Melodica a Rockový vesmír: Když kytary krouží kolem vlastního slunce

Na mapě českého rocku se právě rozsvítila nová hvězda. Jmenuje se Rockový vesmír a září jménem Melodica. Kapela, která se nebojí emocí, velkých refrénů ani mezižánrových orbit, servíruje album plné energie, ale i hlubších vrstev. Není to jen sbírka písní – je to hudební galaxie, ve které má každá skladba svůj vlastní oběžný řád. Položili jsme Melodice pár otázek, které nejdou jen po povrchu. Protože i rockový vesmír má svá tajemství.

Album Rockový vesmír má silný název – zní jako koncept, možná i jako únik. Co vás inspirovalo k tomu spojit rock s vesmírem?
Všechno je spojené s vesmírem. My, vy, vše kolem nás, prostě každá část našeho bytí a nebytí. Navíc je to něco tajemného, tušeného a stále dost neznámého. A proč tedy tyto naše pocity a otázky nevložit na rockovou desku? My to zkusili a doufáme, že jsme si tím řekli o pozornost podobně smýšlejících lidí, kteří hledají odpovědi na své otázky, týkající se tohoto tématu. Co začalo jednou písní s názvem Rockový vesmír se rozvinulo do koncepční desky, která se točí právě kolem vesmíru a příbuzných témat. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.

Kdybyste každé skladbě přiřadili planetu nebo vesmírný objekt, která by byla Sluncem desky – a která její černou dírou?
Tím pomyslným sluncem desky, bych rozhodně vybrala píseň Malá hvězda. Je hodně nábožensky orientovaná a těsně spojená se světlem (sluncem), které nás vede možnou temnotou lidského bytí. Každý si můžeme vybrat svou cestu na tomto světě a tahle myšlenka nás inspirovala k napsání téhle písně. Jako protipól světlu je rozhodně temnota apokalypsy a selhání lidské rasy a jejího zásahu na naší planetě Zemi. Týká se také mezilidských a mezinárodních vztahů. Nepochopením jeden druhého vznikají konflikty, které jak v malém, tak i ve velkém měřítku spouští zkázu a utrpení a o tom celém vypráví znepokojivý song Země nedýchá 2.

Který moment při nahrávání byl pro vás „stav beztíže“ – něco, co vás vytrhlo z běžné reality?
Rozhodně dokončení našeho vlastního nahrávacího studia SOMETH RECORDS v Teplicích. Trvalo to 2 roky a několik měsíců a najednou se před námi otevřely netušené možnosti vlastní svobody. Tyto dveře se otevřely právě včas. Měli jsme sice 2 roky v šuplíku připravené nové album, ale nové možnosti našeho studia to celé změnily včetně nahlížení na novou desku. Za ty 2 roky jsme ušli další kus cesty a začali aranžovat znovu a jinak. Dnes už vím, že to byl osud. Byli jsme v euforii, kterou jsme přenesli na desku…

Jak jste si rozdělili texty, muziku….
O muziku se dělíme se synem (kytarista a klavírista Filip Ježek). Filip je vystudovaný konzervatorista (obory klavír a zpěv) a je velmi kreativní. Jeho první verze našich songů vždy pochází z klavíru a je úžasné čekat na jeho nápady. Pokaždé mě překvapí. Když jsem poprvé slyšela klavírní základ k písni Země nedýchá 2, tak jsem skoro nedýchala, jak mě píseň dojala. Text jsem poté skládala s pocitem velké zodpovědnosti. Já většinou skladby skládám na akustickou kytaru. Je pro mě přirozené si k tomu zpívat a napadají mě tak obě části (textu i melodie) písně najednou.         

Nelze přehlédnout jméno Russell Gilbrook jak jste se k bubeníkovi legendárních Uriah Heep dostali a vzhledom k tomu, že to není první spolupráce s ním, asi vám to klape.
Všechno je zásluhou našeho dlouholetého kamaráda a manažera Aleše Muziky. Po revoluci v roce 1989 Aleš poprvé vyrazil na koncert své nejoblíbenější kapely Uriah Heep a položil základní kámen naší budoucí spolupráce, ještě dlouho před tím, než vlastně vznikla. Je to takový malý příběh jednoho oddaného fanouška, který se ani po koncertě nenechal odradit ochrankou a dostal se do těsné blízkosti s kapelou Uriah Heep. Od té doby byl zván do backstage jako VIP osobnost pokaždé, když UH přijela zahrát do ČR. A teď se vrátím do současnosti a období kolem covidu. Uriah Heep koncertně stáli a Russell si psal s Alešem o Melodice. Zaujali jsme ho natolik, že souhlasil s nahráním písně Život na debutové album. A na koncertě ve Fóru Karlín (kam jsme byli UH pozváni) jsme se opět domluvili na dalším songu Země nedýchá 2. Dnes už můžu prozradit, že na dalším albu Rocková duše, které připravujeme, s námi Russell opět spolupracuje.

Váš zvuk je plný melodie, ale nese i sílu. Co je podle vás těžištěm Melodicy – srdce nebo motor?
Odpovím šalamounsky: Srdce bez motoru a motor bez srdce u nás nelze najít. Každý pochopí, co žene Melodicu vpřed na našem koncertě, kde jsme opravdu sepnutí jako jedno tělo. To je na kapele to nejvzácnější. A je to síla, která se nadá popsat, to se musí prožít. Každý z nás má svou roli a jeden bez druhého jsme nic.

Na jaký moment z příprav nebo z natáčení alba budete vzpomínat jako na zlomový?
Tady budu trochu stručná, ale o to výstižnější. Když jsme nahráli všechny skladby a Filip začal s potprodukcí, seděli jsme ve studiu hodiny a hodiny. Najednou se vše propojilo. Vidíte, jak rostete a vše má smysl. Nikdy na tu dobu nezapomenu.

Kdybyste mohli pustit album jen do sluchátek jedné osobnosti, kdo by to byl a proč?
To je jednoduchá otázka. Včera jsem mluvila s nestorem českého bigbítu a naším kamarádem z legendární kapely Olympic – Petrem Jandou. Jsme již domluveni, že si Petr naše album konečně poslechne a dá nám zpětnou vazbu, jak se mu líbí. Petr je hodně upřímný a slyšel i naši debutovou desku Rockový srdce. Moc si vážíme jeho názorů. A to je tedy odpověď na Vaši otázku.

Objeví se Rockový vesmír i na pódiu v podobě speciální show? Plánujete koncertní verzi vesmírné mise?
Aktuální koncerty jedeme se speciálním setlistem čítající skladby ze všech tří alb (i toho ještě nevydaného – Rocková duše). Je to proto, že tato tři alba jsou jakousi trilogií (Rockový srdce, Rockový vesmír, Rocková duše) vymyšlenou spontánně již  před 5 lety. Anoncovali jsme již v roce 2020, že chystáme rockovou trilogii. 2 roky nás zdržela stavba studia, ale písně již máme připravené i na nové album a na koncertech je lidé uslyší. Dohromady je to takový pohled do útrob Melodicy v současné podobě.

Myslíte si, že rock ještě může objevovat nové galaxie, nebo je dnes spíš o hledání ztracených hvězd?
Samozřejmě se hlásíme k základnímu kameni rockové muziky. Ten se vymazat nedá   a ani není proč. Každá generace tlačí ten kámen nějakým směrem a tím ho udržuje při životě. I my ho tlačíme a je naším úkolem nepřestat věřit svým intuicím a nápadům (For Those About To Rock We Salute You).

Jaká emoce převažovala během tvorby alba – euforie, ticho, frustrace, naděje? A slyší ji posluchač?
Každá píseň má svou atmosféru, a tedy potřebuje individuální přístup. Byla nutnost se na každou píseň správně naladit a dát jí to, co potřebuje. Je na posluchači, co si poté při písni představuje a k jaké příležitosti ve svém životě ji řadí. Někde se třeba sejdeme, ale to si nechá vesmír pro sebe.

Co by měl mít posluchač připravené, než se vydá na cestu Rockovým vesmírem? (Kromě dobrých sluchátek.)
Otázky svého vnitřního já. Náladu a otevřenost srdce (rockového). Je krásné, že každý bude prožívat něco jiného, neboť každý máme svůj vlastní vesmír, který je jedinečný.

Melodica je prakticky „domácí“ firma, co ponorka? Každopádně, kdy vás napadlo založit kapelu? Měli jste nějaké předchozí zkušenosti?
Každý z nás si prošel nějakými kapelami a měli jsme zkušenosti s různými projekty (sbory, muzikály atd.), než jsme zakotvili a založili rockovou kapelu MELODICA. Kapelu jsme založili v roce 2019 spontánně, neboť milujeme hudbu. Máme malé studio i doma, a tak pracujeme vlastně neustále. Je to motor našich životů. O ponorce nemůže být řeč. Máme dětinskou radost z každé nové skladby a neustále pracujeme také na videoklipech, které písním dávají vizuál.

Z jakých hudebních kořenů vycházíte, přece jen syn kytarista je jiná hudební generace, „netříští se tam vlny?!
Vůbec! Já (zpěvačka Hanka Ježková) jsem vyrůstala na kapelách Lucie, Wanastowi Vjecy, Green Day a obdivuji Lenku Dusilovou, s kterou jsem se seznámila dokonce osobně a spolupracuje s námi v naší každoroční mezinárodní pěvecké soutěži TOP VOICE. Manžel (bubeník Radek Ježek) miluje australskou rock and rollovou ikonu AC-DC, americkou METALLICU a z českých luhů a hájů naše kamarády kapelu KABÁT a legendu OLYMPIC. Filip je okouzlený hudbou QUEEN a PINK FLOYD   a náš baskytarista (Martin Krynner) má v oblibě kapely Kabát, Divokej Bill, System Of A Down a Metallicu. To jsou naše kořeny!