Pán bouře se vrací ...

Arakain, kapela, která nesmazatelně psala historii „Těžkého kovu“ už v dobách Temna, letos slaví neuvěřitelných 35 let na scéně v první rockové lize. U této příležitosti chystá pro své fanoušky velkolepé jarní turné ARAKAIN XXXV DOUBLE TOUR, čítající 30 koncertů na 15 místech po celé ČR. Arakain totiž v rámci narozeninového tour odehraje na jednom místě hned dva koncerty, ve dvou, po sobě jdoucích dnech.
Zcela unikátní bude i samotná koncepce tour. Poprvé v historii se Arakain v jednom místě zastaví hned na dva dny, aby odehrál dva, zcela odlišné koncerty. První koncert bude UNPLUGGED provedení, což bude dokonce poprvé za celých 35 let. „Fanoušci se mohou těšit na oblíbené songy v této originální aranži. Rozhodně však nepůjde jen o přehrávání pomalých skladeb,“ upřesňuje zpěvák Arakainu Honza Toužimský.
Druhý koncert pak bude v thrash metalovém duchu. Kapela se vrátí do doby, kdy se prosadila na pozici leadera v té době vznikajícího československého thrash metalu. „Vyslyšeli jsme opakované prosby fanoušků a v rámci pětatřicetin se vrátíme do doby alb Thrash the trash a Shizofrenie. Bude to jízda! Sekundovat nám bude kapela té doby Kryptor, která slaví pro změnu třicetiny,“ doplňuje kytarista a zakladatel Arakainu Jiří Urban. Dostatečný důvod, aby Rockpalace vyzpovídal kapelu.

Proč jste letos místo tradičního, výročního turné v hlavním městě, zvolili rovnou výroční turné?
Varianta výročního turné nám přišla příhodnější a pro fanoušky spravedlivější.

Dva koncerty, ve dvou dnech, na stejných místech. Jak jste vybírali písničky pro letošní double turné?
Dva koncerty v jednom městě samozřejmě proto, že každý je jiný. První, unplugged, byl podřízen výběru takových skladeb, které jsou dostatečně známé, ale hlavně vhodné pro zpracování v akustických kytarách, bez doprovodných efektů. Druhý, thrashový koncert, byl jasně vymezen a ohraničen rozsahem obou prvních desek, které se nesly v duchu tohoto žánru. Tam bylo vybírání jednodušší.

Bylo náročné převést některé, možná i notoricky známé hity, do akustických verzí?
Jak se to vezme a jak u které skladby. Některá jde “do ruky” i se španělkou tak nějak sama od sebe, některá zase vyjde jako hrozné country, takže jsme ji se smíchem vyřadili a některá potřebuje aranžérskou pomoc smyčcových nástrojů. K tomu jsme najali smyčcové trio String Ladies.

Zaměřili jste se při tvorbě akustických verzí na léty prověřené songy nebo uslyšíme i věci z posledních desek?
Ano, většinou jsme vybrali skladby léty prověřené, aby lidi netápali a v nových aranžích nehledali něco, co nemají zažité. Z posledního alba je tam jedna skladba (Nenávidím - klip pro toto turné).

Ve druhé, thrashové části, zahrajete předpokládám i věci, které nezazněly mnoho let. Probudilo to ve Vás určitou nostalgii?
My jsme thrashové turné po klubech absolvovali před čtyřmi lety, takže zas taková odluka to nebyla. Samozřejmě, úsměv to leckdy vyvolá, zvláště, když si nemůžeme vzpomenout, jak jsme to tam tenkrát hráli a z nahrávky to nelze “vyluštit”. Ale hraní thrashového repertoáru je osvěžující a zároveň vyčerpávající, protože tolik not v normální setu zahrajeme za několik koncertů:-). Mě osobně to baví a užívám si to. Myslím, že je škoda, že se z české muziky stalo to kolovrátkové obehrávání levných melodií a rádobyvtipné sloganování, že se dnes nehodnotí kvalita (tím ale nemyslím počet not), nýbrž konzum a okamžitý účinek nenáročné líbivosti, která nenutí posluchače alespoň trochu jít do hloubky skladby. Tím nechci říct, že by všichni, a i my, měli znovu začít hrát šílenosti tohoto typu, ale udržet nějakou laťku kvality by se v českém hudebním národu pěstovat mělo.

V rámci thrash části vzpomínáte na první dvě alba, zavzpomínáte v té éře i převzaté hity jako kdysi: Např. Accept , Venom, Motorhead?
Ne. Zjistili jsme dle ohlasu fanoušků, že na převzaté skladby u nás nikdo není zvědavej. Rádi bychom si nějakou coververzi občas vrzli, ale asi je pravda, že lidi jsou pravděpodobně zvědavější na naše vlastní pecky než na obehrávání něčeho, co si poslechnou doma. Např. když jsme si pro radost nedávno šoupli do přídavku Master of Puppets od Metalliky, bylo nám to na sociálních sítích vyčteno. Tak nevím no...

Zůstaneme ještě u thrash části, jak vám šly z ruky ty staré „fláky“, které jste nehráli dlouho. Padla u některého otázka ...jak jsem tohle mohl kdysi zahrát?
Trochu jsem již odpověděl viz výše. Ruce si musely na staronový “režim” znovu zvyknout, je to opravdu fofr, ale žádné větší problémy nám to nečiní. Spíš skladatelsky se podivujeme proč jsme tady dobu přidali, tady dobu ubrali a jak jsme na takovou motanici not přišli? Takže spíš tak. Ale hudebně některé věci vyzní aktuálně i dnes, po sedmadvaceti letech!

Skupiny Kryptor a Fata Morgana jste jako předkapely zvolili proto, že rovněž slaví výročí anebo za tím stojí žánrová podobnost?
Obé. Nás “staré” kapely pojí určitá sounáležitost věku, ale i zkušeností, všichni jsme začínali v časech hluboké totality a prokousávali potížemi a bojem s establišmentem. Asi se nějak speciálně nesledujeme, ale víme o sobě. Já každé takové kapele fandím a přeju, aby vydržela a aby ještě měla co říct i v dnešní “blbé” době.

Bude z letošního double turné cd nebo dvd?
Tato otázka zatím na přetřes nepřišla. Nevíme, jak to působí jako celek, jsme teprve po premiéře a další koncerty ukážou, zda je projekt zaznamenáníhodný či nikoliv. Doporučuju, aby ti, kteří nechtějí zmeškat tyto výjimečné polohy Arakainu, neváhali na koncerty dorazit. Je jisté, že ani jedno se už nebude opakovat.

Máte za sebou úspěšná turné s Dymytry, což je kapela hrající výrazně kratší dobu. Sledujete současnou hudební scénu?
Přiznáme se, že scénu mapujeme nejvíce prostřednictvím českých festivalů, kde vidíme celou plejádu české rockové i nerockové scény. Já sleduju hlavně Dymytry, to je jasné, mám to z první ruky. Také ve svém klubu mám možnost vidět českou klubovou scénu, kde je i dost omladiny. Tam jsem kdysi objevil třeba i Škwor a pomohl jim k první desce.

V současné sestavě fungujete již 12 let, nelezete si někdy na nervy?
Jako v každém dlouholetém kolektivu na třecí plochy občas dojde, to je jasné.

Neplánuje někdo z Vás i nějaký boční/sólový projekt?
Nevím o takové touze kohokoliv z nás.

Na sérii festivalů České hrady pojedete v létě společně s Lucií Bílou. Chystá se pro tuto příležitost speciální set, nebo to celé bude navazovat, na Vaše předchozí společné koncertní turné?
Lucie je velmi žádaný a tím pádem vytížený špičkový umělec a vejít se do jejího programu s přípravou čehokoliv nového je soubojem našich manažerů, kteří musí sladit koloběh našich životů (smích). Zcela jistě dojde na speciální program, ale v současné chvíli nedokážu zodpovědně říci, jaký formát budou mít naše společná vystoupení, protože by to byla fabulace. Ale fanoušci dobře vědí, co mohou očekávat.

A bude tato spolupráce pouze pro příležitost Českých hradů, nebo Vás budeme moct vidět společně i jinde?
Taková otázka je v této chvíli velmi předčasná. Stačí sledovat program kapely na www.arakain.eu a FB.

Když jste začínali nebo slavili třeba 15. výročí, dokázali jste si ještě představit, že budete hrát ještě po 35 letech?
Na takové věci asi nikdo nemyslí, to se neplánuje. Každý si přeje úspěch toho, co dělá, ale jak dlouhého trvání bude mít, určí až trh a fanoušci. Takže se to řídit nedá. Ale věřili jsme si, to ano. Bez určité dávky sebevědomí to nejde!:-)

Přece jenom nikdo nemládneme. Dokdy se dá vlastně ještě hrát?
Hrát se dá určitě “až do smrti”, pokud takové časové ohraničení lze pojmenovat. Ale určující je stav ducha, stav mysli a stav tělesné schránky. V našem případě trpí padesátiletý záda a ruce (smích). Ale při pohledu do světa lze vystopovat mnoho velmi letitých kapel s důkazem, že to jde dělat dlouho. Jen člověk nesmí bejt trapnej. To je pak průšvih. Takže tedy do té doby, než začne bejt parodií sebe sama.

Co plány do budoucna, je už v plánu další řadová deska?
Letos určitě ne. Jsme na začátku sezóny a hledíme vstříc současným světlým zítřkům, které nás nyní zaměstnávají a které máme naplánované. Takže na novinky dojde příští rok. Bude-li jaký. O tom rozhodují především fanoušci. Tak ať si užijou letošní program a ať se jim líbí!

Pro Rockapalce Daniel Talanda a Honza Holý