Ocelot: Ďábelská jízda po vzoru Motörhead!

Jako fanoušek Motörhead a domácí smečky Hejtman jsem se na nové album Devil’s Party od Ocelotu těšil a musím říct – nezklamalo! Kapela servíruje poctivý rock’n’roll, řízný zvuk a nekompromisní energii, která dává vzpomenout na Lemmyho odkaz. Co chystají dál, jsme probrali v rozhovoru s Jindrou Heinrichem Novotným!

Ocelot je často spojován s Motörhead. Které jejich album je pro vás největším vzorem a co vás na něm nejvíc oslovilo?
Čekal jsem tuhle otázku! My jsme si prošli různými styly, hráli jsme speed metal, black metal, taky jednu dobu thrash, ale já jsem pořád pošilhával po drsném rokenrolu, který mě bere úplně nejvíc. Motorhead poslouchám od osmnácti let a jednou jsme si s kamarádem přehrávali svoje nové úlovky na tehdejších kazetách – prostě kdo co někde splašil, to jsme jeli třeba celý den. A najednou slyším Shoot You In The Back s šíleně drsným zpěvem, hrubou basou,  a jak se říká – žádný sraní. Co to je, vole? Kámoš říká – tady je napsáno něco jako s motorem nebo co. A tady je ještě jedna – Ace Of Spades – Motorhead.  Jmenujou se Motorhead!  Tak z toho jsem se skoro víš co. Jeli jsme ty dva vály pořád dokola a hulákali jsme refrény snad celý den. Vzorem je tedy určitě album Ace Of Spades a v podstatě se mi líbí od Motorhead všechno. Jsem šílený a fanatický fanoušek. Nejvíc sympatický je mi na Motorhead to, že oni, kromě drsných a rychlých věcí, klidně vystřihli na desku nebo na koncert blues nebo pomalou baladu, samozřejmě v patřičném drajvu – žádná teplárna. Kromě toho to byli vždy rebelové, takže v muzice ani v životě nic nepředstírali.

Vaše nové album Devil’s Party je plné syrové energie a rock’n’rollového nářezu, ale skladba Poprvé v hospodě se stylově trochu vymyká. Jak vznikl nápad na tuto píseň a co vás vedlo k jejímu zařazení na desku?
Tady ta věc nám nadělala spoustu nových fanoušků, ale taky spoustu nepřátel. Někteří  plivou jedy, že jsme vyměkli , a že to na naši desku nepatří. Další zase chválí, že se přes tento vál dostali k Ocelotu a shání další alba. Jeden magor, co žere politiku, se rozčiloval na sociální síti, že je to sexistické, netolerantní a vůbec, prostě valil ze sebe ty moderní mládežnické komunistické fráze,  neboli hovna. Muzikanti psali, že to snad nemyslíme vážně.  Ještě tam chybělo, že ohrožujeme klima a bylo to vyřešený všechno. A my jsme se chechtali, protože jsme asi trošku rozčeřili vodu. Jasně, že se Poprvý v hospodě vymyká. Chtěli jsme trochu to album odlehčit, aby se nesypal jeden nářez za druhým a aby si mohl posluchač taky na chvíli oddechnout. Písničku jsem měl v šuplíku už hodně dlouho, původně to měla být taková ta typická klasická hospodská odrhovačka a ani jsme ji nechtěli nahrávat. Pak jsme to začali zkoušet a tady bylo jasný, že musíme pozvat naši kamarádku a hostující úžasnou zpěvačku Štěpánku Schneiderovou. Ve studiu pak pokračovaly různé úpravy, Štěpánka přibrousila hlasivky a prostě jsme to natočili a předhodili davu i s klipem.

Na této skladbě hostuje Štěpánka Schneiderová. Jak došlo k této spolupráci? Kde jste se seznámili a jaká byla její reakce na nabídku účasti?
Se Štěpánkou se známe už dlouho, dříve působila v jihlavské kapele Lady Kate, se kterou jsme jezdili kdysi koncerty, a už tenkrát mi bylo jasné, že ten její hlasový potenciál patří jednoznačně do rokenrolu. Potom z této kapely odešla a to už jsem ji okamžitě kontaktoval, takže jsme rovnou natočili vál  Ať svatí zůstanou, který najdete taky ve formě videoklipu. Její reakce byla vysoce pozitivní, neboť ona má vždy dobrou náladu, neustále se směje a dokáže hezky vyvážit atmosféru.  Je to pro ni trošku drsnější hudba, tak jí nabízíme spíš odlehčenější věci a taky chci, aby v jejich písničkách nebylo moc té mojí chuligánštiny v textech. No a budeme se snažit udělat Štěpánce její samostatné album, na což už máme polovinu válů nahraných.

Album jste nahrávali jako kvarteto + host, ale na webu už figuruje jen trio. Můžete přiblížit, co se stalo? Došlo ke změně sestavy kvůli odchodu člena, nebo to byl přirozený vývoj kapely?
Je to tak, hrajeme nyní jako trio a zřejmě už to nebudeme měnit. Co se stalo? V posledních letech jsme si s Fofem tak nějak přestávali rozumět. To je klasika, to znají všichni, kdo hrají v kapelách.  On chtěl hrát asi něco jiného, myslím, že spíš rockovější  a jednodušší věci, zatímco my ostatní preferujeme technicky náročnější styl hry a chceme hrát hodně divoce ,  hodně hlasitě a hrát naplno dokud nepadneme. Rozcházeli jsme se s ním v poslední době skoro ve všem – tedy kromě chlastání. Prostě asi možná ponorka, jemu se pořád něco nelíbilo a spíš byl takový negativní pesimista, což tedy mě osobně dost hodně žralo. Nicméně – rozešli jsme se v dobrém, respektujeme se a jsem rád, že neprobíhají  (jako vždy probíhaly) takové ty klasické porozchodové války.  Vlastně to byl asi přirozený vývoj kapely  – my jsme vlastně ve třech hráli kdysi hodně, hodně dlouho.

Jak jste spokojeni s přijetím Devil’s Party? Jaké jsou ohlasy od fanoušků a kritiků? Splnilo album vaše očekávání?
Tak recenzenti zatím hodnotí album výborně s některými výtkami – což byla například už zmíněná Poprvý v hospodě, která prý tam nepatří, ale to my máme zase jiný názor a stojíme si za svým. Je dobrý si přečíst jak to vidí nezúčastněný člověk, možná se z něčeho poučíme, možná ne, protože jsme palice dubový a děláme si vyloženě  co chceme. No a fanoušci, ti už skoupili třetinu nákladu, což považujeme za úspěch, zvlášť v dnešní době. Takže bych řekl, že splněno.

Když srovnáte nahrávání této desky s předchozími alby, v čem to bylo jiné? Bylo něco, co vás při vzniku Devil’s Party překvapilo?
Nahráváme v profesionálním studiu a snažíme se vždy posunout zvuk o stupínek výš. Vše probíráme s naším producentem, který přesně ví, co jsme za zvěř a co od nás může a nemůže čekat. Není to tedy tak, že nastavíme nějaké tovární zvuky a pak se zvukaři poser a musíš nám z toho udělat bomba zvuk. Zdrojem našeho zvuku, který nahráváme, jsou tedy naše  nástroje a aparatury, z kterých natvrdo ten požadovaný zvuk,  prostě dostaneme, i kdyby nám měly hnáty upadnout. Žádné umělotiny, žádné samply a stejně tak na koncertech. Samply bereme jako podvod na fanoušky. (to zas bude prskat muzikantů). Nahrávání se děje naživo s bicími a bez metronomu. Pak ta věc pěkně dejchá a je z ní cítit šťáva. Pokud je někdo muzikant, měl by umět asi udržet rytmus sám, bez stroje, žejo…. Metronom používáme jenom doma na cvičení.  Například taková pitomost, jako jsou struny na baskytaře má na zvuk obrovský vliv. Používám teď jedny z nejtvrdších strun, takže zvuk basy je pekelný, ale na druhou stranu se zase pěkně nadřu – prý si tam mám natáhnout rovnou brzdový lanka. Další nová věc jsou bicí – bubeník má opravdu super nástroj  -Sonor SQ-2 a to tě zvukově vystřelí na Měsíc. Co nás překvapilo? Jednak tedy lepší zvuk a taky nás překvapilo, že ze studiové lednice byly odstraněny všechny kořalky, takže jsme si nečuchli ani ke špuntu.

V dnešní době se hodně kapel potýká s problémem, jak dostat svou hudbu k lidem. Jaký máte přístup k propagaci a jak důležitou roli u vás hrají sociální sítě?
Já myslím, že to až takový problém není. Máme tady spoustu možností, stačí se jenom porozhlédnout. Samozřejmě, že když ta muzika nikoho moc neosloví, tak se taky k nikomu nedostane. Pak je tady další fenomén doby – s muzikou to nemá už nic společného, ale propagace je obrovská, kapela se tlačí kde jen to je možné. Pak ta bublina praskne a je po kapele. To jsou takový ty různý „projekty,“ účelem je rychle vydělat prachy dokud to jde.  Sociální sítě pro nás určitě jsou přínosem. Můžeme si tam vyblejt co máme na srdci, pokecat s fanoušky a bereme je jako důležitou součást propagace.

Co Ocelot čeká v nejbližší době? Chystáte turné, nový materiál nebo nějaké speciální akce pro fanoušky?
Po tříměsíční pauze, kdy jsme cvičili nové vály a taky jsme byli pěkně nachcípaní, se vydáváme po klubech, v létě samozřejmě nějaké fesťáky a květen, to bude krásný měsíc – budeme točit další videoklip. Mezitím se pracuje na nových válech, nápadů máme opravdu hodně, takže když to dobře půjde a stihneme vše udělat, můžeme na zimu koupit kořalku a vyrazit opět do studia. No a taky nás čekají nová trička, nové plakáty, taky máme novýho bedňáka a čerstvě vypálenou slivovici, ročník 25.

 Pokud byste měli jednou větou vystihnout filozofii kapely Ocelot, jak by zněla?
Tvrdě, syrově, zuřivě a hodně nahlas.