Jan „Lichťa“ Lichtenberg - kytarový mág

  • Číst 6411 krát

Dnešní povídání bude s výborným kytaristou, zpěvákem a skladatelem. A tím je Jan „Lichťa“ Lichtenberg. Lichťáka sleduji již delší dobu a čím dál, tím lepší. Samozřejmě ostatní pánové ze Seventh Passion také výborní a díky tomu jsem si rozšířil okruh poslechu na Dream Theater, Rush a tuhle skvělou partu.

Ahoj Honzo, jak si se dostal ke kytaře a muzice vůbec?
K muzice mě přivedl táta. Zatím co já si hrál s legem, tak táta si pouštěl Zeppeliny, Stouny apod. až jsem si je začal pouštět taky a s tenisovou raketou si hrál na Jimmyho Page. V sedmi letech jsem se rozhodl, že budu hrát na kytaru, ale to jsem netušil, že se to nenaučím za den a tak jsem s tím seknul. Někdy ve třinácti letech jsem se na základce poznali s Martinem Juhou, který už tehdy na kytaru celkem válel a on mi na akustiku zahrál nějaký songy od Led Zeppelin. Byl to pro mě šok, že to slyším od živý osoby a ne z walkmana. Měl jsem husí kůži všude a tehdy jsem si řek: „okej, todle chci dělat“.

 Asi zbytečná otázka, která kapela nebo píseň tě tenkrát nejvíc oslovila?
To je těžká otázka, jelikož těch je velký počet a hlavně každá kapela má různé elementy, které tě osloví, ale rozhodně můžu říct, že za nejvíc můžou Led Zeppelin, který do teď mám na prvních příčkách.

Tomu rozumím, slyšel jsem tě jednou hrát i zpívat „Zeppeliny“ na Milníku a klidně byste mohli založit revival. A co další kapely kde jsi hrál?
Toho je opravdu hodně:Guns´n Roses Revival, Hruškowicz, Starý Psy, Seventh Passion, ILL Fish, Blues Not Dead, Jakub Kořínek a Kateřina Mišíková a pak spousty hostovaček a záskoků, X-Cover, Kamil Střihavka, Stroy a mnoho dalších příležitostných sestav.

lichatk2

Většinu jsem slyšel a vždy dobré. A kdy si se seznámil s klukama z první kapely a další?
Ty jo, tak na to si moc nepamatuji, na ty první. Ale většinou klasika hospoda. Nebo já slyšel toho tady, další zase někdy mě, pak jsme se potkali a padlo slovo a prásk… Kapela.

Takhle vznikla většina kapel v Plzni. A písně, které si složil nebo text?
Tak autorsky se nejvíce podílím na tvorbě Seventh Passion, Blues Not Dead, a ILL Fish. Díky těmto podmínkám máme čas dělat novou tvorbu, takže je možný že koncem roku vyjdou tři desky, kterých jsem součástí. A mimo své kapely jsem napsal text na jednu písničku od Crimson Fields. Ale pokud chceš něco konkrétnější, tak jsem strašně vděčný za nápady, jako jsou písničky Travelah nebo Memoir of the Mountain (Seventh Passion)

Něco o muzikantech se kterýma si hrál?
To bych ti mohl napsat knížku, jelikož jsem měl hrozný štěstí na skvělé lidi a se kterýma jsem se potkal a sdílel podium. Ale na prvním místě musím jmenovat Luboše Samka, se kterým máme kapelu Seventh Passion a doprovázíme Jakuba Kořínka a Kateřinou Mišíkovou.
V Lubošovi jsem našel životního parťáka a nejvíc co mi děsí je myšlenka, že by se mezi námi něco pokazilo. Naštěstí to tak zatím nevypadá a snad nikdy nebude.
Většina lidí, která ví, o kom mluvím ho zná jako bubeníka a perkusionistu. Což je špička ledovce. Luboš sympatizuje velice úspěšně i s kytarou a už jsem slyšel jeho pokusy na další nástroje, na které sice neumí, jelikož na ně necvičí. Ale co chci říct je to, že když na něco hrábl, tak to mělo duši. A o to jde. Je spousty vynikajících hráčů na nástroje, ale Luboš je muzikant, člověk který má co říct a má možnosti jak to říct. A tohle všechno ještě znásobí to, že má vkus a hlavně pokoru. Nejskromnější člověk co jsem poznal.
Omlouvám se všem ostatním muzikantům o kterých jsem se nezmínil, ale to by byla kniha děkování, jelikož mnoha z nich mě naučila a stále učí.

Naprosto s Tebou souhlasím. I v letech mého aktivního hraní to tak bylo. A co aparatura v začátcích a postupně?
Tak první vercajk, co jsem měl, jsem dostal od rodičů k vánocům a to bylo 30ti wattové kombo Marshall a Squier Stratocaster. Pak jsem se dlouho usadil s tranzistorovým kombem Tech21 pokračoval lampovou hlavou Carvin Legacy, což je aparát, který vyvinul Steve Vai společně se společností Carvin. Zkoušel jsem i klasiku Marshall JCM800. Co se týče kytar tak jsem velkej fanda Stratocasterů. Ale popravdě řečeno jsem byl, co se týče „Gear“ trošku pankáč a nijak extra jsem to neřešil, neporovnával a nepátral, kde leží větší kvalita. Samozřejmě u každého muzikanta je to vždy v rukou, ale je pravda, že kvalita aparatury hodně pomůže. Teď jsem se zamiloval do značky Cornford, která bohužel existovala jen pár let, ale nechala za sebou možná jen tisícovku naprosto fantastických aparátů.

Co takhle nějaké veselé historky?
Veselý historky mi nenapadají. Srandy jsem zažil samosebou hodně, ale buď je nechci vyprávět, nebo se nedají vyprávět, jelikož by tam člověk musel bejt. Krom toho většinou se to děje po koncertě, kdy jsme všichni nalitý a to nám připadá vtipný skoro všechno.

Honzo, děkuji za rozhovor a ať se daří ve všech kapelách a rád Tě někdy uslyším naživo.



Pozn. autora: fotografie jsou od Martina Juhy, kterého bych rád časem také vyzpovídal.
Pro Rockpalace se ptal Milan Kolečko