Ricardo Delfino – Od muziky k managementu

Ricarda jsem poznal díky předešlým rozhovorům, kdy mě byl představen jako manažer Seventh Passion. Minulý týden byl na netu stream koncert Kveen-Queen Live Experience a kdo to tam nezpíval – Ricardo.

Ahoj Ricardo, nevěděl jsem, že zpíváš a dobře. Kdy a jak ses dostal k muzice?
Někdy kolem třináctého nebo čtrnáctého roku svého života jsem začal poslouchat Queen, pak Iron Maiden, pak AC/DC, pak Guns N' Roses, pak Pearl Jam a tak dále. A zároveň s tím se měnil i můj šatník (smích). Tenkrát by mě nikdy nenapadlo, že budu zpívat nebo dělat kapelám manažera a bookera.

Něco o začátcích tvé kariéry?
Kariéra bych to zrovna nenazýval. V patnácti jsem objevil rock‘n‘roll a už mě to nepustilo. Založili jsme s kamarády první kapelu a hráli míchanici všeho. Absolutně jsem neuměl zpívat a spíš jsem jen tak imbecilně chrčel a myslel si, jak to není kdovíjak drsný. Děs. Hráli jsme věci od Judas Priest a Deep Purple přes Free až po AC/DC. No a od té doby, i když se každá z nich nakonec rozpadla (znáte to), jsem snad nikdy nebyl déle než pár měsíců bez kapely. Tohle je (karanténa) asi nejdelší koncertní pauza za posledních osmnáct let.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Kapela jednoznačně Queen. Tam je všechno. A píseň nedokážu říct jednu. Ani jen deset. Možná ani jen sto. Poslouchám od jazzu přes elektroniku až po death metal. A všude mám své milované a zásadní.

Všechny kapely kde jsi hrál?
Uff, pokud nějakou zapomenu, nechť mi prominou. Tu směsku coverů v patnácti jsme nazývali Monoskop. Pak chvíli v heavy metalovém Ultimátu, pak blues rockový The Chobots, kde jsme se na konci života kapely přehoupli až do stoner rocku. Zároveň jsem hostoval u Bernard Blues Band. Pak funk popoví Ben Dover, se kterými jsme si střihli jedno celorepublikové turné a pár hezkých zářezů na pažbě jako support Wohnoutům a vystoupení na Rock for People. Pak jsem nastoupil do Red Hot Chili Peppers Californication Tribute a nadrtil se repertoár pětadvaceti songů za dva měsíce. S kytaristou z týhle party dodnes vystupujem v duu jako Crossroad Bros s bluesovým autorsky aranžovaným repertoárem. No a před dvěma lety jsme z legrace založili Kveen – Queen Live Experience. Žádný kostýmy a revival, ale jen parta kamarádů, která o tom mluvila celá léta a nakonec se dvakrát do roka sejdeme zahrát Varákům Queeny.

Byl jsem velice a mile překvapen hlavně tím, jaká z vašeho vystoupení čišela pohoda a radost. Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Má nejtrapnější historka. Chodil jsem na tajňačku do jedné hospody máčet háro v půllitru a oslovil mě tam jeden chlapík, že slyšel, že píšu texty. Texty jsem psal. Hrozný. Takový ty epický ptákoviny o dracích a temnotách. A že sháněj i zpěváka a jestli umim zpívat. A já lhář ulhanej přitakal, že umim. A tak jsem měl najednou na krku deadline, že se musim za dva týdny naučit zpívat. Kamarádovi jsem se svěřil s tím, jak mi karma obratem za tu lež nafackovala a požádal ho o pomoc. Měli s dalšími kapelami zkušebnu, tak jsem tam začal chodit trénovat zpěv. Bez jakékoliv znalosti intonace a jakýchkoliv vokálních technik. Kluci mi pomohli, začali se mnou zkoušet nějaké covery a ta původní zkouška se nakonec nekonala. Ale vznikla tahle kapela jako vedlejší produkt celé té absurdní situace (smích). S bubeníkem z té první kapely hraju dnes po letech ve zmíněných Kveenech. Tenkrát s námi hrál na basu dnes už slavný filmový a divadelní herec Michal Balcar, než začal techtlit s úplně jinými jevišti, na kytaru hrál jeden z nejlepších kytaristů, se kterými jsem kdy hrál, Michal Novotný a druhou hrál Standa Švarc z karlovarských Meat Mincer.

Určitě jsi složil nějaké písně nebo text?
Dalo by se říct, že jich pár desítek bylo, ale nic, co by lidé mohli znát. Nahrané jsou asi jen ty s The Chobots a Ben Dover. Ale když to dneska slyším, tak i na to, že jsme si to nahrávali a vydávali sami, je to dost obskuritka.

Něco o muzikantech se, kterýma jsi hrál?
Vývoj kariéry mého starého přítele a tehdejšího basisty Michala Balcara jsem už prozradil. Musím říct, že mám skoro celý život štěstí na úžasné a talentované hudebníky, kteří mne naučili vnímat hudbu z různých úhlů. Se Štěpánem Kordíkem krom KVeen a Crossroad Bros občas vystupujeme v Live Jukeboxu, coby atrakce od Skybrand production Petra Fořta (festival Brod 1995 a spousta dalších). Občas se k nám přidá Jan Lichtenberg ze Seventh Passion, se kterým jsi dělal rozhovor nedávno. V téhle trojici jsme projeli nejen několik větších festivalů v ČR, ale zúčastnili jsme se i obřích produkcí v Rumunsku. Jinak když už zmiňuji kolegy Kordíka a Lichtenberga, tak je nutné zmínit, že i díky společnému hraní v Live Jukeboxu se stal Štěpán dalším členem plzeňských Seventh Passion.

Máš toho docela dost. Co děláš, když zrovna nezpíváš?
Jak jsem naznačil, zpěv už není mé hlavní pole působnosti v uměleckém světě. Roku 2015 jsem v Karlových Varech založil komunitní multižánrový festival Top RoofTop, díky kterému jsem se poznal s The Wild Roots, kteří byli a stále jsou první kapelou, které jsem začal dělat management a booking. Poté jsem přibral i Seventh Passion, začal se věnovat moderování, psaní článků pro hudební portály Frontman.cz, Plzenskekapely.cz a Muzikantiakapely.cz, natáčení pořadů o hudebním podhoubí Karlovarska pro mvtv.cz a dalším aktivitám. Během roku 2020 jsem se přeučil na správce sociálních sítí a spravuji třeba Colour Meeting festival, showcase a konferenci Nouvelle Prague nebo na Ceny Anděl čerstvě nominovaný Cotatcha Orchestra. No, a abych se nenudil, tak s Top RoofTop festem aktuálně rozjíždíme talentovou soutěž Karlovarského kraje pro kapely a sólové umělce s vlastní tvorbou. Na našich stránkách se dozví, o co vše mohou soutěžit a jak se mohou přihlásit.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD…
Od té doby, co jsem začal psát články z hudebního prostředí, převaluji na patře myšlenku, že bych sepsal nějaký rozcestník, nějakou příručku pro začínající kapely, která by jim mohla pomoct v zorientování se v tom spletitém trhu klubů, festivalů a labelů. A taky mám už léta v šuplíku koncept sólového hudebního projektu se spoustou nápadů písní, ale stále jsem se neodhodlal najít volný čas a začít. Ale přiznám se, že mi chybí ta euforie ze zrodu songu a jeho postupný vývoj až k dospělé verzi. Proto občas kamarádům rád pomohu s dotažením textů, vokálních linek nebo aranží jejich tvorby. Ale producentem bych se, v úctě k tomuto řemeslu, rozhodně nenazýval (smích). Ale kdy na to všechno bude čas, to je ve hvězdách. A astrolog taky nejsem.

 Pro Rockpalace Kolečko Milan