Rozhovor s Romanem Zippem Schneiderem (MORGIANA PROJECT)

  • Číst 6766 krát

Dnes vám přináším rozhovor s Romanem Zippem Schneiderem, který patří k těm muzikantům, kteří se vždycky vynoří, zazáří v nějaké kapele, aby se pak v nejméně vhodnou dobu zase ztratili z dohledu. Nicméně jeho muzikantské zapálení funguje nepřetržitě bez ohledu na to, v jaké fázi tohoto koloběhu se zrovna nachází, takže využívám toho, že právě vychází mini CD jeho nejnovějšího počinu MORGIANA PROJECT k tomu, abychom si jeho minulou i budoucí kariéru trochu ucelili v rozhovoru.

Čau Romane, když si poslechnu tvou tvorbu bez ohledu na to, jestli jsi to točil s kapelou nebo jde o nějaké tvé domácí fragmenty, říkám si, že asi nepatříš k těm, co by si až někdy v pubertě řekli, že prostě začnou dělat rámus na kytaru, ale budou tam nějaké základy takříkajíc od plenek. Nastíníš nám tedy své úplné hudební začátky?
Ahoj Tome, pocházím z muzikantské rodiny, rodiče mě odmalička vedli k hudbě, táta měl svoji kapelu a mamina s nimi jeden čas zpívala. Sice to bylo country, ale doma jsme měli nahrávky Black Sabbath, Uriah Heep, Deep Purple, UFO..., což si myslím, že mě ovlivnilo. V první třídě jsem začal chodit do LŠU na klavír, ale jaksi to nebyl ten nástroj, kterej by mě naplňoval, tak mě táta začal doma učit ještě na kytaru takový ty základní akordy. Ve čtvrtý třídě jsem dostal svou první elektrickou kytaru a začal zkoušet první rockový a metalový riffy. V tý době nebyly žádný videa, abych to aspoň odkoukal, takže jsem se musel spokojit se svým hudebním sluchem a s nahrávkami většinou ze zahraničních rádií. Mimochodem ta první kytara byla Jolana Iris a mám ji doma dodnes.

V počátcích své rockové a metalové kariéry ses pohyboval v různých kapelách ze Stříbrska. Měl jsi jasno v tom, co chceš hrát, nebo jsi bral příležitosti, jak přicházely? A můžeš nám ty kapely trochu zmapovat?
Tak tady tě trochu opravím, já pocházím ze Třemošné, na Stříbrsku jsem se objevil až v roce 1994. Takže od roku 1984 jsem hrál po různých kapelách na Plzni-severu až do roku 1988, kdy jsem musel na vojnu. V těch kapelách jsem se potkal například s Petrem Neumanem a Romanem Hanzlíčkem z budoucí Faty Morgany nebo s Marcelem Šamanem z Feratu. Vojnu v Prostějově jsem strávil v kotelně a hraním v heavymetalové kapele TITAN (později přejmenovaná na RASTOR). No a poprvý jsem hrál se současným basákem MORGIANY Rosťou Koptou. Po vojně jsem byl asi rok a půl v Praze v různých partičkách (za peníze, ale hudba ne zrovna můj vkus), v roce 1992 jsem se vrátil do Třemošné, tam to byla místní kapela DESMODUS nebo tak nějak. A pak následovaly BLACK ROSES, ČERNÁ VDOVA, hostování v MORBID SILENCE, ARBES, FATA MORGANA, AVIDITY FOR... a v současnosti MORGIANA PROJECT. Těch kapel bylo samozřejmě víc, ale tyhle byly pro mou hudební kariéru asi nejvíc důležitý.

Na přelomu tisíciletí jsem tě zaznamenal ve skupině ARBES. Jak se někdo ze Stříbrska objeví v kapele, kde jinak hraje parta lidí z Kralovic a okolí?
V době mého působení  v Černé Vdově jsme se s Arbesem párkrát potkali na nějakých akcích, kluci chtěli nahrávat CD a požádali mě, jestli bych jim nenahrál nějaké kytary. No a ze studia jsem vylezl už jako člen Arbesu. A poznal jsem tady Láďu Prusíka-managera, kterej byl až do roku 2008, kdy jsem odešel z Faty dost důležitá osoba, ve spoustě věcí mi pomohl a poradil a leccos zařídil. A taky Jirku"Borovice "Kočího, se kterým jsem hrál v Arbesu, Fatě Morganě a V Avidity for... do mého odchodu v roce 2013.

Někdo mi vyprávěl historku ohledně tvého (ne)setkání s Kaiem Hansenem, když jste dělali předkapelu Gamma Ray. Nevím, jestli byla pravdivá, ale pokud jo, můžeš ji čtenářům převyprávět?
Koncert byl tehdy v Domu hrůzy, já si to hrnu od výtahu s kytarami v rukách do šatny a proti mě jde týpek v pantoflích, špinavých teplákách a zmuchlaný kšiltovce a podává mi ruku. Já myslel, že to je nějaká socka a chce drobný na pivo, to že je to Kai Hansen mi došlo až když promluvil. Ostatní verze (taky jsem jich pár slyšel) si už každej, kdo to vyprávěl, trochu upravil.

Proč vlastně ARBES skončil?
To je těžká otázka a ještě těžší odpověď. V tý době jsme byli docela dobře sehraní a vyměnili jsme zpěváka a kytaristu v touze posunout se o stupínek výš. Buhužel, ta změna kapele uškodila, místo aby nás to nakoplo. Špatná volba, špatný načasování a my jsme ten krok nedokázali udělat. A proto ARBES skončil. Ale to je jen můj názor.

Dalším tvým působištěm byla FATA MORGANA. Jak ses tam ocitl a co všechno jsi tam stihl zažít, odehrát, složit a podobně? A jaké to bylo působit v kapele, která takříkajíc psala historii?
Po konci Arbesu jsme  s Pavlem Vaňkem a Jirkou"Borovicem" Kočím začali zkoušet pod pracovním názvem RIGOR MORTIS (poznámka redakce – z těchto pokusů nakonec vzešel Borovicův hard core projekt EFFECTION), ale bylo málo času, Pavel pracoval někde ve Francii, Borovic už byl ve FATĚ MORGANĚ, zkrátka, bylo to o ničem. No a asi po půl roce mi zavolal Petr Neuman, že FATA shání kytaristu, tak jsem to vzal. Pak to šlo docela rychle, nejdřív CD Spalovač mrtvol, do toho se učit playlist a podiovou show. První koncert jsem odehrál v Chrástu, kde jsme předskakovali Torru. Původně jsem měl odehrát nějakejch 5 songů, až na místě mi zpěvák sdělil, že bývalej kytarista nepřijel, takže jsem musel dát celej set, kterej jsem ještě pořádně neuměl. Festivalů jsme odehráli spoustu, Noc plná hvězd v Třnci, Basinfirefest ve Spáleném Poříčí, Dracula fest v Plasích atd. Koncerty se špičkami tuzemské rockové a metalové scény (Arakain, Torr, Debustrol, Doga, Škwor...) Ze zahraničních mi utkvěl v paměti koncert s německou metalovou legendou Udo Dirkschneiderem a jeho kapelou UDO. Něco jsem i složil, ale nic moc, přeci jen, tahle muzika mě baví hrát, ale skladatelsky jsem trochu jinde. Jaký to bylo hrát ve Fatě? Pro mě to bylo krásných pět let muzikantskýho života, ale jak jsi naznačil na začátku, nastal  ten čas zmizet a objevit se někde jinde, v kapele která je hudebně bližší mému srdci. Takže poslední koncert s Fatou jsem odehrál v Plasích na Czech Rock blocku v roce 2008.

FATA MORGANA tehdy s sebou vozila velkou pódiovou šou. Byl velký rozdíl v přípravách na vystoupení, když to porovnáš s kapelami, jejichž koncertování je přece jenom civilnější?
No asi až tak velkej rozdíl to nebyl, hlavně nás to bavilo a vždycky se našel někdo, kdo nám s přípravou pomohl. V Třinci se to stíhalo i s nazvučením myslím že za 15-20 minut. Tam šlo spíš o to, abychom si stihli převlíct kostýmy mezi písničkami při koncertu a abychom si neopálili ksicht o pyro efekty, což u těch civilnějších kapel neřešíš.

zipp2

Nyní se dostáváme ke skupině AVIDITY FOR… Mám dojem, že právě tam jsi začal realizovat svoje sny ohledně skládání trochu rozmáhlejší a symfoničtější hudby. Můžeš popsat okolnosti vzniku této kapely i jejího fungování v době, kdy jsi tam působil?
Ze začátku to bylo postavený klasicky bez kláves nebo samplů. Ale v hlavě mi pořád běžely ty melodie, který by to zvedly. Prvně jsme požádali tebe, abys nám zkusil zahrát klávesy, jak to bude znít a bylo to dobrý. Potom jsme neúspěšně sháněli klávesáka a nakonec tehdejší manažerka Míla Kubková přitáhla jednoho týpka, co dělal  muziku  v programu FL studio, tak jsem si ho pořídil a konečně jsem mohl do muziky nacpat, co jsem potřeboval. A co se týká vzniku, tak kapela vznikla na troskách Arbesu, všichni jsme tam hráli (Jarda Novák - zpěv, Jirka Kočí - bicí, Pavel Vaněk - basa a já -kytara). Pro mě bylo období v Avidity for... velice inspirativní a moc důležitý. Naučil jsem se pracovat na skladbách trochu jinak, detailněji, než doposud. Udělal jsem asi nejlepší písničky do tý doby (Železná jízda, Leonidas, Před popravou, Souboj titánů, Poslední čarodějnice atd.), odehráli jsme celkem dost koncertů, natočili jsme první promo CD u Pavla Čengeryho, pokřtil nám ho Honza Toužimský, když jsme předskakovali Arakainu. V roce 2013 jsem v létě odehrál svůj poslední koncert s Avidity for... na Lednicefestu a skončil jsem. Prostě jsem potřeboval pauzu, přehodnotit priority a vyčistit hlavu.

Pod pojmem symfonický metal si obvykle představíme kapely, kde klávesy a kytary hrají podobné melodické linky. V tvé tvorbě ty symfonické kudrlinky hodně kontrastují s hodně ostrými thrashovými riffy. Jak složité je tyto dva světy ve své hlavě při tvorbě skloubit?
Jak víš, mám rád razantní rytmickej základ a ostrou kytaru. Když k tomu přidám ty symfonický prvky, tak ta písnička má úplně jinej náboj, a když jsou jiný než kytara, tak o to je to bohatší. Já se spíš musím krotit, aby to nebylo až moc přeplácaný, a občas něco musím odstranit. Jestli je složitý to skloubit? Když mě napadne nějakej kytarovej riff, tak se mi v hlavě automaticky zapnou další stopy a tam mi jedou ty linky. Pak to jen nacvakám do programu. A když mi v hlavě nic nejede, tak ten riff stál za hovno.

AVIDITY FOR… se po tvém odchodu vydali směrem, který před tou melodičností sekané riffy a tvrdost ještě více upřednostňuje. Když si pustíš jejich aktuální tvorbu, slyšíš v ní ještě návaznost na ten základ, který jste kdysi položili, nebo už je to pro tebe úplně jiný autorský svět?
Od doby co jsem odešel uplynulo už šest let, v kapele je pouze Pavel Vaněk z původní sestavy. Já tam slyším ten vývoj, ten posun dopředu, šlape jim to. Jasně, že se nasměrovali trochu jinam, než když jsem tam byl já, ale dělají to po svým a hlavně dobře. A ten základ je tam pořád čitelnej.

Teď se dostáváme k tvé nejnovější štaci, kterou je MORGIANA PROJECT. Co tě vedlo k založení?
Tak původně to mělo bejt oživení starých Black Roses na dva nebo tři koncerty, tak jsem sehnal Rosťu Koptu s tím, že připravíme playlist. A protože jsme se neviděli přes dvacet let, tak jsme trochu popili a já mu pustil nějaký dema. V ten moment šli Black Roses k ledu a začali jsme dělat na Morgianě. Dokopal mě k tomu právě Rosťa.

Jak se v současné době pro kapelu tohoto typu shánějí spoluhráči?  A kdo s tebou teď hraje?
Vzhledem k tomu, že spoluhráče jsme hledali asi rok a půl, tak těžko. S basákem jsme se znali od vojny, tam to fungovalo i po 23 letech od našeho posledního společného koncertu. A u bicích a zpěvu jsme čekali až se objeví někdo, kdo zapadne do tý skládačky. Což se myslím nakonec podařilo.

A teď ti představím jednotlivé členy:
Monika Kocmanová-zpěv
Adam Wodniak-bicí
Rostislav Kopta-basa,sbory
Roman"Zipp"Schneider-kytara,sbory

Dá se říci, že MORGIANA PROJECT hudebně navazuje na předchozí kapelu ve chvíli, kdy jsi tam končil?
Řekl bych, že asi ano, ale je tam znát určitej posun. V plalistu máme pár věcí z mýho působení v Avidity for… a těm  trochu upravuju kabát, protože s novým repertoárem už se nemůžou moc rovnat.

Tvůj skladatelský styl je dost originální. Máš nějaké vzory nebo inspirace?
Skládám stejně asi jako ostatní, prostě musí přijít ten správnej nápad, nějakej riff. No a pak už to jde rychle, naprogramuju bicí a nahraju si basu a kytarový základy a doplním samply. Co se týká inspirace, tak poslouchám cokoliv, co mě zaujme. Slayer, Pink Floyd, Iron Maiden, filmová a vážná hudba, Sabaton, Queen, Slipknot, líbí se mi práce Tuomase Holopainena z Nightwish, Amon Amarth, Behemoth, Children of Bodom a spousta dalších.

Morgiana

Skladby jsou nové, nebo disponuješ nějakým rozsáhlým archivem?
Zčásti jsou nové a v šuplíku mám takových cca 100 songů, kterým dávám nový modernější zvukový kabát, protože některé jsou staré i 30 let, ale základ zůstává. A je mi líto ty starý věci jen tak vyhodit. Něco přenechám asi synovi, kterej hraje na bicí a do začátku potřebují trochu pomoci, něco asi natočím se zpěvákem Michalem Říhou, který kdysi zpíval ve skupině Rea Silvia. No a ještě naznačím, že se chystá ještě jeden zajímavej projekt, ve kterým bych si mohl zahrát i se svým zanedlouho třináctiletým synem. A víc ti zatím neřeknu.

Představíš nám vaši novou desku? Kde jste točili, jak to probíhalo, kdo všechno přiložil ruku k dílu?
Je to  promo CD, taková ukázka naší tvorby. Jmenuje se "Redire ad tenebras", obsahuje skladby Canterville, Mnich, Kamarádka s kosou a Poslední čarodějnice a samozřejmě intro a outro. Dvě z těchto skladeb (Mnich a Poslední čarodějnice) budou i na 2CD, které je tematicky postaveno na příběhu z 15 století a které bychom chtěli začít točit ještě letos. Točili jsme u Jardy Brouzdy ve studiu GALLERY SOUND. Mně tohle studio maximálně vyhovuje, netlačil mě čas, každý detail jsme mohli v klidu s Jardou konzultovat a upravit, ale hlavně celkově je ta nahrávka velmi kvalitní. A ty víš o čem mluvím, ty jsi tu nahrával svůj projekt KARAKELA. Jinak, mimo členů kapely se na tom podílel velkou měrou právě Jarda Brouzda, který strávil spoustu času různými úpravami, nastaveními atd. i mimo studio a tím ušetřil spoustu práce mně. A nesmím zapomenout na Sebastiana Albrechta z německých CORVIDAE, který nám pomohl s prvotní zvukovou přípravou samplů. O hudbu jsem se postaral já a texty jsou dílem Radima Sulíka, Luboše Hekše, Milana Gargoše a častečně mým.

Jak to vidíš s koncertováním? Není žádným tajemstvím, že současná situace je taková, že pořadatelé jdou na jistotu a v místních kulturácích už povětšinou řádí celostátně známé kapely. Myslíš spíše na underground nebo pošilháváš i po tom, že byste se mohli stát žádaným jménem na větších, třeba i mainstreemovějších festivalech?
Budeme se snažit hrát, kde to půjde, kluby, koncerty, festivaly. Rád bych se vrátil na ta větší podia a akce, ale jsem realista, přeci jen jsme "nová" kapela, takže musíme počkat jak na naši muziku zareagují posluchači a návštěvníci koncertů. Zkus se mě zeptat za rok.

Kde vás fanoušci, pořadatelé a všichni, co o MORGIANA PROJECT mají zájem, najdou? Kde vás mohou kontaktovat a kde si vás mohou poslechnout?
Zatím nás najdou na bandzone,nebo facebooku, v nejbližší době by se měl spustit oficiální web kapely (budeme informovat). Jakmile bude deska oficiálně vydaná, tak bude ke stažení na stránkách studia Gallery sound (zdarma), za mírný poplatek na Spotify, k poslechu na Bandzone. Vydáme to i na klasický placce.

Kontakt na kapelu:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
nebo SMS na tel.605275998 (zavoláme zpět)
a nebo do zpráv na facebooku  nebo bandzone.

Díky za rozhovor. Pro Rockpalace Tomáš Pícl