Michal Skořepa – Stroy

  • Číst 6719 krát

Michala mě doporučil Luboš Samek ze Seventh Passion a po poslechnutí nahrávek kapely Stroy, která mě velmi překvapila, jsem ho požádal o rozhovor.

Ahoj Michale. Kdy a jak ses dostal k muzice?
'Tatínkovi se líbila maminka.

stroy2

Začínáme zvesela, něco o začátcích tvé kariéry?
Kariéra je slovo, kterému vlastně nerozumím, protože nevidím rozdíl ve svém nadšení z muziky v období dětství a v současnosti. Právě to nadšení a trans jsou důvodem, proč dělám, co dělám. Skoro bych to rozšířil na tvorbu jako takovou, kdy mi jednotlivé odvětví umění splývají v jedno. Abych se hudbou nemusel živit (dělat v ní kompromisy), tak jsem se rozhodl točit kapelám videoklipy a produkovat desky. Dává mi to svobodu dělat opravdu tu muziku, kterou chci. Takže pokud mám nějakou kariéru, začátek nemá. Studoval jsem konzervatoř na klavír, abych měl víc času hrát grunge na kytaru, pak jsem si na chvilku přibral i skladbu, protože mě zajímala kompozice větších celků a hlavně se rád rýpu v hudbě polyfonicky - harmonie a melodie jsou pro mě vyvřením kontrapunktu a to i u grunge, tudíž nepřemýšlím o hudbě jako o akordech se zpěvem, ale jako o třeba pěti melodických linkách, které jsou v určitých intervalových vztazích a tím tvoří harmonii. Jistě na ten přístup má hudební teorie má označení, ale nedával jsem pozor. Jinak jsem zpíval ve dvou muzikálech, kterých si vážím, a to v Jesus Christ Superstar (Ježíše a Jidáše) a Bídnících. Tíhnul jsem vždycky k prokomponovanější muzice a třeba v Jesusovi se pro mě potkal rock s klasikou a jazzem tak, že jsem věděl, že tudy jednou půjdu. Silně mě to ovlivnilo.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Rodiče byli operní pěvci, ale oba poslouchali i jinou muziku. Začátek byli Beatles, Queen a Buty. Pak mě oslovil jazz a moderní klasika. A pak konečně přišel Grunge. Nejdřív samozřejmě Nirvana a pak ti ostatní. Vrchol přišel s Alice In Chains, kteří jsou dodnes mojí nejoblíbenější kapelou. Nejoblíbenější deskou je pro mě pak Euphoria Morning od Chrise Cornella. V současnosti, kdy mám za sebou tři desky se Stroy, vyzkoušel jsem si naplno grunge, po tom, co jsem na konzervatoři vystudoval klavír a měl jazzové moderní trio, i po Jesusovi, jsem se rozhodl, že nazrál čas, kdy si doma upeču první solovku, která bude znít jako tohle všechno dohromady. Zjišťuju, že to chtělo jen odvahu. To je samo o sobě i téma desky. Děláme jí ve dvou ještě s Panem Lynxem.

stroy3

Všechny kapely kde jsi hrál?
Vlastně jen Stroy. Měl jsem pár jiných pokusů, ale tahle byla vlastně jediná.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
Stroy jako kapela vlastně vznikl s Milošem Meierem. Kapela prodělala v dalších mutacích pár personálních změn, ale tohle bylo vlastně jádro, ze kterého to vzešlo. Stálo to na tom, že se hádá grunge s metalem. To asi největší období bylo ještě s Kubou Antlem, který hrál mimo jiné na basu v Nightwork, ale hlavně jsem s ním měl kdysi to jazzové trio, o kterém jsem mluvil výše. Takže metloš, beachboy v žabkách a grunger měli kapelu.

stroy4

Písně, které jsi složil nebo text?
Texty jsem skládal pro Stroy všechny. Asi jsem hrál Diablo 2 tak dlouho, až jsem se naučil anglicky. Muzika byla tak nějak společný produkt, ale harmonicky a melodicky to šlo taky spíš ode mě.

Něco o muzikantech se kterýma jsi hrál?
Teď si vlastně vzpomínám, že jsem měl kdysi pokus o kapelu s Vojtou Burešem z Doctor Victor, když nám bylo kolem sedmnácti. Jmenovala se Topyré Žesipes a náš největší hit byla píseň "Clint Eastwood je taky člověk", na kterou jsem složil text tak, že jsem rozstříhal na slova rozhovor z časáku s Tarantinem o Kill Bill 2. Znělo to jako něco mezi ACDC, Pražským Výběrem a Soundgarden. Jinak jsem třeba odjel pár koncertů s Pražským Výběrem jako host, včetně O2 Areny a Fóra Karlín a pracujeme občas na něčem s Michaelem Kocábem. Kdysi jsme nějaký projekt zkoušeli i s Rendou Ryparem, jeden z nejlepších kytaristů tady, kde jsem se potkal s Milošem Meierem. A posledních pár let míváme akustické koncerty v duu s Honzou Lichtenbergem, kde hrajeme covery, nějaké věci od Stroy, něco od jeho kapely 7th Passion, atd. Honza sice není jedním z nejlepších kytaristů v Čechách, ale zase je ten nejlepší.

Aparatura a kytara v začátcích?
V rámci gearu jsem prase, co neumí motat kabely. Mám Marshalla Plexinu Handwired 1987 a 15 let jedno Tele, model Blackout, takže to má snímače jako Strat, ale stejně používám jen kobylový minihumbucker. Dynamiku se snažím dělat rukou a maximálně zvuk občas nakoupnu Bognerem Ectasy, potažmo chorusem a delayem od BOSS, což ze mě dělá někoho, koho se na tyhle věci ptát nechceš. V gearu se vyznám jako ve vaření. Umím toasty.

A další co by mohlo zajímat čtenáře . . . úspěchy, plány, nové CD…
Jak jsem již nastínil, na něčem dělám. Ještě nepůjdu úplně ven s tím, o co jde, ale bude to víceméně projekt o dvou individuích, což jsem já a Pan Lynx - o tom se časem dozvíte víc, když bude chtít. Vlastně jsem si dodal odvahy smíchat grunge s klavírem a po letech jsem se taky rozhodl dělat texty v češtině, což mě baví, protože je to nebezpečnější.

Michale, děkuji za příjemný rozhovor, rád si počkám a ať se Ti daří.
Pro Rockpalace se ptal  Milan Kolečko