Perseus, Mor a M. Spilka
- Číst 7597 krát
- Galerie Obrázků
Olomoucká hudební legenda Mirek Spilka prošel kapelami jako Skramasax, Calibos a dnes Perseus, s kterým letos vydal výborné album Mor. Recenzi přinesl Ruda, já jsem dnes vyzpovídal Míru tak nějak o životě… Vzhledem k tomu, že na našem Rockpalaci.cz už vyšel rozhovor s tebou, budeme se bavit především o současnosti, ale mám pár otázek, které tehdy v rozhovoru nepadly a mně zajímají.
Kdy jsi se „potkal“ s muzikou, myslím, kdy jsi jí začal intenzivně vnímat a začaly ty správné „vlny“?
Moji rodiče a jejich sourozenci měli rodinnou kapelu. Tak že jsem se od malička kolem muziky motal. Hrál jsem někdy na činely a zpíval jsem si s nimi. Později ve čtvrté třídě jsem byl v Běchovicích u Prahy druhý ve zpěvu. Vyhrál jsem knihu Tajemství Viléma Storitze. Ale takovou muziku, do které jsem se zamiloval, jsem objevil až kolem čtrnáctého roku. Jednak jsem měl od kamaráda možnost poslouchat hudbu z venku, měl tam rodinu a jednak rádio Luxemburk. Byla to pro mne krásná doba. Přeci jen z dechovky do rockové muziky, to byla revoluce.
Víš ještě, jaká muzika byla tím hlavním „spouštěčem“, že si se chtěl stát muzikantem?
Ty První kapely byly: Led Zepelin, Black Sabath, Genesis, Uriah Heep Deep Purple. Potom přibývaly další.
Co tvé hudební vzory v době dospívání?
Asi tak nejvíc Peter Gabriel. To mám do dneška. Všichni ostatní byli dobří, ale Gabriel mě oslovil nejvíc.
Máš nějaké hudební vzdělání, nebo si samouk? A co hudební nástroj, od počátku jsi byl jsitý, že to bude „hlas“, nebo jsi zkoušel i kytaru…?
Když jsem byl malý, babička mi zaplatila učitele na kytaru. Jenže já se to neučil z not, ale pamatoval jsem si to sluchem. Potom jsem s tím skončil. Nemělo to pro mne smysl. Pan učitel mě sice chválil, ale já to z not nehrál. Takže jsem samouk. V kapelách jsem hrál původně na kytaru a zpíval zároveň. Kytary jsem se potom vzdal ve prospěch kamaráda, který se vrátil z vojny. Pak už jsem pouze zpíval. Ze začátku jsem si připadal bez tý kytary jako nahý. Nakonec jsem si zvykl.
Skramasax byla asi první kapela, ve které jsi hrál. Pamatuješ se, jaké to bylo dělat bigbít v té době?
První kapela byla Pelx. Ale tam to bylo ještě pouze na zkušebně. Opravdu před obecenstvem to byl opravdu až ten Skramasax. My jsme byli dobrá parta. Kluci ze mě udělali rovnou kapelníka, i když jsem k nim přišel poslední. To ale nebylo jednoduché. To jsem musel složit u přehrávkové komise kapelní zkoušky. Přehrávky jsme udělali a pak jsme mohli na Prkna, co pro nás opravdu znamenaly svět. Z počátku jsme hráli převzaté písničky a pak jsme přidávali svoje. Připadali jsme si jak v ráji protože jsme to byli my, kdo lidi baví a lidi to i bavilo. Tehdy tisíc lidí byla běžná návštěva. Nejvíc lidí přišlo na karneval do Sborova u Zábřehu - tři a půl tisíce. To byl nářez. Hráli jsme každý pátek i sobotu a někdy i v neděli. Byli jsme mladí a bylo nám fajn bez ohledu na dobu. Tehdy jsme hráli docela často s Arakain, čehož jsme si vážili. Akorát ten aparát nebyl moc dostupný, ale uměli jsme si poradit.
Kapela se dala v roce 2015 opět dohromady, ty jsi tam opět nastoupil v roce 2017, jaký to byl pocit a co chemie mezi muzikanty? Dala se dohromady stejná sestava?
Sestava na vlas stejná. Akorát pauza byla příliš dlouhá. Nebyl zájem od pořadatelů. Tak jsme dali dva koncerty, natočili videoklip a ukončili jsme činnost. A je fakt, že tři kapely v mém věku už by byly dost záhul. Atmosféra v pohodě. Přeci jen jsme za ta léta všichni trochu zmoudřeli. Rozešli jsme se v dobrém.
Za chvíli končí rok 2022. Spočítáš, jak dlouho jsi na hudební scéně a kolik skladeb jsi napsal?
Je to 45 let, co jsem složil první písničku. Žebrák se jmenuje. Dodnes jí hrajem. Do Skramasax jsem šel ve 25ti letech. Takže před lidmi jsem 36 let. Písničky nespočítám. Ale rozhodně jsem se nějak podílel na více než 200 písničkách.
Ty jsi v roce 2010 vydal album Nosferatu, což pro mne bylo poměrně dost zajímavé album. Jak muzikou, tak názvem. Název je v návaznosti na film, který v roce 22 natočil F. W. Murnau se skvělým Maxem Schreckem v titulní roli? Zajímá tě „wampíří“ tématika, nebo horrory obecně? Ptám se, protože jsem sám sběratelem starých černobílých horrorů, ať už právě zmíněného Nosferatu, nebo filmu s „Draculou“ všech dob – Belou Lugosim, Frankenstainem - Borisem Karloffem.
Ano. Zajímá. Je to vzrušující téma. Tím spíš, že se zakládá na pravdivém základě. Vlad (Vlad Tepes byl pro Brama Stokera předlouhou pro postavu bájného upíra - Draculu) to neměl jednoduché. Tak urputně hlídal hranice Evropy, až z něho udělali stvůru. Je to zajímavá historie. A horrory mám rád. Ale jen ty dobré. Moc bych si ale přál, aby se lidé mohli bát pouze u těch horrorů. Je fakt, že takový odborník na tuto tématiku jako jsi ty, nejsem.
Vzhledem k tomu, že nejprve Calibos, teď Perseus, takže předpokládám, že Souboj titánů bude tvůj víc než oblíbený film.
Tak v té době Souboj titánů celkem vyčníval. Krásný příběh. Navíc byl tehdy takový trend používat jako názvy kapel bytosti z Olympu. Já si vybral Caliba. Dobře to zní. Byl vládce bažin a Olomouc stojí na bažinách. A nebyl tak hodný. Přitom mu bylo ukřivděno. Myslím, že to tehdy byla dobrá volba. No, a když jsem odešel z Calibos, pro další název jsem už nechodil daleko. Vlastně se podařil oproti filmu husarský kousek. Oba polobohy smířit a dnes si zahrajeme sem tam spolu a fanoušci to uvítají.
Říkáš, že jsi napsal okolo 250 textů, máš ještě téma, do kterého jsi nesáhnul, popř. nehrozí ti po tolika textech „tvůrčí“ vyhoření?
To nehrozí. Pořád se něco děje. Naopak. Ty poslední texty jsou v recenzích docela vychvalovány, za což jsem rád. Píšu zpravidla příběhové texty a rád píšu v hádankách. Mám vždy radost, když to lidi pochopí. Tenhle svět je nekonečný příběh. Bude vždy o čem psát.
Pro mne je to vždy zajímavá odpověď, ptám se na to často muzikantů, vzhledem k tomu, že také poměrně dost píšu. Jak pracuješ, sedneš a řekneš, teď napíšu text a slova ti samy kloužou na papír, nebo máš chvíle „oken“ a chvíle, kdy tě „líbá“ múza?
To je pokaždé jinak. Někdy to jde samo a je to za chvíli. Na druhou stranu, když jsem psal text k písni Calibos, tak jsem s tím nemohl hnout. Tak jsem nakonec vzal deku, zajel na podzim k rybníku, kde jsou taková bahna, lehl na deku a pak už to šlo rychle. Vždy píšu texty na již hotovou písničku. To už tě nálada skladby navede sama.
Píšeš do pomyslných šuplíků? Zachycuješ nápady, témata…jak vlastně vzniká u vás nová skladba?
Dnes už sám muziku nedělám. Kluci mi to složí, pošlou a dají mi důvěru dodělat melodii zpěvu a otextovat. To jim pak ještě dávám ke schválení. Takhle nám to funguje.
Perseus – výborná kapela, kdo tam s tebou teď je?
Děkujeme. Teď už máme, doufám, ustálenou sestavu. Kytarista Honza Krmela. Ten skládá v součastné době naprostou většinu písniček. Vždycky nám to pošle a my to vždycky schválíme. Nedávno se oženil a povil krásného chlapečka. Kromě toho, že je skvělý skladatel a kytarista, je i fajn s ním posedět u piva a poklábosit. Jirka Ambros. Složil Vizionáře. Najdi si to na You Tube. Povedená věc podle fanoušků. Nepije, nekouří, běhá marathony a tím pádem i řídí dodávku. Skvělý kytarista a ještě stále na sobě pracuje. K tomu všemu má andělskou povahu. Děkuji za něho. Hraje se mnou v obou kapelách. Lukáš Vymětal. Složil Sedmero krkavců. Basová kytara. Dnes již domestikovaný, bývalý bohém. Neměl kde hrát a tak jsme ho vytáhli na podium dřív, než se mu pod podiem něco přihodí, hihi. Dobrej kamarád do sucha i do deště. Má parádní děti a sám holejma rukama postavil dům. Všechna čest. Na basu technicky zdatnej. Tibor Janáč. Bicmen který dokázal nahradit Zdenka Pradlovskýho a to je co říct. Všechna čest. Před námi hrál ve skupině Sarkonia. Mohu doporučit. Obětavý, rodinný typ. Jsme za něj rádi. A o sobě jsem psal výše.
Vydali jste hodně dobré album Mor. Název je čistě náhodný, nebo vznikl na základě „covidové vlny“?
Podle covidové vlny nemohl vzniknout. Napsal jsem ten text o pár let dříve, než to přišlo. Proto mi kluci někdy žertem říkají, že jsem vizionář. Mor kdysi významně zasáhl naše město Olomouc. Máme tu taky Morový sloup, který je na seznamu Unesco. Kousek toho morového sloupu je i na titulce obalu cédéčka.
Jak dlouho jste na ní pracovali?
Pracovali jsme na ní 8 let. Zdrželo se to střídáním zkušeben, střídáním muzikantských členů v kapele. Potom přišel covid a potom jsme to dlouho sehrávali, protože je to dost technicky náročné.
Deska má luxusní obal, kdo přišel s námětem a kdo je autor? A neméně dobrý je zvuk. Kde se CD dodělávalo?
Námět tak nějak uzrál z různých nápadů, co jsme měli. Honza pak našel grafika z Finska - Romana Ismailova, který dělal už i pro nějaké větší formáty. No a spolu to pak nějak doladili. CD se dodělávalo ve studiu Fascination Street Studios ve Švédsku. Chtěli jsme něco světového a oslovili víc zahraničních studií. S těmahle chlapíkama byla nejsnadnější domluva a líbila se nám jejich práce, takže jsme zvolili je.
Pamatuješ si ještě, jaká skladba ti dala nejvíce zabrat?
Musím se přiznat, že nepamatuji. Tak mě to bavilo, že to šlo samo. Ale na tom má zásluhu i zajímavý podklad muziky pod zpěvem. Psalo se to dobře. Teď mám strach, že už to nepřekonám. No.
Jak Nosferatu (ještě s MS Calibos). Tak Říše vlků, tak Mor mají 9 skladeb. Je pro tebe devítka „magická“, nebo jde o náhodu? Jdete do studia vždy s větším počtem skladeb a pak vybíráte, nebo máte bravurně nacvičený počet?
Ono se to osvědčilo u Nosferatu. Jednou mi jeden fanoušek řekl, že je to málo. A já mu odpověděl: “Vidíš a to je ono. Horší by bylo, kdybys toho měl už plný zuby.” Toho se držíme a do studia jdeme s devíti písničkami. Některé jsou docela dlouhé, tak že stopáž je docela v cajku.
A jak jdete do studia (předpokládám, že nahráváte u tvého syna Davida v DS studiu), vždy přichystáni nebo doděláváte skladby, jak se říká, za chodu ve studiu?
To už vždy víme, co jdeme natočit. Tam doděláváme a ladíme akorát druhé hlasy a různé detaily a finesy.
Co sestava? Přišla změna oproti Říše vlků? Jaká je nálada v kapele?
Od té doby už přišel jen bubeník Tibor a kytarista Jirka. Nálada je profesionálně vřelá. Stále nás to baví jak na koncertech, tak i na zkušebně. Vlastně je to rodina. Jak u Persea, tak i u Calibos. Máme radost i z každého malého úspěchu. Čas obrousil ega a víme jak se k sobě vzájemně chovat.
Ještě odbočím, než položíme závěrečnou otázku. Co tvoje herecká kariéra? Už si se mihnul v některém filmu?
To není herecká kariéra. Pouhý komparz. Kamarádi z kapely Atlanta mě vzali na komparz k filmu Osmy. Tam si mě ze štábu vybrali na roličku s Panem Ivanem Trojanem. Protože jsem se jim osvědčil, tak mi potom dávali pár slov v dalších filmech. Musím říct, že mě to neuvěřitelně baví. A jaké lidi člověk u toho pozná. Škoda že už jsem tak v létech. Jinak bych se velice snažil k tomu dostat co nejblíže. Je to taky obr koníček. A tak mě pozorní diváci mohou vidět ve filmu Osmy, V seriálu Marie Terezie, v pohádkách Princezna a půl království, Svatojánský věneček. Hlas pro římského krále, tak tam mě rozmazali hi. Moc doufám, že to bude ještě pokračovat. Tedy, byl bych rád.
Mirku, díky za čas, prosím tě, kde najdou lidi info jak o tobě samém, o kapele, kde se dozví o koncertech, popř. si můžou koupit CD… a má Perseus výrazné plány do roku 2023?
Jsme na Facebooku, Instagramu a ofiko stránky máme taky. CD mohou poslechnout na YouTube, Spotify nebo si koupit fyzickou kopii na webshopu Metalgate no a samozřejmě nejlépe přímo u nás přes web či Facebook a na akcích, kde budeme hrát. Nejvíc se lidé dozví asi na tom Facebooku. Ten doplňujem zodpovědně. Příští rok nějaké to hraní máme. Včas budeme informovat.