Ingott a Tři kříže - rozhovor

Parta heavymetalových maníků INGOTT právě vydala své čtvrté řadové album "Tři kříže", které nese všechny znaky předchozích počinů: má chytlavé kytarové rify, pevnou rytmiku a kvalitní české texty. Zdatní muzikanti víří jinak trochu stojaté vody našeho malého rybníku, už proto, že odmítají moderní trendy a lpí tvrdohlavě na svém metalovém postoji. Avšak tito věrozvěsti starých poctivých časů mají co říct i teď. A nebo spíše právě teď?! Při mojí cestě za rackem tříprstým na Moravu cestou přes Slavkov to nebylo daleko do Bučovic, abych zaskočil za kamarádem Jurou si maličko popovídat a protože mi během té 4 hodinové cesty znělo album Tři kříže několikrát, materiál na otázky se "sypal" sám.

O novém CD "Tři kříže" se dá říct, že jde ve šlépějích svých tří předchůdců. Neměli jste chuť něco změnit?
Jura: A co bychom měli měnit? Propadl jsem muzice právě ve chvíli, kdy se zrodila NWOBHM a mé oblíbené kapely vydávaly své zásadní desky, které obdivuju a poslouchám celé ty roky s pokorou a úctou. Ještě pořád objevuji důmyslné fóry v produkci, drtí mě ta neutuchající energie, smekám před dovedností hudebníků a nechápu, kam chodili na všechny ty nápady. No a jak šly roky, tak přibývaly styly a něco mi přišlo dobré, něco zase ne. Jenže já už měl svoji cestu. Šlo jen o to, najít k sobě správné parťáky. A o tom je stávající INGOTT. Žádné experimenty a velkohubé prohlášení, že "teď to bude bomba". Toho se od nás nedočkáš. Naopak, přiznáváme, kde máme své kořeny a co nás inspiruje. Děláme jen to, co nás baví a trendy bezpečně míjíme.

To jsi mi nahrál na další otázku. Je pravda, že se pořád taháte s lampovými zesáky a velkými boxy, mezitím co ostatní už postupně přešli na digitální systémy?
Jura: Digitál? To by mě nebavilo. Je to jako pít pivo z kelímku. Obsah je možná stejný, ale pocit toho plastu ... to stojí za hovno.
Alda: Je to jako šoustat holku přes gumu.

Údajně nepoužíváte ani žádné samply. Víte o tom, že už je 21. století?
Jura: No právě! Skupiny, které používají podehrané základy, vokály a další nástroje se obhajují tím, že chtějí dát posluchači jen ten nejlepší sound. Dobrá, ale ten argument u mě neobstojí. Je to takové lhaní si navzájem. Kapela se tváří, že takto opravdu naživo zní a dav pod pódiem je nadšený "Jak to té naší kapele hraje!" Tak to nám nehrozí. Všechno, co naše pracky a hlasivky na pódiu vyprodukujou, to taky všichni slyší. Včetně chyb, jedna ku jedné. Běžně se například stává, že třeba lehce změníme tempo skladby podle nálady v sále nebo na pódiu. Nebo se na sebe podíváme a dáme o jedno kolečko refrénu navíc. Chápeš tu volnost? Naprostá svoboda a žádné lhaní! To by se samplama nešlo.

Pojďme k nahrávce, INGOTT si ponechal podobný zemitý sound, jako na předchozích albech. Dost syrově zní rytmika...
Vojta: Nová deska přináší ryzí rock´n´roll, energii a poctivou hudbu. Bicí mají velký a hlavně přirozený zvuk. Už ve chvíli, kdy jsme domlouvali frekvence ve studiu, bylo naprosto jasné, jak mají znít jednotlivé nástroje včetně bubnů. Mistr zvuku Standa Valášek pak zvládnul dokonale zhmotnit naši představu (Vojta nahrával na bicí Yamaha a činely Symrna - pozn. red.). Demosnímky neděláme v počítači, prostě se sejdeme a hrajeme, takže výsledek je naprostá realita a ne něco, co si někdo vymyslel u klávesnice.

Jsou muzikanti, kteří skládají na libreto a jiní, kteří udělají muziku a čekají na text. Jak to funguje u INGOTT?
Jura: Vypozoroval jsem, že nejvíc mi sedí dělat obojí zhruba společně. Potom se dá text upravit podle hudby, nebo naopak a lépe si ty dvě věci k sobě výrazově sednou. Mám ten tvůrčí proces moc rád, i když se přiznám, že docela dost škrtám.

Ve skladbě "Nůž a krev" zazní hammondy a bezpražcová baskytara, to nejsou příliš běžné nástroje pro metalovou kapelu. Jak k tomu došlo?
Alda: Původně tam byla klasická basa, až potom Borek Nedorost nahrál ty hammondy a tak jsem to natočil znovu na bezpražec. Najednou to bylo to pravé ořechové, basové tóny obou nástrojů se skvěle propojily. Spolu to funguje dokonale: tříčtvrťový takt v tónině Emoll, text a aranže. Vzniklo několik verzí a tuším, že se nakonec použila ta "skromnější", kde je méně not i glissů.Jura: Míň je víc! Bylo tam i víc kytar, ale nakonec zůstala jediná.

Ta písnička plynule navazuje na její druhou část "Strašný lesů pán" - to je přece Karel Hynek Mácha?
Jura: Na střední škole říkali, že je Mácha romantický básník. Tak to si fakt nemyslím. Jeho Máj je krvák jako blázen a přesně zapadá do nálady našeho alba. Jarmila spáchala sebevraždu poté, co Vilém zabil svého otce, což byl vlastně jeho sok v lásce a teď čeká na popravu. Kat mu setne hlavu a pak tělo vplete do kola. To je námět právě tak na dvě skladby.
Alda: Zkusili jsme na křtu CD pustit tu první část jako úvodní intro a druhou normálně zahrát a zafungovalo tu bezvadně. Přišlo mi, že byli lidi trochu v šoku. To byl cíl. Až si to trochu naposlouchají, tak je ten začátek určitě bude bavit.

Na albu je vůbec dost textů spojených více či méně se smrtí. Co to?
Jura: Zrovna, když ty songy vznikaly, tak se začaly hromadit špatné zprávy a nebralo to konce. Není se čemu divit, že je to jako celek tak temné. Když pak vznikal ten ponurý obal, tak malíř Martin Sitek vlastně dokonale vystihnul obsah a náladu toho alba.
Alda: Musíme věřit v lepší zítřky a u Ingottů bude zase veselo.

Tak trochu jsem čekal, že bude na CD některá z věcí věnována vaším fanouškům, tak jako na minulém albu song Commando.
Jura: Znám pohnuté osudy mnohých z nich a myslím, že si každý může najít z těch více než padesáti písniček, co jsme za posledních osm let vydali, právě tu svoji, která je mu něčím sympatická, třeba svým příběhem. INGOTT má na fanoušky opravdové štěstí, jsou to velcí srdcaři a řada jich má na různých částech těla kérku spojenou s kapelou. Někteří tvrdí, že některé mají dokonce vytetované naše znamení (tři kříže) i v kalhotkách! Což zatím nemůžu ani potvrdit, ani vyvrátit. Ale až se věc vyjasní, určitě dáme vědět.

-----------------------------------------------------------


Ještě před samotným CD vyšel singl "Rebel", na který vznikl i zajímavý videoklip. Máme možnost položit otázku Lukáši Bulavovi, který je autorem klipu (režie + scénář) a hlavnímu protagonistovi Petrovi Zemanovi.

Lukáši, natáčíš především filmy s horrorovou tématikou a máš taky "na kontě" velice uznávaný dokument Králové videa, co tě vede k tomu trávit svůj drahocenný čas s partou Ingott?
Lukáš: Je to především ten společný zápal, který s Jurou máme. Mě se zkrátka líbí to nadšení a atmoška, která kolem toho všeho vzniká.
Můžeme se dlouze bavit o klipech, metalu a pak najednou rozebíráme pohledy kamer v italských žánrových filmech. Tak, jak tomu bylo i v tomto případě v pauze při natáčení. A to jsou přesně ty momenty. Hudba Ingottu mě po všech čertech baví. Tohle je druhý videoklip, který jsme spolu vytvořili a opět byla fajna zábava a hlavně nová zkušenost, za kterou jsem vděčný.

Petře, hlavní role, Rebel Petes, vypadá jako šitá na míru, je to tvůj životní postoj? Trefil se Jura textem do tvé povahy?
To nebyla role, dělal jsem jen to, co je mi vlastní. I když, jak se to vezme, celý život je v podstatě hra. S Jurou se známe odjakživa a ví o mně skoro všechno. Mám pocit, že mi to psal "na tělo", ale ty tři a půl minuty jsou dost málo na to, aby ses dozvěděl, jak se mnou život zametal. To by o mě musel napsat celou desku (smích).

www.ingott.cz