Návrat Velké Moravy

Bolševik kdysi zakázal Argemě nahrát LP Velká Morava. Pamatuju se, že hodně špatná nahrávka kolovala po internetu, ale přesto z té nahrávky šla neuvěřitelná síla. Byl jsem rád, že se opět sešli někteří staří ex členové Argemy a oprášili toto dílko. Využívám našich pokeců s Pepou Holomáčem, který tehdy i pak byl, jak se říká u toho a tak mohl vzniknout tento „opožděný“ rozhovor.

Jak přišlo na svět CD Velká Morava jsme se mohli dočíst díky kapitole z tvé knihy – Fenomén Argema, kterou jsi nám dovolil zde publikovat. Pojďme se podívat ke všemu, co následovalo . Co tobě, jako deset let nehrajícímu muzikantovi – jak to šlo? Jaké to bylo po tolika letech zase hrábnout do strun?
Šlo to zpočátku velmi těžko. Vůbec jsem nechápal, co jsem si to tehdy před dvaceti lety ve Velké Moravě vymyslel za partitury. Ne, že bych na to neměl technicky, do toho se dostaneš, ale mně prostě hlava nebrala ty basové postupy. Měl jsem k dispozici pouze nahrávku z koncertu, jenže já blbec mnohdy improvizoval, takže pokaždé to bylo jinak. Ne špatně, prostě jinak. Při koncertě se prostě dostaneš do transu a jde to tak nějak samo, jenže zahrej to pak někde v křesle v obýváku. Pamatuji si, že na jednu pasáž jsem prostě nemohl vůbec přijít a čím víc jsem se snažil, tím víc to bylo… no, víš, co myslím. Asi po třech dnech jsem se jednoho dne ráno těsně před zkouškou vzbudil a začal rychle zapojovat basu. Moje partnerka se divila, co blbnu tak brzy ráno, když mám odjíždět na zkoušku. Jenže, mně se o tom v noci zdálo a já ve snu našel řešení toho prstokladu.

Kde jste zkoušeli? Přece jen jste asi byli rozptýlení po republice?
Já tehdy bydlel v Přerově, takže jsem musel dojíždět až do Kyjova, kde jsme měli zkušebnu. Jinak kluci byli z Kyjova a Hodonína, takže ti byli skoro doma. Horší to bylo později, až jsem se přestěhoval do Prahy, to byly tři hodiny tam, čtyři hodiny zkouška a tři hodiny zpět. A neděle byla v tahu.

Pamatuješ ještě na první zkoušku, jak pracovala chemie? Přece jste se nějakou dobu neviděli, a jaký pocit byl začít zkoušet starý materiál? Došlo k nějakým změnám v aranžích muziky, nebo vše zůstalo tak, jak kdysi bylo?
Hlavně jsme hned po prvních zkouškách poznali, že některé pasáže již zestárly. Přece jen v osmdesátých letech se hrálo jinak, než o dvacet let později. Takže jsme aranžovali a hledali jiné postupy. Jinak chemie zafungovala, najednou jsme měli zase chuť hrát a tvořit. Chtěli jsme, aby vylezla dobrá nahrávka, za kterou se nebudeme stydět. V podstatě jsme zažívali poprvé ten pocit, kdy to neděláš pro prachy, ale pro radost. Všichni jsme již byli finančně celkem zajištěni, takže bylo jedno, zda vyjedeme za měsíc nebo za dva roky. Ale již na začátku jsme si dali podmínku, že natočíme desku a odehrajeme maximálně tři koncerty. Hlavně já jsem nechtěl zase objíždět republiku a spát po hotelích. Měl jsem toho za mého působení v Argemě dost.

525835 2680666195354 1106253857 n

Pamatuješ se ještě, jak vůbec vznikaly texty pro tuhle desku? Texty jsou výborné, jde o příběh. Šli jste do historických dat, oprášili jste staré kroniky a pověsti nebo jste použili příběhy, jak jste si je pamatovali ze škol?
Textově se na desce podepsali dvorní skladatelé Argemy a to Bobr s mým bratrem Karlem. Vím, že tehdy opravdu poctivě pročítali knihy o historii Velkomoravské říše. Taky jsme byli nasraní na komouše, že se pořád drží u moci, tak i to tak nějak do těch textů zakomponovali.

V jakém duchu vůbec zkoušky probíhaly? Klapalo vám to, šly skladby samy? Narazili jste na nějaké potíže?
My jsme se v kapele sešli muzikanti tak nějak na stejné technické úrovni, nikdo zásadně nevybočoval. Potíže nastávaly spíše při aranžích, kdy někoho něco napadlo a snažil se to prosadit. To většinou vznikaly hádky, hlavně mezi mnou a Slávkem, kterého si mimochodem velmi vážím jak po lidské, tak muzikantské stránce. Pamatuji si, jak jsem jednoho dne přišel na zkoušku s nápadem, že ve skladbě Moravská svatba, v pasáži kytarových vyhrávek s basou na začátku skladby, přejdeme uprostřed vyhrávky z mollové stupnice do durové a pak se vrátíme zpět do mollu. Slávek jako autor hudby zásadně nesouhlasil. Asi po hodinové hádce řekl, že to tedy zkusíme, ale že dopředu ví, jaká to je blbost, že nemůžeme jen tak přecházet z jedné stupnice do druhé. Tak jsme to zkusili a jemu spadla čelist. Je to nejkrásnější moment celé skladby.

Problém byl asi zpěvák, jak jsem četl tvou knihu, došlo ještě pak k výměně. Jak jste hledali zpěváka pro takový projekt? Měli jste někoho vytipovaného, nebo přišlo doporučení?
Nám dal košem hned na začátku Bobr, původní zpěvák a jeden z autorů. On měl plnou hubu keců, ale hlavní problém byl v tom, že jsme ho odmítli finančně dotovat. Tak jsme oslovili dalšího bývalého zpěváka Rosťu Fojtíka a s ním desku začali točit. Ten se ale zamiloval do naší vokalistky, a když jsme ji vyhodili, tak nám dal taky košem. Tak jsem oslovil Broňka Mikulince, bývalého zpěváka z Titanicu a ten mezi nás zapadl výborně. Jenže již natočené zpěvy se musely přetočit, což bylo sice zdržení, ale stálo to za to.

Jak dlouho jste museli cvičit, než jste šli do studia? Kde se album nahrávalo a jak nahrávání trvalo dlouho?
Cvičili jsme asi půl roku a nejdříve jsme udělali ten koncertní comeback. To bylo ještě s Rosťou a těsně před koncertem se navrátil Bobr, kterýmu tak nějak došlo, že by u toho měl být. Museli jsme mu koupit koncertní ohoz za desítku, protože chtěl vypadat a neměl ani na jídlo. Pak ho brácha celý den hlídal, aby se nedostal k chlastu a večerní koncert zvládl. Nicméně do studia jsme pak šli již bez Bobra. A jak dlouho jsme točili? Přesně třiatřicet měsíců. Nejdřív jsme přetáčeli zpěvy, když odešel Rostik a pak jsme nebyli spokojeni s kytarovými aranžemi, takže se všechny skladby několikrát přetáčeli. Až jednou mně kamarád Pavel Novák, mimochodem výborný muzikant, řekl: „Ty vole, to točíš první desku, že nevíš, že to nikdy nebude ono?“ Tak jsem si uvědomil, že naši honbu za perfektní nahrávkou musím utnout a stanovit pevné datum. Jinak bychom asi točili ještě dnes.

539012 3105631059210 2043815358 n

Svěřili jste někomu mastering, nebo jste všechno zvládli sami?
Mastering dělali kluci ze studia, majitel měl zkušenosti v tomto směru z Ameriky, takže to bylo v dobrých rukou. Odvedli výbornou práci. Jejich studio Paradox v Hodoníně mohu jen doporučit.

Když jste se sešli, měli jste jasno, pod jakým názvem album vydáte, nebo k názvu Exargema došlo až během následujícímu sledu událostí?
Tak bylo jasné, že pod značkou Argema to vydat nemůžeme. Tak jsme vymýšleli třeba Stará Argema a podobné nesmysly. Taky padaly úplně jiné názvy, ale zase to sakra bylo dílo Argemy z osmdesátých let, tak co s tím? Nakonec jsme zvolili nejlogičtější název a to ExArgema. Nicméně postupem času jsme zjistili, že to spojení na Argemu nám více škodí, než pomáhá, tak jsme byli rozhodnuti, že název definitivně změníme. Jenže zrovna, když jsme o tom rozhodovali, tak brácha přišel s informací, že na nás přišla žaloba od majitele Argemy. Tak jsme se kousli, šli k soudu a název si ponechali.

Vy jste nepoužili původní návrh obalu, ale je zcela odlišný. Zdál se vám již neodpovídající v dnešní době? Co vlastně symbolizuje nový obal?
Původní návrh byl zastaralý, chtěl jsem, aby to byl nějaký symbol, který bude vyjadřovat nějakou událost z Velké Moravy. Nakonec jsem prosadil symboliku z pověsti o Svatoplukovi a jeho synech, kterým dal lámat pruty, aby jim názorně ukázal, že mají držet při sobě. Proto ten kruh, kde jsou ruce synů a Svatopluka. Inspiroval jsem se freskou na průčelí jednoho chrámu, znamená to BUĎTE SVORNI.

S CD jste si vyhráli, vyšlo v kovové krabičce, proč? Čí to byl nápad?
No, jednak jsem prosazoval myšlenku, aby na titulní straně nebyl název kapely, ani název CD. Chtěl jsem, aby zarytí metalisti nebyli odpuzováni názvem Argema, ale aby museli vzít CD nejdříve do ruky. Jakmile ho vezmou do ruky, je částečně vyhráno. To byla moje filozofie a obchodní taktika. Taky jsem chtěl, aby krabička byla jiná, než mají všichni. Nechtěl jsem prostě, aby album zapadlo do pořadačů mezi běžná cédéčka. Chtěl jsem, aby bylo stranou, aby to mělo svoji symboliku, když bylo zakázané. Pak přišel brácha s několika krabičkami, abychom se rozhodli. Tu od Iron Maiden si ale nechal v kapse. Když jsme pořád váhali, tak ji vytáhl a řekl „Co říkáte tomuto?“ A bylo rozhodnuto.

Víme, že koncerty byly, jak vypadal ten první? Kde proběhl křest CD. Kolik přišlo lidí?
První koncert jsme naplánovali do moravského Bzence, kde jsou lidi zvyklí chodit na koncerty do zámecké zahrady. Neměli jsme ale ponětí, zda budeme vůbec někoho po těch letech zajímat. V podstatě až týden před koncertem jsme začali tušit, že by někdo mohl přijít. Tak jsme na poslední chvíli začali organizovat dramaturgii celého večera. V té zahradě je docela velké kamenné pódium, kde odehrály své koncerty snad všechny české kapely, ale my usoudili, že pro nás bude malé a že si z něho uděláme VIP prostor pro žranici. Tak jsme bráchu zaúkolovali, aby zajistil pódium větší. Jenže větší pódium by si zasloužilo i velkoplošné obrazovky, tak brácha zajistil i obrazovky. No, a aby bylo co promítat, tak zajistil přes našeho kamaráda, bývalého zpěváka Argemy a režiséra z ČT Jirky Filipa celý štáb, který čítal pět kamer, včetně kamerového jeřábu. Problém ale bylo počasí, celý týden chcalo jako z konve, tak jsme ještě den předtím zvažovali, zda koncert nezrušíme. Nicméně ten den dopoledne se vyjasnilo a chcát začalo zase až druhý den. Nevím, jak to ten brácha zařídil a komu se upsal krví. Koncert začínal předkapelami v osm večer, ale již v sedm byl areál plný tak, jak nebývá ani na jiné kapely. My měli jít na scénu v půl desátý, ale přiběhl opět brácha, že venku u vstupného je stometrová fronta v trojstupu, takže musíme náš nástup o hodinu posunout, protože by lidi zbořili vstupní bránu. Nakonec jsme vystoupili až hodinu před půlnocí a bylo to kolosální. Přišlo neuvěřitelných 3500 platících.

541283 3229609958605 1238055150 n

Ty jsi s Velkou Moravou vystupoval i v inkriminované době a teď. Běželo ti něco hlavou? Nějaké vzpomínky? Byly tam nějaké rozdíly v reakci lidí kdysi a nyní?
No, hlavně jsem měl zpočátku trému, protože jsem deset let nevystupoval. Ale po pár minutách jsme se dostali do transu a bylo to jako za mlada. Lidi byli báječní a my si to užívali.

Optám se netakticky a přímo. Co dál s projektem ExArgema? Už nikdy více Velká Morava živě? Nic společného v plánu není?
Je to asi tak. Plánovali jsme vydat CD a odehrát 3 koncerty. Nakonec těch koncertů bylo asi deset. Já se mezitím odstěhoval do Prahy a to ježdění na zkoušky mě opravdu nebavilo. Já nejsem typ muzikanta, který rád zkouší, buď to má člověk od Boha, nebo nemá. Abych trávil půlden na D1 kvůli zkoušce, tak to ne. Proto jsem z kapely odešel. A taky jsem se chtěl pustit do psaní knihy o Argemě a dělat věci polovičatě, to není nic pro mě. Ale jak se říká „nikdy neříkej nikdy“, takže když přijde nějaký impuls… Jinak kluci ExArgemu ještě po mém odchodu chvíli provozovali, ale na můj popud se po čase přejmenovali na Merlot. Z původní kapely tam ale zůstali pouze kytaristi Slávek a Pavel. Majitelem ExArgemy je ale můj bratr a mám dojem, že něco zamýšlí.

Ani nepřemýšlíte o vydání DVD? Byly pořízené nějaké video záznamy? Není škoda, aby takový materiál nezůstal dochován? Na You Tube kolují nějaké videa z koncertů, nějaké amatérské pokusy o klipy, ty nemáš tendenci něco udělat tak, jako knihu – na sto procent ohledně videa?
Tak to je velký problém, vysvětlím. Videomateriálu mám nasčítaně asi šest hodin. Jenže jak jsme to organizovali před tím prvním koncertem na poslední chvíli, šlo nám hlavně o obraz kvůli přenosu na velkoplošné obrazovky. Neřešili jsme zvuk, protože aby byl na videonahrávce dobrý zvuk, musel by být ještě další mix speciálně pro videozáznam. A ten my neměli. Běžně se dělá v těchto případech to, že se použije studiová zvuková nahrávka, na kterou se nastříhá video a vzniknou tak videoklipy. Jenže my po těch koncertech změnili zpěváka, takže bych musel použít zpěv jednoho na video druhého a to opravdu nechci. Takže co s tím? Neřešitelná situace.

Ty jsi mi nedávno posílal Smutný nářek v angličtině, co je to za projekt? Kdy a kde vzniknul, kdo se ho účastnil a propos…znamená to, že by se Velká Morava dočkala anglické verze?
Bývalý kytarista Argemy Eda Salas, který žije v Americe za náma přišel s tím, že má CD v muzikantských kruzích tam u nich celkem velký ohlas a že by chtěl na zkoušku natočit jednu skladbu v angličtině. Pro tento účel vzniknul mezinárodní projekt kapely Rock In Shire, jehož součástí jsem byl já, Slávek a Pavel za českou stranu, Eda Salas za Ameriku, Luka Twitch Ravase (Itálie) https://www.facebook.com/luka.ravase a Arnaldo Rogano (Brazílie), oba mají kapelu v Londýně. Takže takový mezinárodní mišmaš, ze kterého vznikla ta anglická verze, na kterou jsme natočili i videoklip. Zatím je bohužel ve střižně. Jaký bude další vývoj, ale netuším, nejsem ten, který to produkuje.

Jak na tebe celé to hraní mělo dopad? Nemáš chuť se zase pustit do muziky?
Když to tak zpětně hodnotím, tak velký, hlavně tedy v osobním životě a to velmi negativně. V podstatě jsem hudbě od svých sedmnácti let obětoval skoro vše. Jako mladý kluk jsem se hudbou chtěl živit, což jsem si pár let zkusil, chtěl jsem točit desky, což se mně v sedmi případech taky podařilo. Mám na svém kontě dvě zlaté a jednu platinovou desku. Takže za mě mám splněno, víc od hudby zatím nechci. Sice mám nějakou nabídku, ale teď mám jiné plány. V minulosti jsem docela dobře fotil, tak chci udělat nějakou výstavu a více se v tomto oboru ve volných chvílích realizovat.

Pepo, děkuju ti za čas a za odpovědi a těším se, že si v roce 2018 konečně sedneme spolu na delší dobu někde v Praze.