Kytarista Dennis Kurc

Zdárně se společně s otcem (Radek Kurc – ex Antracit, ex Empire…) podílí na tátově muzice a roste z něho víc než dobrý kytarista. Nedávno společně vydali nové album Rozhovor s ďáblem, kde Dennis nahrál všechny nástroje. Využili jsme jeho přítomnosti a místo s Radkem jsme udělali rozhovor s Dennisem.

Dennisi – máte za sebou další CD, kolik si jich už s tátou natočil a jak se ti s ním pracuje?
Ahoj, máme venku už 4. společná alba, táta je klasický rocker, což je styl, od kterého jsem už malinko utekl. Tím nechci říct, že si kapely jako Guns N' Roses občas neposlechnu, ale inspiraci hledám už trošku jinde.
K druhé otázce. Pracuje se s ním skvěle. Řekněme, že jsme si našli systém, kde já se věnuju realizaci konceptu, kterou doplní táta texty a zpěvnou linkou.

Hraješ tam na všechny kytary. Jak je pro tebe složité kytaru vyměnit za basu? Stačí ti přepnout v hlavě, nebo si prstíky musí zvykat na strunu víc/míň?
Vyměnit kytaru za basu pro mě není, člověk hraje akorát na lodní lana místo vlásků, ale jak se říká, kytarista nikdy nebude hrát jako basák, takže se dá říct, že sám po sobě kopíruju kytarový linky nebo točím rovný a pevný podklady.

Jsi i autor muziky. Deska se mi zdá hodně postavená na kytarách, co ty posloucháš? Když přineseš novou muziku, musíš skladbu před tátou obhajovat, diskutujete o ní? Už ti něco vrátil k předělání?
Co se týče muziky, tak tam tvořím většinu, od bicích přes basu po všechny kytary, ke zpěvu mě to zatím netáhne. Většinou děláme na album výběr toho nejlepšího z „demíček“, který se během těch měsíců a let vytvoří. Tyhle dema potom vezmeme do studia a natočíme, takže diskuzi vedeme určitě, ale většinou o tom co použít na album. Děláme jen drobné úpravy, zatím se mi zpět ještě písnička nevrátila, ale spoustu jsme jich na natáčení nevyužili.

Co posloucháš? Už jsi to tu trochu nakousnul.
Co říct, poslouchám tak nějak vše od rocku, hard rocku AC/DC, Guns N' Roses, metal z 80. let Iron Maiden, instrumentálky jako Steve Vai nebo Satriani, přes zlom tisíciletí modernějších kapel Linkin Park nebo Breaking Benjamin až po dnešní moderní metalcore věci jako např. Architects.

Stává se z tebe dobrý kytarista. Jak často a jak dlouho cvičíš? Co tě baví víc - živé hraní nebo práce ve studiu?
Jako velká část muzikantů nepřekypuju disciplínou, nemám žádný denní cíl pro cvičení, ale jdu hrát, když na to mam chuť, náladu nebo inspiraci v hlavě. Jsou dny v roce, kdy na to ani nesáhnu, ale jsou pro změnu dny, kdy u toho dokážu sedět půl dne a zapomenu se celý den, dokud si nevšimnu, že je taky čas spát. Někdo si k tomu pravidelně denně sedne a drtí. Já tohle neumím a zničil bych si tímto stylem chuť hrát. Baví mě asi obojí stejně, jak živé hraní, tak i práce ve studiu mají své kouzlo.
Kdybych musel, přikloním se k živému hraní, až na to tahání věcí!

Máš kouzelnou a talentovanou sestru zpěvačku, jak jste spolu jako sourozenci vycházeli? Byli mezi vámi takové ty dětské boje…ona mi vzala lopatičku?
Se ségrou jsme vždycky vycházeli skvěle, je mezi námi velký věkový rozdíl (12 let). Žádné bratro-sestro vražedné boje tím pádem nebyly, možná trošku i díky tomu, že jsme spolu nevyrůstali, pak bych jí tou lopatou možná vzít chtěl (smích), ale hudební cestu jsme nakonec našli oba i když každý z nás trošku jinou.

Jaká je výhoda nahrávat v domácím studiu (studio Aquarium)? Jsi u závěrečných úprav, masteringu, kecáš do toho tátovi, nebo to zcela necháváš na něm?
Výhoda to určitě je. Teď se nebudeme bavit o tom, že to nic nestojí. Můžeme hledat zvuk, aranžovat třeba celý týden. Líbí se mi, že v domácích podmínkách to jde tak nějak dobře od ruky, nasypu to tam během dne skoro všechno, protože nemusím myslet na to, že se to vypne jak po večerníčku a pokračování příště. Do masteringu se nepletu, pro mne to končí nastavením zvuku kytar, alespoň prozatím. Finální zvuk je tedy na tátovi.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna, jak jde skloubit život muzikanta s civilním životem? Co vzkážeš našim čtenářům a co jim pustíme za tvůj nejoblíbenější klip?
Poslední dobou přemýšlím ještě o vlastním albu, asi bych začal singlem, pořád mi vrtá hlavou, jestli to bude instrumentální nebo se vymyslí něco v tvrdším stylu s čistými zpěvy. Co se týče koncertování, tak je většinou o víkendech, takže dokud se maká pondělí až pátek, není to problém a život muzikanta se rodí odpoledne v týdnu a o víkendech.
Pustíme si písničku, která jako první mírně odchýlila můj hudební styl od rockové muziky. Pouštět si tu Iron Maiden by tu pro nikoho nebyla žádná novinka. Díky