V taverně s Melissou

Výborné album Taverna a aktivita Petra Kohoutka a má zvědavost, jak to zvládá a jak to v kapele vypadá, to byly důvody, abych se za kapelou vydal. Ve finále bylo fajn, že nepřišli k rozhovoru jen muzikanti, ale i krásné dvě lady Lucka a Lída, které dnes k Melisse neodmyslitelně patří. Že to byl víc než příjemný rozhovor je vidět na délce dnešního rozhovoru.

Petře, právě jste vydali desku Taverna. Nedávno jste udělali instrumentální album „aDue“. Pojďme se vrátit na počátek, než začneme pitvat současnost. Takže jaká je stručná historie Melissy?
Nooo, hezky. To stručně snad ani nejde! Popisovat už jen to, že na každé nahrávce je jiná sestava, by zabralo moře místa. Doufám, že tahle starost teď odpadne, ale abych Ti odpověděl.. . Rok 2004 a první studiové bigbítové promo „Ve vlastním světě“. Pak dlouho nic. Dokonce jsem další čtyři roky na kytaru nesáhl a myslel si, že už ani nesáhnu. Někdy v roce 2013 nebo 2014 jsem jednu vzal do ruky, abych se podíval, jestli se nějak nezkroutila nebo tak něco a tam se rozjela další kapitola Melissy. Musel jsem vyměnit zaměstnání, smířit se s třetinovým platem a vše jsem podřídil kapele. Rok 2015, jiná sestava a studiové akustické promo nahrané u Doda v Žirovnici. Pak další změna sestavy a na podzim CD „Zpátky na stromy“, kde jsou akustické, zpívané věci, aku., i metalové instrumentálky a obě verze písničky O lodích a zemi. Pak další problémy, odchod bubeníka, skoro roční hledání a zkoušení náhrady, což nevyšlo. Pak „aDue“. Instrumentální deska, kterou jsme s Lídou udělali společně a jsem rád, že v tom společném tvoření pokračujeme. No a nakonec i změna na postu zpěvačky. To vše znamenalo, že jsme se s Luckou momentálně soustředili na akustický program a novou desku - Tavernu.

Každopádně první počiny Melissy se mi zdají více bigbítové, než poslední počin Taverna. Neměl jsi na počátku jasno, jakým směrem chceš jít?
Já jo, ale na kapelu potřebuješ parťáky, kteří chtějí jít stejným směrem. Nejsem v situaci, kdy bych si mohl spoluhráče najímat a ani nevím, jestli by to fungovalo. Nicméně, pokud nechtějí jít stejným směrem, tak je potřeba to řešit. Melissa je o každodenní práci. Každý den, kdy se pro kapelu nic neudělá, je ztracený a vymstí se nám. To, co děláme teď, je vlastně výsledek všech těch turbulencí a toho, co bylo a je vůbec možné dělat. Před necelým rokem jsem měl na výběr hrát buď jen s Lídou „aDue“ program, protože právě s Lídou teď děláme hodně muziky spolu, nebo skončit nebo s Luckou rozjet plnohodnotný akustický program. Od začátku jsem měl v hlavě a v šuplíku oboje, ale jednou převládl bigbít, jindy akustické věci. Teď je tedy akustické celé album.



Ještě se zastavím u jména – Melissa – krásná nymfa, která se starala o Dia, nebo má váš název jiné pozadí?
Ne, ne. Chtěl jsem jednoslovné jméno pro kapelu, které bude dobře vypadat jako stylové logo a bude mít souvislost s tím, co hrajeme. V našem případě je to hlavně Meduňka - bylina. Pasuje mi to do těch našich příběhů a logo na plakátu bys měl poznat i z jedoucího auta.

Jak definujete váš styl? Co vlastně hrajete?
Lída: „Náš“ styl? Nedokážu to zaškatulkovat. To se snad u nás ani nedá..
Lucka: Styl? Naprosto originální …
Petr: Myslím, že už nevím. Nejblíž to má myslím pořád k folkmetalu, ale je to pro některé lidi zavádějící. Osobně vidím určitou paralelu třeba u Skyclad, Eluveitie, Blaze Bayley a asi i jinde. Taky udělali metalové i akustické desky. Z tohoto pohledu v tom nevidím problém - pro bigbíťáky. Jenže my hrajeme i na vernisážích a v muzeích a tam už to označení není úplně bezproblémové. Krom toho mi ty škatulky ale nepřijdou nejdůležitější. Každý si to může poslechnout a udělat si vlastní obrázek. Na zkoušce se zeptám Lídy, co to hrála, že je to hezké a ona mi řekne, že to tam chce hrát a že takové prvky používal Paganini. Mě vomejou, protože jako samouk se hned orosím, ale slyšíme na sebe. Nějak nám to spolu jde a snad i půjde. Styl jsem ale řešil tak před dvaceti lety. Říkám tomu temná romantika.

Vraťme se k posledním počinům – „a Due“ vyšlo jen jako instrumentální CD kytara – housle. Chyběly ti texty? Ptám se, protože na Taverně už jsou některé songy otextované, nebo má deska hlubší význam?
„aDue“ se v tu chvíli malinko vymykalo Melisse jako celku. Hrávám s Lídou klidně i buskingy a tam jsme si trochu pohrávali s tím, co jsme měli. V té době jsme také byli právě Luckou požádáni o složení muziky pro divadelní hru a chtěla výslovně kytaru a housle, no a zhruba ve stejné době vznikly i skladbičky jako Hamry nebo Zapomenutá. Tak jsme to stylem „od všeho něco“ shrnuli na samostatné desce. Snad má svou náladu. Průvodce i Hlas srdce už otextované byly a živě jsme je hráli, ale čekaly na příležitost. Ta správná chvíle je nahrát byla až teď, s Luckou. Jen Lída to má těžší, protože pokud je písnička obojetná, hraje svůj part ve zpívané verzi a jiný v instrumentální. Noty nepoužíváme. Všechno z paměti.

Taverna, musím říci, mě nadchla. Na první poslech mě dostal hlas Lucky. Kde se taková výborná zpěvačka dá sehnat?
Nikde!! Většina oslovených zpěvaček nás poslala do háje, protože buď přeci nebudou jezdit třeba z Prahy někam za kapelou nebo chtějí zpívat nějakou sto pátou kopii Nightwish a už vůbec nechtějí zpívat česky. Jedna nám taky lhala, nechala nás čekat, domluvila se jinde a když jsem jí napsal, že lhát nám kvůli tomu nemusela, smázla mě a Lídu z fb. To byla jediná její reakce, atd. S Luckou se už pár let známe, ale první pokusy o spolupráci nevyšly a teď jsme se o tom, co a jak, dokázali bavit nějak líp a snáz. Lucka ale byla od začátku měřítkem pro zpěv v Melisse, jenže věci běžely trochu jinak no. Vyšlo to teď a výsledek jsi slyšel sám. Mimochodem, momentálně taky dojíždí z Prahy. Kuthohořan jsem už v Melisse jediný.



CD má výborné texty, kde bereš inspiraci a nápady? Ležíš v historických knihách, hledáš báje a příběhy?
Asi od všeho trochu. Když už je to příběh, zasazený do nějakého období, nechci, aby v něm byly historické nesmysly. Třeba Jarmark, kde popisuji cinknutí mincí o kamenný stůl. To byl skutečný postup, který pomáhal poznat falešné mince od pravých. Falešné měly ochuzené složení a bývaly lehčí. Tím pádem měly i jiný zvuk, pokud se s nimi cinklo o kámen. Proto byl na trhu kamenný stůl, kde probíhaly platby. Pral jsem se trochu s Nemetonem. Ten mi šel celkem snadno, až na poslední sloku. Kvůli té jsem skutečně tři dny listoval rozloženými knihami o keltské historii. Počmárám texty třeba čtyři A4 papíry a nakonec použiji jednu větu. Někdy jsou to jen mé pocity, někdy příběh na základě historických skutečností nebo doby. Některé texty jsou za půl hodiny, jiné mám rozdělané několik let. Často vznikají nezávisle na hudbě a pak třeba dva roky čekají, než se potkají s tou správnou muzikou. Text je pro mě malinko důležitější, než muzika. Ta ale musí pro slova navodit správnou atmosféru. Tam někde je i důvod toho, proč jsou na desce různě staré písničky. Dokud si to nesedne, nemohu to použít.

Vím z našeho nedávného rozhovoru, že zrovna moje oblíbená Šaty z plamenů je 3 roky stará záležitost. Proč vyšla až po třech letech?
Částečně jsem na to odpověděl, ale jinak za to může Lucka. Šaty byly první demo, které jsme u nás doma zkusili tehdy nahrát. Od té doby se stala měřítkem. Celou tu dobu mám to demo v compu a věděl jsem, že to nikdo, a to myslím bez nějaké záště nebo urážky, nedokázal zazpívat s tím správným pocitem, který v tom jako autor potřebuji mít. Asi je teď Lucka ta pravá pro to, co nosím a co s Lídou děláme za melodie.

Ještě neoschla barva na obalu Taverny a už se proslýchá o počinu „aDue“ II. Co tě k tomu vede? Opět máš muziku a nemáš texty?
Jak se to vezme. Už jsem zmínil, že teď děláme muziku hodně s Lídou společně. Poslal jsem jí kytaru a ona si dodělává housle. Pak se sejdeme, projedeme to a třeba upravíme spolu. Někdy mám třeba linku i pro ní a ona jí převezme, ale snažím se nejdřív nechat pro ní a pro housle dost prostoru. Až když jí nic nenapadne, tak se zase přidám. Ty instrumentálky jsou zase trochu jiné. I jejich účel je trochu jiný. Většinou se točí kolem základního motivu, od kterého si děláme jakési výlety jinam a zase se k němu vracíme a to celé se většinou točí v jakýchsi smyčkách. U zpívaných písniček ale musí muzika reagovat na text a jeho děj. Stejně jako ve filmové nebo divadelní hudbě. Mohli jsme jít sice točit teď nástupce Taverny, s Luckou, ale po dohodě s Lídou jsme si řekli, že než jít dělat desku, kde bude mít Lucka prostor třeba ve třech písničkách, které máme, doděláme nejdřív druhý díl „aDue“ a pak se vrátíme k práci na písničkách, které budou zase pro Lucku. Ta už si stejně dvě nové písničky odvezla... . Mimochodem, jednu novou, která bude pravděpodobně opět zpívaná, jsem si nahrával včera. Máš ale pravdu, že texty mi jdou pomaleji. Musím si za nimi stát do smrti a nepíšu je pro sebe. I na to je třeba myslet.

Pod albem je zapsán tajemný Matt Diesel, jak moc se podílel na albu?
Pro mě zásadně- ze své pozice. Dělal už „aDue“ a bude dělat i jeho pokračování. Mám pocit, že je pro nás teď tím pravým člověkem ve studiu. Když nahraji něco, co je na vyhození, hned mi to řekne a pro jistotu to taky hned smaže. Je ale ochotný probrat všechny naše nápady a zkusit, co se hodí a co ne. Vyžaduje ale, aby člověk věděl, co jde nahrávat. Nechce sedět v režii a čekat, jestli muzikanta něco napadne, aby zmáčkl rec., což chápu. Hlavně ale výsledek nezní jen jako soubor dat, ale celá ta deska dýchá. To je pro mě důležité. Taky má velkou trpělivost a já se zase snažím nekafrat mu do toho moc. Ten nadhled někoho zvenčí se hodí. Navíc je to mnohem lepší muzikant, než já. Mají na to s Lídou školy. Doufám, že kvůli mně nedopadne jako inspektor Drajfus.. :)))))) Stejně důležitou součástí je opakovaně třeba fotograf Miloš Truhlář, grafik Ivo Vičar a někteří další. No a třeba s výrobou CD nám teď pomohl Jura Šperl z Limetalu. Poděkování patří jim všem.



Každopádně určitě bych chtěl Tavernu vidět živě. Jak je to s vaším „koncertováním“, žádný váš web jsem nenašel. Je možné vás někde vidět?
O drtivou většinu všeho kolem kapely se musíme postarat sami a pár kamarádů nám právě pomáhá s věcmi jako jsou fotky, grafika, video. Částečně nám pomáhá i Petr Klér se svou agenturou ( Turbo, Kern atd.) Nemáme klasický management, který by nás někam tlačil nebo prošlapával cestičku. Už jsem si zvykl, že mi Melissa zabírá po práci dalších x hodin denně a snažím se o ní starat každý den, jak jen to je možné. Hrát se snažíme průběžně, tak, jak se daří akce domlouvat. Nejedeme stylem deska a dva měsíce hraní a pak nic. Chceme hrát celoročně, kdykoli to půjde a kdekoli mezi Lisabonem a Moskvou. Nic není ale hned. Teď tedy třeba zrovna máme možnost hrát na podzim opět s Thomasem Zwijsenem a Wiki Krawczyk v rámci Nylon metal tour a právě začínám tento program na září letošního roku nabízet. Pokud by měl někdo zájem, stačí napsat na mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Můžeme to domluvit. V létě bychom měli opět hrát každý týden v Kutné Hoře v rámci akce Tajemné kutnohorské pověsti ožívají. To jsou noční prohlídky města ve spojení s divadelníky a naší muzikou. Rádi přijedeme kamkoli to půjde. Web je ve výstavbě. Vydrž prosím. Jinak jsme na facebooku, bandzone, Instagramu, youtube.

Jak lidé přijímají vaši muziku? Přece jen je to trošku odlišný styl, proti klasickému rocku.
Lucka: To je zajímavá otázka. Než přišla nabídka od Petra, abych to v Melisse zkusila, zpívala jsem klasiku, operní árie nebo muzikálové písně. Reakce jsou vesměs pozitivní, jen mají lidé problém mě poznat, je to úplně jiná hlasová poloha. Co se samotné kapely týče, hodně záleží na tom, kde zrovna vystupujeme, ale ještě nás nikde nevypískali, tak asi dobrý ..
Petr: Jak kde. Od nadšení, po vykulené výrazy. Hráli jsme společnou akci v klubu, s bigbítem, no... a úplně to nefungovalo. Někdo držkoval, že tam hrají housle, po nás zase někdo nadával, že ten bigbít poslouchat nebude.. Když jsme ale byli třebas na akci Jemnická bitva, tématické akci s jezdci na koních, zbrojnoši atd. a po nás hrála metalová kapela taky stylizovaná do historie, nikomu to nevadilo. Tam to šlo. No a třeba v Kolíně, po koncertě s Thomasem, Anne a Blazem, prý chodili lidé za pořadatelem a děkovali za takový večer. Taky za mnou přišla paní, která říkala, že jsme jí připomněli mládí. Slyšela písničku Děvečka a prý jsme přesně popsali její život na statku.. Nebo novinářka, která chtěla vědět, z jakých archivů taháme ty písničky a nechtěla věřit, že to vše jsou naše vlastní. Tak si vyber.. Říkám, že hrajeme pro lidi, kteří jsou ochotní naslouchat.

Lucko, vy jste s Petrem už zkoušeli kdysi, ale nedopadlo to, bohudík to dopadlo teď, co se změnilo?
Lucka: Změnilo se především to, že jsem přestala pravidelně vystupovat, nastoupila do práce a neměla tolik příležitostí pro koncertování a hudba mi chyběla. Myslím, že Petrova nabídka přišla včas, chvilku jsem myslela, že už zpívat nebudu a teď zase nevím co dřív.

Ty jsi i teď prakticky jen na záskoku? Já myslím, že s Tebou je kapela kompletní. Doufám, že ten „záskok“ bude trvat déle, jak to vidíš Ty? Já bych na Petrově místě už nikoho nehledal!
Lucka: Já už jsem takový stálý záskok. První dva měsíce jsem se všech v kapele ptala, jak jsou na tom s jinou zpěvačkou a vždycky jsem dostala odpověď, že nikdo vhodný není, tak jsem se postupem času ptát přestala a natočila jsem desku .
Petr: Já taky nikoho nehledám.. Lucku jsme po pár dnech začali brát jako frontmanku Melissy. Uměl bych si představit třeba verzi dvou typově odlišných zpěvaček, Lucku+ někoho, kdo má blíž k bigbítu, jako je to třeba u Therion, ale to je spíš teoretická úvaha. I kdyby zpívaly čtyři, stejně to v tuto chvíli nic neřeší. Písničky, které máme teď jsou pro Lucku, proto jsem se o takové variantě v kapele ani nezmiňoval.

Ty máš ještě aktivitu u divadla a muzikálů. V jakém muzikálu a divadle tě můžeme vidět a zastihnout?
Lucka: Tady bych to trošku upravila. V muzikálech již neúčinkuji. Účinkovala jsem asi před pěti lety v muzikálu Karla Svobody Monte Cristo. Divadlo hraji pouze na ochotnické úrovni. Kromě kapely se ale věnuji sborovému zpěvu v Kutné Hoře a také sólovému vystupování.

Dobře a předpokládám že i ráda, zpíváš. Co tě ke zpívání přivedlo, co posloucháš a jaké máš pěvecké vzory?
Zpěvu jsem se začala naplno věnovat až v 15 letech, když jsem zjistila, že ze mě nebude profesionální žokej, a tak jsem doma rodičům oznámila, že to zkusím na konzervatoř. Na konzervatoř mě nevzali, a tak jsem se učila několik let v ZUŠce a dodnes navštěvuji soukromé lekce zpěvu. Hudbu poslouchám různou. Samozřejmě mám ráda operní árie, ale vyrostla jsem na Jirkovi Schelingerovi a Harlejích. Ráda poslouchám hudbu, která mě osloví ať už melodií, nebo textem, na stylu mi zas až tak moc nezáleží, pokud to není dechovka. Za velký vzor považuji Dianu Damrau (německá koloraturní sopranistka), mám ráda zpěváky a zpěvačky s velkým zdravým hlasem.

Mne nadchly Petrovy texty, většinou si zpěvák píše své linky a texty sám, podle svého frázování, jak ti šly do pusy texty od Petra? Máš některý hodně oblíbený?
S textem se musím ztotožnit, jinak je pro mě obtížné zpívat cokoli. Petrovi se kupodivu daří takové texty psát. Hodně ráda mám Průvodce a Obzory. To jsou teď asi ty oblíbené.

Teď se ještě obrátíme na Lídu – Lído, Ty a housle, jak jste se potkaly? Byla to velká láska, že ti zůstaly do dnešní doby? Většinou s nimi každý praští, jak může a věnuje se kytarám a hlasitějším nástrojům.
Potkaly jsme se v mých devíti letech, kdy jsem po neshodě s vedoucí tanečního kroužku chtěla zkusit něco nového. Doma máme piano, na které si občas zahrál můj tatínek. Seděla jsem u něj čím dál častěji, tak jsme se rozhodli, že se zkusím zapsat do hudebky. Tam mi ale byly doporučeny housle, u kterých jsem zůstala. Měla jsem veliké štěstí na skvělého učitele, který mě vedl a připravil na konzervatoř. A ano, samozřejmě je to mega láska! Pokud překonáte tolik úsilí k tomu, abyste obstojněji hráli, musíte je milovat. Jak housle k člověku nepřirostou a nesednou na tělo už od dětství, většinou to nefunguje nebo se přechází na jiný nástroj.



Vrátím se k Melisse – vy jste vystupovali nedávno v Plzni před ex zpěvákem Iron Maiden Blazem Bayleym – jak se potažmo folková kapela dostane do programu metalového řvouna? Jak reagovali lidi?
Petr: Byli jsme s Thomasem v kontaktu a osobně jsme se seznámili právě na té kolínské akci. Tam byl nakonec i Blaze, což původně nebylo v plánu. S ním jsem se setkal už před třemi lety. Je s tím kupa starostí, je třeba udělat i věci, které ani nejsou v popisu tvé práce, ale dodává to tomu jakousi přidanou hodnotu, důvěru a klid. Dělat dusno umí kdekdo a hrát si na hvězdy je k ničemu. Psal jsem si s Anne už když byli v autě na cestě, hlásila mi kde zrovna jsou, já zas ověřoval přístup na hotel, posílal jim info zpátky, řešil jejich večeře a vůbec spoustu detailů kolem, atd.. Jelikož jsou ale normální a co bylo domluveno, bylo taky splněno, v tom kontaktu jsme i zůstali a teď je tedy možnost něco odehrát s Thomasem znovu. V Plzni to byl kompletně akustický večer a pokud jde o nás, můžeme za přijetí jen znovu poděkovat. Byli jsme jako předkapela, Lucka onemocněla způsobem, který jí poprvé v životě neumožnil přijet a zpívat a přesto bylo přijetí super a lidi čekali, až sníme topinku, aby si řekli o podpisy na CD. Pomohl s tím i Petr Klér s agenturou. Rádi bychom se někdy do Plzně vrátili v kompletní sestavě. Díky moc ještě jednou.
Lída: Spolupráci s Blazem vlastně komplet vykomunikoval Petr. Také k tomu dopomohl kontakt s výborným kytaristou Thomasem Zwijsenem, který s Blazem spolupracuje a hraje. Blaze už předtím často koncertoval v Čechách. Proto se Petr rozhodl oslovit jeho manažera a zkusil domluvit společný koncert. Protože Blaze s Thomasem hráli čistě akusticky, Melissa se k tomuto komornějšímu programu hodila. Tak nějak. Lidé přišli hlavně na Blaze, proto nás o to více překvapilo, jak reagovali na nás. Ohlasy byly pozitivní a získali jsme i pár věrných fanoušků.

Zdá se, že jste rozmanitých stylů, jak se domlouváte na další podobě Melissy, popř. Na tom, jak má vypadat další materiál kapely?
Lucka: Hodně s Petrem mluvíme o tom, že se pokusíme Melissu hodit i do trochu operní podoby, co se hlasového projevu týče, tak uvidíme, jak se nám zrovna toto podaří.
Petr: To kdyby se dalo nalajnovat...Ale jo, mám v compu teď jednu, u které už nějakou dobu v duchu slyším zpěv někde, kde by Lucce mohl vyhovovat. Sice netuším, jak jí předzpívám na demáč linku s textem, ale asi to bude jako vždy tak, že udělám verzi pro sebe a pak jinou tóninu pro Lucku. Jednu naposlouchá pro představu a do druhé zkouší. Ádovi řeknu kde a jak bych si představoval perkuse, kde ne a s Lídou projdeme její linky. Pak to sjedeme spolu. Jinak to z mého pohledu závisí na nápadech, které se pro Melissu buď hodí nebo taky ne. Snad ještě nějaké přejdou. Taky na tom, jak se nám je podaří zpracovat. Nechávám si jakési právo Veta. Jelikož ale Lucka hodně přizpůsobovala zpěv písničkám, u nových se pokusíme vyjít jí víc vstříc, aby, jak říká, mohla zpívat zdravě. To ale jde myslím zase tam, kde to umožňuje charakter písničky. Uvidíme. Všechno musí zapadnout do sebe. Na něco už přijdeme. Pak je taky otázka, jestli třeba vyjde ten můj nápad s divadelní hrou a naším hraním v ní apod. Další věc je to, jestli a jak rychle budu schopen učit se něco nového na kytaru. Jsem téměř samouk a mám výčitky, že se jí nestíhám věnovat aspoň tři hodiny denně. I když pak máš kytaru v ruce o volné sobotě třeba jedenáct hodin, ta pravidelnost je důležitější. Víc teď nevím.
Lída: Je pravda, že já, Lucka i Adam se kromě Melissy věnujeme i trochu jiným stylům. I tak jsme ale pochopili duši kapely a následujeme Petrovu vizi. Jak napsal jeden náš milý fanoušek, on je „duchovním otcem“ Melissy a my se ho snažíme doplňovat, experimentovat a také hledat nové cesty. Nový materiál, který nyní chystáme a směr, kterým chceme jít, by měly být ušity každému z nás více na tělo. Lucka se například ve zpěvu stále zdokonaluje a učí nové techniky, proto chceme, aby ukázala svůj potenciál. To platí pro všechny. Využít co nejlépe své možnosti a cítit se v tom dobře.
Adam: Vzhledem k tomu, že zakladatelem Melissy je Petr, drtivou většinu materiálu, hudbu a texty skládá on. Na tvorbě se podílí i Lída, řekl bych, že téměř na všech houslových sólech. Já si vždy poslechnu Petrovy demo nahrávky a dle vlastního cítění si pak připravím djembe party. Na společné zkoušce se pak vše sehraje dohromady, popřípadě se něco upraví, aby vše působilo tak, jak má. Materiálu od Petrových múz je mnoho, proto si myslím, že nám ještě tento styl práce po nějakou dobu vydrží.

A kapelo, bude nějaký klip ?
Lída: O klipu už samozřejmě mluvíme, nápady jsou. Teď se jen shodnout na písni a zrealizovat to.
Petr: Tip bych měl. S penězma už je to horší. Jestli to ale vyjde, asi to bude něco, co si třeba vyberou děvčata. Já asi nemám správný odstup. Musí taky vyjít počasí a všechny ty okolnosti kolem. Video musí mít stejný nebo aspoň podobný „ksicht“ jako celé album. Tady nemůžeme natočit něco ve zkušebně a samozřejmě se o vše musíme taky sami postarat, zjistit, co vše musíme zařídit atd. Na Nevěstu už ale existují videa dvě. Jsou na youtube.
Lucka: Bude!
Petr: No, tak to vidíš..
Adam: O klipu jsme se již bavili. Vše závisí na možnostech finančních i časových, protože fantazie je bujná a neradi bychom něco uspěchali. Ovšem, pokud bude klip, tak si myslím, že by měl stát za to.

Lído, máš za sebou konzervatoř, což je výborná hudební průprava, jak se podílíš se svým hudebním vzděláním na tvorbě Melissy? Zasahuješ Petrovi do aranží, nosíš svoje nápady?
Studium houslí na konzervatoři je důkladná průprava, ale to se týká klasické hudby. Dle mého názoru je škoda, že se dnes na konzervatořích smyčcové oddělení téměř vůbec nevěnuje výuce improvizace. Mně dala škola techniku a cítění klasické hudby. K tomu ostatnímu jsem si ale musela dojít sama. Ještě před Melissou jsem dostala nabídku od mého kamaráda hostovat na metalovém CD. Byla to ohromná výzva a první zkušenost s houslemi mimo klasiku. Už déle jsem si ale pohrávala s myšlenkou zkusit něco nového. V Melisse jsem začala více přemýšlet a „hudebně“ mluvit za sebe. Vytvářet něco sama. Zprvu to byla hlavně houslová sóla a podkresy v písních. Dnes mi už Petr důvěřuje a nechává celkově volnější ruku v aranžích. Písně pro duo už vytváříme spolu. Nejčastěji Petr přijde s kytarovým základem a já dotvářím houslovou linku. Inspiruje mě to ale i k vlastním nápadům, které snad také zrealizujeme. 22. Petr: No hurá. To se zase budu půl roku učit jednu písničku. Těším se ale na to. Je to můj způsob, jak se dál rozvíjet. Hrát to, co mi nejde tak dlouho, dokud se to nenaučím...

Lído, vyučuješ na ZUŠ, co žáci na to, že jejich učitelka hraje ve folkmetalové kapele?
Ti, kteří to ví a zajímají se, jsou rádi, že se dnes housle dají využít ve více hudebních žánrech. Že už to není „zaškatulkované“ jako dřív a mohou nástroj najít tam, kde byl dříve nemyslitelný. Na ZUŠ učím klasiku, to je základ, na kterém se může stavět dál. Starším žákům ale nezakazuji hrát, co je zajímá. Vedle povinné klasiky třeba hrajeme dnes velmi oblíbenou filmovou hudbu. Tam se také najdou klenoty. Pár rodičů mých žáků dokonce činnost Melissy pravidelně sleduje, což mě samozřejmě těší.

Ptal jsem se Lucky, zeptám se i vás. Kdo je pro vás hudební vzor a co posloucháte?
Lída: Nemám žádný konkrétní vzor a také nejsem otevřena pouze určitému hudebnímu žánru. Interpret mě musí oslovit. Hrála jsem repertoár od klasiky, přes folklór až po metal. To je hrozně široký pojem. Teď mi tu zrovna hraje Queen. Jediné, co opravdu nemohu, je elektronická taneční hudba. Ta ve mně vyvolává chaos a neklid na hranicích s fyzickou nevolností.
Adam: Myslím, že nemám pouze jeden hudební vzor, je mnoho umělců, kteří jsou pro mě inspirací. Již od mala poslouchám především tvrdší muziku od melodického power metalu až k metal-coru, ovšem nejsem proti ničemu, co má pro mě zajímavou melodii a energii. Z mých prvních top 5 kapel bych vyjmenoval: Lordi, Nightwish, Bullet For My Valentine, Disturbed, Timeless Miracle

Děkuji vám všem moc za rozhovor, Petrovi přeji, ať náhradu za záskok hned tak nenajde, Lucce přeji, aby to vzala u Melissy naplno.
My děkujeme moc za zájem a prostor, který jsme dostali. Vážíme si toho. Pokud má někdo zájem, CD je k dispozici, brzy bude i ve verzi pro stažení, tak nám třeba dejte vědět, co si o tom myslíte vy a třeba se někde potkáme. Mějte se a děkujeme.

Facebook
Banzone
Youtube