Robert Papoušek - Pivaři umírají minimálně

Začneme asi od tvých hudebních počátků. Jako kluk jsi byl velmi často hostem televizních estrád a známý jako ten malý kluk ze souboru Patrola Šlapeto. Jak vzpomínáš na tohle období?
Vzpomínám na to samozřejmě v dobrém. Jsou to zkušenosti a vzpomínky na celý život, za které jsem nesmírně vděčný a byla to pro mě velká škola. Možná nebylo úplně v pořádku, že jsem se v showbyznysu pohyboval až tak malý, ale to už je dnes asi jedno. Zažil jsem mnoho dobrého i zlého, ale vesměs vzpomínám jen na ty dobré věci.

Se Šlapetem ovšem vystupuješ dodnes, takže je ti ta staropražská hudba blízká i s odstupem?
Ta hudba mi je možná blíž než kdykoliv předtím. Jako malej kluk jsem plno věcem, které se objevovaly v textech písní, nerozuměl, ačkoliv se mi je snažil táta nebo kluci z kapely vysvětlit, ale jak vysvětlíte sedmiletému klukovi, co je to nevěstinec. :D
Dnes samozřejmě textům staropražských písní rozumím a mnohdy mě fascinuje jejich hloubka, pravdivost a krása. Mluvím zde hlavně o písních Karla Hašlera, který je hlavní ikonou staropražské muziky a taky jedním z hlavních důvodů vzniku kapely Šlapeto.


Kdy jsi začal koketovat s tvrdší hudbou? Jaké kapely tě formovaly?
Tvrdší hudbu jsem poslouchal odjakživa. Táta měl rád Daniela Landu nebo Tři sestry, takže nám tahle hudba zněla v autě na cestě z koncertů Šlapeta. Nerad dnes přiznávám, že jsem díky tomu největší znalec všech textů kapely Orlík, která nám taky duněla v autě. :D
Ale co se týká punkové muziky, tak na tu jsem narazil ve čtrnácti a nejvíc mě tenkrát ovlivnily kapely Konflikt a N.V.Ú. Poté jsem toho poslouchal ještě mnoho a dnes už také zase něco jiného, ale tyhle kapely mě ovlivnily asi nejvíc.

Mohl by jsi sám za sebe definoval punk? Je to pro tebe víc než hudba?
Asi každej, kdo se k punku třeba ve čtrnácti dostal, tak to tenkrát byl hlavně vzdor proti škole, rodičům a nemělo to s nějakou zajímavou myšlenkou zas tak moc společného, spíš jsem byl jen blbej puberťák, kterej nevěděl, co mele a v jeho naštvání na celej svět ho utvrdily texty o debilní společnosti a nenáviděnejch punkáčích. Ta doba už je naštěstí pryč. Já si ten punk dnes představuju jako svoji osobní svobodu, baví mě si říkat cokoliv a jsem šťastnej, že žiju v zemi, kde to je možné. Proto je pro mě třeba punk i to, plivat do ksichtu všem těm, kteří by zpět chtěli socialismus nebo něco podobného. Takových lidí je bohužel dnes velmi hodně. Nemám rád většinu lidí, jejich každodenní stereotyp a stádoidní chování, proto je pro mě lákadlem, když je můžu něčím naštvat. I to je pro mě punk. Když můžu někoho pořádně vytočit malicherností, něčím chytrým, tak z toho mám legraci. Největší punk pro mě byl naštvat samotné punkáče, když na náš koncert přišel Miroslav Kalousek, o kterém jsme napsali song Za všechno může Kalousek. V této písni si děláme srandu z lidí, kteří v internetových diskuzích svádějí na tohoto politika všechno zlo světa. A je snad větší punk, než nasrat svým netradičním chováním i lidi z vlastních řad? Prostě mě baví provokace a i o tom to asi je. :)


Šlapetu jsi byl součástí týmu. Chtěl jsi vždycky vlastní kapelu?
Tenkrát jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych mohl mít vlastní kapelu. To přišlo až v době na druhém stupni základní školy. Mnoho spolužáků ze starších ročníků mělo kapelu, každej na něco hrál nebo se spíš snažil hrát a já chtěl taky, takže jsme začali sem tam s pár kamarády chodit do jedné zkušebny, kde byl nájem 10 Kč/hodina a tam jsme pořád dokola hráli Smells like Teen spirit od Nirvany.

Jak tě napadl název P.U.M.? Protože vím, že původně zkratka měla jiný význam, tak dodávám, že konkrétně myslím Pivaři umírají minimálně?
To si už ani pořádně nevzpomínám. Vím, že jsme chtěli mít za každou cenu zkratku jako kapely SPS nebo N.V.Ú, protože nám to prostě přišlo dobrý a napadlo nás P.U.M. a až na to jsme pak vymýšleli slova. :D Nejprve to snad bylo Punkový Undergroundní Mamrdi, no prostě kravina. Pak jsme se asi někde u piva v hospodě s kytaristou Petrisem dohodli na Pivaři Umírají Minimálně, což byla ta nejlepší volba a i docela vtipnej název.


Řada textů je inspirovaná, českou politickou scénou. Zajímáš se o politiku? Nebo ti jen vadí, jakým způsobem se u nás dělá, a tak to tímto způsobem dáváš najevo?
Zajímám se o politiku hodně. Není mi jedno, kdo nám vládne a už vůbec mi není jedno, kdo chodí k volebním urnám. Chci abychom žili v demokratické zemi, jednoznačně na západě a v zemi svobodné. Proto jsou naše texty hodně zaměřené na politiku u nás. Protože demokracii postupně ztrácíme, lidé se nás snaží narvat zpět k Rusku a svoboda je neustále oklešťována.

Vydali jste EP - Rudej stát, CD - EX Infernis, připravujete další nahrávku?
Na podzim 2016 jsme ještě vydali naše druhé album Tvé jméno je Nikdo. Určitě chystáme nové věci. Trochu chceme směřovat jinam, aby to bylo více tvrdší, více metalové, více technické. Určitě chystáme na jaře dva nové singly a nový klip.


Jako skupina pořádáte letos už třetí ročník punkového festivalu, Čírofest. Jak se člověk dostane k organizaci takové akce? A je to náročné?
To tě musím opravit, ale ročník to bude už sedmý. My jsme s kapelou chtěli hrát. Ale když začínáte, tak vás nikdo nikam většinou nepozve. Tak jsme si prostě pozvali kapely my a uspořádali pár koncertů v dnes už zaniklém klubu Bažina a následně i v Modrý Vopici. Co se týká Čírofestu, tak to původně byla akce o čtyřech kapelách. Všechny jsme byly začínající kapely a přišlo na nás 30 kamarádů. Postupně se akce rozrostla až do dnešních 22 kapel z celé republiky a Slovenska a hrají tam legendy jako Plexis, N.V.Ú nebo Šanov. Prostě jsme si to postupně vybudovali. Bylo plno akcí, které se nepovedly, nepřišli lidi, nevybralo se dost peněz a my v tom nechali desetitisíce z vlastních kapes, ale chybami se člověk učí a doba pokažených koncertů už je naštěstí pryč. Dnes už tak nějak víme, jak to dělat. :)

Videoklipy k písním Generace Idiot a Bolest, zpracoval Pája Junek (Junek Film). Stejně jako krátké dokumenty z Čírofestů. Můžeme očekávat další spolupráci? Například formou nového hudebního videa?
Určitě s Pájou Junkem ještě něco vymyslíme. Minimálně další Čírofest a jeden klip. Je ale pravdou, že se koukáme i po jiných možnostech.



Minulý měsíc jsi pořádal benefiční koncert na podporu psího útulku v Libni. Jsi milovník zvířat?
Určitě mám zvířata moc rád. O to víc, když vidím tisíce týraných psů či koček. To mě víc utvrdí v mojí nenávisti vůči lidem a ve snaze pomáhat těm, kteří se o taková zvířata starají. Vadí mi i velkochovy a tamější chování ke zvířatům. Lidi je berou jako věci, jako stroj na maso. To se mi hnusí. Proto se snažím příliš maso nekupovat a když už, tak z volných chovů. Nejsem vegetarián, ačkoliv bych jím rád byl, ale nemám na to dost silnou vůli. Krvavej hovězí steak mě prostě vždycky porazí.

S manželkou provozujete obchod s čerstvými potravinami od lokálních farmářů - Piggies. Tím se živíš, nebo tě uživí hudba?
Ten obchod jsme prodali v létě 2016. Nešlapalo to úplně dle očekávání a hlavně by na nás pak spadly další velké investice a starosti v podobě nově zavedené kraviny jménem EET, tak jsme se radši rozhodli krámek prodat. Manželka je analytik v jedné firmě, která testuje různé chemické vzorky a já pracuji za barem v klubu Modrá Vopice. Hudba mě samozřejmě neuživí. Je to maximálně přivýdělek, ale stejně většinu peněz, které na koncertech vyděláme, tak narveme zpět do kapely, na nové nahrávky, trička atd.


Na závěr se tě jako pivaře zeptám na věčnou otázku, jaké pivo máš nejraději? Které je nejlepší?
Za mě jednoznačně Plzeň. Je plno jiných dobrých piv, ale Plzeň je pro mě top. :)

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu hudebních úspěchů.
Taky děkuju. :)

Pro Rockpalace, Daniel Talanda.