pokřikovaly. Znělo to jako skandování, ale „Loretta“ to nebylo. Nakonec se ukázalo, že sál křičel „Ostříhat! Ostříhat!“ Ale u druhé skladby už byli všichni „naši“ a nakonec se v závěru to skandování „Loretta! Loretta!“ přece jen ozvalo!

Loretta se pak jako kapela na delší dobu odmlčela. Měly jste muziky plné zuby, popř. nastoupily jiné povinnosti, které nešly s aktivní muzikou skloubit?
Plné zuby určitě ne, jen jsme se dostaly do bodu, kdy jsme se nemohly dohodnout, co a jak dál. Tehdy jsme jezdily pravidelně hrát do Německa, což bylo sice bezva, ale časem nám začaly lézt krkem některé nesmyslné požadavky managementu ohledně našeho repertoáru i celkové image kapely, tak jsme se na to vykašlaly. Jenže doma jsme zkoušky spíš prokecaly, než abychom pracovaly na nových věcech, a objíždět republiku stále se stejným repertoárem, to prostě nešlo. Tak jsme to raději rozpustily...

Byla některá z vás nepřetržitě aktivní, co se muziky týče, nebo i v době nečinnosti došlo na tajné psaní do šuplíčků, co kdyby někdy?
Daria: Chvíli po našem rozpadu jsme s Múzou pokračovaly ve hraní, ale už s chlapama. Basistka Martina přešla do pražských dívčích Ksichties a Monča se začala věnovat jiným věcem než muzice. Já jsem pak hostovala v několika kapelách a dodnes vedle Loretty občas zpívám s brněnským Špilberkem, což je kapela kolem kytaristy Emila Kopřivy. Šuplíky se tedy nekonaly, což je škoda! Nějaké perly z nich by se třeba hodily.

Loretta „usnula“ a čekala na prince, který ji přivede k životu. Sledovaly jste aspoň, co se děje na naší rockové scéně? Zaujaly vás nějaké nové kapely?
Trochu jsme to rockové dění samozřejmě sledovaly, ale spíš jen tak po očku. Až v době našeho comebacku jsme třeba zjistily, kolik je u nás v současnosti čistě dívčích a ženských rockových band a byly jsme tím mile překvapeny.
*Loretta opět spolu. Po kolika letech vlastně? Kdy jste pocítily potřebu se opět dát dohromady? Sešly jste se prakticky v původním složení! Měly jste všechny chuť se pustit do společné práce, nebo některá z vás váhala?
Múza: Sešly jsme se zhruba po 23 letech. Ale je třeba říct, že kromě basistky Martiny, která se odstěhovala do Kanady, jsme byly spolu v neustálém kontaktu, byly jsme pořád nejbližší kamarádky. A takhle jednou, když měla Monča zrovna špatnej den, jsme s Dariou sedly do auta, vyrazily za ní a jaly se ji utěšovat s notnou zásobou výborného Neuburku z Kobylí. V pozdních nočních hodinách jsme si pak se třemi promilemi v krvi slavnostně slíbily, že Lorettu vzkřísíme, abychom Monice mohly zahrát na blížící se oslavě jejích narozenin. Ta si sice druhý den myslela, že to bylo jen vlivem toho Neuburku, ale to se spletla – jak jsme řekly, tak jsme taky udělaly. Naštěstí jsme poměrně rychle sehnaly úžasnou náhradu za Martinu, která mezi nás neuvěřitelně skvěle zapadla, naši Janičku Staňkovou! Zkontaktovaly jsme dokonce naši někdejší kytaristku Yvonku a pár prvních koncertů absolvovaly v pěti. Ale kvůli rodinným a pracovním povinnostem už s námi nechtěla nebo nemohla dál pokračovat, a tak jsme zůstaly stejně jako před téměř čtvrtstoletím ve čtyřech a věříme, že to tak i zůstane.

8.3., na „bolševický“ svátek, zahrajete v pražském Vagonu. Kdo tam bude vystupovat s vámi? Podle čeho jste vybíraly kapely? Pokud se nepletu, nejde o první ročník tohoto festivalu.
Putovní festival Babskej Rockfest vymyslel náš manažer Jirka Regent a první jeho ročník proběhl loni na podzim ve složení: Loretta, The Agony, Kapriola a Kiss Moravian Girls. Letos jsme chtěly složení pochopitelně lehce obměnit. Všechny plány nebudeme prozrazovat, ale co rozhodně prozradíme je, že 8. 3. v pražském Vagonu s námi vystoupí hradeckokrálovské K2 a svůj sólový blok předvede Dona Michellé, frontwomanka ostravské babské kapely Kapriola. A protože se jedná o svátek žen, kterému chceme dát po těch letech degradace trochu jiný rozměr, budou mít všechny ženy vstup zdarma a doufáme, že to společně parádně oslavíme!

S vaším manažerem jsem mluvil, takže vím, že vás čeká v Praze ještě jedna akce, a to 18. 5. v Modré Vopici. Tentokrát jste si pozvaly i pány! Jaké to budou kapely? Prý tam proběhne i premiéra jedné nové kapely. Které?
Je to tak. Babskej Rockfest je sice super, ale rády si pro změnu zahrajeme s pořádnýma chlapama. Tak jako dřív... Ve Vopici to budou Pop Killers a MetalCraft. A premiéra opravdu proběhne. Když už se na to ptáš, musíme přestat mlžit a prozradíme, že se jedná o zbrusu novou babskou kapelu. O pražské FURIE!

Rok 2017 se prakticky koncertně teprve rozbíhá. Už víte, jak bude ten váš koncertní rok vypadat? Těšíte se obzvlášť na nějakou akci? Prý ve spojitosti s vámi uslyšíme i jedno velké a zajímavé jméno?!
Kalendář se nám pomalu plní a my se moc těšíme na všechno, co máme v plánu. Ale asi největší radost máme z připravované podzimní šňůry s Janou Uriel Kratochvílovou a její kapelou Illuminatica! Je pro nás čest stát s takovou zpěvačkou na jednom pódiu.
Daria: Hlavně pro mě! Budu jí nosit minerálky a v zákulisí zpívat vokály!

Jak moc je v nynější době pro ženskou kapelu těžké prorazit? A vůbec - jak těžké je pro ženu muzikantku skloubit soukromý život s tím hudebním? Přece jen to pánové mají jednodušší. Je to otázka ústupků a kompromisů?
Otázka kompromisů to určitě je, máme někdy pocit, že bychom potřebovaly několik životů, abychom zvládly práci, kapelu, rodinu, domácnost, přátele… Ale prorazit je v současnosti těžké asi pro všechny – je mnohem větší výběr, lidé mají možnost vidět kapely, o kterých se jim před lety ani nesnilo, stáhnout si muziku, kterou chtějí... Doba je v tomto prostě už úplně jiná. Ale pro nás je zásadní něco jiného. Nás to prostě baví!

Hrály jste už v devadesátých letech, takže můžete posoudit, jaké to bylo dříve a jaké je to dnes. Bylo dříve snadnější se dostat do rotací do rádií, s klipem do televize? Přece jen Loretta se v klipech v TV kdysi mihla.
Mihla??!!! Kromě dvou věcí jsme měly ke všem písním z LP klipy a ty se tehdy vysílaly v rámci různých pořadů v České televizi. Dílem to bylo dané tím, že jsme jako dívčí kapela byly pro kamery atraktivní. Ale hlavní podíl na tom mělo určitě ono známé „Být v pravý čas na správném místě!“ Nám se to dařilo a věříme, že podobné „štěstí“ budeme mít i dnes s novými skladbami, které právě ve studiu dokončujeme. Věříme tomu, přestože nás, české kapely, dnes v rádiích i televizích válcují ty zahraniční. Ale my jim ukážeme!!!

Vás koncertní set vychází z vydaného LP, nebo už máte i nové skladby?
Ano, vychází z naší jediné desky, ale taky oprašujeme písničky, které se tehdy na desku nedostaly, a přitom jsme je měly rády. Ale taky intenzivně pracujeme na nových věcech - některé nám složili muzikantští kolegové, kamarádi a manželé, některé my samy.

Své LP jste nechaly zremasterovat a vydaly CD, které obsahuje i pár bonusů. Plánujete vydání dalšího CD, nebo se jen soustředíte na koncertování ?
Snažíme se zvládnout obojí, protože se nám opravdu začíná skládat materiál na nové cédéčko, jen nám pořád chybí dostatek toho zmiňovaného času. Čtyři skladby jsme loni nahrály v ostravském studiu Citron a teď pilně pracujeme na jejich dokončení včetně klipů. A několik dalších pecek máme rozpracovaných, takže se fakt nenudíme!

Kde si o vás lidé mohou najít informace, popř. koupit CD?
Svou stránku máme na FB, kde jsme k nalezení pod uživatelským jménem loretta.brno. Máme taky účet na Bandzone a webové stránky www.loretta.cz, na kterých se dá zároveň objednat i naše CD.

Co vzkážete všem rockerkám a rockerům prostřednictvím Rockpalace?
Poslouchejte nás, bez vás to nejde! A když dorazíte na jakýkoli z našich koncertů, uvidíte a uslyšíte, že platí, co stále opakujeme: „NA BIGBEAT NENÍ ČLOVĚK NIKDY STAREJ! NATOŽ ŽENSKÝ...“

Děkujeme za rozhovor!!
Recenzi na někdejší LP Loretty včetně nových bonusů vám připravuje Honza Holý, takže teď už jen vyrazit na nějaký jejich koncert. Pánové, stále je to pastva nejen pro uši, ale i oči...

Soutěžní otázka o CD Loretta - Kolikáty ročník Babského festu se letos pořádá. Odpovědi na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.