Míša Leicht odpovídá

  • Číst 6023 krát

Dnes mám tu čest, podělit se o rozhovor s kytaristou, zpěvákem a skladatelem Plzeňské hardrockové Galerie, Míšou Leichtem. Je to člověk, kterého si léta vážím pro jeho hudební počiny, ale také za celoživotní postoj, který nezměnil v žádné době.

Něco o začátcích tvé kariéry?
Já vyrostl na country a trampské muzice. Moji rodiče tohle dost aktivně hráli, tak jsem to měl od malička z první ruky. V 76tým jsem začal s kapelou Jezdci a v 78mým jsme založili COP. Paralelně s tím jsem ale žil bigbeatem. Bydleli jsme na Borech a znal jsem všechny své vrstevníky,(Milý, Mothejzík, Huňatý, Sochací, Keller, atd.) z kapel, které tam vznikaly (Orion 106, Bagr, aj.) Takže dvojí život, s COPem po Portách a s "máničkama" po bigbítech.

Která kapela nebo píseň tě tenkrát nejvíc oslovila?
Jako každýho kluka v té době Black Sabbath a Deep Purple. Od "Sabbatů" Symptom of the Universe a od "Párplů" Fireball. No, a české kapely té doby jsou jasné. Z plzeňských pochopitelně Odyssea a Bumerang.

Všechny kapely kde jsi hrál?
Laser, St. Rock, Presto, Galerie.

Jak a kdy jsi se seznámil s klukama z Galerie?
Už od učení jsem jezdil po bigbítech a měl povědomí o plzeňské scéně. S Viktorem a Petrem jsme se znali z hospod a večírků, a když v roce 83 emigrovala polovina COPu a já byl najednou bez závazků, jsme se domluvili na první zkoušce. Půjčil jsem si SGéčko a aparát Randall a v liďáku v Černicích jsme to začali "mydlit".

Písně, které jsi složil nebo text? (tady asi jen Galerii, Cop by bylo na celou knihu) :-)
Pro Galerii asi dvacet a pro Presto tak šest písní a textů. Na OSA mám jinak evidováno celkem asi 80 věcí.

Něco o muzikantech se kterýma jsi hrál?
Jsem rád, že jsem se svého času setkával a mohl jamovat s takovými kytaristy jako je „Jabko“(M. Hanuš) a „Siris“(M. Nohovec), od kterých jsem se na různých divokých mejdanech snažil pochytat co šlo. Ale Viktor Mottl a Petr Balog, se kterými dodnes máme Galerii, mi dali víc než jen muziku. Jsou to moji celoživotní parťáci a nedám na ně dopustit.

Aparatura v začátcích a postupně?
Měl jsem toho hodně, v začátcích většinou sračky z nedostatku peněz. Aparáty Randall, Echolette, Fidek, Solton.Později Peavey Bandit, Marshall Valvestate. Bylo toho daleko víc, že se to nedá ani zapamatovat. Teď mám lampovýho Crate Palomino. Kytar bylo děsně. Začátky na Irisku, Galaxisku, pak Superstar a různý stavby. Později Fender Str. 1981, Epiphone Firebird. Teď kopie Gibson Explorer a Gretsch Electromatic. O akustikách se radši nezmiňuji…
Ta doba začátků byla fantastická, navzdory bolševikovi, kterej nás „mačkal“ seč mu síly stačily. Paradoxně s bigbeatem jsem nezažil tolik perzekuce, útlaku, zákazů a omezování jako s COPem a naší „američansko-kovbojskou muzikou“. Rocker si to odbyl politickou písní, angažovaným textem, „Setkáním mládeže“ a měl celkem klid. Countrymann se jim nehodil do krámu a nevěděli, „kam s ním“…Já fakt utíkal k bigbeatu za „klidem“. Je to divný, ale měl jsem a mám rock a rockerství za odměnu a jako určitou formu relaxu. Jsem rád, že jsem byl „u toho“ a můžu být i nadále…

Míšo, děkuji Ti za rozhovor a jsem přesvědčen, že se potkáme v lepší době někde na/pod podiem a já si Galerii opět rád po letech poslechnu, neboť je to výborná rocková kapela, která se netváří zarputile, ale rozdává k dobré muzice i radost a humor.

Odkaz na bandzone ZDE

Pro Rockpalace se ptal Kolečko Milan