První část rozhovoru s Parambou (Parambucha zine, YBCA, Pačess, ex Asgard)

  • Číst 6398 krát

Fanoušci tě můžou znát z Asgard, motáš sa kolem Root atd. Ke všemu sa dostaneme. Ale nejdřív sa čtenářům představ z civilní strany. Věk, rodinný vztah, děcka, zaměstnání atd. Jsem čtyřiačtyřiceti letý kořeň ze Štatlu, s jedním synem, druhou manželkou a bóchám v logistice pro Vodafone.

Kdy jsi sa začal motat kolem muziky a usoudil jsi, že si koupíš basu a založíš první kapelu? A která to byla?
Mě muzika bavila už od útlého věku. Gramofon a kopačák byly moje nejoblíbenější hračky už ve třech letech, které jsem hojně užíval a vlastně s tím nepřestal do dnes. Celkem mě sere, že mě rodiče chtěli v mládí dát do kroužku na kytaru a já byl takovej blbec, že jsem to odmítl. Takže místo přirozeně dosaženého nějakého základního hudebního dělání, jsem se s tím trápil jako vůl sám v pozdějším věku. Já si prvně koupil kytaru a u té jsem vydržel až do svého nástupu do Asgard, kde jsem ještě i půl roku po nástupu hrál na půjčenou basu od Kečupa (ex basa Morčata na útěku, Sezarbil) A první kapelu jsem založil na obchodce s bandou spolužáků a byla to Y.B.C.A.

Jak jsi přišel ke své přezdívce a kdo ti ju dal?
Ta přezdívka se se mnou veze zhruba od mých 16 let, kdy jsme s bandou metlošů chodili v Brně do hospody, které jsme říkali Sněhurka a tam se v devadesátých letech scházela tlupa 50 až 70 šílenců milujících metal. Jezdili jsme na koncerty a pařili. A do téhle sebranky patřil i BigBoss, Železo, Míra Horejsek nebo Fedor a přesně tihle lidé vytvarovali tuhle přezdívku, která v té době byla v podstatě nadávkou…

219440919 530449891338896 7584728911639406535 n

Baví tě taky kamera, režie… kolik jsi toho už zpracoval, a pro koho?
Baví, ale abych se tomu věnoval pořádně a makal na tom, na to nemám čas. Takže u mě to vždy bylo spojení ryzího nadšení a amaterismu s tím, že jsem vždy věděl, co tam chci dostat, aby, když už to není profi, to bylo zajímavý obsahově. První věc, co jsem dělal, byl první klip Ybcy k songu Monika z roku 1996. Já tehdy makal v prodejně s elektrem a stříhal to po nocích na videích v práci, protože o střihačském pultu jsem si mohl nechat jen zdát. Takhle stejně vznikla i VHS Root „The Devils Diary“, která byla velice úspěšná ve své době. A pak jsem dělal klipy vždy pro kapely, ve kterých jsem hrál, protože jsme nikdy neměly love na profiky. Ale věc, která stojí za zmínku, je životopisný dokument o Big Bossovi Vzpomínky na hovno, za který jsme dostali cenu Břitva.

Jsi vydavatelem Parambucha zinu, který vycházel kdysi a opět vychází. Kolik jsi už vydal čísel, a kdy tě napadlo, že k zinu dáš i kazetu?
Teď vyšlo devátý a na podzim bude desítka, s tím, že tam byla dvacetiletá pauza uprostřed. My jsme zin dávali dohromady s Petrem Žibřidem v našich junáckých letech a už tehdy jsme chtěly něco spešl k tomu dát, takže kazeta už byla u prvního čísla. Byly to kompilace nahrávek, který se objevil v tom čísle, ke kterému to vyšlo a tehdy to mělo smysl. Po návratu jsem váhal, jestli by ta kazeta za to stála a ve své nerozhodnosti vydal jedno číslo bez kazety. Ale pak mě ta touha to tam mít jako tehdy přemohla, akorát kompilaci nahradili pro mě kultovní demáče z doby mého mládí, které se tam objevují. Navíc se podařil dát dohromady úžasný ansámbl našich pisatelských hvězd z devadesátek jako Petr Korál, Radek Bubeníček, Bohouš Němec, Martina Kurtinová a pozdějších jako Louďa čí Peťa Obst. Graficky nám záda kryje šílenec Marek Slavíček, bez kterého bychom byly úplně v prdeli. Ale dohromady tvoříme něco, co nám dává radost. A pokud to bude bavit kluky, bude zin pokračovat dál.

Paramba zine nikdy nebyl e-zin, to tě nelákalo?
My právě končili v době před dvaceti lety, kdy byl obrovský boom Webzinů, ale já touhle cestou jít nechtěl. My skončili jako všichni kolem nás kvůli penězům, protože dneska je na fanziny té doby nahlíženo, jako na kultovní, ale ve své době se skoro žádný nezaplatil a vždy fungoval na bázi šílenství vydavatele, který to lepil ze svého. Webziny ten pád urychlili skoro u všech. Ale já na net nikdy nechtěl jít. To nehmotno mi nic nedává. Já to potřebuji držet, přivonět si a přečíst si to na hajzlu a ve vaně. A tam se kompl bral dost těžko.

Jaký je náklad zinu bez a s kazetou, a kdo to financuje?
Tiskne se přes 250 čísel s tím, že do prodeje jde 200. 80 kusů z toho je limitovaná edice s kazetou. Zatím se nám vždy podařilo každé číslo vyprodat. Dokonce aktuální limitovka s demy Moriorr zmizela za den a půl. Ale v žádném případě se náklad zvedat nebude, i když to možná spoustu lidí zklame. Já vždy stál o to, aby ten zin i kazeta byla cenná sběratelská relikvie, nikoliv obchod. Takže u nás podle hesla “Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. A financuje se to samo, protože si to při tomhle nákladu na sebe vydělá.

Hodně sa motáš kolem Root, proč ses nestal nikdy členem sestavy? Byli časy, kdy sháněli basáka…
Já jsem v podstatě už inventář u Root, protože s nimi jezdím skoro 30 let. Je to jedinečná kapela, která je pro mě neskutečnou legendou a hvězdou a chovám k ní lásku mimořádnou. Basáka sháněli jen jednou a od té doby je tam Igor, který platí za jednoho z nejlepší muzikantů, co u nás metal nabízí, takže co bych tam já, šmrdlal dělal….

219768414 1191164231358221 4820733402326909144 n

Jak dlouho jsi byl v Asgard a proč jsi odešel? Přeci jenom sa to otočilo k lepšímu za tvojí a Pačessovi vlády, vycházeli kvalitní CD, já vydal Zlověstné časy, pak následovali další CD pod Pařátem….
Já v Asgard strávil dvacet let a nutno podotknout, že naprosto úžasných. Některý roky byly dobrý, některý horší, ale zanechali jsme po sobě si myslím kvalitní alba, z nichž poslední Una Maquina Infernale je to nejlepší, čeho se nám za mého působení podařilo dosáhnout. Můj konec u této kapely, kterou stále miluju, byl naprosto jednoduchý. Stejně jako i v manželství, práci, čí přátelství dojdeš po nějakých letech do bodu, kdy se vzájemně opotřebuješ a chceš něco jinýho. Takže jsem se sbalil, s láskou rozloučil a začal dělat Ybcu, která v té době prožívala svůj restart. To, že to byl odchod krásný a mírumilovný dokazuje i to, že jsem potom ještě s kluky párkrát vystoupil a zaskočil za nebožtíka Milana Hanáka, který byl víc než nejlepší možnou náhradou za mě a kluků to šlapalo jak prase.

Další kapely, v kterých nyní působíš je YBCA a PAČESS. Jaký je rozdíl mezi nimi a Asgard? V YBCA je vlastně i zpěvák z Asgardu…
Rozdíl je v tom, že ji děláš s jinými lidmi, a tudíž každá funguje trochu jinak. V Brně to máme navíc tak krásný, že tady je asi 40 muzikantu a 356 kapel, ve kterých se neustále točíme dokola. Navíc pořád zakládáme další nové kapely a projekty. Tudíž tě nemůže překvapit, že někdo odněkud odešel, aby se tam za několik let vrátil zpátky. Díky chlastu je tady láskyplná hudební symbióza napříč žánry. Takže všichni se všemi.

Olympic. Jasná legenda, vím, že tu kapelu máš rád, jaké desky máš nejraději z nové éry? Od Dávno…
Miluju Olympic. První deska, kterou jsem ve 4 letech sjížděl byly Prázdniny na zemi, kterou dodnes s Master of Puppets považuji za nejlepší alba planety. V 5 letech sem je viděl poprvé živě a láska k tomuhle fenoménu mě nikdy neopustila. Tady bych chtěl říct jednu věc. Petr Janda je největší zabiják. Většina legend žije ze statutu kultu a omílá donekonečna hity a jednou za deset natočí desku, která jen prostě vyjde. Tenhle pán, před kterým mám hluboký respekt, za poslední deset let vydal 5, slovy pět řadových alb, která jsou vysoce kvalitní a v mých očích patří k tomu nejlepšímu co Olympic natočil. A s poslední deskou natrhli prdel úplně všem. Před tímto pánem vždy jen hluboká poklona. A z nové éry mě strašně baví trilogie Souhvězdí a hlavně poslední deska Kaťata, která patří vedle Prázdnin k tomu nejlepšímu co Olympic natočil. A mimo albových věcí mě dostali kolekcí Retro, kdy během deseti večerů zahráli skoro všechno co, kdy složili. Tenhle komplet mám doma a strašně rád ho poslouchám.

A ze staré?
Mě totiž od Olympicu baví úplně všechny desky. Samozřejmě první polovina sedmdesátek moc dobrá nebyla, ale přesto dokázali napsat silné písně. Ale vrchol je Trilogie Prázdniny, Ulice a strašně nedoceněná deska Laboratoř. Je neskutečný, že borci hrnou šedesát let a od mládí už vychovali několikátou generaci fanoušků, kteří je milují a za to jsem moc rád.

Uživí tě muzika, videa, ježdění s propagáčema Root atd. anebo musíš na šestou h, někam do kolbenky? V tvém případě již zmíněný Vodafone…
Ty vole, blázníš. Uživit se tady slušně hudbou v tomto žánru umí pár lidí. Pro mě je to životní koníček a pouť, kterou si užívám i díky tomu, že mám civilní zaměstnání a nemusím řešit, co skládat, vydávat a hrát abych prodal. Miluju to, co dělám a jsem strašně rád za každého takového blázna, který to má podobně a něco dělá a má z toho radost.

221158843 528167261728368 7477310093495056502 n

Pro Rockpalace Panda
Na přáni autora článek v původní podobě