Do stejné řeky vstoupím i vícekrát – Pepča Štěpán

Na plzeňském koncertě Ingott se setkáváme s celým Saponem, slovo dá slovo a slibujeme si rozhovor s novým basistou Pepou Štěpánem, ostříleným matadorem. Slib se nám podaří vyplnit až teď po Vánocích, kdy najdeme společný čas si sednout, a probrat mimo jiné Pepův třetí návrat do Saponu.

Pepo, vzpomeneš si ještě, jak a kde ses seznámil s muzikou?
S muzikou jsem vlastně vyrůstal odmalička. O pět let starší sestra hrála dost dobře na klavír, trochu na kytaru, maminka docela pravidelně kupovala desky s českými pop hvězdami té doby. Já pak od druhé třídy základní školy ve Stříbře, kde jsem tehdy bydlel, chodil do Lidové školy umění také na klavír. Ten mi dal základy. Taky jsem zpíval v dětském sboru. Z toho přece nešlo uhnout a zcela logicky bylo zaděláno na dobu, kdy se probouzí hormony a přemýšlíš o tom, že chceš v něčem vyniknout. Ve sportech jsem nevynikal, jako atlet zklamal, ve skocích na lyžích které jsem provozoval taky nic moc...(smích)

Kdy jsi poznal, že chceš být muzikantem a co jsi pro to dělal?
Hned v začátku, kdy jsme začali hrát s naší „dětskou“ kapelou. Byl to prostě sen – hrát a živit se muzikou...(chi chi chi) taky pochopitelně bejt slavnej...mít prachy a mraky ženskejch a tak... (smích) To zásadní poznání že chci naplno hrát ale přišlo někdy před vojnou, tedy v 18 letech. Paradoxně jsem v tý době neměl žádnou kapelu a nikde jsem nehrál.

Byly kapely či kapela, která umocnila tvoje rozhodnutí postavit se s nástrojem na jeviště?
V těch začátcích jsem hodně poslouchal a taky jsme hráli hlavně maďarský kapely – Omegu, Lokomotiv GT, Skorpio.... taky Deep Purple, Black Sabbath, Led Zeppelin, Queen, Pink Floyd a spoustu dalších, kteří v té době určovali směr. Z českých byl na vzestupu jazz rock a tak jsem poslouchal Jazz Q, Bohemia a pochopitelně Modrý efekt s Radimem Hladíkem, ETC s Mišíkem... Bylo toho mraky. Ale taky Olympic, Jirku Schelingera – ten měl kolem sebe skvělý muzikanty.
Ale úplně nejvíc mě zasáhla plzeňská Odyssea – v té době se ještě jmenovali Vozembouch.
Slyšel a viděl jsem je poprvé ve 13 letech paradoxně na festivalu politické písně v Domažlicích, kde jsme taky s naší „dětskou“ kapelou hráli. To byla fakt bomba, to asi rozhodlo úplně nejvíc – ta opravdovost a syrovost...a ty skvělé texty.

Měl jsi v mládí vzory, kterým ses chtěl podobat?
Jako basistu mě asi nejvíc ovlivnil Vláďa Padrůněk a z těch „maďarů“ Frenreisz Karoly ze Skorpio.
Oba měli můj vysněný nástroj s nakresleným zvukem – Fender Precision Bass. Později jsem poslouchal Steve Harrise z Iron Maiden... To byly moje vzory a chtěl jsem být jako oni, to se ví....(smích)

Určitě i tebe neminuly takové ty školní kapely, vzpomeneš si na svou první kapelu, a co jste hráli?
Už jsem se o tom zmínil.
Začalo to v roce73, to mně bylo 12 let. Na lavičce před domem s kytarou “ Každý ráno sjíždí z hor...“ (smích). Během dvou měsíců jsme už měli „varhany“ s kolegou kytaristou jsme si koupili první „Jolany Alfa“ a kapela byla hotová. Jmenovali jsme se „Planety“. První koncert proběhl v kočárkovně, kterou jsme k tomu zvelebili. Diváci seděli na sáňkách. Seděl tam i můj soused, tehdy sedmiletý Roman Holý (Monkey Busines). Do dnes tvrdí, že to byl impuls k tomu, aby začal hrát (smích).

Máš nějakou humornou historku z té doby, jak to vypadalo s vaším technickým vybavením?
To víš, že mám. Zesilovače nám dělal tatínek bratrů bubeníka a varhaníka. Když jsme pak hráli třeba odpolední čaje, přišel se ten taťka podívat, jak nám to hraje. Já už tenkrát měl radost, když basa hrála pěkně nahlas. On vylezl na podium a obcházel ty naše aparáty a poslouchal, jak to hraje. Když přišel ke mně, já nic netuše hrál a věnoval se nástroji a „ křepčícím děvčatům“, ztlumil mi hlasitost, že basa téměř nehrála...Já myslel že mi „cvakne“(smích) ... Z druhé strany pódia se na mě šklebil kolega kytarista, kterej to všechno sledoval a skvěle se tím bavil... Ten táta měl asi pocit, že když ty zesilovače udělal, tak si může kroutit s „volume“ jak se mu chce.

Prošel jsi více kapelami, můžeš nám stručně přiblížit tvůj muzikantský život?
Ta dětská kapela v době dospívání skončila do ztracena a já začal opravdově zase až po vojně. To bylo v roce 82 a mě bylo 21. Pak kapela Plum. Hráli jsme ve třech svojí muziku. Ale neměli jsme moc příležitostí a tak jsem v roce 86 přijal nabídku hrát tancovačky s kapelou EKG. Protože kytarista už hrál souběžně v Praze s Danovo Horynovo Merlinem, potkal se tam se zpěvákem právě rozpadlého Saponu Vláďou „Vápnem Vápeníkem. Slovo dalo slovo a udělali jsme kapelu „Direkt“. Odtud to byla jen otázka času, kdy došlo k obnovení Saponu se mnou na postu basisty. To byly nezapomenutelný chvíle, když jsem přijel na první zkoušku a dali jsme 4 věci hned napoprvé bez chyby. Ten přístup k tomu co hraješ, byl hodně profesionální. To bylo v roce 89, odehráli jsme se Saponem premiéru v amfiteátru na Lochotíně, kam na nás přišlo cca 6 tisíc fanoušků. A všichni jsme si to parádně užili. Pak jsme se ještě v roce 90 zúčastnili festivalu v Rakousku a tím to se Saponem skončilo. Rok jsem nikde nehrál, než mi zavolal Vašek Běhavý z Odyssey, že hledají basistu. S Odysseou jsem strávil krásné 3 roky a mám mraky zážitků a skvělého hraní. Pak s nějakými pauzami jsem se účastnil zkoušek všelijakých kapel, které však nepřežily víc než několik návštěv zkušeben. Za zmínku by snad stály dvě. Noční Motýl se Zdeňkem Berglem a Jirkou Bavrem Lokajíčkem a druhá, když jsme se domluvili s kamarádem, velkým fandou Odyssey a spíš jen tak pro potěchu a z hecu jsme udělali Odysseu Revival a hráli ty její skvělé písničky. Neměli jsme bubeníka a tak s námi začal hrát můj syn Kuba. To se teprve učil na bubny a to, že jsme potřebovali za tři měsíce hrát pro lidi, ho donutilo k tomu, že dřel a naučil se všechno s takovou noblesou, že všichni zírali, kde se to ve 14 letém klukovi bere. Ale i to skončilo. Někdy v zimě 2017 odešli z novu obnoveného Saponu basista s bubeníkem a tak mi volal Vláďa Vápno, jestli to nechceme s Kubou zkusit. A tak jsme se přidali.

Patřil jsi k těm, aktivním členům, to znamená, že jsi tvořil muziku nebo texty, nebo jsi byl tím pasivním, který dostal předlohu a tu ses naučil
Ve všech kapelách jsem si dělal basu podle sebe. V EKG, Direktu a Nočním Motýlu jsme hráli moje věci. S Odysseou jsem se snažil zachovat základní linku, která byla už dána těmi přede mnou.

Sledoval jsi dění okolo sebe? Byla tehdy kapela u nás, v které by si chtěl hrát?
To je jasný že sledoval. Tou kapelou byla jednoznačně od začátku Odyssea. Všechny svoje spoluhráče jsem tenkrát „nutil“ (smích), ale spíš „prudil“ a dával Odysseu za příklad. To že se mi splnil můj sen, s Odysseou hrát, považuju do dnes za skvělé.

Ty jsi už jednou v kapele Sapon byl. Kdy to bylo a proč to skončilo?
Bylo to v roce 89. Plzeňský deník psal o návratu Saponu s novým basistou ze Šumavy a my se těšili na Lochotín, kde jsme spolu s Arakainem, Feratem a Boronem odehráli pěknej koncert. No, a když k tomu připočteš našeho skvělého kytaristu Míru „Jabka“ Hanuše byl to dost dobrej večer. Skončilo to hlavně proto, že jsme neměli v té době nikoho, kdo by se o nás postaral po stránce produkce, tedy neměli jsme manažera.

Hrál jsi s Odysseou, jaké to bylo přejít z heavy metalu do rocku.
Úplně v pohodě. Odysseu jsem znal nazpaměť a tak jsem se jen doučil trochu harmonie, ujasnil zpěvy... Odyssea vlastně hraje více stylů – rege, blues, atd a na to jsem se těšil.

Nyní jsi opět, pokud dobře počítám po třetí na startu se Sapon, říká se, že 2x do stejné vody nevstoupíš.
Řeči se vedou – voda teče... Hele, strašně mi to teď baví a to je důležitý.

Ty jsi do Saponu přivedl i syna, jaké je to hrát se svým synem v jedné kapele?
Kuba hraje fantasticky a já si to s ním opravdu moc užívám. Už na zkouškách je to paráda.
Přijedeme unavení do zkušebny, ale když začneme hrát, všechno ze mne spadne a únava je pryč.
Myslím, že to má Kuba stejný … Kapela šlape, z toho mám opravdovou radost.

Probíráte doma spolu muziku? Máte na ní společný názor, cvičíte společně doma?
No jasně že se o muzice bavíme. Osobně jsem rád, že Kuba začínal na „staré“ muzice 70, 80 let.
Kromě kapel svých vrstevníků poslouchá i ty, které to všechno začali a vymýšleli. Zároveň mě on přivádí ke kapelám, ke které bych bez něj neznal.

Sapon vydal nedávno CD, které ještě nahráli bývalí muzikanti, upravovali jste si se synem některé původní party k obrazu svému? Přece jen co muzikant, to jiné cítění a vnímání.
To víš, že jo. Některé věci teď zní trochu jinak. Osobně jsem se snažil, aby každá věc měla atmosféru, podle toho jsem do ní udělal i basu. A myslím, že to tak udělal i Kuba, tu rytmiku hrajeme spolu a tak nešlo změnit jen part basy. A co je zajímavý, že to vzniklo tak nějak spontánně.

Je to ještě brzo, ale přesto se zeptám, je vy výhledu další CD, na kterém byste se vy dva, nebo alespoň ty mohl podílet autorsky?
Tak určitě na další CD přijde řada a pochopitelně se budu snažit podílet na vzniku muziky i jako autor. Už mám něco v šuplíku, tak uvidíme, co se z toho bude dát použít. Kuba se zapojí určitě jako aranžér a jeho hra ovlivní podobu každé skladby.

Co ty jako muzikant, co posloucháš dneska? Stále vycházíš ze stejných kořenů, nebo za ta léta nastal odklon?
„Starýho psa novým kouskům nenaučíš“ a tak lze říci, že vycházím z kořenů muziky 60,70,80 let.
Ale poslouchám i novou muziku. Ti staří bardi, kteří pořád dneska ještě hrají, a dělají novou muziku vycházejí taky z těch starých kořenů. Nejvíc mě ovšem baví můj velký miláček Glenn Hughes ( Deep Purple, Black Sabbath, Black Country Communion) To je neskutečná energie, která se z pódia valí.

Kdybych se tě zeptal, co jsi poslouchal poslední dobou?
Právě Glenna Hughese, ale taky výborný Vinery Dogs a Chicken Foot ale také kapelu Toto.

Jak je to s hraním se Sapon, můžeme někde najít údaje o koncertech a máte už něco naplánováno na rok 2019?
Přesto, že už jsme odehráli cca 5 akcí, 23. února proběhne naše premiéra v KD Šeříková, kde zahrajeme spolu s Vitacitem a Paradoxem. Potom můžou fanoušci sledovat naše rozjíždějící se stránky www.saponrock.cz najdou si nás i na facebooku jako „Sapon“.

Nadchla tě, nebo překvapila poslední dobou nějaká tuzemská kapela?
Ano – Doctor Victor... moc hezký.

Jsi rockový veterán, jak se díváš ty na současný trend kapel, že místo celých CD se vydávají povětšinou singly a muzika je sdílená třeba na Spotify nebo jiných médií. Máš taky pocit, že internet a fandové samotní „zabíjejí“ muziku?
Tohle je mi docela fuk. Snažím se, aby tyhle nový věci šly mimo mě. To je spíš věcí manažerů, fanoušci si muziku seženou tam, kde jim jí nabídneš.

Najdeš si čas zajít na koncert jiných kapel? Na kterém jsi byl v poslední době?
Neustále jezdím popovídat za klukama z Odyssey. Z těch slavnějších jsem byl naposled na Uriah Heep a Whitesnake a Judas Priest.

Ty hraješ na basu, na jaký nástroj a aparát hraješ nyní a jaký je tvoje vysněná basa
Svůj vysněný nástroj už dávno mám. Je jím pětka (pětistrunná basa) Fender Precision Bass USA a aparát Markbass, zesilovač Markbass SD 1200 a box MARKBASS Standard 106 HR (6x10“) a střídám to se zesilovačem Hughes & Kettner Quantum. To hraje jako ďas... (smích)

Hrával jsi v době, kdy byl v každé vesnici plnej sál, dnes se zdá, že živá produkce až na nějaké vyjímky na ústupu. V čem vidíš problém ty? Proč se tak děje?
Na ústupu to bylo už po roce 89 a zase začali lidi na akce chodit. Jestli je to opět na útlumu, pak je to jen přechodné. Je to tím, že je více možností jak trávit volný čas. Za něco může i zákaz kouření na těchto akcích. Vždyť jde o bigbít a k tomu alkohol a cigarety vždycky patřily. Upozorňuju, že jsem nekuřák, ale jakýkoli zákaz a omezování mi vždycky vadil.

Pepo, děkujeme za čas a tradičně, co vzkážeš našim čtenářům a jaký tvůj nejoblíbenější klip jim pustíme?
I já děkuju za příjemné chvíle a pozvání. Čtenářům Rockpalace přeju do nového roku spoustu dobré muziky a zvu je, stejně jako tebe, na plzeňskou premiéru Saponu do Šeříkovky 23. února 2019 od 20 hodin, kde si to pořádně užijeme. A pustíme si jednu z mých nejoblíbenějších od Black Country Communion- Man In The Middle