Matěj Koudelka a Benefit

Pro mne, jak je o mně všeobecně známo, je Benefit kouzelné, až magické slovíčko a proto kapelu sleduju "drobnohledem" už od roku 1980. Jméno Koudelka je v historii Benefit už zlatým písmem zapsáno, tak mi nemohlo uniknout. Poprvé se objevilo jméno Koudelka, když Láďa již zmiňovaný Koudelka (později Gumáček /jeden rozhovor/ zvaný) nahradil s plnopu parádou Zeppelina Horynu a kapela dostala nový náboj. Kdyby se dnes Benefit přejmenoval na „Koudy band“, nemohli bychom se divit, vždyť Koudelkové jsou dnes v kapele hned tři. Otec Gumáček /druhý rozhovor/ a bratři Jakub „Bukaj“ a Matěj Koudlelkové. Právě u Matěje se v dnešním rozhovoru chci zastavit. Benefit vydal letos výborné album a jak jsem listoval obalem, nemohlo mi ujít, pod kolika skladbami je Matěj podepsaný (proto miluju origo CD a vinyly, kde si člověk počte) a přiznám se, že pro mne to byly ty nej songy z alba. Takže tady Matěje máte.

Matěji, vzpomeneš si, kdy jsi muziku jako takovou začal intenzivněji vnímat?
Ahoj. Asi tak v šesti letech jsem se zamiloval do sousedky, která byla ulítlá na Michaelovi Jacksonovi. Tak já jsem samozřejmě musel taky a tam to asi celý začalo. Zaplať pán bůh za to, protože za mě to byl jeden z největších muzikantů a profesionálů, co po týhle planetě chodil.

Táta je známý zpěvák (Gumáček), a jeho jméno je spjato nejen s kapelou Acylpyrin, ale především s legendou Benefit, kde se již konečně dlouho dobu nacházíš i ty. Spadl jsi do bigbítu „rovnejma nohama“ jak se říká, nebo to mělo nějaký hudební vývoj?
Jednou jsem dostal pod stromeček dvoukazetu kapely Queen. Byla to Best ofka a tu jsem k tomu Jacksonovi poslouchal hodně. Pak na základce přišel Hip-hop. Populární byly Chaozz, který jsem znal skoro celý nazpaměť. Ale vzpomínám si přesně na okamžik, kdy už mě nic z toho moc nebavilo a tak jsem jednou na dovolený sáhnul do tátovi sbírky kazet a co osud nechtěl, byl to Ozzy a album No more tears. Vrazil jsem jí do walkmanu, lehnul si na síťovku, nasadil sluchátka a začala hrát skladba právě No more tears. A přesně v ten moment jsem spadnul do bigbítu na plný pecky. Protože když jsem slyšel tu Zakkovu kytaru, tak jsem si řekl: "To chci kurva taky umět!"

Co vám doma hrávalo za muziku, popř. k jakým vzorům jsi vzhlížel?
Máma měla ráda Bon Jovi, Abbu, Cher, Sweet a podobné pop-rockové kapely tý doby. S tátou se pak shodli na Pink Floyd, Genesis, Alice Cooper, ale hrál u nás třeba i Vangelis. Táta byl spíš rockovější. Od Kiss přes AC/DC atd... Byl by to dlouhý seznam. Takže asi všechno mě nějakým způsobem ovlivňovalo a líbilo se mi to. Ale od "houpací sítě", jak jsem uvedl výše ;) mě zásadně ovlivnil ten Ozzy. To je můj miláček a toho asi obrečím, až nás opustí. Stejně, jako jsem obrečel i toho Jacksona. Na kytaru mě dodnes nejvíc bere Zakk Wylde.

Ty hraješ na kytaru, jsi samouk, nebo ses svěřil do odbornějších rukou učitelů?
Úplné začátky mi ukázal Artur Masný, který tehdy hrál v Benefitu, a dost jsem cvičil sám doma. Přišel jsem ze školy, hodil tašku do kouta a hrál jsem, hrál jsem a hrál jsem. Až do večera. Takže klidně 8 hodin denně jsem cvičil. Potom jsem šel asi na rok do Mlejna, kde se mě ujal bluesový Marek Šmaus, který mě přes blues hodně naučil orientaci na hmatníku a hlavně rytmiku. Byl to u mě zásadní zlom, protože si myslím, že blues je nedílnou součásní bigbeatu a rozhodně se mi to dodnes vyplácí. Ale jinak jsem celý život samouk. Tenkrát nebyl internet, ani youtube, ani tabalatury, dokonce ani CéDéčka zprvu. Takže všechno bylo jen o uchu, magneťáku, kazetě a tužce na přetáčení :D. Když jsem se chtěl naučit rychlejší sólo, tak jsem si do walkmana hodil skoro vybitý tužkovky, aby to hrálo pomaleji :D

Na jaký nástroj hraješ a máš nějakou vysněnou kytaru, kterou by jsi někdy chtěl mít?
Začátky s řepou před zrcadlem. Takže když Zakk Wylde, tak zvony a Les Paul :D. První kytara byla darovaná hokejka od Janeckýho. Pak jsem v osumnácti dostal peníze, co mi rodiče spořili, tak jsem si místo řidičáku pořídil vysněnýho Epiphone Les Paul a už mě to nepustilo. Teď mám Gibson Les Paul BFG Trans Black 2007, kterýho mi přivezla bejvalka z Ameriky. Mám ho už asi 15 let a neměnil bych. Chtěl bych mít ještě Fender Telecaster, ale nevyužil bych ho do muziky, kterou hraju. To bych ho musel komplet vykuchat, fláknout tam narvaný snímače a to pak ta kytara přestala být tou kytarou :).

Ty nehraješ jen v Benefit, ale jsi i v jiných kapelách, prozradíš, kde ještě můžeme najít tvé jméno?
Teď se věnuju hlavně Benefitu, ale hraju ještě v Iluze Kontroly, KKS, ZMRDI, Hookers a dvakrát do roka si zahraju s Říčanským dětským sborem Bardáček. Zaskakoval jsem v hodně kapelách, za zmínku stojí třeba Matahari (s Žántí si v příštím roce asi střihnu pár koncertů s kapelou IKARA ;) ). No a takový nejzásadnější bejvalky jsou Jana Kratochvílová a Pěchota. No a od novýho roku chystám s bráchou nový projekt, ale to se nechte překvapit ;)



Jak je náročné pro muzikanta, který hraje ve více kapelách „přepnout“ v hlavě žánr a styl? Přece jen Jana Kratochvílová má asi jiné „noty“, než třeba Benefit?
Mě to problém nikdy nedělalo. Stačí, abych si to pořádně naposlouchal a pak už to tam skáče samo :).

U Benefit zůstaneme, jak se ti hraje s muzikanty o generaci starší? Neřešíte rozdílné pohledy na muziku?
To víš, že řešíme. Ale hrajeme spolu už hodně dlouho a jsme na sebe zvyklí. Takže starší kluci dokáží ustoupit mladší krvi a mladší krev zase dokáže ctít naposlouchanější a zkušenější ucho a cit. Nikdy jsme se nijak extra nehádali a vždycky jsme dokázali najít společný kompromis, aby byly obě strany spokojený. Ale většinou se shodneme na první dobrou a rozdílný názory řešíme málokdy.

Stalo se ti při některé výměně kapel, že jsi měl „okno“ a nevěděl, co vlastně hrát? Dokážeš improvizovat?
He he -). Já? Okno? Nikdy! -) -)...Okno je asi běžná věc každýho muzikanta, to se prostě někdy stává. Ale když umíš improvizovat, což tak nějak umím, tak se z toho většinou nějak vylžeš. V tom dobrým případě to poznají jen spoluhráči. V tom horším případě se pak musíš ostatním muzikantům v šatně omlouvat (smích)

Nemůžu se nepozastavit u posledního alba Benefit, které jsem chválil i recenzi, kde jsi se velkou měrou podílel na tvorbě. Album je výborné a zní skvěle. Jak vypadá tvůrčí práce Matěje na novém materiálu? Napadají tě riffy, melodie, někam je zapisuješ a víš kam sáhnout, nebo sedneš a řekneš tak, teď udělám nový song a vysype se to z tebe?
Děkujeme za pochvalu. Celá kapela je s albem hodně spokojená a jsou na něj jenom kladné ohlasy, čehož si moc vážím a dělá mi to neuvěřitelnou radost. Proto to děláme. Všichni jsme se hecli a makali jsme nejen na albu, ale i na všech věcech kolem něho. Je kolem toho všeho spoustu práce, ale výsledek stojí za to. Teď jsme vykopli druhý klip k desce, který se jmenuje Zloděj nebo král a sledovanost je obrovská. Jsme z toho nadšený.
Co se skládání týče, tak jsi v podstatě trefil všechny body. Někdy mě napadne rífek, někdy melodie zpěvu. Ty si nahraju, uložím a sáhnu po nich, když zrovna nemám skladatelský střevo. Třeba Zloděj nebo král jsem složil v roce 2012 a na světlo světa vyšlo teprve teď. Ale když ti hoří termín nahrávání u prdele, tak si prostě musíš vyhradit čas, sednout si k tomu a to pak většinou udělám celou věc, kterou mi pak kluci pomůžou zaranžovat ve zkušebně. Někdy se jim písnička líbí tak, jak je a bereme jí bez úprav. Písničku Vzdálená jsem měl třeba celou hotovou za půl hodiny, včetně textu. K tomu zase vedly životní události, který zrovna v mém životě probíhaly.

Patříš ke skladatelům, kteří raději pasují muziku na již napsaný text, nebo vytvoříš muziku a autorovi textu nastíníš, jakou to má mít náladu?
Čoveče na psanej text jsem snad nikdy nic neudělal. Text řeším vždycky jako poslední kapitolu. Někdy mě napadne jako první melodie zpěvu a do ní vkládám akordy, ale většinou udělám muziku, do ní hatmatilkou nabroukám melodii a to všechno pošlu buď někomu na otextování nebo si to otextuju sám.

Všímáš si muziky okolo sebe? Je poslední dobou něco, co tě zaujalo?
Muzika kolem tebe neustále plyne, hraje a furt se kolem mě točí. Takže když je to tvoje životní láska, tak jí ani nejde nevnímat. A jelikož mě živí hlavně zvučení a hraní, tak občas bývám takzvaně přemuzikovanej a nejlepší muzikou je pro mě ticho :D. Ale v poslední době jsem si hodně ulítnul na kapele The Pretty Reckless. A velmi mile mě překvapila nová deska Krucipusku a Gaih Messiah. No a když jsem slyšel písničku Scarry Little Green Man z předposlední desky Ozzyho, tak mi normálně spadla brada :D

Co posloucháš za kapely dnes? A na čem a kde nejraději hudbu posloucháš?
Když mám chuť na nářez, tak si s chutí pustím kapelu Saliva, Audioslave, Ozzyho, Black Label Society, The Pretty Reckless... Mám hodně rád i staší klasiku, jako Beatles, Led Zeppelin, Faith no More, Pink Floyd. Ale zjistil jsem, že jsem v poslední době dost zpopovatěl, takže si s chutí pustím P!NK, oba zpěváky z Genesis, Jamiroquai a pořád s chutí Michaela Jacksona, kterýho znám nazpaměť, ale nepřestávají mě udivovat jeho postupy a vůbec všechno, co v tý muzice dělal.

Matěji, co vzkážeš našim čtenářům a jaký tvůj nejoblíbenější klip jim pustíme?
Chci poděkovat, že chodíte na koncerty, podporujete českou hudební scénu (ať už jakýho koliv žánru) a reagujete na to, co kapela dělá. Poprosím vás, nebuďte agresivní a hnusný, jak na sociálních sítích, tak v běžném životě. Je to zbytečný a člověka to pak jen mrzí.
Samozřejmě si pusťte náš novej klípek Zloděj nebo král

a pro mne tam dej tenhle nářez, který si vždy rád pustím.