Martin Ketner

Občas se mi na FCB objevil odkaz na Martina Ketnera a já si říkal „co to je za kytaristu, který tak skvěle hraje i zpívá a já ho vůbec neznám“ Poslal jsem mu tedy klasické otázky pro rozhovor a zpověď je na světě.

Ahoj Martine, začneme tak jako vždy, kdy a jak ses se dostal k muzice?
Jsem ročník 70, takže za minulého režimu se hodně trampovalo a hrálo po hospodách … kdo neuměl Dajánu, tak v parku prostě holku nezbalil…

Po pravdě řečeno, já jsem na trampu nikdy nebyl a dokonce ani na Dajánu tenkrát holky nebalil, to až teď (smích). Pověz mě něco o začátcích tvé kariéry?
Paradoxně za to, že hraju na kytaru, může vojenskej gympl v Praze. Domů nás moc nepouštěli, tak bylo nutný se nějak zabavit. Zakládali jsme kapely různých žánrů a soudruzi nás posílali na vojenské soutěže typu Asut atd.

Já na vojně dokonce s country kapelou vyhrál útvarový ASUT. Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
V každý době někdo jiný, to se nedá takhle říct. Posledních 25 let jsem hodně ovlivněn Texas blues style, hlavně Stevie Ray Vaughan a samosebou Jimi Hendrix … je toho moc.

Hendrix snad ovlivnil většinu kytaristů, ale ne každý zvládne jeho skladby zahrát tak, jako ty. Ve kterých kapelách jsi hrál?
Já měl vždycky štěstí na muzikanty, co umí hrát a hodně mě naučili a kapel bylo hodně. Na začátku devadesátek po úprku od vojáků jsem začal hrát moderní country, kde jsem zjistil co je elektrická kytara a comba a krabičky. Ty stěžejní kapely byly Country Variant, Cadilac, Fešáci a pak různý zábavovky. Na konci devadesátek jsem se plně oddal blues…Blues no more, Trouble Heroes a do dnes Martin Ketner Band.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Jak jsem už řekl, na vojenský škole.

Písně, které jsi složil nebo text? . . . Aspoň ty stěžejní
Píšu si muziku i texty. Taky hrajeme tribute covery a vlastní muziku píšu v angličtině, to k tomu bluesrocku patří a naše koncerty se před covidem odehrávali hlavně v zahraničí. Teď uvidíme, co se bude dít.
Naše skladby jsou hlavně na dvou stěžejních cd Voodoo a Planet of sins.

Poslouchal jsem pár kousků a moc se mně to líbí. Konečně zase kapela, která hraje srdcem, syrově, tak, jak za starých časů. Pověz mi něco o muzikantech, se kterýma jsi hrál a hraješ?
Jé, tak to já tu ani vypisovat nebudu. Na někoho zapomenu a byl by to dlouhý seznam. Ty stávající jsou Ladislav Svoboda-drums a Miroslav Vorlíček-Bass

Zajímá mě tvoje aparatura a kytara, zvuk tě z toho leze parádní.
Na začátku co bolševik dal, leč od těch devadesátek jednoznačně vše hlavně Fender a tomu jsem věrný dodnes, i když mám i jiné značky a druhy kytar. Nejvíc mě definuje Stratocaster, tube screamer Ibanez Ts-808 a na konci nějakýho Twina.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD!!!…
No v době covidu přišla trochu bída. Tak jsem si otevřel u mě ve studiu kytarovou školu a musím říci, že mám šikovný studenty od 9 let až po 57 let. Úspěchy byly, ale nejsou důležité … důležité je, aby se všichni muzikanti vrátili na pódia a dělali lidi šťastnějšími…
Nové skladby jsou v šuplíku a uvidíme, co přinese doba, ale CD už jako takový dělat nebudeme. Spíš to pošleme mezi lidi jinou formou, ale to si nechám ještě poradit.
Martine, já Ti děkuji za odpovědi a už se těším, až přijedeš někdy zahrát do Plzně a věř, budu stát pod podiem v první řadě.

Pro Rockpalace – Milan Kolečko