Purnama spojuje death metal s charitou

Jakub Viták, zpěvák, kytarista a autor deathmetalové kapely PURNAMA stojí za projektem „Metal for hope“, který bojuje za dobrou věc. Podporuje onkologicky nemocné děti.

Kapela PURNAMA se před čtyřmi lety rozhodla bojovat svou hudbou za dobrou věc. Uspořádala mnoho benefičních koncertů skrze projekt, který nazvali „Metal for Hope“. Díky lidem kolem kapely společně dokázali velké věci a pomohli tam, kde bylo třeba. Jejich kroky vedly k tvorbě prvního CD Lioness, do kterého investovali hodně úsilí. PURNAMA se rozhodla věnovat výtěžek z křtu desky a prodeje prvních 100 CD Nadačnímu fondu Šance onkoláčkům, který pomáhá dětem s rakovinou. „Metal je pro nás hudba bez hranic. Je to energie v nás všech. Jsme tu jeden pro druhého jako obyčejní lidé. Chceme poděkovat všem, kteří s námi tvoří Metal for Hope a podporují nás jako kapelu i naše snažení, změnit něco k lepšímu. Podařilo se nám prodat prvních 100 CD a máme pro Nadační fond Šance onkoláčkům 27 300 Kč. Děkujeme vám všem! Metal spojuje!“, uvedl Jakub Viták na webu kapely.

Na úvod ti Jakube přeju všechno nejlepší k včerejším narozeninám. Ať se ti daří, příteli. Pojďme si popovídat o death metalu i o charitě. Spojení death metalu a charity není zrovna tradiční, nicméně podporuje moji teorii, že „death metal je zábava inteligentních lidí“. Souhlasíš s touto tezí?
Souhlasím s tím, hlavně že je to zábava lidí, kteří mají srdce. To se mi několikrát potvrdilo. Kdokoliv přišel na naše akce, tak byl štědrý nejen finančně. Všichni prokázali empatii s těmi lidmi, kterým jsme pomáhali. Vyjádřili tím podporu nejen nám organizátorům ale i konkrétním lidem, kteří neměli v životě tolik štěstí. Naposledy to byla Andulka, která má rakovinu. Člověk by si mohl myslet, že extrémní hudba a charita nejde dohromady, ale je to naopak. Kolikrát ti, kteří na sobě měli oblečení příslušné exterémní muzice tak projevili nejvíce citu a podpory.

Projekt „Metal for hope“ se drží hesla, že metal spojuje a já musím říct, že je to pravda. Na tvoje aktivity mě upozornil kamarád, který mi vzápětí přinesl cédéčko PURNAMA. To se mi líbilo, proto jsem tě požádal o rozhovor. Funguje podobné spojení i přímo mezi kapelou a jejími fanoušky?
Určitě. My, jako PURNAMA o to usilujeme. Snažíme se každému fanouškovi dát co nejvíc najevo, že je pro nás důležitý. I kdyby na vystoupení byli jeden nebo dva posluchači, tak pro nás je důležité odvést stoprocentní výkon. Zaprvé nikdy nevíš, kdo tam stojí a za druhé někdy kvantita neznamená kvalitu. Jednou jsme hráli už koncert, kde stála jen jedna platící osoba, ale ta nám dala pocit, naprosté síly. V jejich očí byl úžas a emoce pro které to děláme. Když se energie při hraní díky fanouškům násobí, tak chceme, aby to působilo jako celek. Někdy můžeš mít pocit bariéry, když muzikanti jsou vysoko na pódiu a fandové stojí pod ním. To my s kapelou rozhodně nechceme! Já mám potřebu být lidem na dosah, aby měli ten pocit, že jsou s námi. Když se podaří rozpálit kotel, tak všechny zábrany jdou stranou a je to o té živočišnosti a emocích. Pro nás je důležitý člověk, který hází hlavou a nosí metalová trička stejně, jako my pro něho. My k fanouškům vzhlížíme, stejně jako oni třeba k nám. Je to pro nás důležitý celek.

Pro festival „Metal for hope“ jste si vybrali hrad Trosky. Proč jste si vybrali toto místo, které je dominantou Českého ráje?
Teď jsi mi svou otázkou téměř odpověděl. Je to dominanta a ta příležitost se nám naskytla sama. Kastelánem na Troskách je Luboš Martinek, můj kamarád, který má rád hard core a metal. Ten si naší činnosti všiml a ozval se sám. Nabídl nám, že bychom mohli pořádat festival na Troskách. Děkujeme jemu i Národnímu památkovému ústavu ČR, který nám poskytl hrad bezplatně pro naše aktivity. Jsou to prostory, které mají historii a kouzlo. Je to tajemné místo na vyhaslé sopce, kde hraje death metal pro dobrou věc. Co víc si přát. Démonické spojení, které má význam.

PURNAMA věnovala výtěžek z prodeje prvních sto CD také „onkoláčkům“. To je jistě také tvoje práce. Co na to říkají další členové kapely, jste všichni za jedno?
Momentálně máme novou sestavu a jsme všichni za jedno. Jde to sice z mý hlavy, ale já klukům vděčím za to s jakým úžasným přístupem tu myšlenku podporují a sdílí se mnou. Jdou do toho naplno a srdcem. Hudba tím pro nás získává ještě vyšší význam. O to víc tvrdý metal, který nás formuje a je velkou součástí našeho života.

Nakousl jsi změny v sestavě, tak nám představ své spoluhráče
Na bicí hraje Václav Lhota, tenhle žánr má v krvi. Na kytaru hraje Václav Vaníček, který je v kapele od začátku. Je to taková moje pravá ruka. Kolikrát zahraje i to, co já nezahraju a přesto vymyslím. Na basu hraje Pavel Bukvic, výborný muzikant a člověk. No a pak tam hraju já. Já jsem strašně šťastnej, že ideu „Metal for hope“ podporuje také kapela NEW HATE FORM (NHF), protože je sestava z velké části totožná s PURNAMOU. NHF vede Honza Tábor a za bicíma hraje bubeník Adam. Tvoříme tak s Purnamou velký celek a dost kompatibilní. NHF nahrává nové cédéčko a půjde stejnou cestou, jako PURNAMA. Výtěžek také půjde na dobrou věc.

Co tě vede k podpoře „onkoláčků“, je v tom nějaká osobní zkušenost?
Je to hodně výrazná problematika. Cítím, že je potřeba něco udělat. Nemůžu se k tomu stavět lhostejně. Rakovina je strašná věc a nejstrašnější je, když ji mají děti. Může se to stát každému z nás. Začali jsme s myšlenkou, že silní by měli pomáhat. Metal mě osobně dělá silnějším. Vidím v tom něco, co lidi nabíjí a posiluje. Navíc nepopsaná dětská duše je pro mě moc důležitá a inspirativní. Kdo víc si zaslouží pomoc než někdo, kdo vlastně nic nespáchal, a přesto má takový zly osud.

Přiznám se, že mě projekt „Metal for hope“ velmi oslovil a rád ho v budoucnu podpořím. Dočkáme se jeho pokračování? Kdy a kde?
Termín je v jednání. Doufám, že se akce znovu uskuteční na Troskách. Není to úplně jednoduché. Nerad bych něco slíbil a pak bylo vše jinak. Hrady mají i svůj vlastní program. Pevně věřím, že se festival uskuteční příští rok poslední víkend o prázdninách a když by náhodou ne na Troskách tak uděláme vše proto, aby se mohl uskutečnit jinde.

CD Lioness jsem recenzoval a musím říct, že jde o pěknou porci death metalu takového toho staršího střihu, nechybí kytarová sóla a dost kudrlinek, které nahrávku posouvají dál. Kdo se podílí na tvorbě PURNAMY, všichni muzikanti nebo je to tvůj „one man project“?
Já vymyslím celý song v kytaře i zpěvu. Zpravidla mám i vymyšlený v hlavě další nástroje, druhou kytaru nebo bicí. Pak to přinesu na zkušebnu a dám klukům volnou ruku, aby si tam domysleli to, co oni chtějí hrát. Bubeník si postaví bicí, jak to cítí. Jsem otevřený k připomínkám každého z nás. Dosavadní tvorba je zatím z mé hlavy. Kluci to pak dotáhnou k naprosté dokonalosti. Strašně si jich vážím po lidské i muzikantské stránce.

Co vůbec znamená název kapely PURNAMA?
To se lidi hodně ptají. Je to úplněk v indonéském jazyce. Chtěli jsme jednoslovný název, co by se k nám hodil. Pak jsem přišel na to, že v našem názvu by mohl mít význam úplněk, který je opředen legendami, bájnými tvory a v mystice lidsta napříč historií měl a má velký význam. Je to prostě tajemná záležitost. Nelíbil se nám anglický výraz „full moon“, proto jsme zvolili indonéštinu.

Účinkuješ též v liberecké kapele NEW HATE FORM, která se věnuje takovému spíš experimentálnímu metalu. Je to dost netuctová záležitost. Přibliž čtenářům i tuto partu.
Spojení s PURNAMOU už jsem zmínil. Jen připomenu, že hlavním motorem a mozkem kapely je Honza Tábor. On přináší nápady a my je potom interpretujeme jako celek. Honza je talentovaný, rozumíme si. Prostě to funguje. Jeho texty jsou spíš takovou temnou poezií, jsou neskutečně silné. Odráží se v nich mnoho témat a nápadů stejně jako v hudbě samotné, kterou Honza skládá sám. Pro mě je velká čest jeho příběhy a pocity odvyprávět a být frontmanem NHF. Hodně spolu o muzice mluvíme. Já třeba naťuknu nějakou myšlenku a on ji zpracuje, což mi umožňuje i plně se věnovat PURNAMĚ a být svobodný v NHF. Tím si mohou i obě kapely udržet potřebnou odlišnost a sílu.

Jistě máte naplánované nějaké koncerty s PURNAMOU i NEW HATE FORM, sem s nimi.
NEW HATE FORM se zúčastní Winter Metal Madness vol. 4 v pražském klubu Modrá Vopice v sobotu 18. listopadu 2017. PURNAMA bude 8. prosince 2017 v Liberci předskakovat legendární partě ROOT. Tahle akce se uskuteční v klubu Bunkr.

Obě kapely mají jistě další plány. Co účast na festivalech?
Nebráníme se vystupovat společně. Jde to, zvládneme to. NEW HATE FORM podpořili naše CD Lioness a PURNAMA podpoří novou desku NHF. Výtěžek z jejího prodeje věnujeme nejspíš zase onkoláčkům. Jsme jedna parta.

Zjistil jsem taky, že se věnuješ historickému šeru nebo něčemu podobnému. Pohovoř i o tomto fenoménu.
Šermuju v umělecké agentuře Pranýř a hrajeme divadlo, vystupujeme s ohnivou show. Je to vlastně moje druhá práce. Věnuji se šermu už cca 8 let a také mě tato činnost moc naplňuje. Člověk se dostane zase do jiného prostředí a mezi další skvělé lidi. Navíc je to super i pro kondičku.

Nechápu, jak to všechno stíháš. Čím se vlastně živíš? Samozřejmě nemusíš odpovídat.
Pracuju v dětském stacionáři Sluníčko v Turnově. Ve speciální škole dělám s dětmi, které mají autismus. Není to jednoduché, ale mě tato práce hluboce naplňuje. Autistům za hodně vděčím, moc mě toho naučili. Posiluje mě to hodně po duševní stránce. Celkově u postižených lidech obdivuji jistou bezprostřednost a upřímnost s jakou jednají. Vše v tomhle případě je o hledání pochopení a způsobu soužití. Když člověk pochopí a pronikne do jejich světa, pak zjistí, že to není tak černobílé, jak se může zdát. Člověku se zobrazí nové pohledy a způsoby, jak vlastně uvažovat. Navíc metalový svět se přece často také setkává s jistým druhem nepochopení. Ale to, že je někdo odlišný tím, jak vypadá, nebo co poslouchá, neznamená, že je špatný.

Tak to hluboce před tebou smekám. Skloubení všech tvých aktivit se jistě neobejde bez podpory tvých blízkých. Je to tak?
Děkuju. Mám velkou podporu, to hodně potřebuju. Hlavně hodně vděčím své rodině.

Co vzkážeš našim čtenářům na závěr?
Užívejte si každý den, co nejlépe umíte. Berme každý den jako dar, jako možnost ho co nejlépe prožít a ne přežít. Den, co nám byl dán, není samozřejmost.

Pro Rockpalace Jan Holý