„Kat“ Ruda odkrývá své nitro

Rudolf Schweser, rocker každým coulem, hlavní mozek kapely Messalina, patří ke švihákům a dokonce i k Lázeňským švihákům. Každý jeho článek mě nutí k zamyšlení a s každým novým článkem jsem rád, že se s tímhle človíčkem znám…

Rudo musím začít tak, jako pokaždé, jak jsi se k muzice dostal?
O tom jak sem našel kytaru na půdě už jsem psal. Ale najít kytaru to nestačí. Našel jsem sám sebe a zjistil jsem, že mě muzika díky této kytaře moc baví. Nikdy jsem neměl ambice být Joe Satriani, velice záhy jsem zjistil, že mě muzika baví spíše v tom obecném slova smyslu - to znamená, že dost brzy jsem začal muziku psát a s tím i texty. Později jsem objevil taje aranžování a všeho dalšího, co k tomu patří. Ano, na kytaru jsem cvičil, ale ne až tak zodpovědně jak by se mělo. Jak říkám - pro mne bylo větší dobrodružství muziku psát, než být kytarovým ekvilibristou...cvičil jsem jen proto, abych mohl zahrát to, co potřebuji.

Co ovlivnilo tvůj hudební vkus, co rozhodlo, že si se vydal na dráhu rockera?
Víš, když tady píšu o tom psaní muziky, tak mne ovlivnila spousta interpretů a jako rocker jsem se nikdy necítil v tom ortodoxním slova smyslu, ale to označení mám rád a pokládám se za rockera, ale více bych asi použil slovo "muzikant". Nejsem ve svém poslechu totiž vyhraněný. Poslouchám vše od Norah Jones přes starý hard rock, metal, Zero 7, pop, mám rád některé popové zpěvačky - hlavně ty co si píšou hudbu samy. Mám rád vše, co má energii a nemusí to být nutně ta agresivní forma energie i když tu mám rád taky. Věnoval jsem se 7 let folk rocku - dokonce se nám podařilo vyhrát svého času jednu dost prestižní country/folk soutěž a to jsme byli benjamínci a známí tím, že jsme rockeři. Někteří "kotlíkáři" to nemohli zkousnout. Takže i odtud čerpám. Dobré muziky je tolik, že je to jako studna, která nemá žádné dno - což je fajn, protože když přijdu večer po šichtě do Tesca, tak už nemají pečivo. A jak to souvisí??? Netuším :)

Jsi moje generace, takže jak vnímáš naší někdejší dobu, co se týče informací o kapelách, burzy, nahrávání na kazety, každotýdenní výměna LP za jiné a kontra dnešní dobu, kdy stačí „za googlovat“ a mám co chci z pohodlí domova.
No, budeš se divit, ale toto mě minulo - asi jsem byl líný. Samozřejmě si to velmi dobře pamatuji, ale já byl spíše přes ty kotoučové magiče - takže jsme se hodně scházeli a nahrávali jeden od druhého a prd záleželo na kvalitě. Když jsem ulovil něco, co mě fakt bralo, dokázal jsem pak ležet s reprákama na uších celou noc, takže mi nebylo vidět hlavu a pral jsem to do těch uší jak o život. Máma říkala, že jsem úplnej debil a že ze mne nikdy nic nebude a měla pravdu :). Ale mám rád i dnešní dostupnost hudby. Problém by mohl asi být v tom, že už se v tom blbě orientuje - člověka to nutí se zaměřit užším směrem, protože není možné v dnešní době sledovat vše...je toho příliš mnoho...já bych rád, ale už to nejde. Prosím tě, když u mne můj kamarád Pavel Slechan našel cédéčka zapatlané od čokolády, bolelo ho srdce, takže mě ty dnešní „flashky“ vyhovují asi více, jsem na tyhle věci bordelář. Přesto si rád poslechnu cokoliv nového, nebo jen to, co prostě jen neznám a že toho je. Jo a nesnáším youtubery - vůbec to nechápu...a to taky nesouvisí, ale musel jsem to říct bo ses na to nezeptal :)

Měl jsi ve své době nějakou kapelu, které jsi fandil, sbíral nahrávky....
Jak jsem říkal, poslouchal jsem vše, ale měl jsem kamaráda, který mě nakazil kapelou Queen - přece jen to byla kapela tak trochu jiná a mně chvíli trvalo, než jsem tu muziku pochopil. Hodně jsem dal na to, s čím mě kdo seznámil - takže jsem miloval každou chvíli nějakou jinou kapelu - Thin Lizzy, Nazareth, Deep Purple, Whitesnake a prostě vše, co bylo nějakým způsobem dostupné. Ale Queen jsem sbíral do jejich tuším deváté desky The Game a pak jsem měl pocit, že jdou cestou jakési komerce - začalo to připomínat taneční disco hudbu a tak jsem se od nich odklonil - až mnohem později jsem pak pochopil, že to je trochu jinak a dnes jim nemám nic za zlé. Taky jsem si v mládí vedl sešit, kde jsem měl všechny kapely, které jsem znal a vše o nich - složení, desky, změny, jejich koníčky až po barvu hovna...ne...to kecám, ale jinak je to pravda..uměl jsem to nazpaměť.

Na jaké koncerty jsi jako dnešní mluvou teenager chodil???
Víš, celý můj život miluji adrenalín i když dnes už jsem o poznání klidnější. Ale skákal jsem nejednou bungee jump, lezl tak po skalách v Řecku tak, že mě skoro hledali, vrhal se do mořských vln až to vypadalo na rozvod a nutil jsem na laně skákat i své děti...No co?!!! No a jak to souvisí?? Chodil jsem za Komára na koncerty, které byly víceméně zakázané - Mišík, Pražský výběr a taky jsem pořádal koncerty a zval kapely, které zrovna nebyly košér a nesl jsem za to pochopitelně důsledky - byl to taky adrenalín, rád jsem "přepínal strunu". Měl jsem rád hlavně české kapely - potom později - Vitacit, Kern, Coda, Titanic… však to znáš. Pamatuji, jak jsem jednou jel z koncertu a v Olomouci jsem šel koupit kamarádovi bílé myši pro jeho hady do zoo, mezitím mne tam pochcala tygřice a tak jsem smrděl jako tygří výběh. Byl jsem pak na nádraží, kde mě pro moji vizáž sbalili policajti. Na stanici pak honili bílé myši, které vypadly z tašky, když se mne zeptali proč tak smrdím, řekl jsem jim, že mě pochcala tygřice a když pochytali myši, tak mě vyhodili - asi mysleli, že jsem blázen. Jedna myš chyběla, ale už to neřeším :)

Kdy jsi poznal a pochopil, že budeš rocker muzikant – něco už jsi naznačil, že to byl nález akustické kytary, dnes to můžeš více rozvést.
Nebudu psát nudné začátky u různých kapel a kapel, které jsem zakládal. Spíše to byl takový moment, kdy jsem napsal první song, pak druhý a ono to šlo tak nějak plíživě. Člověk se stane rockerem a ani to v podstatě neví. Ale samozřejmě tomu přispěl i ten dlouhý vlas za Komára a taková ta revolta. Jenže v té době se taky dost chlastalo a člověk se potřeboval nějak definovat - někam patřit. Říkalo se tomu v Praze "máničky" u nás na Moravě "hašišáci". Ale v tu dobu už jsem tak nějak cítil, že to není jen ta potřeba odporu, ale že v tom je něco víc a že to není to, co člověk nosí, a nebo jak vypadá - myslím, že být rocker je něco, co je uvnitř - asi v srdci. Ale to vím až dnes.

Jaké byly tvoje začátky jako muzikanta, kterými kapelami jsi prošel a kde jsi ve finále zakotvil.
Tuhle otázku nemám moc rád a v podstatě si myslím, že to ani nikoho nezajímá. Ale prošel jsem si všemi možnými styly, ať už na vojně, kde jsme hráli tancovačky pro gumáky a občas i pro civily, tak i ve svých úplných počátcích s kapelou, která hrála vše. Víš, ono to vůbec nebylo na škodu a muzikantsky mi to hodně dalo. Prošel jsem si koncerty, kdy jsem hrál jen sám s akustikou nebo s celým ancáblem a hráli jsme folk rock nebo jen folk. Tehdy se říkalo, že folkař je rocker co nemá prachy na vercajk - co na tom bylo pravdy, těžko říct, ale já za tento názor byl vděčný. Takže se dá říct, že jsem začínal od píky - akord od akordu a taky jsem se rád učil od jiných, ale oni o tom většinou nevěděli. Ty začátky byly mnohem bohatší - třeba moje karvinská kapela Laser, která v podstatě určovala rockovou kulturu na Karvinsku, pořádala akce, měla svůj fan club a leckomu z muzikantů byla vzorem - z této kapely nakonec vznikla známá kapela Morava ve které jsem měl hrát protože jsem byl společně s Fanym Petričkem autorem všech skladeb, ale to už je jiná historie a trochu delší a komplikovanější. Jo a chodil jsem ve škole s Alenkou Němčákovou, ale ona o tom taky nevěděla...myslím, že to taky ale nesouvisí s tématem.

Vím, že je možné tě najít dnes v několika kapelách, které to jsou??
Mám jen dvě kapely a jsou to Messalina - moje srdcová záležitost asi většinu mého života a pak Lázenští šviháci - to je taková rekreační kapela přátel kolem našeho rockového klubu Hard Café. Ve Švihácích se vyloženě bavíme, moc necvičíme a asi to má i důvod ten, že se rádi potkáváme. Dokonce máme jakousi fanouškovskou základnu, ale hrajeme jen covery a já to docela nesnáším, ale zase mám rád ty lidi Piškot – Ingott, Sargánek - Ahard, Pitris - Gore, Laco - důchodec :) a já - Messalina - to je fakt prapodivná směs lidí, kteří normálně hrají grind, heavy, hard a občas se prostě slezou a kupodivu si rozumí, i když by vlastně neměli a taky se tam dost chlastá - obvykle poslední sadu na téměř každé akci nedohrajeme, protože už o sobě nevíme. Nabídky do dalších jiných kapel odmítám...nejsem Sargánek a nechci zkolabovat :) Sorrry Víťo :)

Jak je náročné pro aktivního muzikanta hrajícího ve více kapelách přehodit v hlavě vyhybku a přeorientovat na to, co právě teď hraju s danou kapelou?
Když hraji se svou kapelou Messalina, tak nikdy nepiju - leda až po odvedené práci. Když hraji se Šviháky, tak do sebe valíme rum a piva hned ze startu - takže uvědomit si, kde právě jsem a se kterou kapelou právě hraji, podle tohoto pravidla není zas tak těžké :)

Měl jsi někdy okno, kdy řekněme u Šviháků prsty začaly hrát melodii z Messaliny? Může mít i kytarista tak říkajíc okno, jako ho mívá zpěvák ve zpěvu?
Ale jistěže, kdo nikdy neměl okno?! Na druhé straně je potřeba umět improvizovat - nedat na sobě nic znát a tvářit se, že přesně tak jsi to chtěl. Pokud udělá chybu někdo jiný z tvé kapely - žádné nenávistné pohledy, žádné mračení - jen úsměv. Kdo nedělá chyby, není člověk. Jednou jsem u P.Jandy natočil kytarové solo, ale spletl jsem se - ta chyba byla tak dobrá, že se tam nechala a já se pak jako debil učil něco, co jsem vlastně neuměl. Chyby jsou fajn, když jich není příliš a platí to i v životě... Ale přiznejme si, že existují i chyby fatální s těžkými důsledky - třeba když své děvče v intimní chvíli oslovíš jménem bejvalky. Proto je potřeba používat univerzální oslovení jak např. "Lásko, Zlato, Srdíčko, Medvídku" a podobně....Ale teď nějak nevím, jak to souvisí s muzikou :)

Předpokládám, že Messalina je tvoje hlavní láska, jak táhnete tihle rockovou káru dlouho?
Mám pocit, že strašně dlouho i když s přestávkama. Snad někde od roku 1990 a vždycky, když to mělo tendenci jít "nahoru" tak to kikslo - a nebo jsme si to podvědomě nepřáli, já nevím. Víš, kdysi jsem chtěl plnit stadiony se svou kapelou, být slavný a mít vše, co k tomu patří. Není to tak dávno, co jsem kecal s Izzim a připadal mi děsně unavený a ani se tím netajil - hodně jsme si o tom povídali. Už jsem tady kdysi na Rockpalace psal - " Dávej pozor na to, co si přeješ - může se ti to totiž splnit" Víš být slavný to má totiž i druhou stranu mince - zodpovědnost, dlouhé štace i když se ti nechce povinnosti, management, věčně jsi v prdeli, rodina může trpět, ani nevíš, kde jsi doma, dávat pozor abys byl v kurzu, vydávat desky, dodržovat smlouvy, neustálá snaha udržet fans - je to únavné, těžké a není to prdel...a není to pro každého. Kamarád Robin mi nedávno řekl v hospodě, že se za mne stydí, že jsem někde napsal, že už nechci být slavný a že jsem pokrytec...no, já to ale myslel vážně. Prosím tě já přijedu z koncertu ze Znojma a jsem z toho zbitý jak pes - představa, že mám 12 koncertů do měsíce - no dej mi pokoj, na to už nemám sílu...Takže tak. Navíc to, že si děláš muziku jen tak pro radost, ti dává neskutečnou svobodu - nikomu nic nejsi povinován a ničím nejsi limitován a to mi vyhovuje a jako zpětná vazba mi bohatě stačí to regionální povědomí. Navíc v tomto věku bojovat o místečko v našem rockovém rybníčku už se mi nechce a dost možná na to ani nemám.

Vy jste nyní natočili, nebo točíte klip, posílal jsi mi dokonce s předstihem celou skladbu. Jak se dělíte o skládání textů a muziky?
No, nejsem zastánce "demokracie" v kapele. Kapela má mít kapelníka - někoho, kdo tomu velí v tom dobrém slova smyslu a dává tomu nějaký řád. Co se týče tvorby, tak toto je na mých bedrech. Aranže většinou tak nějak řešíme společně a to i co se týče strategie kapely - kde hrát, kde zase ne atd. O všem se radíme a díkybohu máme filozofii všichni shodnou - nikam se nervat za každou cenu. No a klip - mám pár zkušeností z točení amatérských filmů a taky jsem sledoval práci Radima, který nám točil klip na skladbu Loser a cepy a kladiva a taky nám sestříhal pár živáků. Takže na tento nový klip jsem napsal scénář a taky ho režíruji - takže v tomto ohledu je to moje prvotina. Už nyní ale mohu říct, že smekám před lidmi, kteří toto dělají...a jestli jsem někdy po někom z nich křičel, tak vše beru zpět :)

Ty skládáš do šuplíku, nebo až když hoří koudel u zadku? Popiš nám, jak sedne na tebe skladatelská múza a jak jí zpracuješ?
Většinou mám rozpracovaných několik věcí a když nevím, kudy kam, tak si dám na uši sluchátka a poslechnu si pár kapel. Ono ti to dodá energii a chuť a taky ti to někdy dá řešení, třeba že není nutné se s tím moc párat. Nemám nouzi, co se týče nápadů - některé skladby vzniknou spontánně za pár minut a některé prostě zrají, až dozrají. Snažím se neunáhlit, ale nedaří se mi to vždy.

Píšeš texty, odkud čerpáš inspiraci?
To je taková hodně frekventovaná otázka. Já nevím - podvědomě asi vstřebávám život, zážitky, situace, prožívám pády, občas taky vstanu. Pak vytvořím melodii a až pak píšu text - hudbu na sebe nechám působit, v ruce propisku, před sebou papír a čekám...Mám takovou dohodu s múzami, poprosím je ať se objeví a ony se většinou objeví. V mé představě jsou takové malé sexy slečínky, co by se do dlaně vešly a to jsou právě ony. Když napíšu text, hezky poděkuji a poprosím, ať se příště objeví zase. Jo a mají takové ty křidýlka jako vážky. Jsou to fajn holky. Jo a buď v klidu - jinak jsem normální :). Ale musím říct, že texty jsou pro mne stejně zásadní věcí jako muzika - opravdu si dávám záležet.

Tebe mnozí znají i z pro mne nevyslovitelné TV, jak se člověk dostane na obrazovku a co tam bylo tvojí náplní?
Máš na mysli TV Rebel :) Někde na FB jsem zahlédl, že hledají nového moderátora do nového pořadu. Přihlásil jsem se a bylo to. K mému velkému překvapení mne vzali, ale musím přiznat, že jsem pro ně nebyl uplně neznámý...ale to je na déle. Byla to Czechparáda - podstatou pořadu bylo udělat soutěžní hitparádu českých kapel. Koncepce byla dát šanci méně známým kapelám. Né vždy se to dařilo, občas se tam nějaký ten profík mihnul, ale domnívám se, že to věci prospělo. Já psal scénáře, sháněl kapely, komunikoval s nimi a snažil jsem se ať to má nějaký ksicht. No a moderoval jsem společně s Terezkou, což byla neskutečně fajn holka a navíc velmi krásná - vražedná a nevídaná kombinace, ale my jsme si po čase neskutečně sedli. Bylo to fajn. Trvalo to dva roky.

Poznal jsi tam nějaké zajímavé kapely, a vůbec, sleduješ hudební dění okolo sebe dneska? Sledoval jsi i jako moderátor tehdejší hudební trend?
Aby ne, zjistil jsem, že je u nás neskutečné množství opravdu dobrých kapel o kterých skoro nikdo neví a taky jsem se snažil o to, abych je do toho pořadu dostal - většinou nikdy nikdo neprotestoval :) a na Rebelu jsem v tomto měl docela volnou ruku - budiž jim ke cti. Tím pádem jsem poznal různé hudební styly a taky různé způsoby uchopení hudby. Byl jsem z toho nadšený. Dalo mi to spoustu nových přátel v tom muzikantském slova smyslu. Přál bych si, aby tyto kapely bylo více vidět.

Ty jsi pak z obrazovky zmiznul, je tajemství důvod? Nebavila tě práce, nebyly nápady??
Dlouho jsem přemýšlel, jak ti na tuto otázku odpovím. Nakonec jsem zvolil jistou míru diplomacie - Mám své zásady, někdy to je jediné, co člověk skutečně má. Ta práce - ta podstata mě bavila neskutečně a nápadů bylo více než dost, ale zpět k těm zásadám. Pokud žiješ podle nějakého vnitřního kodexu, tak se mu nechceš zpronevěřit - ztratil by si tím pádem sám sebe. Pokud tě okolnosti nutí své zásady porušit, tak máš v podstatě jedinou možnost - skončit. Vědomě jsem přepínal strunu a věděl jsem co přijde. Ale abych vysvětlil to "přepínání struny" - v normální společnosti, kde vládne smysl pro fair play a kde jsou priority seřazené správně, by moje chování nikdy nemohlo nikoho pobouřit ba naopak - bylo by vítané. Víš já jsem pořád takový idealista, který si stále myslí, že nejdále dojdeš pomocí čestnosti a otevřenosti...a myslím si to stále...jen ta cesta je asi trnitější více než jsem si myslel.

Ty ale nejsi jen muzikant a rocker, ale i zdatný kuchař! Pochlub se, jak jste letos uspěli v Gulášové soutěži?
No letos vymodlené dvě první místa po všech těch bronzových a bramborových medailích, takže radost veliká...

Co to je vůbec za soutěž, čeho se týká a jaká jsou pravidla? Kolika ročníků si se již účastnil? A co máte nachystáno na příští ročník, účastníš li se.
Ty soutěže jsou různé v okolí, ale vždy se jedná o vaření guláše a není to nijak limitované formou - můžeš uvařit guláš jaký chceš. Myslím, že to byl čtvrtý ročník, co jsem s kamarády absolvoval a samozřejmě, že příští rok do toho jdeme znovu - ovšem obhájit titul je vždy těžší než ho získat - uvidíme.

Nosíte si do soutěže nějaké tajné rodinně recepty, které střežíte, máte přípravu, nebo jedete „na ostro“ v den soutěže a děj se, co děj?
No za tu dobu už to přece jen máme tak nějak v ruce a oku a vždy sázíme na naprostou klasiku bez experimentů - čili naprosto klasický hovězí guláš, ale pozor to je asi to nejtěžší - vyvážit ingredience, poměry, chutě, výběr masa atd. Dobrý guláš musí být jako život - občas ostrý, jemný, voňavý, agresívní, klidný atd. Jediný fígl je, že ho vždy jemně připálíme a pak to chce jen hodně trpělivosti a málo rumu bo jak se příliš ožereš tak jde všecko do hajzlu. Základ je cibule - to je jasné a náš míchač cibule je už legenda :)

Rudo já vím, že i moderuješ a to i charitativní akce, které to byly letos a jak se vydařily?
Letos byly celkem dvě a podle mne byly obě akce průšvih. Víš - ono slovo charita má dnes skoro takový pejorativní podtón, ale asi se nedopátráme proč. Jisté tušení mám, ale to by byla debata na hrozně dlouho. V každém případě lidi na tyhle akce moc nechodí - neslyší na to a často řeší, kdo tam hraje a to podle mne není úplně podstatné, ale zase jsme u toho, že bez "velkých" jmen uspěješ jen těžko. Dneska charita většinou nefunguje tak, že velká kapela přijede zahrát za párek a pivo a za pocit, že něco udělala pro druhé - většinou to ztroskotá na výši honoráře. Když jsem s tímto začínal bylo to pro mne velké nepochopitelné překvapení...Čest těm u kterých to je jinak.

Takže to vyzerááá, že jsi hodně vytížený, jak relaxuješ? Sleduješ filmy, zahradničíš, otevřeš knížku nebo láhev vína?
Miluji filmy a knihy. Jen mne štve, že u toho v poslední době usínám, ale asi to je taky součást relaxu. Muziku doma poslouchám jen vyjimečně. Uvědom si, že kromě dvou kapel, moderování, psaní muziky k filmům, pomáhání jiným kapelám ještě dělám externě v rockovém klubu něco jako programového náměstka - muziky mám tolik, že mi z toho někdy hrabe. Ticho je přenádherná věc na relax. Taky mám rád někdy úplně blbé filmy u kterých nemusím myslet...No a občas se ztřískám jak ten mužik - taky relax :)

Na muziku jsme se již ptali, takže zabrousíme do kultury. Na čem jsi byl naposled v kině a jakou knihu jsi měl otevřenou? Máš oblíbeného spisovatele?
Naposledy jsem byl v kině na Prometheus - miluji tu ságu o vetřelcích a co se týče knih - mám rád S. Kinga a v poslední době detektivky, ale za svůj život jsem přečetl snad vše co je jen možné od Maye přes Londona, Verna, Autobiografie všeho druhu, no je toho spousta. Troufám si říct, že kniha je asi to, co nejvíce formovalo mou osobnost.

Jak by u tebe vypadala naprosto ideální dovolená, taková ta dovolená snů?
Vratká kánoe, přátelé, hezká zrzka s modrýma očima, láhev rumu, fajn počasí a Vltava a to jsem sjel půl světa.

Kdyby sis měl vybrat 5 CD/LP, které by sis odvezl na opuštěný ostrov, jaké by to byly?
To po mě nechtěj, byly by to spíše skladby - best of. Radši nebudu jmenovat protože to je taková všehochuť, že by mohly vzniknout pochybnosti, jestli jsem vůbec rocker.

Máme po volbách, které.... prostě nějak dopadly. Jak vnímáš politickou situaci u nás, nebo jsi apolitický? Co by si jako politik změnil, kdyby si měl možnost a šanci?
Ty bído, ty mi dáváš. No od jisté doby jsem apolitický nebo lépe řečeno znechucený politikou. Kdysi jsem měl takovou tu porevoluční euforii a velkou naivitu, že vše jde správným směrem, ale to mluvím o období těsně po revoluci - těch cca 5 let. Pak jsem najednou začal zjišťovat, že je něco v nepořádku...já to zkrátím - dnes si připadám jako by mě někdo přivedl k několika septikům plných hoven a já si mám vybrat, do kterého vlezu. Já prostě politiky a politiku bytostně nesnáším. Žel bohu se jí nevyhneš. Z hoven si nevybereš a tak to prostě nedělám, ale vím o tom, že tu ta politika je. Jako politik bych nezměnil nic, ale být Bůh změnil bych to, aby politici konečně začali pracovat pro lidi - pro jejich blaho, aby vytvořili takové podmínky v zemi, aby se člověk za svou zemi nemusel stydět, aby byl naopak hrdý…Ty vole, nejsem příliš sentimentální?!! (dodávám ihned poznámku – seš-)

Slavíka spolu rozebírat nebudeme, máme stejný názor, ale jak se díváš na popularitu, popř. podobné soutěže? Jsou potřebné? Jsou opravdu tím správným barometrem?
Víš co, možná je lepší otázka, zda ty všechny soutěže jsou čisté. Po mých zkušenostech není čistá téměř žádná soutěž, všude se lobuje, protlačuje. Ale nezavrhuji ty pěvecké soutěže typu Superstar, jen už to nesleduji. Je to šance pro ty mladé lidi a je to zkušenost - mohou si osahat ten svět, mohou trochu zjistit, co to s nimi udělá a kdo to vůbec bude schopen ustát. Nevím, jestli tudy vede cesta, ale kdo to umí zúročit a chytí se zodpovědně šance, tak tam je i velká pravděpodobnost, že by to zvládl možná i bez této soutěže - tohle je jen taková malá zkratka. Ale co si budeme povídat - většina to vzdá nebo v lepším případě skončí někde v muzikálu, jinak by se dali spočítat na invalidních prstech jedné ruky - těch co jsou dnes vidět.

Měli jsme muziku, knížky filmy, takže co tě poslední dobou fakt nasr.. nebo ještě se..?
Budeš se divit, ale nic mne nesere tak moc, abych to tu musel ventilovat. Jsem klidný člověk a jsem si vědom, že ne vše se dá změnit. Neštve mě nic - snad jen to, že si nemůžu v hospodě zapálit cigáro, pokecat s kamarády bez toho abych musel každou chvíli odbíhat ven. Sere mě malinko, že jsem v životě prošvihnul pár šancí - na druhé straně i ty průsery tě formují, takže to tak asi mělo být.

Blíží se závěr roku, s jakou vidinou vstoupíš do roku 2018? Máš nějaké přání?
Nerad něco plánuji, spíše jsem rád zvědavý, co přinese nový rok. Co nás čeká, co mne překvapí a věř mi, že je nakonec většina věcí jinak - ne hůře, ale jinak a leckdy i nečekaně dobře jinak :). Jsem na takovém rozcestí a čekám na povel - je to docela hodně soukromé a tak si to nechám pro sebe, ale v jistém smyslu má být ten nový rok zlomový - teda pro mne, tak uvidíme.

Já ti děkuju moc za tvůj čas, otázku co vzkážeš našim (a i tvým) čtenářům ti pokládat nebudu, na stránkách Rockpaláce bohudík promlouváš často a když se mi zdá, že máš delší pauzu, kopnu tě pod stolem, aby jsi koukal psát, takže se tě závěrem zeptám... jaké máš životní krédo??
Jen mne kopej - to je v pořádku. Hele nikdy mne nenapadlo, že budu pracovat v rockové televizi, nikdy mne nenapadlo, že budu psát pro rockový webzin - věci se tak nějak dějí - někdo tomu říká osud a ono těch věcí bude mnohem více...důležité je se z toho neposrat. Tak nevím, jestli to zní jako krédo...co myslíš?!! Já děkuji za tvou příjemnou společnost a za otázky - nebyly všechny až tak špatné :) tak a teď mě klidně zabij????