Kolik verzí může mít jedno album? Pro fanouška KISS je odpověď jednoduchá – nikdy dost

KISS. Čtyři maskovaná monstra, ohňostroje, krev, plameny a show, která změnila dějiny rocku. Pro miliony fanoušků po celém světě jsou legendou, pro některé se ale stali doslova životním stylem. V dalším dílu našeho seriálu představujeme sběratele, kterého okouzlil, stejně jako mě v patnácti letech, „největší cirkus a atrakce Ameriky“ – KISS. Jeho doménou jsou především vinylové desky KISS ve všech myslitelných vydáních, variantách i raritách. Jak vzniká sbírka, kterou člověk buduje desítky let? Které album shání nejvíc? A existuje vůbec okamžik, kdy si sběratel řekne, že už má dost? O tom všem jsme si povídali s člověkem, pro kterého jsou KISS mnohem víc než jen kapela.

Michale, kdy ses s KISS setkal úplně poprvé a čím si tě tehdy získali natolik, že z obyčejného fanouška vznikl celoživotní sběratel?
V roce 1983 na letním táboře. Uviděl jsem jejich plakát v časopise Bravo a v tu chvíli bylo rozhodnuto. Když jsem je pak poprvé slyšel, nebylo cesty zpět. KISS mě okamžitě dostali a drží mě dodnes.

Pamatuješ si na úplně první vinyl KISS, který sis pořídil? Má ve tvé sbírce dodnes výjimečné místo?
První desku mi přivezl táta z Vídně v roce 1983. Bylo to album Lick It Up. Původní výtisk už bohužel nemám, ale vzpomínka na něj je pro mě pořád stejně silná.

Jak dlouho už svou sbírku buduješ a dokážeš odhadnout, kolik různých vinylových titulů nebo variant dnes vlastníš?
Sbírku buduju už opravdu dlouhá léta. Přesné číslo neznám, ale odhadem mám kolem pěti až šesti stovek desek. Není to největší sbírka na světě, ale každá z nich má své místo.

U KISS existuje obrovské množství různých vydání – barevné vinylové edice, japonské verze, promo desky, test pressy nebo limitované reedice. Co tě na tom sbírání nejvíc fascinuje?
Nejvíc mě baví právě rozdíly mezi jednotlivými vydáními. Miluju japonské verze s OBI páskem a texty v japonštině. Skvělé jsou i německé edice s cenzurovaným logem. Právě tohle dělá sbírání KISS tak jedinečné. Takovou rozmanitost u jiné kapely jen těžko najdete.

Máš přesně spočítáno, kolik různých variant jednotlivých alb existuje, nebo je to číslo, které se neustále mění?
To podle mě ani spočítat nejde. Nikdo na světě nemá úplně všechno a asi ani nikdy mít nebude. Neustále vycházejí další reedice, živé nahrávky, bootlegy nebo pirátská vydání, takže to číslo pořád roste.

Je některé album nebo konkrétní vydání, které sháníš už řadu let a stále ti uniká?
Pořád mi ve sbírce chybí Originals II. To je deska, kterou si chci co nejdřív splnit.

Který kousek považuješ za nejvzácnější nebo nejcennější ve své sbírce? Je to jeho finanční hodnota, nebo spíš příběh, který se s ním pojí?
U mě to rozhodně není o penězích. Největší hodnotu mají desky, které jsou spojené s určitým obdobím života, lidmi nebo vzpomínkami. Právě to z nich dělá ty nejcennější kousky.

Který přírůstek do sbírky tě stál nejvíc času, trpělivosti nebo nervů, než se ti ho podařilo získat?
Nejdéle jsem sháněl trojalbum Alive IV Symphony. Už jsem pomalu přestal věřit, že se mi ho někdy podaří sehnat. Nakonec jsem ho našel na eBay, ale rozhodně to nebyla levná záležitost. O to větší radost jsem z něj měl.

Kolik koncertů KISS jsi během let navštívil a který z nich v tobě zanechal nejsilnější vzpomínku?
Byl jsem na všech koncertech KISS v České republice. Největším zážitkem ale navždy zůstane ten úplně první v roce 1996. Na ten se prostě zapomenout nedá.

Komunikuješ s dalšími fanoušky a sběrateli KISS z Česka nebo ze zahraničí? Funguje mezi vámi spíš spolupráce, nebo rivalita při shánění rarit?
Samozřejmě se známe, pravidelně se potkáváme, povídáme si a vyměňujeme zkušenosti. Rivalita mezi námi není. Jsme přece Kiss Army a držíme při sobě.

Jak dnes podle tebe funguje svět sběratelů? Pomohl internet a sociální sítě, nebo je naopak stále těžší narazit na opravdové rarity?
Internet sběratelům výrazně pomohl. Dnes je mnohem jednodušší zjistit, co je kde k mání, než tomu bylo v osmdesátých letech. Přesto si myslím, že nejlepší atmosféru i největší šanci objevit něco výjimečného mají stále klasické burzy.

Máš sbírku nějak systematicky evidovanou, nebo přesně víš zpaměti, co vlastníš a co ti ještě chybí?
Žádnou evidenci si nevedu. Zatím si kupodivu všechno pamatuju, takže přesně vím, co už doma mám a co mi ve sbírce ještě chybí. A věřte, že ten seznam je pořád dlouhý.

Když se objeví nová reedice nebo limitovaná edice, kupuješ ji automaticky, nebo už pečlivě vybíráš, co do sbírky ještě patří?
Většinu novinek beru automaticky. U výročních nebo speciálních edic už ale vybírám. Člověk si časem uvědomí, že mít úplně všechno jednoduše nejde.

KISS letos definitivně uzavřeli koncertní kariéru. Změnilo to nějak tvůj vztah ke sbírání, nebo naopak získávají jednotlivé desky ještě větší hodnotu?
Na mém vztahu ke sbírání se nezměnilo vůbec nic. Naopak jsem zvědavý, s čím KISS přijdou dál. Jejich archiv je obrovský a jsem přesvědčený, že fanoušky budou ještě dlouhá léta zásobovat dosud nevydanými nahrávkami, speciálními edicemi i dalšími překvapeními.