Petr Kadlček – muzikant, který na to má

Petra jsem poznal na festivalu, kde to s písní „Já na to mám“ suveréně vyhráli. My sice (R.U.R. rock) nepostoupili do hlavního programu, ale vidět Natural, tenkrát poprvé, bylo něco úžasného. Výborná muzika, pódiová show, muzikanti si měnili nástroje, každý hrál na všechno a dobře. I proto jsem si vzpomněl na rozhovor s ním.

Ahoj Petře. Kdy a jak ses se dostal k muzice?
Bylo to v útlém dětství. Zdrojem bylo rádio, jako téměř u všech vrstevníků hlavně Radio Luxemburk, ale i české stanice a televize. Byla to první polovina šedesátých let, bylo k vidění třeba, Kdyby tisíc klarinetů nebo Starci na chmelu. Významným zdrojem byl gramofon, na kterém se točili Matadors, Petr Novák, Kahovec, Blue effect, Kubišová, Juventus s Karlem Černochem, Apollo beat atd. Později magnetofon. Tím prvním byl lampový Supraphon a až potom teprve proslavené Sonety Duo či B-čtyřky aj. Z nich už jsem poslouchal světovou rockovou scénu díky bráchovi, který to vozil z vejšky, kterou studoval v Praze. Na kotoučáku jsem poslouchal v podstatě všechno významné a zajímavé z té doby. Nebudu to vyjmenovávat, jde o zásadních zhruba padesát světových kapel. To mě výrazně zformovalo na celý život.
K hudebním nástrojům jsem se dostával doma, bylo tam piáno, housle, trumpeta, foukací harmoniky, zobcovky a později i kytara. Zkoušel jsem hrát na všechno, co mi přišlo pod ruku. I na kráječ na knedlíky. Na všechno, kromě houslí, jsem samouk.

To já zase troubil na trychtýř. Pověz nám něco o začátcích tvé kariéry?
Nevím, jestli se za začátky kariéry dají považovat první amatérské pokusy o kapely, hraní na zábavách a plesech (což byla spíš skvělá škola než kariéra) nebo až doba, kdy jsem se nějak začal zabývat vlastní muzikou. V patnácti letech jsem zakládal různé skupiny, dokonce jsme se i někde sporadicky ukázali, ale hrát pořádně veřejně jsem začal v sedmnácti na „čajích“. Tak se tehdy říkalo tanečním zábavám. To bylo v roce 1972, takže příští rok budu na oficiálních pódiích už padesátý rok!
Autorskou muziku jsem začal dělat až koncem sedmdesátek, zejména po založení Emise.

Která kapela nebo píseň tě tenkrát nejvíc oslovila?
Z domácích mě při dospívání ohromně oslovila kapela Georg & Beatovens s Petrem Novákem, mám na mysli jejich singly ze šedesátých let. Ale konkrétní píseň, která mě dostala do kolen, byla jednoznačně od kapely Blue effect – Sluneční hrob (správně Slunečný). Ze zahraničních vedle řady dalších kapel třeba Deep Purple, namátkou například Child In Time.

Slunečným hrobem „oblbuju holky“ dodnes. A všechny kapely kde jsi hrál?
Na všechny si nevzpomenu. Black monsters, Alfa, Showband, Sféry, Kyklop, Kanagom, Emise, Natural, Buran Prášil, krátce Tučňáci, Sešlost výtečníků, Kamion, příležitostně Prototyp, Bingoband, Bluesband Petry Hapkové, 4 roky Tango Miroslava Imricha. Stěžejní je Natural, ve kterém hraju téměř 40 let, nejzásadnější je ale Emise, i když trvala jen necelé 4 roky. Do té jsme narvali úplně nejvíc všeho, co v nás bylo. Škoda toho konce.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
V nejbližším okolí Březinky v Teplicích a pak při navštěvování podobných „bláznů“ po sklepích a garážích. Pak jsme si různě házeli „lana“.

Písně, které jsi složil nebo text?
Tak to tady vypisovat nemůžu. Písniček jsem složil zhruba kolem sto padesáti, textů ještě víc. Hlavně pro Emisi, Natural i pro své sólové akustické hraní. Pár (jen několik) věcí i pro jiné kapely.

Něco o muzikantech se kterýma jsi hrál?
Těch bylo taky hodně. S někým chvilku, s někým desítky let. Každý muzikant něčím přispěl, něčím to muzicírování obohatil, něco mi přinesl nebo naučil, s někým jsem si rozuměl víc, s jiným méně, ale vážím si každé společné cesty, kterou jsem s kterýmkoli muzikantem ušel.

Aparatura a kytara v začátcích?
Rádia, lampová, vyrobená těsně před válkou nebo během ní. V nouzi i magnetofon a pak zesilovač lampový, vymontovaný z vyřazené promítačky z velkého sálu Závodního klubu ROH. A potom řada levně získaných šrotů, KZ 25, KZ 50, Music 30, Mono 40, Mono 50
Kytara překližková („španělka“), na kterou jsem časem přišrouboval snímač. Prošly mi rukama různé staré elektrické Jolany, i nějaké prastaré lubovky, ale moje první, opravdu vlastní elektrika byla Alfa a potom už velmi slušný Hurikan II.

A další, co by mohlo zajímat čtenáře . . .úspěchy, plány, nové CD… atd.
S Naturalem už máme na „skladě“ tolik písniček, že ten motiv nebo tlak hrnout novinky je opravdu malý. Přesto občas nějaká písnička přibude. V unplugded podobě chci občas připomínat starou Emisi, v mém akustickém hraní teď natáčím 4 písničky a rád bych na některé z nich udělal obyčejné klipy. Hlavně bych rád normálně hrál. Naštěstí mě v současnosti, kdy hrát nesmíme trochu zachraňuje vyučování kytary, které provozuji soukromě doma.

Petře já Ti děkuji za rozhovor a věřme v to, že se brzy potkáme někde na koncertě. My na to máme… Tak ať se daří.

Bandzone Natural
Bandzone Emise

Pro Rockpalace se ptal Kolečko Milan