Pavel Hanus o své nové desce

Pavle klasická otázka, jak ses k muzice dostal? Kdy nastal impulz, že se staneš muzikantem?
K muzice jsem se dostal velmi brzy. Už jako dvou-tříletý jsem doma poslouchal na kazetě Dalibora Jandu a jeho „Kde jsi?“. Jako dítě ve školce si pamatuju, jak jsem oproti jiným dětem dělal, že hraju na kytaru, zpívám a bubnuju nejrůznější písničky, které jsem tenkrát znal. Moje starší ségra už tehdy jako puberťačka poslouchala Láďu Křížka a KREYSON, takže tam byl první kontakt s tvrdou muzikou. Ale zlomové pro mě bylo, když jsem asi v pěti letech slyšel u bratrance na kazetě IRON MAIDEN a jejich „Fear Of The Dark“, které tenkrát právě vyšlo. Pamatuji si, že to mi tenkrát naprosto učarovalo. Jednak ta jejich hudba a potom ty jejich obaly desek s maskotem Eddiem (smích). No a impuls, kdy jsem poprvé vzal kytaru do ruky, bylo v roce 1995, když jsem tenkrát v hitparádě Eso slyšel kapelu PREMIER s písničkou „Hrobař“. Doma jsme měli nějakou starší kytaru, která byla po mé sestře, která se na ni učila hrát  v lidové škole umění, ale asi po 2 měsících přestala. Můj otec taky trochu na kytaru uměl a on byl právě tím, kdo mě naučil první akordy, které jsem potřeboval pro zvládnutí písničky „Hrobař“ (smích). No a pak už to jelo, začal jsem si skládat i vlastní písničky a vytvořil si fiktivní kapelu ŽELEZNÍ MUŽI. Tohle mohlo být zhruba tak ve druhé třídě a pamatuji si, že jsem si nahrával na kazeťák své vlastní kazety. Takhle jsem „vydal“ asi 5 alb a můj největší hit se jmenoval „Náklaďák“. Ten mám snad ještě někde zaznamenaný na VHSce jako „živák“ z oslavy mých desátých narozenin (smích).

Koukal jsme na tvé stránky, co vlastně nabízíš a je toho poměrně hodně, jaká byla tvoje cesta hudebním vzděláním?
Moje hudební cesta byla taková, že jsem byl samouk. V té době neexistoval žádný internet, YouTube, ani nic podobného, takže mým největším učitelem bylo mé ucho, protože vše co jsem se tenkrát učil, tak bylo odposloucháváním z nahrávek a stálým přetáčením pásků kazet. Začínal jsem na akustickou kytaru, hrál jsem trsátkem. Toužil jsem mít elektrickou kytaru, ale neměli jsme dostatečné finanční prostředky na to, aby mi ji mohli rodiče pořídit. Proto jsem se snažil už asi někdy od šesté třídy  předělat jednu španělku, kterou jsem tehdy koupil asi za 50,-Kč od svého kamaráda. Doma jsme měli ve skříni starý telefon, který jsem rozebral a vzal si z něho ten mikrofon, co byl ve sluchátku, napájel na něj 2 dráty, které jsem připojil k nějakému starému rádiu a ten mikrofon jsem nějak přidělal k té kytaře, abych ji elektrifikoval. Kytara sice hrála, byla „elektroakustická“, ale zvuk co z ni lezl nebyl nic moc (smích). První vysněnou elektrickou kytaru jsem si koupil až někdy na přelomu osmé a deváté třídy, kdy mi na ni přispěla babička s dědou. To jsme zrovna s kamarádem a spolužákem Kubou Kokešem zakládali kapelu AFTER DARK. V té době už tak nějak začínal být internet a Kuba měl spoustu kytarových škol, jednak stažených někde z internetu a měl také různé kytarové školy na VHSkách. Už v těch 15ti letech jsme si s Kubou říkali, že bychom zkusili jít po deváté třídě na konzervatoř. Já byl samouk, on alespoň chodil na klasickou kytaru do ZUŠky. Přišli jsme tenkrát na nějaký den otevřených dveří na ostravské konzervatoři, kde všichni uchazeči hráli v motýlku klasiku, prsty bez trsátka na nylonové struny a z not. Tenkrát se tam vyučovala pouze jen klasická kytara. My tam přišli jak barbaři v tričkách IRON MAIDEN a METALLICA a spustili jsme tam trsátkem na kovové struny.  Já nějaké QUEENY a IRON MAIDEN, a Kuba METALLICU. Ani nás tenkrát nenechali dohrát a říkali, že snad možná někdy jindy (smích). Tak jsme se na to vykašlali. Já šel studovat elektrikáře. Když jsem si dodělával nadstavbu a blížila se maturita, tak jsem si říkal, že by mě přece jen bavilo dělat tu muziku a chtěl bych mít nějaké to hudební vzdělání. Proto jsem se rozhodnul, že se přece jen ty noty doučím, zkusím se naučit hrát prsty na klasickou kytaru a že zkusím udělat talentovky. Proto jsem se tenkrát asi v devatenácti letech rozhodnul, že začnu chodit do ZUŠky, kterou jsem měl celý život u baráku, jenže rodiče mě tam nikdy nepřihlásili, protože netušili, že mě ta hudba tak chytne. I Když mě samozřejmě v mém muzicírování s mojí kapelou podporovali. Začal jsem tedy asi rok a půl před talentovkama docházet do ZUŠky, kde mě na klasickou kytaru připravoval dnes již můj kolega Andy Lehotský. Naučil mě hrát klasiku a číst noty. No a hned na první pokus jsem udělal talentové zkoušky na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Tam jsem studoval šest let klasickou kytaru a poznal úplně jiný svět muziky, než který jsem do té doby znal. Studium klasické kytary mi dalo hodně, co se týče techniky, kterou jsem implementoval do hry na kytaru elektrickou.

Já jsem tě zaregistroval až jako kytaristu Citronu, co tvá předchozí kariéra?
Jak už jsem říkal, má hudební kariéra byla v dětství kapela ŽELEZNÍ MUŽI (smích), v období puberty to bylo na téměř 10 let kapela AFTER DARK. Během studií na konzervatoři jsem ještě účinkoval v rockovém muzikále SRDCE, kde jsem ztvárnil jednu z hlavních rolí. Doprovázel jsem na kytaru také různé zpěvačky, například Karolínu Vrbovou, která dnes spolu se svým otcem Vladimírem Vrbou (bubeník, který dříve několikrát zaskakoval na bicí v CITRONu) hraje v doprovodné kapele Michala Davida. Pak jsem se věnoval dostudování konzervatoře, no a po konzervatoři jsem už začal spolupracovat s Láďou Křížkem na jeho akustickém projektu a zhruba do jednoho roku pak přišla nabídka do CITRONu.

Pokud jsem to pochopil, když necháme stranou vedlejší projekty a budeme sledovat pouze značku Pavel Hanus, máš na kontě 3 alba a to – MCMLXXXVII, to je tuším instrumentální, Pandemic! – což byly převzaté hity jako Child In Time nebo Tears Of The Dragon a to velmi zdařile zpracované. Jaký máš vztah k hudbě, z jakých vzorů jsi vycházel v mládí, ale i teď?
K hudbě mám samozřejmě kladný vztah, jinak bych ji nedělal a neživil bych se jí. Vyrostl jsem na IRON MAIDEN, takže to je moje celoživotní srdcovka a první láska na kterou se nezapomíná (smích). V období puberty to potom byly HELLOWEEN a bylo to asi i znát na naší tehdejší tvorbě, kdy nám s AFTER DARK říkali „havířovští Helloween“ (smích). Později jsem začal objevovat i jiné kapely a hodně jsem ujížděl na kapele JETHRO TULL. Z kytaristů to byly Yngwie Malmsteen, Gary Moore, nebo Jason Becker. Dá se říct že do dneška mám rád především tu starší muziku z 70. – 90. let. Přijde mi, že tenkrát ty kapely byly hodně autentické a specifické, protože měli svůj sound, díky kterému nebylo problém je hned po pár taktech identifikovat. U dnešní muziky mi to trošku chybí a přijde mi, že spousta kapel zní stejně. Samozřejmě, že i dnes se najdou ale i výjimky. Dnes už moc hudbu neposlouchám, protože si ji v „práci“ užiji až až (smích).

Máš hodně klipů, myslíš si, že je dnes důležité se prezentovat i vizuálně, předpokládám, že názory, které okolo sebe občas slýchávám, klip to jsou vyhozené peníze, nebude tvůj názor.
Ano, protože žijeme v zrychlené době, kdy lidé nemají moc času poslouchat celé alba, navíc když už je hudební trh přesycen spoustou muziky. Dnes jsou lidí i z koncertů zvyklí poslouchat, jak já říkám i očima. Navíc s tím vizuálním vjemem si myslím, že to může posluchače zaujmout více, než jen samotná muzika. Přijde mi proto logické každý singl podpořit videoklipem, navíc pokud je to celé v naší produkci, tak to pak není až tak finančně nedostupné.

A když jsme u těch moderních „mediích“ Spotify, iTunes…jaká máš názor na tyhle streamovací platformy. Má ještě dnes význam z pohledu muzikanta vydávat klasická CD, vinyly…??
Za mě je to fajn, v podstatě si může člověk pustit hned na co si vzpomene a nemusí mít doma hromady cédéček, nebo tuny dat někde v počítači, či mobilu. Ovšem ztrácí se zase takové to kouzlo, které jsem naštěstí ještě zažil a to, že když jsem si šel něco pustit, tak jsem musel mít tu kazetu, nebo později cédečko fyzicky v ruce a potom jsem si ho pustil celé. Nic jsem nepřeskakoval a ještě u toho mohl držet v ruce ten obal, listovat si v bookletu, a podobně. Éru vinylů jsem už nezažil, ale i tak to bylo takový rituál si něco pustit. Hlavně pokud jsem něco chtěl, tak jsem to neměl hned, ale musel jsem pro to někam dojet do obchodu, tam si to koupit a pak se těšit až přijdu domů, kde si to můžu pustit. Dnešní mladá generace má sice výhodu, že pokud je nějaká hudba zaujme, tak si to můžou hned dohledat a pustit na internetu, ale zase jsou ochuzení právě o to kouzlo, které jsem popisoval. Co se týče vydávání CD v dnešní době, tak je to složité. Tím jak je ta doba strašně zrychlená, tak lidé nemají čas poslouchat celá CD. Dnes už hodně lidí frčí právě na různých streamovacích platformách, kde mají playlisty se svojí oblíbenou hudbou a tam mají jednotlivé písničky. Proto si myslím, že v dnešní době je lepší jít formou vydávání jednotlivých singlů a až se to nastřádá, tak až potom vydat soubor písniček na jednom albu. Pokud dnes člověk maká na albu rok, dva a potom to vydá najednou, snadno se může stát, že hodně písniček z toho alba zapadne a to je pak škoda.

Navážu na předchozí úvod, takže třetí album je autorské, výborná muzika, pro mne aspiruje na jedno ze čtyř míst v mém rockovém adventu. Vznikl přetlak vlastních tvůrčích myšlenek a nápadů, nebo proč vzniklo a kdy přišla ta myšlenka?
Album vzniklo přirozeně v návaznosti na předchozí dvě. V roce 2018 jsem vydal první čistě instrumentální sólovku „MCMLXXXVII“, ale v té době jsem ještě neměl postavenou kapelu. Ne že bych nechtěl, ale byl jsem v té době docela dost vytížený s domovským CITRONem. Kapelu jsem tedy dal dohromady až v druhé půlce roku 2021, kdy na to bylo více času, a začali jsme tvořit. Nápady na písničky už tenkrát sice byly, ale abychom mohli hrát, potřebovali jsme kromě instrumentálek z první desky mít i nějaké zpívané věci. Protože pro pořadatele a posluchače není moc stravitelné poslouchat na koncertě jen čistě instrumentální hudbu. Měl jsem z období pandemie koronaviru nahraných několik zpívaných coverů, svých oblíbených písniček a tak jsme se rozhodli je dodělat a vydat, abychom tak vyplnili čas, do té doby než připravíme vlastní autorský zpívaný materiál. Takže 1. května 2022 jsme vydali album „Pandemic!“ kde byly sice covery, ale byly to zpívané věci, takže jsme mohli začít více koncertovat a mezi tím už jsme makali na nových autorských věcech. Samozřejmě jsme zařadili do repertoáru některé zpívané věci z éry mé kapely AFTER DARK, ale nikdo je neznal. Proto jsme stihli vydat ještě dvou skladbový singl „Lady Starlight“, kde jsou písničky právě z této mojí éry a abychom je dostali k lidem. Jak už jsem říkal výše, že dnes je lepší jít formou singlů, tak jak jsme začali mít písničky postupně nahrané, tak jsme postupně vydávali na singlech, které měly být předzvěstí nově vznikajícího alba. První singl vyšel 17. listopadu 2022 a byla to kontroverzní písnička s videoklipem „Všichni jsme v prdeli!“, která byla myšlena s nadsázkou. Druhou písničkou ze singlu byla válečná „Oděsa“. Koncem roku 2022 jsme ještě stihli vydat singl s baladou „Ještě dál mi chvíli sviť (Nezavírej brány)“ společně s videoklipem, který jsme natáčeli u Vaška Vlasáka na zámečku v Hranicích na Moravě. Celé album “Dřív než hvězdy vyjdou” se dokončilo až někdy v červnu 2023, avšak abychom zaplnili čas, tak jsme vydali v únoru singl „Stíny duše“ a v květnu „Litanie za lásku“. Obě písničky opět s videoklipy. Celé album „Dřív než hvězdy vyjdou“ jsme vypustili do světa 1. října 2023, společně s videoklipem k úvodní písničce „Ukrutnou silou hnán vpřed“. Album obsahuje tedy 12 skladeb, včetně těch, které vyšli na singlech.

Muzika je kompletně tvoje dílo, některé texty jsi svěřil jiným textařům. Nechal jsi jim volnou ruku, nebo jsi nastínil, co chceš s hudbou vyjádřit?
Vždy když skládám, tak vzniká nejdříve muzika a až pak řeším texty. Hodně písniček jsem si otextoval sám. Vždy je pro mě nejtěžší najít vhodné téma a pak už to jde samo. A textaři které jsem oslovil, tak v podstatě měli volnou ruku. První jsem oslovil Péťu Harazina, kterému jsem poslal pár písniček, které jsem si vytipoval, že by je mohl zkusit otextovat a on si vybral právě „Ještě dál mi chvíli sviť (Nezavírej brány). Poslal mi nejdříve nějaký návrh refrénu, zkusil jsem to nazpívat a mě se to líbilo. Tak teprve až potom dopsal zbytek. Nebo taková „Soudný den“, byla poslední neotextovaná písnička z alba a já pořád nemohl přijít na nějaké téma, tak jsem oslovil svého bývalého kolegu z CITRONu Jirku Raina a ten napsal tento výborný text. Jiné texty jsem psal společně s kamarády. „Stíny duše“ jsem dělal společně s Martinem Liebreichem a „Všichni jsme v prdeli!“  jsme napsali s Radkem Hladíkem asi během půl hodiny.

Vše jsi svěřil do rukou Petra Slezáka (velmi známé jméno), nebo jsi mu koukal „pod ruce“? Došlo někde mezi vámi ke střetu?
Petr je skvělý člověk a odborník na pravém místě. Petra jsem poznal právě ve studiu Citron, kde byl dlouhé roky dvorní zvukař a podílel se tam na spoustě nahrávek, například na desce „In The Sky“ od Lucie, za kterou taky dostal cenu Grammy. S Petrem jsem začal spolupracovat na singlu „Má první láska se dnes vdává“ a myslím, že jsem si od začátku padli do noty. Petr je velmi citlivý a vnímavý člověk a mnohdy to asi se mnou neměl jednoduché, jelikož jsem měl o výsledném zvuku určitou představu a já mu do toho asi dost kecal (smích). Ale nikdy nešlo o žádný konflikt, bylo to jen pracovní debaty k dotyčné problematice. Říkal mi, že ať dělal s kýmkoli od Aleše Brichty až po Lucii, tak vždy v něm měli důvěru a nikdo mu do toho moc nemluvil, až na mě (smích). Já mu samozřejmě věřil, jen jsem chtěl dosáhnout co nejlepšího výsledku, tak jsem po něm chtěl mnohdy až nemožné, ale toto jsem se naučil asi od Radima Pařízka, který byl taky v těchto věcech nekompromisní (smích). Nakonec jsme potom oba uznali, že za daných podmínek se výsledek povedl, nejlépe jak mohl. Ještě jedna zajímavost s Petrem je, že pomyslný kruh se uzavřel když jsem ho potkal, protože Petr nahrával kapelu PREMIER a jejich „Hrobaře“, což byla má osudová písnička, kvůli které jsem vzal kytaru do ruky (smích).

Nahráno ve studiu After Dark, nejde si nevšimnout, že i tvá jedna z prvních kapel se jmenovala stejně. Jde o tvé studio?
Přesně tak, AFTER DARK byla moje první kapela, proto se tak jmenuje mé studio. Mé studio je v podstatě i má zkušebna. Hodně lidí, co ke mně přišli něco točit, tak právě čekali takové to klasické velké studio s obrovským mixpultem v režii, ale nic takového se nekoná (smích).

Už to tu padlo, album je skvělé, první song je heavy metalový nářez (Ukrutnou silou hnán vpřed), ale zase jsou na albu výborné pomalé balady. Máš v sobě jak duši rebela, tak romantika?
Asi budu mít v sobě obě ty polohy, ale myslím si, že jsem dost citlivý člověk, takže možná bude má silnější stránka právě ta romantická. Už v dobách AFTER DARK si pamatuju, jak na jednom koncertě zpěvák z kapely vystupující po nás říkal, “my nehrajeme nějaký ten heavy metal o lásce, jak tady kluci…” (smích).

S ostudou se přiznám, že mi jména tvých spoluhráčů nic neříkají, můžeš nám je představit, a jak jste se dali dohromady?
Ani je asi znát nemůžeš. Kluci jsou všechno mí studenti, a protože byly šikovní, tak jsem jim nabídl hrát v mé doprovodné kapele. Jsou to mlaďoši, kteří předtím nikde nehráli, tedy až na basáka Pavla, který je mlaďoch, ale už několik pár desítek let (smích). Na kytaru hraje Radim Majer, kterého jsem začal učit hrát na kytaru úplně od píky. Začínal u mě cca. v 8 letech. Basák Pavel Urban, byl můj soukromý žák na elektrickou kytaru, avšak když nám tehdy ve studentské kapele O.P.E.R.A. vypadnul na jeden koncert basák, tak kluci kytaristé se o basu v písničkách podělili. No a Pavlovi se tento nástroj zalíbil tak, že už u něj zůstal. No a bubeník Kamil Tobola, byl můj žák na kytaru, kterou si přibral k bicím jako druhý nástroj. Byl však velmi šikovný na bicí, tak by byla škoda nenabídnout mu angažmá do kapely.

Co koncertování kapely Pavel Hanus? Citron pojede ve staré sestavě, ač se někteří aktéři nejednou nechali slyšet, že už je Citron pro ně navždy uzavřená kapitola, ale jak se říká Never Say Never. Bude pro tvoji kapelu tím pádem více prostoru na svoje koncerty?
CITRON nepojede ve staré sestavě. Pojedeme normálně v sestavě, ve které hrajeme už letos devátým rokem, akorát s námi na jarním turné pojedou jako hosté Vašek Vlasák s Jardou Bartoněm. Hodně koncertů už je s CITRONem nasmlouvaných, takže koncerty s mojí kapelou budeme muset mít ve volných termínech, popřípadě se to snažit nějak skloubit. Už teď vím o koncertech, kdy budu muset přejíždět, abych stihl oboje.

Tady odpovídat nemusíš – Ale pro mnohé je víc než jisté, že jedna z možností je, jak Vlasák, tak Bartoň v kapele už zůstanou. Protože ani Limetka ani Citron už nejsou tam, kde by chtěli být a tohle je taková jakás šance, jaký je tvůj názor?
O tom nic nevím, že by měli v kapele zůstat. Kluci mají LIMETALL, který funguje, a my normálně fungujeme dál s Citronem. I Vašek Vlasák fanoušky LIMETALLu na tiskovce k turné ujišťoval, že to neznamená návrat do kapely CITRON a že LIMETALL nekončí. Kluci si jen uvědomují, že čas je neúprosný a proto by si chtěli ještě jednou zahrát a zavzpomínat na časy Radegastu, protože právě oni jsou spolu s Láďou Křížkem jedinými žijícími muzikanty právě z této éry.

Přiznám se, že docela rád bych kapelu Pavel Hanus viděl živě, máme nějaké koncerty nachystané na rok 2024, popř. vůbec, jaké máte plány na rok 2024 a jak zhodnotíš tvůj hudební rok 2023, co e povedlo/nepovedlo?
Koncerty máme samozřejmě v plánu. Bude to určitě těžké skloubit s CITRONem, ale myslím si že se to nějak zvládne, ostatně jako vždy. Některé koncerty už jsou domluvené, ale zatím nebudu více prozrazovat. Vše se fanoušci včas dozví na stránkách a sociálních sítích. Rok 2023 hodnotím jakožto plodný a myslím si, že jsme můj projekt zase posunuli o kus dále. Úspěšně jsme dokončili album “Dřív než hvězdy vyjdou”, stihli jsme vydat několik singlů včetně videoklipů a odehrát několik pěkných koncertů. Taková pomyslná koncertní tečka za minulým rokem byly společné vánoční koncerty s kapelou DOGA.

Pavle, kde najdeme informace o tobě, kapely  tvých projektech?
Všechny informace mohu čtenáři najít na mých oficiálních stránkách https://www.pavelhanus.com/
Jinak mě mohou sledovat na sociálních sítích.
FB: https://www.facebook.com/PavelHanus1987
IG: https://www.instagram.com/pavelhanus87
YouTube: https://www.youtube.com/pavelhanus1987
Spotify: https://open.spotify.com/artist/0XukBXFuWSjXDT1UrFUfS5?si=TVMGPxmmT5-NqKONWo7STw

Díky za tvůj čas a co vzkážeš našim čtenářům Rockpalace a jaký je tvůj neoblíbenější klip, ať jim ho pustíme?
Aby se všichni opatrovali, byli k sobě milý a respektovali se, protože zla už máme kolem sebe dnes i tak dost. Aby poslouchali kvalitní muziku a přišli na některý z mých koncertů. A pustíme jim náš poslední klip k písničce “Ukrutnou silou hnán vpřed”, protože má v sobě takové myslím si pozitivní poselství. Díky za rozhovor a mějte se všichni fajn.