Jura Šperl o Commandu

S Jurou se moc nevídáme, ale telefony nám „drnčí“ poměrně často a tak jsem nedávno přijal jeho pozvánku, že budou hrát na soukromé párty ve Starém Plzenci. Nejprve mě sice omylem poslal do Spáleného Poříčí, ale ve finále jsme se s ním a s kluky kapely sešli a akce to byla velká a víc než dobrá. Tak jsme si domluvili nejen náš rozhovor, ale i možnost poslechnout nové album metalového INGOTT s předstihem přímo ve studiu.

Juro právě jsme vyšli ze studia, já jsem víc než nadšený z toho, co jsme tu těch pár hodin poslouchali. Jak to vidíš ty, jako muzikant, když je nahráno, jsi spokojený?
Jasně, že jo. Určitě by se něco dalo udělat jinak, ale stal by se z toho zbytečně nekonečný příběh v podobě neustálých úprav a změn a mohla by se z těch songů vytratit bezprostřednost a upřímnost. Nespokojenostem se snažíme předejít se Stáňou (Stanislav Valášek, mistr zvuku a majitel studia ŠOPA – pozn. red.) tím, že si už předem řekneme, jaký by měl být výsledek, co si od té nahrávky slibujeme a očekáváme. Dělali jsme spolu už v minulém století, dobře se známe, máme podobný názor na věc, takže je tady důvodný předpoklad, že výsledek bude v pohodě.

Našel si tam nějakou chybu, nebo něco, co by jsi nahrál jinak?
Chyby včas odhaluje Staňovo ucho. Jestli ale myslíš samotnou muziku, tak o výsledku dost napoví už demosnímky, které děláme v předstihu doma a ve studiu v Bučovicích. Navíc s aranžemi pomáhal kytarový mág Jarda Bartoň (Citron, Kreyson, Limetall,…) a to je dostatečně silná záruka, že ty songy budou fungovat. Něco málo se pak mohlo při nahrávání změnit nebo upravit, ale nešlo o nic zásadního.
A v neposlední řadě je potřeba myslet na pravidlo, že čas jsou peníze. Takže jsem rád, že už je deska v podstatě hotová.

Jistě se mnou souhlasíš, že jde o nejtvrdší album INGOTT, je rychlé, hodně kytarové, a zpíváš jinou barvou hlasu než na předešlých deskách, nebo se mi to zdá?
Nahráno je třináct písniček, ale vybíralo se z dvaceti demosnímků tak, aby byla deska pestrá a přitom měla „ksicht“. Charakter songů pak určuje doba a prostředí, které tě zrovna obklopují a tím pádem ovlivňují. Myslím, že když si to CD někdy poslechnu s odstupem, přesně si vybavím, jak to bylo, když nahrávka vznikala. No a barvu hlasu asi ovlivňuje můj věk – nezapomeň, že od poslední desky uběhly už tři dost divoké roky!

Každopádně, prozradím, že v našich telefonních hovorech jsi mi kdysi říkal, že se album bude jmenovat původně jinak. Proč najednou změna názvu?
Mezitím došlo k dojemnému setkání s našimi fanoušky a najednou bylo jasné, že je ten pravý čas vyseknout jim, i všem, kteří zbožňují metal, poklonu v podobě titulní skladby Commando. Mimochodem, právě teď se píše scénář ke klipu.

Deska je výborně zahraná a „šlape“. Nahráli jste ji ve stále stejné sestavě, myslíš, že i to má dopad na atmosféru, kterou album má?
Platí, že „vítězná sestava se nemění“. Funguje to, jak má, tak proč hledat nějakou jinou cestu. Pohoda v kapele je důležitá a určitě má vliv na výsledek. Vím, že existují výjimky, kdy se muzikanti navzájem nenávidí, a přesto spolu tvoří, ale to není nic pro INGOTT.

Rád čtu tvoje texty, víš, že k nim mám občas drobné připomínky, teď se ti opravdu povedly. „Oživuješ“ Golema, ale i krásnou Lucrezii Borgii. Kde hledáš inspiraci, jak pracuješ jako textař? Sedneš a píšeš, nebo sbíráš myšlenky a náměty, rýmy a pak spojuješ?
Skvělé je, když vzniká text paralelně s muzikou. Odpadne tam fáze s nazpívanou svahilštinou a mám pocit, že to jde více „k sobě“. Nějak ten proces začít musí, takže je třeba nějaký nosný riff, k tomu se hodí určité téma a už to dostane svůj směr. Někdy ale najdu nějaký zapomenutý verš ve svých poznámkách, zkusím si ho zanotovat a může vzniknout třeba refrén. Prostě na to nemám žádný systém. Každopádně mi na textech nesmírně záleží!

Máte na desce i ženský vokál, představ nám Pavlu Roof Střechovou.
Pavla má ohromný žánrový rozsah. Pohybuje se od folku, přes rock až po swing, zpívala s Bokomarou, Progres, Oldou Veselým,… Možná i díky těmto zkušenostem dokázala naprosto přesně vystihnout výraz zoufalé matky, která ztratila syna. Musím říct, že to byl jeden z nejsilnějších prožitků ve studiu a myslím, že to bude víc než důstojná tečka celé desky.

Deska je hodně rychlá, zvládnete udržet tempo i na koncertech? Třeba úvodní kytary v To je dým pro mne, jako milovníka Judas Priest a alba „Defenders of the Faith“, jsou rajskou hudbou. Jak zvládáš při tom tempu ještě zpívat?
Řídíme se krédem, že "čím více promile, tím více not", takže se nám rychlé songy hrajou a zpívají celkem v klidu. Srovnání s Judas se ovšem budu bránit. To je fakt nadpozemský svět. Nemůžeme se jim ani trochu přiblížit. Nám lidi neříkají moc často, že hrajeme jako… Asi je to dobře, že se nikomu příliš nepodobáme. Řešili jsme to v kapele a padla shoda, že prostě hrajeme jako INGOTT. (Tady nebylo vůbec myšleno srovnání s Judas co se týče celkové muziky, ale nástup úvodních riffů, které v pekelném tempu za úvodkou Defenders v žádném případě nezaostávají. poz. redakce)

Měl jsem možnost vidět finální papírový booklet, kdo je výtvarníkem a kdo je autorem tématu?
Moje představy o obalu v podobě třech křížů zhmotnil malíř Martin Sitek, který má sám blízko k rockové hudbě (hraje na kytaru v kapele Grog), naši muziku zná, „jede na stejné vlně“ a tak přesně vystihnul obsah a duši alba. A jestli máš rád Hieronyma Bosche, pak se ti budou líbit i Martinovy obrazy.

Už se opakuju, obal je super, plánujete i v tomto duchu „merch“ kapely? Trička musí být fantastická!
To je jasná věc. Některé věci se připravujou, něco je ve výrobě a něco málo už je hotovo. Celá ta kolekce bude přichystaná právě včas s vydáním desky.

Poslední otázka se tedy sama nabízí. Kdy plánujete CD vydat, popř. podpoříte ho singlem?
První vlaštovka v podobě SP (Commando / Skákavá panenka), které nám svým neotřelým způsobem pokřtil Martin Kapek (Traktor) už je na světě, další singl se chystá a samotné CD vyjde v pátek 4. listopadu.

Co vzkážeš našim čtenářům?
Ať vám chutná!