Karvinská „císařovna“ Messalina opět usedá na trůn

Messalina byla nejen zvrhlou třetí manželkou římského císaře Claudia, ale je to i název hard rockové kapely z Karviné našeho redaktora Rudy. Co je s kapelou a zda vůbec žije, popř. obnoví činnost po Rudovu návratu z „nucené dovolené“ jsem musel zjistit přímo od zdroje a pak na rozhovor s Rudou se vždy těším na jeho inteligentní "kousavou" ironii a vy se těšte na peprnou „karvinštinu“ jako cip, bo odpovídal jak mu zobak narost chalan jeden.

Rudo, jen na rychlé pozastavení, jak to vypadá s Messalinou?
Pokud máš na mysli císařovnu, tak ta je už nějaký pátek mrtvá :) Ty se ale jistě ptáš na mojí kapelu a ta na chvíli spala – relaxovala a nabírala síly než se vratím z basy. Už jsme měli pár zkoušek a dokonce jsme jeden druhého poznali a taky jsme zjistili, že děláme fajnu muziku, abych to řekl tak nějak ostravsky. Bubeník donesl slivovicu, že abychom si vzpomněli na noty, ale to je cipovina bo mi noty nikdy neuměli, ale i tak jsme si přece jen vzpomněli bo jak něco miluješ,není co řešit a tak to tam skáče samo. Ale prsty jsem měl jak po dvanácti pivech a jednom jointu– také malátné. Včil už super – hraju zase jako Říha.

Co parta vydržela čekat???
Vydržela bo kde by zase našla takého cipa jak jsem ja, co všechno zrobí. Ne, robim si srandu. Fakt jsou všici super a mohlo by to znamenat, že Messalina je naše srdcovka. My sice nepěstujeme v kapele demokracii bo to je na nic a demokracie se nedá naordinovat každému a kapela chtěla za každu cenu diktatůru a to mi vyhovuje a ostatním asi taky.. Taky už máme skoro všici fusaté děcka a jsme ve věku, tak jsem se bál, že s tím někdo praští, aby si mohl kupit psa a chodit krmit labutě...to se nestalo. Omluvam se svým dcerám za ty fusy….všechny fusy nemají.

Měl jsi strach, zda bude mít chuť pokračovat Karin, byla nebo je tuším na mateřské??
No, to je pravda, už bimbal ten biologický orloj a ona cítila, že by chtěla jedno miminko a tu se potvrzuje to pořekadlo : „Dávej majzla co si přeješ bo se ti to tež může splnit“ ...a tak se jí narodili dvojčata – kluci jako buci. Víš, ja s ní musím jak z malovaným vajcem bo ona je fakt fajná zpěvačka a přece jen – dvě děti, to je záhul, ale ma fajneho chlapa - blekmetálistu a rodinu a tak to vypadá, že do toho jde bo ji snad pomůžou. Však si tež musí kajsik odfrknout a od toho jsme tady my – Messalina. No a my jsme rádi.

Takže zatím to vypadá na samé dobré zprávy, takže co teď? Oprašujete starý materiál. Nebo tvoříte nový? Poslední deska Jeden z tisíce vyšla v roce 2017.
Ty, synku, musím tě opravit – Jeden z tisíce byl singl, který jaksik avizoval novou desku, ale pak mne zavřeli a bylo to v dupě. Máš pravdu, že se učíme staré věci hlavně z poslední fošny a ta se jmenovala „Mizerov“, ať máme co nabidnout, až zkončí ten jebnutý covid. Je to sranda se znova učit, třeba Karin mi napsala – cituji doslova: „Tož kurde zkušebně si tu tak kvilim, po třech letech hlasivky nemají páru kera bije ty vole, co jako chcu že. Znim jak Heidi děvčátko z hor po čtyřicítce a dvoutýdenní kalbě, jodling jak peeees. A prosím vás, která kráva nazpívala Trojskeho koňa, bo to je nějak vysoko ?“….takže legrace, jak vidíš. Trojského koně nazpívala pochopitelně Karin, pro případ že by se tu našel nějaký retard a nepochopil pointu. Ale robíme aji nové věci bo to musíš.

Je to prakticky znovu začínat, předpokládám, že funguješ i jako manager?
Jo, asi jo. Je to také vznešené slovo – manager, ale to se musí asi umět a já to dělám spíše z nouze bo to nikdo nechce robit. Plán je nezblbnout, protože k tomu není žádný důvod, takže není nutné se objevit na každé akci, kde po čtyřista ujetých kilometrech dostaneš guláš a pozdravíš se na sále se všemi osmi návštěvníky koncertu. Chceme, aby to dávalo smysl a hlavně, aby nás to bavilo bo jinak je to na levačku. Pak se enem ožereš s pořadatelem nebo s kapelou, která dostala stejně blbý nápad tam hrát taky. Pak jebneš na net fotky, aby nebylo vidět prázdný sál, zubíš se do objektivu a z prstů na rukou zrobíš „ kornuto“ gesto, které se – nevím proč – stalo gestem metalisty, který je šťastný. Cílem mého „manažerství“ je radost ze hraní nikoliv honit slávu. Pokud nám to ovšem doba vůbec dovolí.

Zužitkuješ uplynulé dva roky nějak v muzice, dostal jsi nové nápady na muziku či texty?
Dva a půl roku plus jeden měsíc. Ty, ani ne, nejsem Kájínek a není nutné začít mentorovat nebo si stěžovat prostřednictvím muziky, ani pořádat semináře na téma „ Jak přežít v intelektuálním a sociálním suterénu“.Ale lhal bych, kdybych zapřel, že se snažím napsat knihu o zážitcích v base, ale více se v tom pitvat nehodlám a hudebně už vůbec ne. Už nyní mám pocit, jako by to byla jen nějaká posraná noční můra, která je vzdálená. Stalo se to vůbec??? /smích/ Život jde dál a nebýt covidu a chaotické vlády dementních lidí, bylo by vše v cajku a rychle bych zapomněl….leč , jsem v dalším vězení, jen trochu jiném, ale to my všichni...teda kromě prominentů, co chodí na fotbal..Celkově je mi z politiky na zvracení, takže díky za muziku.

Jak jako vůbec pracuješ, když skládáš, potřebuješ press, nebo klid? Máš v oblibě psaní do šuplíku, zaznamenávání nápadů. Které se vytáhnou, když se klepe na dveře studia?
Udělám muziku, nasadím sluchátka, vezmu tužku, přehrávám a čekám na múzičky, malé slečínky se křídly jako má vážka….Napíší první frázi a když ta ruka nezačne spontánně psát do půl hodiny, tak to zabalím a jdu se ožrat. Textové nápady neskladuji, věřím na spontánnost a sílu okamžiku, snad i hudební inspirace a momentální náladu. S hudbou je to jinak, nápady nahrávám, nosím v hlavě, ale často je to také otázka okamžiku. To ale asi každý zná. Někdy je skladba hotová za moment a někdy nosím refrén v hlavě i tři roky a nehnu s tím tak, abych byl spokojen. Slečínky múzičky jsou někdy pěkné potvory – jsou ženského rodu, dá se to čekat. Samozřejmě do toho má co mluvit kapela ve svém finále.

Máš jasno, jak bude vypadat a znít nové album, navážete na Jeden z tisíce, nebo plánuješ úkrok jinam?
Láká mne udělat solovou desku, kde bych ty „úkroky“ rád realizoval. Je to takový můj sen, udělat placku bez pravidel, co se týče stylu a spíše vytvořit barevnou a stylově pestrou nahrávku několika skladeb, pozvat si hosty. Messalina ale půjde asi stále cestou melodického hard rocku, ale rád bych dal větší prostor Karin a chci se pokusit z ní vydolovat to nejlepší, co v ní je, protože si myslím, že její potenciál nebyl nikdy využitý v celé šíři. Chci s ní skladby více konzultovat, aby se cítila komfortně ve svém zpěvu a tím jí umožnit vydat maximum. Tomu jsme ochotni dokonce obětovat i jakousi stylovou stálost. Podmínkou je, aby těm skladbám věřila a ztotožnila se s nimi. Ale jsme opět na startovní čáře, na druhé straně je času dost, řekl bych.

Co název nějaký termín? Měl jsi dost času přemýšlet, půjde o klasické CD, to znamená fyzický nosič, nebo použijete Itunes, Spotify a další oficiální úložiště?
Nevím. Ty jmenované platformy mne nějak míjí, asi jsem stará škola. Nicméně, jiná a lepší cesta asi není, budeme muset reagovat a nebo taky ne, jde o o hovno. Svět se rychle mění a někdy člověk prostě nestíhá, ale netrápí mne to. Klasické cedlo se mi zdá v dnešní době přežité, asi je lepší dělat singly s klipem a tak více zůstávat v kontaktu s fanouškem a častěji mu něco nabízet, ale kdo ví, zda nejde o potřebu uspokojit vlastně sebe..Taky tady jde u nutnost se nějak živit a to člověka trochu svazuje, což v našem případě není otázkou dne a to nám naštěstí dává svobodu v rozhodování. Navíc, je potřeba si přiznat, že nás lidé znali hlavně regionálně na karvinsku, ale to je v pořádku. Člověk by měl chápat své možnost, ale také to, co od muziky očekává. Ještě před covidem jsem říkával, že splnění snu – být muzikant profesionál, nutně nemusí znamenat štěstí. Každá mince má dvě strany. Nyní to platí dvakrát tolik.

Co pro tebe jako muzikanta je důležitější, mít v ruce nosič, nebo se spokojíš s jeho virtuální a tedy levnější podobou?
Důležité je mít nějakou základnu lidí, které naše muzika zajímá a jsou ochotni na ní přijít a neposírat se ze vstupného ve výši 100 Kč. Vše ostatní je sekundární. Mimochodem, mezi slovy Virtuální – Levné, není přímá úměra, vždy záleží na investici a co od toho očekáváš, jak to chceš dělat. Chceš li někam nasrat balík peněz, pak by to mělo mít smysluplnou zpětnou vazbu. Ale jak říkám – nám už jde pouze o radost ze hry a z muziky jako takové, výdělek není až tak existenčně nutný, ale nepohrdneme. Stačí tzv. „VLEJ, VYLEJ“, když na to příjde.

Dnes je velice moderní a i efektivní zveřejňování singlů přes Youtube, než výjde deska, lidem se aspoň skladby dostanou pod kůži a nekupují ušáka v pytli, bude to i vaše cesta?
Správně jsi zvolil slovo „efektivní“ a myslím si, že ani nemusí nutně následovat deska jako celek. Má to také výhodu, že nemusíš dodržovat žádné téma. S každým singlem se můžeš vydat do jakýchkoliv vod hudebního oceánu a zvolit si klidně pokaždé jiné téma. Ale každý věří jiné strategii a není to tak nutně špatně. Doba se vyvíjí, digitalizuje, živé sociální kontakty jdou do kytek a třeba jednou budeme jen sledovat virtuální koncert z křesla ve svém bytě. Muzika dělaná člověkem snad zůstane i když už dnes existují matematické rovnice na tvorbu hitu / smích /

Rudo díky za čas, nezeptám se tě na tvůj oblíbený klip, protože já si tam „střihnu“ Messalinu – pilotní klip zatím k poslednímu vašemu počinu a budu se těšit na nové CD nebo jen třeba singl.
Není skutečně za co. Já děkuji za všimnutí a rozhovor společně s celou kapelou Messalinu.