Pavel "Hirax" Baričák a Vždy pripravený!

Dostala se mi do rukou kniha, kterou napsal Pavel „Hirax“ Baričák - Vždy pripravený! (Socializmus, heavy metal a čučo), což je výborná kniha o dobách minulých a co víc, najde se v ní buď více, nebo méně každý bigbíťák a každá parta, která někdy vyrazila na zábavu aspoň o tři vlakové zastávky od svého městečka. Zjišťoval jsem si o autorovi nějaké informace, a když jsem zjistil, že je nejen spisovatel, mající na svém kontě hezkou řádku knih, ale i cestovatel a prvotřídní muzikant, z našeho povídání vznikl tento rozhovor.

Začneme naprosto od prvopočátku pro všechny, kteří nečetli tvou knihu. Jak si se k muzice dostal, kdy jsi jí poprvé začal intenzivně vnímat?
K tvrdej muzike som sa dostal ako siedmak na základnej škole. To bolo v čas okolo roku 1983. Zložili sme sa ako spolužiaci na LP ACCEPT Balls To The Wall, ďalšiu LP ANTHRAX Fistfull of Metal som už kúpil iba s bratom. Kým sa tak stalo, poctivo sme si nahrávali x-té kópie nahrávok z magnetofonových pások a kotúčov, takže AC/DC, Motorhead, Black Sabbath som počúval s ťažko zašumených verzií J.

Začal jsi poslouchat heavy metal, čím tě ten styl zaujal a učaroval?
Tak vtedy boli takmer všetci rockeri, hipisáci, proste máničky. Chalanov, ktorých nechytil heavy metal, tak tých akoby nechytila muzika vôbec. Bolo im jedno, či počúvajú z rádia Zagorovú, alebo Boney M.

Vzpomeneš si ještě, jaké to byly kapely, které jsi začal sledovat? Měl jsi nějaké své nej kapely (mimo Hirax. Vzpomínám, že album Raging Violence a následné Hate, Fear nás tehdy taky posadilo na zadek)?
My ako partia sme stále priahli po čoraz tvrdšej muzike, heavy metal nám nestačil. Kupovali sme nemecké Metal Hammeri a čo v recenzentskej tabuľke skončilo na poslednom mieste, to už sme na burze zháňali. Šli sme po thrash metale ako vyhladnutí, takže ak opomeniem velké kalibre, milovali sme aj Whiplash, Deathrow, Violent Force, Infernal Majesty, Razor, Sodom, Iron Angel, Dark Angel…  

Dlouhodobě sleduju tvoji hudební tvorbu. Na můj vkus jsi prošel docela s dost kapelami. Uvedu pár jmen, Editor, Bestialit, Protest, Lunatic Gods, Ramchat? Proč jsi v některé kapele působil jenom krátce a třeba s Protestem jsi nahrál jen jednu desku, zatímco Editor a Lunatic Gods jsou tvoje dlouhodobé záležitosti?
Moje hlavné kapely boli Editor a L. Gods, kterého predchodca bol Bestialit. Kamoši z Protest ma zavolali hrať na výpomoc na basu, tak som s nimi nejaký čas koncertoval a natočil jeden album.

S každou výše uvedenou partou jsi toho prožil dost. Na kterou kapelu nejraději vzpomínáš?
Na obe, hlavne prvé demáče a prvé albumy boli o veľkej srande a uvolnenosti. To sa akurát rozbiehal československý underground, takže sme sa s ostatnými kapelami a organizátormi zoznamovali cez dopisy  a potom na akciách. Neskôr prišli v oboch kapelách kalkulácie, špekulovanie „čo budeme hrať, aby sme mali úspech“. Dokonca si pamätám, že vtedajší náš klávesák LG dal podmienku, nech už hráme iba športové haly. Náš debut "Inhuman and Insesible" bol prvý album, ktorý slovenskej kapela vydal zahraničný label, ale napriek tomu, že sme s ním zožali nesmierne veľa "slávy", bol to už aj tak čas úpadku metalu, takže šporotvé haly už nehrozili ani veľkým československým kapelám, jedine tak Kabátu. Sebareflexia sa stratila…

Proč jsi vlastně ukončil své působení v Lunatic Gods. Šílení bohové hrají mému sluchu velmi libou muziku, byly za tím rozchodem nějaké názorové rozepře?
Bolo tam mazanie špiny na moju osobu poza môj chrbát od niektorých členov kapely namiesto toho, aby našli odvahu mi to povedať do očí. Rozhodol som sa radšej odísť, ako robiť to isté. Chápem, že nie každý so mnou má súhlasiť, ale vždy je to o dialógu.

Přiznávám, že právě Lunatic Gods mám nejvíc naposlouchané. Líbí se mi vaše míchání melodiky a tvrdosti, slovenské zpěvnosti s tvrdými odnožemi metalu, od angličtiny po slovenštinu. Jak jste k tomuto vývoji došli? Byla to první volba nebo dlouhodobý proces.
Slovenské texty som v kapele presadil ja a to prvýkrát na album Ante Portas. Následný album Vlnobytie ukončil celý vývoj kapely aj s mojou personou a myslím si, že tento album sa nesmierne vydaril.

Když jsme se spolu bavili, odkazoval jsi mi na Ramchat- jako tvůj hlavní projekt, ale já tě někde zahlídnul i s akustickou kytarou.
SvetloVlad je len taký môj malilinký projekt. V lete 2016 som celé leto hral doma na terase na španielke a napadlo ma kopec rifov. Tie, ktoré sa nedali použiť v Ramchat, som šupol do SvetloVladu. Je to čisto folkrockový projekt, kde sa zbehlo veľa zaujímavých hostí.

Také jste na Slovensku zaznamenali velký úbytek návštěvníků na koncertech jako my v Čechách? Máš pro to nějaké vysvětlení?
Áno, je to u nás podobné. Našťastie, u nás sa nekoná tak veľa koncertov a festivalov, takže sa to mierne kompenzuje. Vysvetlenie? Mladí počúvajú hip-hop. Čas metalu znova príde, žiadne strachy, všetko ide v kolách…

Jsme v roce 2018, jak se díváš na technický pokrok v muzice? Myslím různá nelegální úložiště, až po možnost prezentace svojí tvorby třeba na iTunes?
Taká je doba, treba ju prijat. Kto sa stavia na zadné, či nadáva, nič si nepomôže. Nové nástroje treba uchopiť podľa mieri šikovnosti danej kapely.

Máš pocit, že CD v dnešní době už je přežitek?
Je to zberateľská záležitost a ja chcem nesmierne našim fanúšikom poďakovať, že stále vieme vďaka nim predat 500 a viac kusov z každého album. Oni zasa vedia, že nešetríme na produkcii a kvalitne prevedených digipackoch.

Sleduješ hudební dění třeba právě u nás v Čechách? Zaujala tě některá z našich kapel? Tehdy to byli Arakain -))
Priznám sa, teraz počúvam hlavne veľké svetové kapely. Ale z českej scény si vždy rád vypočujem Masters Hammer, SSOGE, či kvalitný black metal. Vaša scéna je nesmierne silná. Sice teraz je ošiaľ za vašim specifickým grindcore, ale toto ma míňa :-).

Od muziky k tvé knize. Ona to není prvotina, takže otázka, kdy se v tobě zrodila myšlenka, že napíšeš knihu? Jak jsi se dostal ke psaní?
Prvý román Jednou i v pekle vyjde slunce som napísal do šuplíka a doteraz je to veľký hit. Momentálne sa na Slovensku pracuje na jeho sfilmovaní. Potom prišli ďalšie romány, cestopisy, poézia, motivačná literatura… Keď som napísal moje metalové spojenky Vždy pripravený! (Socializmus, heavy metal a čučo), bola to už asi dvadsiata kniha v poradí…

Já se zastavím u Vždy pripravený, pamatuješ si ještě, jak vznikala? Jak dlouho jsi nosil myšlenku, že napíšeš o svých prožitcích a zážitcích. Pak sis jednou sedl a začal psát, nebo to vznikala na bázi poznámek?
Ono to prišlo po tom, ako som si prečítal Lemmyho životopis. Bol to nápek a vo mne skrsla myšlienka napísať niečo podobné, len z čias socializmu a Československa. Moja kniha teda končí v roku 1989, keď prišla nežná revolúcia.

Psal sis deník, nebo ta kniha je opravdu jen souhrn vzpomínek, které se v hlavě dochovaly?
Ja mám dlhodobú pamäť, takže som sa len hrabal v hlave. Dokonca po vydaní Vždy pripravení! sa mi vynárali stále ďalšie a ďalšie spomienky, ktoré by som tam mal pri reedícii doplniť…

Existuje ve tvém životě historka, která se do knihy nedostala díky tvojí cenzuře? Přemýšlel jsi nad knihou tenhle příběh ano, tenhle ne... nebo je to opravdu syrová výpověď ?
Neskrýval som nič, ani moje predčasné ejakulácie. Kniha je surová, veselá, aj čierno-biela presne ako doba, v ktorej ju písal sám život.

Donedávna jsem netušil, jak úspěšný jsi spisovatel. Ty máš na svém kontě těch knih víc, můžeš nám je přiblížit a i popř. prozradit informaci, kde si o nich můžou lidé něco přečíst, a konečně i o tobě? A taky kde se dají tvoje knihy objednat a koupit?
V češtine vyšli iba tri diely motivačních knih Šlabikář štěstí a dva romány. Už spomínaný debut Jednou i v pekle vyjde slunce a titul Vteřinu před zbláznením (Všechno je, jak je). Táto druhá je mierne z hudobného prostredia. Ostatné cestopisy ako napríklad z Nepálu (Cesta okolo Annapúrn), Bali a Indonézie, Ekvádoru, Etiópie, Panamy či Kostariky, ďalších šesť románov a šesť básnických zbierok vyšli iba v slovenčine. Všetky moje knihy sa dajú kúpiť na českom portály www.martinus.cz

„Vždy pripravený“ jsem přečetl nadšeně, přestože že je napsaná ve tvé rodné slovenštině. (Moje matka byla Slovenka a okolo Malacek, Sološnice, v „Blavě“ máme klany příbuzných, kde jsem trávil mimo jiné i slavný rok 1968, takže mi slovenský jazyk nevadí). Kniha mi připomněla řadu situací z mého života. Samozřejmě to ber s úsměvem. Už ti někdo řekl, že to zažíval podobně, že jsi to psal podle někoho jiného?
Všetci narodený podobne ako ja (1971) mi písali, či vravia na koncertech Ramchat: „Akoby by si to písal o mne a našej partii“. Vtedy sme boli všetci sociálne, aj materiálne na tom veľmi podobne. Ľudská originalita dostávala na frak, takže socializmus v tejto podobe už nikdy viac. Nemôcť vysloviť svoj názor a žiť s tým, že v iných rodinách skončili nejakí členovia vo väzeniach len preto, že sa ich rody predtým snažili, či mali iný názor ako vedúca strana, tak toto už radšej nie.

Moc rád vzpomínám na svá mladistvá léta, jak jsme s partou vyráželi do hospod a na bigbíty. Ta bezstarostnost mládí a legrace se už asi dneska nedá zopakovat. Uvažuju, že jednou své memoáry taky sepíšu. Co bys mi k tomu poradil, kde bych měl začít? Jak postupuješ ty při psaní?
Môj postup? Jednoducho si sadnem a začnem písať. Potom to už len skladám, prehadzujem, dopĺňam, proste samotná konečná verzia sa začne ukazovať počas tvorenia. Je to, ako keď aranžujem skladbu. Mením, hľadám, skracujem, nadpájam. A niekedy ani nie, proste to zo mňa celé vypadne a tak to aj skončí. To je najlepšia verzia J.

Krom psaní a muzicírování taky hodně cestuješ, pak o tom přednášíš a píšeš o tom cestopisy. Nechápu, kde na to všechno bereš čas. Vím, že máš malé děti a svou rodinu řadíš nade vše ostatní. Jak to všechno dokážeš skloubit?
Jasné, dá, len si musíš na každé jedno životné obdobie určiť priority. Človek nemôže robiť všetko naraz. Teraz som stretol kamaráta doktora, který vyštudoval v Martine a robí psychologa na detskej klinike v Nórsku. Prichádza na to, že problémy, ktoré majú deti, ktoré lieči, majú pôvod v nedostatku pozornosti a lásky rodičov voči nim. Vieš, dospelí chcú byť bohatí, aj si užívať pokojný život a mať aj deti. To jednoducho nejde. Ak deti odložíš „óperke“, následky sa prejavia, lebo to dieťa chce dostať svoju porciu lásky. Iní dospelí sa jednoducho rozhodnú, že radšej pokojný a konzumný život a potomkov rovno vyradia zo svojho života. Aj pre toto klesá demografická krivka. Západný člověk vymrie sám kvôli konzumu a pohodlnosti. Človek sa však má vyvíjať a to ide hlavne cez bolesti. Keď si však vyberie cestu najmenšieho odporu, evolúcia mu dopraje zísť zo scény.

Čeho se od tebe dočkáme v nejbližší době, bude to kniha nebo muzika?
Píšem ďalší diel Šlabikára šťastia, který bude zameraný na strachy, teda aby člověk vedel premeniť krízy na výzvy, nemohúcnosť na konanie. Slávni ľudia vždy robili to, čo sa žiadalo ich srdcu, kašľali na komentáre okolia. Viď Nergal z Behemoth. Chce hrať country, tak si nahrá album a sere na to, koľko ortodoxných metalistov ho zatratí, alebo nie.

Co vzkážeš naším čtenářům?
Buďte sami sebou, tvorte a prejavujte sa, ľudkovia. Aj o tomto je život. Hirax / RAMCHAT

RAMCHAT
Merchandise RAMCHAT - HIRAX Shop: http://www.hiraxshop.sk
Album "Nepočaria!": http://www.hiraxshop.sk/hudobne-nosice/cd/shop-78206/ramchat
iTunes: https://itunes.apple.com/us/artist/ramchat/id1222219174
Facebook: http://www.facebook.com/ramchatband
Bandzone: http://www.bandzone.cz/ramchat
Booking: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.