Rudolf Schweser se vrací do Katovny

Strašně si toho pána vážím, jako člověka, tak jako muzikanta, mám rád jeho humor, kdy servítky si nebere, jeho články, styl vyjadřování, vím, kde a proč byl, přesto je to pro mne ten správnej, rovnej chlap, kterému rádi podáte ruku. Vynucená pauza Katovny je minulostí a máme Rudu zase mezi námi, a s ním jeho inteligentní satira. S Rudu jsme si před rozhovorem volali s tím, že půjde rozhovor „na kost“. Jak mi řekl do telefonu, nešetři mě. Jak prožil 31 měsíců a co všechno na sebe prozradil, se dozvíte v našem rozhovoru.

Rudo, vítej doma, jaký byl návrat po tak dlouhé době?
No, kamaráde, žádná euforie se nekonala. Nebudeme skrývat, že jsem strávil 31 měsíců ve vězení, stejně jsi položil otázku tak kulantně, abych si to vlastně rozhodl sám - zdá to zveřejnit nebo ne. Ono to ale nakonec žádné tajemství nebylo. Dávná minulost, z roku 2005 mne nakonec dohnala a asi to je v pořádku. Návrat na svobodu byl sice opojný, ale s tím také přichází mnoho dalších starostí a nutnost nastartovat znovu život, nebo možná nějak navázat tam, kde jsem normální život přerušil a to není zase tak úplně lehké. To jsem ale tušil, že to tak bude. Faktem ale je, že bez přátel a rodiny by to šlo mnohem hůře a to mám na mysli i samotný pobyt v tom "rehabilitačním centru ". Bez pomoci a podpory z venku se to zvládá hodně těžko.

Předpokládám, že byly bujaré oslavy a návrat do klasického všedního života řadového občana?
Až tak velké oslavy neprobíhaly a já si je ani moc nepřál. Navíc tato zvláštní doba tomu ani moc nepřeje - je to jak přijít z jednoho typu vězení do jiného typu vězení. Já ale věděl, za co to mám. Za co to má ale tento národ, to fakt netuším. Ale ano, proběhl oběd v tajné restauraci a to jsem si fakt užil po těch sračkách v kriminále, dal jsem si tlustý stejk z krkovice a kýbl majonézy. Večer jsme pak v úzkém kruhu poklábosili a užili si jeden druhého. Taky se vypilo nějaké to pivo - to se musí. 31 měsíců jsem žil v neustálé společnosti lidí, které jsem si ani nevybral...někteří byli fajn, někteří mi byli volní a někteří byli totální hovada - po návratu jsem toužil být hlavně sám nebo maximálně v omezeném počtu lidí. Proto jsem moc nezvedal telefony a stále ještě nezvedám...za to se omlouvám, ale ti empatičtí to jistě pochopí. Neskutečně mi chybělo soukromí a tak se nyní snažím si ho užít. Ale v klidu, jsem z podstaty exhibouš, takže brzy se otřepu a hurá na prkna, co znamenají svět, do práce, do muziky atd, dovolí li to doba.

Měl jsi čas si srovnat myšlenky, přišel jsi na něco, popř. udělal bys v životě něco jinak, kdyby byla ta možnost?
Je spousta věcí, co by člověk udělal rád jinak - jenomže to bych pak nebyl já. Cokoliv jsem v životě udělal dobře i špatně, formovalo moji osobnost a někam mě to vedlo, tříbilo to můj žebříček hodnot a dalo mi to možnost třídit zlé od dobrého, pokud to tedy umím rozeznat. Nevím, jestli je člověk veden osudem a jestli má šanci jej měnit nebo ovlivnit - troufám si tvrdit, že ano - že osud ovlivnit lze. Jenom že, když ten osud neznáme, jak víme, že jsme jej ovlivnili? To jsou metafyzické otázky. Zjednoduším to - nelituji ničeho, co jsem udělal - lituji spíše věcí, které jsem neudělal. Mé činy mohou za to, kdo jsem nyní - a snad to není tak zlé. Vězení mě nezměnilo nijak zásadně, ale bylo mi prospěšným filtrem na pojem "přítel" a taky sonda do mé sebedisciplíny a psychické odolnosti. Toto ale byla věc, se kterou jsem počítal. Dopadlo to mnohem lépe, než bych kdy čekal, teda hlavně ohledně přátel a rodiny. Můj žebříček hodnot a pořadí důležitosti různých věcí trochu změnu doznalo - na prvním místě už není muzika, ale rodina a přátelé, muzika je hned na druhém místě.....nebo bych si to tak minimálně přál. Pokud na mně vězení zanechalo stopy, ukáže čas, možná tam latentně někde něco dřímá, ale nevím o tom.

Jak jsi v tak omezeném prostředí trávil volný čas, jaké byly možnosti?
Náhled na vězení je ve společnosti velmi zkreslený. Je zde bezesporu velké procento lidí, kteří zde nepochybně patří, a je to v pořádku. Pak zde jsou lidi, kteří ani neví pořádně, jak se do vězení dostali - nedbalost, neznalost zákonů, vztahy, dopravní nehody, neúmyslné škody na majetku, nepřiměřená obrana apod. Každý případ je vysoce individuální. Chci tím jen říci, že je zde spousta lidí, kteří jsou normální - nemají naturel kriminálníka a jsou často zmatení a neví, co se vlastně děje. V tomto okruhu lidí lze najít přátele nebo spíše spřízněné duše a trávit s nimi čas - něco se dozvědět nebo se přiučit. Věznice se sice tváří, že mají zájem na vzdělání osazenstva, na kulturním vyžití, že podpoří talentované vězně a vlastně kohokoliv, kdo jeví zájem být aktivní. Ale je to vlastně taková "potěmkinova vesnice" - ve skutečnosti je to jinak - jste jak obtížný hmyz, chcete li cokoliv z toho, co jsem výše vyjmenoval, jste škodná a podle toho je s vámi nakládáno. Heslem je zde "NEOTRAVUJTE A MY NEBUDEME OTRAVOVAT VÁS". Systému řízení věznice jsem nepokrytě říkal - organizační pravěk. Řešení je jít do práce, ale ani toto není žádná samozřejmost. Takže není moc možností jak na sobě pracovat. Všechny ty neziskovky pro věznice, jen standardně vysávají stát, výměnou za dojem, že něco dělají. Je to jeden velký podvod...Je zde řeč o heřmanické věznici, jinde to může být jinak....ale pochybuji. Přečetl jsem mraky knih, psal jsem texty , napsal jsem divadelní hru pro věznici, která se stejně nenastudovala a taky jsem psal brutální množství kritických dopisů na vedení věznice - asi mne neměli moc rádi. Bavil jsem se prostě, jak jen to šlo. /smích/ Odepisoval jsem na velké množství dopisů - fakt jich bylo hodně. No a chodil jsem do práce, masokombinát a pak jsem přešel na třídění odpadků /smích/ u firmy FCC Vratimov - zní to hrozivě, ale bylo to fajn. Práce ti pomůže se nezbláznit. Kytaru jsem de facto nedržel po celou tu dobu, až na pár vzácných vyjímek. Pro ně to bylo něco jako samopal /smích/

Měl jsi možnost sledovat dění okolo sebe? Hudbu, politiku……
Je celkem běžné využívat televizi na kulturní místnosti - asi pět vymezených programů. Takže zprávy není problém sledovat - ovšem, je to jen jeden zdroj - tedy dva - někteří mohou mít rádio, ale chybí vám kontakt a nějaká zpětná vazba, zkušenost, porovnání či reakce lidí na svobodě na to či ono téma. Muziku jsem poslouchal velmi často přes sluchátka z rádia, taky divadlo, diskuzní pořady, vědu a techniku a miluji téma vesmíru a kvantové fyziky - jsem tím posedlý. Věděl jsi o tom, že subatomární částice může být na několika místech současně?? (nevěděl – moje poznámka) No, ideální jak zvládnout vězení, no ne?! Jakože být doma a současně sedět v base. To by byla pohoda.../smích/. Někdy jsem měl pocit, že vězni sledují televizi jen proto, aby z ní vypadlo slovo "amnestie" /smích/ což je, díky tomu uslintanému pánovi, dost naivní.

Vrátil ses do poměrně divoké doby, jak vnímáš ten kolotoč plný zákazů?
Tak to je velké téma. Skoro se hodící do katovny, což?! Víš, i když se vláda tváří už velmi dlouho koncepčně, koncepce je něco, co zde celou dobu chybí. PES není koncepce, je to jen roztřídění čehosi a množstvím vyjímek stejně ztrácí smysl. Ono je vůbec otázka, zda PSA potřebujeme. Nikdy jsem za celý život nezažil tak chaotické jednání čelních představitelů naší politiky. Víš, to je strašně široké téma a tady není dostatečný prostor. Vím jen jedno - něčím to celé smrdí a mohou to být peníze a moc. Pokud by ten virus byl opravdu zabijácký a tím myslím skutečně smrtelný, tak tuto vládu ani za nic… Lidé nemají problém podpořit něco, co dává smysl, co má hlavu a patu, co není protichůdné, co nekastuje společnost a co nelikviduje zdroje obživy - ale tohle, co se zde děje, není normální. Osobně si myslím, že se měly ohlídat rizikové segmenty společnosti - důchodci, nemocní a děti a zbytek se měl promořit k získání přirozené imunity. Současně jsem si ale vědom, že to zní jednoduše a zdaleka to tak jednoduché nebude. Jak jsem zmínil, není zde na toto téma dostatečný prostor a já navíc utrpěl další dávku pokory a tak jsem dalek toho, abych měl patent na rozum či recept, jak z této šlamastyky ven

Co teď, máš „rozmyslený“ start do nového života?
Nic nového nechystám, spíše se pokusím navázat na svou práci v minulosti a pokusím se znovu zařadit a to tím způsobem, abych až tak zařazený nebyl a trochu z davu trčel - pokorný rebel, tak by se to dalo nazvat… Popravdě moc nepřemýšlím, činím krok po kroku nezbytné věci tak, abych se dostal do nějaké existenční pohody a tyhle svátky a ta posraná pandemie to přirozeně poněkud komplikují. Ale nejsem v tom sám a jsou lidé, kteří na to doplácí opravdu krutě - ti, co roky budovali své podnikání a nyní jsou docela v prdeli...často nad tím přemýšlím. Všem těmto lidem moc držím palce. Moje starosti jsou proti tomu nicotné.

Musím se zeptat, na Rockpaláci byla známá a pověstná tvoje satira Katovna, rubrika zůstala i po dobu tvé nepřítomnosti, věřím, že máš v plánu s námi pokračovat?
/smích/ Víš, to zase taková sláva nebyla. Ani si nejsem tak docela jistý, zda to někoho zajímalo. Jak jsem už napsal, utrpěl jsem megadávku pokory a to způsobuje to, že mi připadá, že nejsem až tak zcela oprávněný cokoliv kritizovat. Pokud ale na to naroubujeme správnou míru nadhledu a humoru, tak by se pokračovat dalo - lehce změnit koncept. Takže faktem je, že mě těší, že se mnou stále počítáš a právě proto tě nehodlám zklamat. Navíc mě to bavilo. Děkuji tudíž za nabídku a já si dovolím ji tedy využít - vlastně už to v tuto chvíli děláme, ne. /smích/

Byl jsi zapojený do několika projektů. Tuším nějaká nadace (jako moderátor), účastnil ses vaření guláše… to vše bude doufám pokračovat?
Ano, myslím, že tyto věci obarví všední dny. Charita je mi nyní poněkud bližší a uvidíme, jak se to odrazí v tom, co míním dělat. Blbý je, že obživa je jedna věc a záliby nebo inklinace k různým oblíbeným činnostem je věc druhá. Čas je velmi drahá a nedostatková komodita a to bývá problém a každý to zná…člověk je tím značně limitován. Moderování pochopitelně odmítat nehodlám, ale ani vyhledávat - v tomto oboru se necítím dost zkušený a vzdělaný, ale pro dobrou věc cokoliv. Guláš je skoro povinnost....uvidíme, nějak se nám roztříštil tým a tak uvidíme, jak to bude...ale těším se. Byly to fajn akce a dvě první místa nelze jen tak zahodit.

Co muzika? Doufám, že jsi nezanevřel na Messalinu a Lázeňské šviháky, jistě máš v hlavně spoustu materiálu.
To rozhodně ne, obě kapely jsou moje srdcovky. Se Šviháky už pomalu blbneme a Messalině jsem dal na svátky klídek a sejdeme se po Novém roce. Nevím co zpěvačka Karin - přece jen je v zápřahu se svými dvojčaty, ale máme dát řeč, tak se uvidí. Basa a bicí zůstávají v nezměněné podobě, tudíž basa Mejla Malina a bicí Pavel Mikšaník. Mladému kytaristovi Kamilovi jsme dali volnost, to je interní záležitost, ale myslím, že to je v pohodě. Odvedl svou práci a díky mu za to. Těším se na to, co se bude dít a co se bude dít - kam to bude směřovat, to netuším /smích/…Vše si svůj směr najde, věřím. Tak nám drž palce. 

Co prsty a kytara, poslouchá oboje?? Nevyšel jsi ze cviku?
Opravdu jsem se bál, co ta pauza udělá. Je to ale v pohodě, sám jsem překvapen, jak to jde a nejen to. Psaní na pc, vaření, řízení auta atd...když nad tím nepřemýšlím, tak to jde samo...divné. V base jsem hrál na kytaru v hlavě - zavřel jsem oči a cvičil jsem, přehrával jsem si své songy a také covery, dokonce jsem skládal nové věci, ale to moc nešlo - druhý den to tam nebylo /smích/. Ale abych pravdu řekl, je potřeba cvičit, což dělám..

Když jsme si po tvém návratu volali, mluvil jsi o knize, můžeš naznačit i našim čtenářům o co jde?
Ano, byla to jedna z činností, která mi pomáhala zabíjet čas. Je to zatím rukopis a je tam téměř vše, co jsem ve vězení zažil, ale také určitá doba před nástupem - jak jsem vše vnímal, co jsem cítil. Je to asi 370 stran syrového materiálu, který nyní přepisuji do digitální podoby a upravuji, vyhazuji, dopisuji, přidávám, ubírám a je to záhul jako prase. Rozhodl jsem se ale, že tohle musím dokončit. Kniha je protkána také několika málo vzpomínkami na muziku, některé koncerty…Ovšem hlavním jádrem je pobyt v base. Obraz vězení ve své pravé podobě, bez lhaní, bez příkras a bez přetvařování, taky bez hrdinství - nedělám se tam lepší, ani horší, jsem to já. Mělo by to pomoci těm, které tahle kalvárie teprve čeká, ale mělo by to také pobavit. Pokouším se zde o nadhled, humor, ale také se nevyhýbám jisté vážnosti.

Je plánu, že by kniha vyšla tiskem pro veřejnost?
Rozhodně ano, ale stojí to peníze. Tohle chci řešit, až budu hotov s přepsáním a úpravou. Protože mne jistě znáš, tak víš asi, že si neberu servítky - tudíž je potřeba to také ošetřit právně, aby mne nezavřeli znovu /smích/. Jestli kniha bude jen pro přátele, nebo pro širokou veřejnost, jestli bude audio atd...to vše záleží na okolnostech. Je to proces a já ještě neznám všechna úskalí, ale tuším, že to nebude prdel...Nicméně, udělám max. Určitě budu potřebovat pomoc, tak snad se najdou ti správní lidé.

Rudo, přejeme ti za celý Rockpalac raketový start, jsme rádi že jsi zase mezi námi a co vzkážeš našim čtenářům a jaký je tvůj oblíbený klip, který jim pustíme.
Moc děkuji po dlouhé době za prostor, taky jsem rád zpět.... Vzkaz čtenářům a posluchačům? Nebojte se života a čehokoliv, co vám přinese. Hýčkejte si dobré lidi kolem sebe, snažte se vytěžit miligram zlata i z hovna, do kterého občas šlápnete, každá chyba či překážka v životě vás činí silnějšími, nevzdávejte se i když to vypadá hodně blbě. No a nyní k tomu klipu, já mám rád ty zpěvačky a taky kapely, které nejsou příliš mainstreamové....nekřičí do světa. Posírám se z tohoto a snad vás můj vkus potěší :

Maragold - Evergreen is Golder (Official)