Pepa Holomáč se vrací na hudební scénu

Jeho jméno je spjato se zlatou érou neuvěřitelně populární Argemy. V roce 2012 vychází konečně oficiálně „Argemácké“ album Velká Morava, které, kdyby vyšlo v roce 1987, asi mohlo psát dějiny našeho rocku a vzhledem k tomu, že Pepa byl v roce 87 u toho, není divu, že ho najdeme i na CD v roce 2012, teď už pod hlavičkou ExArgemy. Pepa není jen muzikant, ale i člověk, který sepsal obsáhlou a výbornou historii Argemy s názvem Fenomén Argema. S Pepou jsme už pár let v kontaktu, ale až minulý týden jsme našli společný čas na setkání. Tak po mé zpáteční cestě ze Semil jsem sjel z dálnice a zamířil na samý okraj Prahy a s Pepou si nad kávou popovídal.

Pepo na úvod, stal si se poslední dobou „terčem“ bulváru, jaký je to pocit bojovat s „větrnými mlýny“?
Mně bulvár nevadí, s nikým nebojuji, i novinář se musí nějak živit. Bulvár tu byl, je a bude. V dobách největší slávy Argemy jsme schválně dělali průsery, aby se toho bulvár chytil, a to byl ještě v plenkách. Dnes si bulvár články vymýšlí, protože kapely asi žádné průsery nedělají. Novinářům stačí, aby celebrita něco nevinného řekla na sociální síti a už je z toho téma. Partnerka mě varovala, abych hlavně nečetl komentáře pod články, což sem tam poruším a některé si přečtu. A popravdě řečeno, je mi těch komentujících lidí líto. Oni vůbec nemají páru o tom, jak takové články vznikají. Myslí si, že snad ty celebrity nedělají nic jiného, než že telefonují novinářům a vytrubují jim kdejakou hloupost. Vůbec ne. Tito novináři sledují sociální sítě a stačí jim třeba jediná fotka nebo jedna věta a už mají téma pro článek. Navíc to ještě různě překroutí, aby z toho udělali titulek. Partnerka na Instagramu pravidelně cvičí se svýma fanynkama a jednou jen podotkla, že musí uklidit ze záběru papír od svačiny, kterou připravovala ráno pro dceru. Druhý den se objeví sáhodlouhý článek, kde nějaký rádoby renomovaný psycholog rozebírá, jaký špatný vliv to bude mít na dceru ve výchově, když jí matka v jejím věku dělá svačinu do školy. Panu psychologovi a jeho dětem asi manželka pravděpodobně nevaří a nepere. Nebo další příklad, nedávno byla opravdu vážně nemocná a musela do nemocnice, kde jí doslova a do písmene na poslední chvíli zachránili. Celých čtrnáct dnů byl klid, novináři nic nevypátrali. Po dvou týdnech se vrátila ke svému cvičení a omluvila se cvičenkám, že byla nemocná a že děkuje lékařům za záchranu života. A co se stalo? Palcové titulky jak jí jde o život a podobně. Pak si najedeš pod článek na komentáře a čteš: „Proč to vytrubuje do světa, nikoho to nezajímá, proč to pořád musím číst“, „Taky jsem byla nemocná a nikdo o tom nepsal“, „Ta se furt musí zviditelňovat“ apod. A to jsem vybral jen ty slušné. Takže vážené čtenářky a čtenáři, nikdo do světa nic nevytrubuje, to by se to vědělo od první chvíle, kdyby se to vytrubovalo. Tak jako vy používáte sociální sítě, tak je používají i ostatní. Já osobně, když mě článek nezajímá, tak na něj ani nekliknu. A rozhodně nebudu psát urážlivé a sprosté komentáře. To dělají lidi, kteří mají pravděpodobně nějaký svůj osobní problém, s kterým se nevyrovnali.  Většina lidí sociální sítě používá, akorát někteří jsou pro novináře zajímaví a jiní zase ne. Lidi kolikrát zveřejňují takové věci, že ta tzv. celebrita by si to dovolit nemohla. Takže k tvé otázce, s bulvárem to je spíše o nesvobodě, protože si musíš dávat sakra pozor na to, co řekneš nebo jakou fotku dáš na svůj profil.

Ty ses přestěhoval téměř na pražský venkov, jak se ti tam žije?
Já jsem bydlel několik let v Holešovicích, kde to opravdu žilo, ale špatně se tam parkovalo. Přesto, že jsem měl rezidentské parkování, kolikrát jsem i hodinu hledal kde zaparkovat. Tak jsem se odstěhoval do Suchdola, kde mám navíc i zahradu s chatkou, takže od jara do podzimu je ze mě zahrádkář. Nakonec mně ten Suchdol byl asi souzenej. Ti bystřejší chápou.

Ještě se zastavíme u tvé knihy Fenomén Argema, nelze si nevšimnout i velmi zdařilé a zajímavé grafiky, jsi vedle spisovatele i grafik, nebo ti někdo pomáhal se zpracováním?
Na grafiku jsem si najal jednu grafičku náhodou taky ze Suchdola a to jsem ještě tehdy ani nepřemýšlel, že bych se tam přestěhoval. Ona do té doby nikdy nic podobného a tak rozsáhlého nedělala. Nabídla mně slušnou cenu a já jí slíbil, že když to dobře dopadne, zaplatím jí dvakrát více. Strefila se přesně do mého vkusu a dopadlo to velmi zdařile. Co se knihy týče, tak jsem nechtěl na ničem šetřit. Prostě velký formát, tvrdé desky, celobarevná, nejkvalitnější papír. Ano, mohl jsem to ve všech krocích tzv. ošulit a náklady by byly třeba poloviční a kniha by stála taky polovičku. Mám ale názor, že práce se má dělat pořádně, nebo vůbec. A čtenáři si kvalitu rádi zaplatí.

Vzhledem k tomu, že jsme spolu už velký rozhovor dělali a probrali jsme tvojí hudební historii, můžeme po hlavě skočit do současnosti. Říkal jsi, že jsi basu neměl v ruce deset let, ba že jsi neměl vůbec žádnou basu. Copak že si se vrátil k muzice?
Abych pravdu řekl, tak mě česká hudební scéna vůbec nebere. Tím nemyslím kapely samotné, ale to kolem nich. Je hrozné, když kapely jezdí po koncertech, kde kolikrát ani nedostanou pořádně zaplaceno nebo co je ještě horší, musí si zaplatit za to, aby si ta jejich kapela zahrála na festivalu. To je hrozný. Prostě rádia české kapely nehrají a to je ten problém. Mám na mysli ty kapely, které by ta rádia hrát mohly. Hrají pořád dokola jen ty vyvolené a to je špatně. Je spousta dobrých českých kapel, ale když je nehrají, tak je znají jen v jejich regionu a dále neprorazí. Stačí se podívat třeba na tu Argemu. V současnosti už vydali si myslím 30 desek, které i úspěšně prodali, natočili 25 klipů a mají vyprodané koncerty. Může se tím pochlubit jiná česká kapela? Neznám takovou. Možná Olympic? A slyšíš z rádia někdy Argemu? Málokdy. Myslím, že by si zasloužila titul Nejvíce nedoceněná kapela. To ti pak vezme chuť k hraní, prodáš aparát, kytaru a věnuješ se deset let něčemu jinému. Nejsem ten typ muzikanta, který vysedává po hospodách a říká si „teď jsme udělali CD, je to pecka, konečně prorazíme“. Takových muzikantů je….

Úmyslně zmiňuju deset let, jelikož shodou náhody jsem otevřel knihu Fenomén Argema a představ si, že tam se zmiňuješ, že před nahráním CD Exargemy jsi opět basu nedržel deset let. Je těch deset let u tebe zažitá „perioda“, kdy se k muzice vracíš, nebo je to náhoda?
Po skončení v Argemě jsem se zařekl, že „již nikdy“. Kdyby kluci ze staré Argemy za mnou nepřišli, abychom natočili komunisty zakázané, zabavené a nikdy nevydané LP Velká Morava, nikdy bych basu do ruky nevzal. To byla výzva, cítili jsme dluh vůči fanouškům, a proto jsem do toho šel. Vzniklo výjimečné dílo a moc mě bavilo natočit něco, co se vymyká v české metalové scéně. Možná to je jen můj pocit, který nikomu nevnucuji, ale ty české metalové kapely hrají všechny stejně. Nikdo nevyčnívá. Ale jak říkám, je to jen můj pocit.

Nejdříve jaký nástroj si zakoupil a jak ti to po těch letech jde? Cvičíš do „krvavých“ prstů, nebo se prstíky rozvzpomněly a ladně „tančí“ po strunách?
Cvičení do krvavých prstů možná praktikují osmnáctiletí kluci, já už necvičím. Co jsem se nenaučil do těch osmnácti, už nedoženu. Ono to je stejně o hlavě a o srdíčku. Není problém zahrát ve skladbě milion tónů, problém je zahrát ten jeden, co tam sedne jak prdel na hrnec. Takže víc než cvičení se věnuji poslechem skladeb, co kapela hraje, abych je dostal pod kůži a napadl mě ten tón. A k tomu nástroji. Koupil jsem zbrusu novou basu Sandberg California TM5 Ida Nielsen. Nádherný nástroj. No a k tomu 1200 W Genz-Benz Shuttle Max 12.0.

A konečně muzika, kam jsi to teda nastoupil, když se aktivně „učíš“ na basu? A kdo tam s tebou je?
Nastoupil jsem do kapely Jarek Filgas Band. S Jarkem se znám z dlouholetého spolupůsobení v Argemě. On bydlí taky v Praze, tak již několik let spolu chodíme k Pinkasům na pivo. Už když kapelu před lety zakládal, tak mě přemlouval, ať jdu s ním do toho, ale nějak se mně pořád nechtělo. Asi ještě neuběhla ta desetiletá perioda. No a vloni na podzim jsem s partnerkou šel s ním na pivo, kdy mu zrovna ten den dal kopačky jeho basák. Tak se do mě oba pustili a přemluvili mě.

Kam to hudebně směřujete?
No, nebude to heavy-metal, co bys asi ode mě čekal. Vzhledem k tomu, že to je Jarkova kapela, tak to spíše směřuje k jeho kořenům, což mu je blízké. Tedy melodický rock typu Deff Leppard, Europe, Journey, Whitesnake apod. Má tam výborné muzikanty z Moravy, tak snad jim to nebudu moc kazit. Všichni i výborně zpívají, takže o vokály nebude nouze.

Jak mám informace, album je hotové, můžeš prozradit, jak se jmenuje, kdy ho vypustíte do světa a kolik je tam skladeb?
Album s názvem Svět je bál by mělo vyjít tuším 1. dubna tohoto roku. Tak věřím, že to není apríl. Je na něm 11 výborných, úplně nových pecek.

Pravděpodobně nepůjde jen o studiovou kapelu, kdy chcete vyrazit do „světa“ na koncerty? Máte už nějakou představu?
Tak to je starost manažera, který se o takové věci stará. Můj názor je, že by kapela neměla hrát za každou cenu, to bych pošlapal svoji filosofii. Takže raději méně, ale na kvalitních akcích.

Jak bude vypadat playlist? Půjde jen o nové skladby, nebo sáhnete do období Argemy, kde jste oba byli?
V repertoáru se kromě nových pecek z připravovaného CD objeví i osvědčené hity z doby našeho působení v Argemě, které jsme buď Jarek, nebo já natočili. Jsou to například skladby Tohle je ráj, Jarošovský pivovar, Špinavý záda a další hity.

Jak ti vyhovuje již hotový materiál? Přece jen mám pocit, že ty máš rád tvrdší pojetí muziky než Jarek?
Tvrdší nebo měkčí, když je materiál dobrej, je radost být u toho. Nikdy jsem neměl vyhraněnej styl. Každej styl ti něco dá, když ho děláš dobře. Spousta metalistů zamrzne ve své škatulce a nevidí vlevo a vpravo. Myslíš, že by někdy mohlo vzniknout něco takového jako Velká Morava, kdybychom byli zabedněni jen v tom metalu? Kapely se bojí experimentovat.

Navrátil si se k muzice, nezamýšlíte s bráchou oživit nějakou spolupráci? Přece jen Velká Morava byla bomba a jsem rád, že vyšla zpětně aspoň na CD.
Jezdím k bráchovi sem tam na Moravu, takže nic nevylučuji. Ale muselo by to být něco, co by za to stálo.

S Karlem jsme občas ve spojení, zmiňoval se mi, že nosí po Moravě v hlavě další hudební opus – Templáři, což je téma, které mě neobyčejně zajímá. Tehdy s ExArgemou k tomu zatím nedošlo, nevíš v jakém je to stádiu?
My jsme Templáře chtěli dělat již tehdy po Velké Moravě, dokonce si myslím, že nějaké melodie má kytarista Slávek Borovička již tzv. v šuplíku, ale mým odchodem z kapely tam asi není nikdo, kdo by zavelel k útoku. Nicméně jsem se Slávkem v kontaktu a jsou na stole i jiná zajímavá témata. Takže uvidíme.

Pepo co ty a relax? Jak u tebe vypadá ten vysněný odpočinek??
Můj relax již několik dlouhých let vypadá tak, že pravidelně minimálně jednou týdně jezdím do Holešovic do Infinit sauny, kde si opravdu odpočinu. No a jinak rád cestuji a to nejraději do jihovýchodní Asie, kde jsem toho prošel již hodně a rád se tam pravidelně vracím a fotím.

Co muzika dneska, sleduješ hudební frkot okolo sebe? Máš nějaké tipy na nové zajímavé kapely? Konečně tu budou mimo jiné i Iron Maiden, podle kterých jste na CD Velká Morava zvolili krabičku. Chystáš se na některý z mnohých koncertů?
IM si nenechám ujít, chodím na ně, vždy když tady hrají. Máš pravdu, že krabičku CD Velká Morava jsme si s dovolením vypůjčili od produkce této kapely. Moje anglická neteř se s kapelou kamarádí, tak to brácha přes ni nějak zařídil. Tip na zajímavou kapelu mám, přijďte na Jarek Filgas Band. Výborná kapela. Ale na druhou stranu, kdyby čtenáři měli tip na mladého zpěváka, který by si chtěl zahrát jednu z hlavních rolí v muzikálu, ať se mně ozvou na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pepo díky za tvůj čas a ještě jednou za výbornou kávu, kterou jsme si spolu měli možnost v klidu vypít, co vzkážeš našim čtenářům a jaký tvůj nejoblíbenější klip jim pustíme?
Vašim čtenářům bych chtěl vzkázat, aby chodili na koncerty, ale ne jen na ty zahraniční kapely, aby chodili i na české kapely, ať už hrají metal, rock nebo popík. Aby nečetli bulvární články, které je nezajímají a aby ze sebe nedělali hlupáky psaním urážlivých komentářů pod článkem, který si přečtou. Ona ta pravda je většinou úplně někde jinde. A jaký klip bych jim pustil? No mohl bych jim pustit něco z toho, co mám rád, třeba Erica Claptona, Yes nebo Iron Maiden, ale když už jsme se bavili o kapele kam nastupuji, tak bych pustil Šeptání do ticha. Tu složil Mirek Junák, kytarista kapely, který před časem tragicky zemřel. Pro mě to je geniální skladba, kterou Jarek natočil ještě s kapelou Reach, a my ji máme v repertoáru. Takže na počest Mirka Junáka Šeptání do ticha: