Jiří Toužimský - Ultramarin

  • Číst 6513 krát

Jirku znám už sto let a jednu zimu. Můj kamarád a bubeník Kerki s ním chodil na základní školu a tak jsme se různě občas potkávali. Později on v Ultramarinu a já v R.U.R. na různých vystoupení, např. v Plzeňském Dominiku.

01

Ahoj Jirko, kdy a jak ses dostal k muzice?
Ten první kontakt byl asi doma, kdy moje matka si prozpěvovala při vaření společně s rozhlasem po drátě. Ale trochu jinak. Jak jsem později pochopil, byl to druhý hlas. A to mě bavilo. A pak už přišla škola, hudební výuka a tlak učitelů na rodiče, aby mě dali do hudebky. To se však nestalo, v té době se učily jen housle a klavír (pokud se pamatuji). Housle jsem odmítl, klavír se nám nevešel do bytu a jiné klapky kromě harmoniky jsme neznali. A tak jsem dostal kytaru a začal chodit k soukromému učiteli, to mi bylo 10 let. A pak se vše odvíjelo podobně jako u většiny mým vrstevníků, které bavilo zpívání s kytarou.

Tak to já musel šmidlat na housle Ševčíka a taky mě to nebavilo. Něco o začátcích tvé kariéry?
Popravdě mám pocit, že jsem stále na začátku. Ale musím se vrátit k tomu kytarovému učiteli. Byl to starý pán a noty byly nezbytnou součástí výuky. On hrál se skupinou tamburašů, ani nevím, zda se nějak jmenovali. Po roce učení mě začal brát na jejich zkoušky, kde jsem společně s ním hrál kytarový doprovod, zatímco kolem drnčely různé mandolíny. Co bylo ale zásadní, hrálo se z listu. Dirigent přišel a řekl: „Pánové 76“. Všichni vyndali noty a jelo se. Já se ztratil už asi v sedmém taktu a tak jsem začal hrát podle sluchu a improvizovat a to mám dodnes. Naštěstí to jistil můj učitel a v tom drnkání mandolín jsme stejně slyšet nebyli. Ale škola to byla.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Nemyslím si, že by byla nějaká konkrétní kapela nebo píseň, mě bavilo zpívat a hrát vše co jsem byl schopen zahrát. Samozřejmě jsem poslouchal spoustu muziky, ale když teď o tom přemýšlím, byli to asi Marsyas. Líbilo se mi to akustické pojetí muziky a pak ty vocaly. A pak samozřejmě Yes.

Vím, že jsi stále „Ultramarin“ ale určitě si hrál i někde jinde?
Jak už jsem předeslal, první byli ti tamburaši, to mi bylo 11 let. Pak jsem se stal členem folklórního souboru Jiskra a zpěvákem dudácké muziky. No a v patnácti přišel Ultramarin. Pak na vojně Generace, po ní na čas než se vrátil zbytek Ultramarinu jsem hrál asi rok s Pavouky, což byl repertoár převzatý, jako Dylan, Peter Paul and Mary…byli to z části konzervatoristi a tam se hrálo opět z listu, včetně rozepisování hlasů. A pak opět Ultramarin v různých vývojových fázích až dodnes.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Jak už to tak bývá, kamarád z folkloru řekl o mě svému kamarádovi, který si budoval kapelu a já přišel na jejich zkoušku. Byli tam, mimo jiné, bratři Kovandové a společně se mnou přišel Venca Šelmát. Pak se jednou objevil takový školáček v dederonové košili a tesilkách. V ruce držel housle a pravil: „Já jsem Zdeněk Jakubec a chtěl bych s vámi hrát“ Bylo nám 17, začali jsme dělat svoje písničky, stavět hlasy a vznikl Ultramarin.

02

Jak dlouhá a těžká je cesta od folku k rocku?
My jsme to nikdy takhle nebrali. Psali jsme si písničky, hráli, a neřešili, jestli je to žánrově čisté. Naopak. Ty hranice jsou velmi křehké, pokud vůbec existují. Když napíšeš písničku, ten ksicht dává to, jak ji zaranžuješ a jakej tomu dáš zvuk. A my to děláme stále tak, jak to momentálně cítíme. To zařazování řešili vždycky jiní. Například se nám stalo, že jsme ve stejném roce soutěžili, poměrně úspěšně na radiu Beat v hitparádě s názvem „Naděje beatu“ a ve stejný čas na Českém rozhlasu ve Folkparádě.

Písně, které jsi složil nebo text? . . . aspoň ty stěžejní
Já jsem napsal víc textů, muziku psal zpočátku především Venca Šelmát a později se přidali ostatní. Písniček jsem napsal asi 30 a textů možná dvakrát tolik. Ta co přežila roky a hraje se dodnes se jmenuje „Námořník z lodi jménem Život“

Něco o muzikantech, se kterýma jsi hrál?
Ultramarin tvořili po většinu času stejní lidé. Dvojčata Zbyněk a Vít Kovandovi, Václav Šelmát (mimo jiné Sifon), Zdeněk Kuba Jakubec (v minulosti i Pumpa, Excalibur), bubeník Luboš Šrubař. Další lidé se mihli, nebo nějaký čas působili. Mezi ty známější jména patří Vlaďka Bauerová, Jan Lichtenberg st., Václav Mazín. V poslední sestavě pak Petr Hugo Kůs a Bohuslav Kašík

Petra Kůse jsem vlastně dohodil Jakubcovi, když mě v restauraci položil nesmyslnou otázku „pojď s námi hrát“ a já si vzpomněl na Huga, kterej po padesáti letech hraní, je konečně lepší než já. A jak zní Ultramarin dnes? Přinesl Hugo nějaký nový impuls?
Vždy když přijde někdo nový, přináší si sebou ve svém ranečku něco nového. Hugo je obouchaný muzikant, navíc zpívá a má v šuplíku další songy, které bychom chtěli přivést na svět. Rovněž Boža (Bohuslav Kašík) je velice obratný basák a pomalu se začal zapojovat do vokálů. Společně s bubeníkem Lubošem Šrubařem drží ten spodak pevně za pačesy. Kuba (Zdeněk Jakubec) má tak dost prostoru na své hlasové kejkle a houslová sóla. A já mohu v klidu odpočívat. Ten zvuk se příliš nemění, ale vše se vyvíjí.

03

Kytara v začátcích a dnes?
Na začátku byly různé modely z Cremony (nic jiného nebylo) Později jsem si objednal v Německu a složitým způsobem dopravil do ČSSR Ibanez M-340WN, později jsem koupil ještě YamahuFX 370C. Dnes hraji na Crafter SA TMVS, shodou okolností stejnou používá můj jmenovec Honza Toužimský. Takže stejné jméno, stejný nástroj.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD!!!…
Ultramarin má za sebou roky vystupování na nejrůznějších scénách. Nahrávky v Českém rozhlasu, natočil 2 CD, byť materiálu by bylo na víc, ale peněz pomálu. Když na podzim 2019 přišla zásadní změna v obsazení a kapela začala vystupovat, přišel zákaz a domácí vězení. Moc rádi bychom se vrátili na scénu, případně natočili další CD. Zatím tvoříme doma do šuplíku a věříme…

Jirko i já věřím, že si poslechnu Ultramarin jinak než na youtube a jsem zvědav hlavně na Huga, který se mnou hrál téměř ve všech kapelách.

Pro Rockpalace se ptal Milan Kolečko