Pařížské burácení aneb orba v Ryžovišti

Rozhovor s Martinem „ Zetorem“ Rechtorikem- bubeníkem sk. Exhaustor

Zetore, z pohledu řadového novinářského psa, je mi ctí udělat s Tebou rozhovor. Lusknutím prstu, se přeneseme do období předrevolučního, tedy do let 1985- 1988 a Ty mi určitě něco povíš o kapele Axt.
Z pohledu sběratelského mě, i další potencionální pacienty, zajímá demáč Arcidílko, který po Vás zůstal… Rozpovídej se prosím i o této archiválii…

Samozřejmě, i pro mne, je velmi potěšující, že po čtvrt století od rozpadu Exhaustoru tahle kapela a její muzika ještě někoho zajímá. Ale dost komplimentů a přesunu se ke Tvým otázkám.
Takže skupina AXT vznikla v červenci roku 1986, byla přímým předchůdcem Exhaustoru a působili v ní – Koláč, já a Eda Šrámek. Byly to naše úplné začátky. První kytara, první bicí, první zkušebna, první pokusy o skládání muziky. Zkrátka éra hledání, zkoušení, zkoušení a zkoušení. Z této doby ale pocházejí i skladby nahrané na prvním demu Exhaustoru – Devastation Of Sepulture a to Arakn, Poddaní a Zrušte války. Kapela existovala zhruba dva roky. Eda je v srpnu 1988 odejit a na jeho místo přichází Maxa, který obsazuje doposud volný post baskytary a vzniká rozhodnutí hrát jen ve třech. Pár měsíců nato se přejmenováváme na Exhaustor, neboť AXT byl Edův nápad, stejně tak vyřazujeme z repertoáru všechny jeho skladby.
Moc nahrávek po AXTu nezůstalo. Tobě jako pamětníkovi nemusím určitě vysvětlovat, jakou vzácností byla v dané době prázdná kazeta, a člověk hodně zvažoval, co si nahraje. Takže na zkouškách se točila jedna kazeta stále dokola, což mělo za následek, že se v podstatě nic nedochovalo. Jediná nahrávka je Tebou zmiňované Arcidílko, a to jen díky tomu, že bylo natočeno na starou, zlehka požvýkanou, párkrát lepenou a dále vlastně nepoužitelnou kazetu značky Maxell. Původní nahrávkou na kazetě byla rozhlasová hra „Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete“ od Williama Shakespearea. Což bylo blízko realitě, neboť za tři krále jsme tam byli my tři a skutečně jsme si dělali, respektive nahrávali, co chtěli. Kousky té původní nahrávky zůstávaly mezi jednotlivými skladbami a songy číslo deset a jedenáct spojuje hláška „... vám to arcidílko. Hle tak vypadám právě v tuto chvíli. S ...” a ta dala tomuto „demu“ i název Arcidílko.
A k samotné nahrávce toliko – natáčelo se na kazeťák Tesla K10, kombem se stalo staré rádio z magickým okem. Bicí (3 bubny, činel a hajtku) jsem měl doma necelý týden a první el. kytaru jsme dovezli den před tím z Olomouce. Bez přípravy jsme z voleje natočili cca 20 minut chaosu. Takže si dokážeš představit, jak tak to asi mohlo vypadat, přesněji znít. Prostě je to nešiřitelné a už tenkrát jsme si řekli, že tohle ven nikdy nevypustíme, a tak to taky zůstane.

Je o Tobě známo, že jsi nenechal zaniknout demonahrávky kapel Exhaustor a Mastroyany a přenesl jsi je do podoby remasterovaných cd, která jsou prošpikována plakáty, fotografiemi a texty… tady netřeba dalších slov, fanoušek byl maximálně uspokojen. Mne spíš zajímá a vím, že Exhaustor je Tvoje srdcovka, co chybělo tomu pověstnému krůčku… měli jste hvězdně našlápnuto, dobře zavedený fanklub, skvělé demáče a v neposlední řadě koncerty… mj. i ten se skupinou Krabathor. Zelená pakárna drtí na etapy nejen Vás, ale i šéfy F. C. a v jedné z mých recenzí, jsem právě vojenskou službu uvedl, jako příčinu rozpadu. Určitě v tom bude mnohem víc, máš k tomu hodně co říct a myslím si, že i na Rockpalace to bude premiéra…

K první části otázky – zastávám názor, že archiv se dělá na to, aby se z něj mohlo v budoucnu čerpat a pokud je co prezentovat, tak ven s tím.
Máš pravdu, že Exhaustor byl a je má srdcovka. To nebyla jen kapela, ale vše skvěle fungovalo i všeobecně dokola. Což platilo i pro naše rodiny – bylo úplně jedno kde jíš, spíš … prostě nebylo nutné zvonit a pohybovali jsme se všude jako doma (dodatečně za to dík všem našim rodičům). Navíc nám tenkrát v podstatě všechno vycházelo, a když jsem se seznámil s Lukávem a Větrákem (oba z Prahy), kteří se zapojili do kapelového života, ať tím, že založili a řídili fan-klub, tak i manažerskou a propagační činností, nabralo to ještě větší obrátky. Ta tehdejší atmosféra se už nikdy nezopakovala a i proto považuji Exhaustor za svou nej kapelu.
Na rozpadu kapely, vlastně to, co tě asi nejvíce zajímá, se skutečně nejvíce podepsala vojna. Já s Maxou jsme stejný ročník a Kolda je o dva roky mladší, a o to se ta vojenská proluka protáhla. V říjnu 1990 jsme s Maxou narukovali a Koláč se ze zelené pakárny vrací v prosinci roku 1992. To máš skoro dva a půl roku v hajzlu. Jak sám víš, tak v té době byl ten porevoluční metalový boom už tatam a zájem o tvrdou muziku upadal celkově. Ani nám se nedařilo to znovu pořádně nakopnout a s odchodem pražských kluků na vojnu skončil i FC (o jeho obnovení už se taktéž neuvažovalo). To vše mělo za následek, že kapela dospěla ke své první velké krizi, kterou jsme neustáli. Začali se různit i naše názory na další vývoj, a v listopadu 1993 to vyvrcholilo rozpadem kapely. Co se ale dělo, řešilo a řeklo za dveřmi zkušebny, už navždy zůstane zavřeno ve zkušebně.
Ještě dnes mě to sere, ale i s odstupem času vím, že to bylo nevyhnutelné. Akorát jsme to měli i na sílu vydržet a nahrát to třetí demo Luciferův trůn, které bylo takřka hotové a pracovní nahrávky existují dodnes.

Kapely, kterým ujel vlak už nemají žádnou šanci vydat oficiální desku, o metal takový, už není zájem.
Během devadesátek se na nás valí odnože hudby, trend kostkovaných košil a všemožných Nirvánovskovoivoďáckých shluků.
A právě někde na konci roku 1993 se začíná psát historie kapely Mastroyany. Nebavme se o vzniku, který bude následovat, ale o přechodu Tebe a Maxy, právě k této skupině a o slíbených demáčích, které od Tebe budu mít. Za mne určitě hodně zajímavá muzika, těším se, až si to pustím z těch remástrů a už teď můžu slíbit recenze.
Však neodpustím si poněkud štiplavou poznámku… nezdá se mi, že jsi v této kapele nějak šťastný… a teď už je to na Tobě…

Jo, k černé oficiální desce jsme to skutečně neměli daleko… ale dnes už to nezměníme.
Po rozpadu Exhaustoru jsme se snažili s Maxou o jeho zachování, ale zjistili jsme, že Koláčův rukopis je natolik specifický, že už by to zkrátka nebyl Exhaustor, a tak jsem přijali nabídku jít hrát k Mastroyany (1993) s jedinou změnou, že Maxa přesedlal na kytaru.
K té poslední části otázky toliko – Mastroyany mě bavilo, bylo to zase něco úplně jiného. Je ale fakt, že ty vzájemné vztahy byly více „profesionálnější“, zkrátka ne vše tam fungovalo jako v Exhaustoru. Jediné co mi vadilo, byl fakt, že si kluci zpočátku hráli na hodně zkušené, protřelé muzikanty a často zbytečně tlačili na pilu a taky, že trvali na angličtině (spíš anglické svahilštině). Což jsem považoval za velkou chybu, protože si myslím, že dobrý text je polovička úspěchu, a jako textař jsem byl schopen určitě vše slušným textem opatřit (v dané době jich v šuplíku bylo dost). Musím být ale objektivní a přiznat se, že po odchodu basáka Romana Kočiříka (dnes The Pant) jsme začali hrát jen ve třech, s občasnou výpomocí basáka Vencu Janíka (ex Deon) a toto období bylo naprosto pohodové. To už bylo o něčem jiném a dost jsme si to užívali.
Jo a demáče Mastroyany jsou již pro Tebe nachystány, takže v nejbližší době můžeš čekat jejich dodání. A tvůj názor mě samozřejmě bude velmi zajímat.

V novém století to v Ryžovišti docela žije, za zmínku stojí kapelky Postmortem nebo Slaves of Thoughts a v okolí toho bude, asi mnohem víc. S Maxou dále nespolupracuješ a zastáváš názor, než- li dělat blbou muziku, tak raději žádnou. Nabízí se tedy otázka, jaký je Tvůj názor na tyto skupiny a jestli jsi po rozpadu Exhaustoru, resp. Mastroyany nezabřednul do oného koloritu doby… spousta hudebníků přehodnotí i věkem své priority, Ty jsi určitě nějaké nabídky měl, ale oba víme, že vrátit se v dnešním uspěchaném světě, není jednoduchý…

Ten názor, že než-li dělat blbou muziku, tak raději žádnou zastávám stále, ale nechtěl bych, aby to bylo nějak spojováno s tím, co dělal Maxa. Postmortem kde působil, zrovna opravdu moc nebralo, ale tak to nebylo myšleno.
Já byl po rozpadu Mastroyany hodně naštvaný. Prostě mě sralo to, že jsem vlastně vždy hrál jen ve dvou demáčových kapelách. První demo bylo dobré, druhé lepší a před tím třetím, které mělo být rozhodující a tu kapelu někam posunout, třeba do vyšší ligy, a ještě navíc bylo skoro celé nachystané, přichází konec a kapela se rozpadla, z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu. A to je případ obou kapel. Už jsem tenkrát neměl chuť ani sílu dávat dohromady nový band a nechtěl jsem ani hrát s nikým z bývalých spoluhráčů, prostě měl jsem muziky tak akorát a potřeboval jsem si od ní vorazit.
Samozřejmě, že byly nějaké nabídky, a i zajímavé, ale buď to byla muzika, která byla mimo mou sféru (country rock), to prostě nešlo, nebo zábavovka (to jsem nikdy dělat nechtěl) anebo mě lákali nějací mladí snopli, o to ale větší machři, a byli tak dobří, že takto blbě jsme nehráli ani my na výše zmíněném Arcidílku a poradit si nedali. Ztráta času.
Muzika mi samo chyběla, tak jsem hledal jiné náhrady. Vrátil jsem se ke svým sběratelským koníčkům a přesedlal jsem taky z múzy muzikální na múzu literární a začal psát knihy. Samozřejmě, že mám rozepsanou i tu o mém kapelovém životě, ale hlavně píšu o historii mé rodné obce, kde celý život vegetuju. Trochu bylo potřeba i pohnou s kariérou, takže mě dost časově vytěžuje i zaměstnání. Skutečně se nenudím a máš pravdu, že toho času moc není.
Přiznávám ale, že ta prvotní nasranost mě už dávno přešla a nutkání vrátit se alespoň nějak k muzice je stále silnější. Bicí mám ve své sklepní zkušebně stále postavené.

S poslední otázkou se vraťme zase kousek do minulosti, ale vlastně i do přítomnosti. Zdá se, že jste s Koláčem velcí kámoši, tak mi pověz něco nového o vašich projektech, které zdá se, jsou zatím u ledu, nesmíš opomenout a podělit se o názor na kapelu Resurrect a její volné navazování na Luciferův Trůn, no a v neposlední řadě se rozpovídat o nedokončeném demu samotném… Ty víš co chci slyšet a nejen slova budou balzámem pro mé uši…

Jo, jo, s Koláčem jsme v pohodě a jsem rád, že Kolda zase začal dělat muziku. Jeho Resurrect se mi libí, slyším v něm ten Exhaustor. Vlastně využil částečně věci z Luciferova trůnu, i když velmi řádně překopané.
S Koldou už nějaký čas uvažujeme o tom, že bychom obnovili Exhaustor, byť jen na pár koncertů a hlavně na nahrání toho třetího dema LT. Má představa je, co nejvíce zachovat původní linky, které už byly hotové a secvičené, doplnit to dvěmi novými věcmi a bonusem v podobě třech starých skladeb, které se na první demáč nevešly a na druhý se koncepčně nehodily. Nahrávky však existují, takže bylo by škoda toho nevyužít. Na spolupráci by měl zájem i Maxa, který se vrátil k baskytaře, takže Exhaustor by byl komplet v původní sestavě. Uvidíme, jak to budeme zvládat časově a jakým problémem bude vzdálenost, která nás s Koláčem dělí, ale každopádně bych tohleto chtěl uskutečnit, byť by to bylo třeba až za pět let.
Jak jsi určitě pochopil, jsem v kontaktu i s Maxou a možná spácháme něco společně i mimo Exhaustor. Dokonce bychom mohli vzbudit ze zimního spánku i Mastroyany, neboť rád by si zahudlal taktéž Dalibor.
Doufám, že tohle jsi chtěl slyšet.

Tohle jsem chtěl slyšet. Díky za rozhovor.
Pro Rockpalace Havrďák