Horizont: Nové album Úhel pohledu přináší silné emoce i moderní rockový zvuk

Luhačovická kapela Horizont potvrzuje, že moderní rock v Česku má co nabídnout. Jejich hudba spojuje energii, melodiku a autentické texty, které míří přímo "na komoru". Na novém albu Úhel pohledu kapela otevírá témata, která rezonují s dnešní dobou, a servíruje je ve zvuku, který je svěží, dynamický a plný emocí. Jak deska vznikala, co kapelu inspiruje a kam míří dál? O tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Co symbolizuje název alba *Úhel pohledu*? Jaký hlavní koncept nebo myšlenku se snažíte posluchačům předat?
Horizont, jak je známo, se snaží na věci dívat z více stran. Co se textů týká, platí to dvojnásob. Dáno je to tím, že často svět není jen černý nebo bílý, aspoň tedy v očích členů Horizontu. První album po sedmi letech? Pro někoho dlouhá doba, pro někoho tak akorát, pro dalšího správný čas. Často v kapele padá věta: Všechno je to o úhlu pohledu. Zejména samotné album chce předat myšlenku, že vše je o tom, kde se nachází naše mysl. Je v něm kousek mysteriozna, kousek z problematiky zvané láska, kousek ze samoty, smutku, či neskutečnosti. Hlavní je pestrost a uvědomění si, že každý track má svůj příběh a své místo.

Pokud byste srovnali toto album s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jste se jako kapela posunuli?
Lehce vychází z poslední tvorby, kterou jsme se prezentovali pár let zpět. Dáno je to především zvukem a změnou obsazení. Avšak lze říct, že posun je především v novějších a zajímavějších kompozicích jednotlivých skladeb. Znovu se vrátím k tomu, že se jedná o větší pestrost a experimentování se zvukem a i samotným hlasem Horizontu.

Jak probíhal samotný proces nahrávání? Bylo něco, co vás během tvorby překvapilo nebo posunulo dál?
Více se otevřely možnosti a samotné žánrové spektrum, co můžeme posluchačům nabídnout. Proces nahrávání se v zásadě nezměnil, a proto bylo také jako obvykle náročné. Rozhodně díky psaní vlastní hudby jsme zvuk jako vždy postavili na ostřejších kytarových riffech a zejména kytarové lince. Lehce se experimentovalo se smyčcovým orchestrem, který je v intru alba. Je pravda, že se však na albu objevuje i větší dávka ambientních zvuků a kytarových linek, které spíše dotváří atmosféru. Rozhodně nás posunula už jen samotná myšlenka a touha vydat více skladeb na jednou a udržet si kvalitu singlů předchozích a dát každé skladbě potřebný čas.

Jaká témata dominují textům na albu *Úhel pohledu*? Jsou inspirovaná osobními zážitky nebo spíš obecnými myšlenkami?
Dalo by se říci, že se jedná o jednu i druhou zmiňovanou variantu. Některé věci jsou více obecné, například úvodní skladba „Úhel pohledu“, která pojednává o strachu člověk z nadpřirozena, který dříme v každém z nás, jen si jej někteří nepřipouštíme, až nás k tomu donutí okolnosti. Oproti tomu například skladba Podivný místo je vyloženě o jiné cestě, kterou jdou lidé, kteří riskují a dávají do věcí více, než ostatní. To je skladba psána o osobní zkušenosti. Skladba Karikatury je více obecnější myšlenka o neskutečnosti sociálních sítí a nereálné kráse a oproti tomu například skladba Zhasni na chvilku svět je vyloženě osobní poděkování lidem, kteří člověka drží, když neprožívá příliš pozitivní životní období. 

Máte na desce skladbu, jejíž text je pro vás obzvlášť důležitý? Pokud ano, proč?
Pokud bych mohl otázku vztáhnout sám na sebe, tak můžu mluvit o každé skladbě. Každý týden je to jiná skladba a je to právě dáno tím úhlem pohledu na svět v daný okamžik a tím, jak moc je toto album pestré. Pravdivý nádech je opravdu silný, a v samotném kontextu, jak se mi věci v životě přihodily, tak o to emotivnější. Ale to jen teď pro tuto aktuální chvíli, co odpovídám na otázku. Zítra to bude Podivný místo a pozítří Nebudem si lhát.

Kdo v kapele nejvíc přispívá k textům a jak vznikají – je to spontánní proces, nebo na nich pracujete systematicky?
Nerad na tyto otázky odpovídám, jelikož jsem to já. Ale díky tomu si Horizont drží svůj rukopis. Ovšem, teď to bude znít trochu divně, ale je to jen jedna z mnoha činností, která v kapele je. Člověk, který se někdy v kapele pohyboval či vůbec byl součástí kolektivu, tak ví, že v týmu je důležitá kolektivní práce. Nesmírně si vážím ostatních v kapele i manažerské činnosti. Považuji to za neméně důležitou činnost a taky cítím zodpovědnost a důvěru, že mým textům a vůbec mé práci důvěřují až natolik, že mám husí kůži, jen když tyto řádky teď píšu. Kdyby jen tušili, že nemám páru o tom, kdy, proč a kde se ty nápady v mé hlavě rodí, tak je otázka, jestli by do toho tak šlapali. Neskutečná důvěra. Díky bohu za tu horizontrodinu, kterou kolem sebe mám.

Jaký zvuk jste chtěli na *Úhlu pohledu* dosáhnout? Má album jednotný hudební směr, nebo se na něm prolínají různé styly?
Co se týká žánru modern-rock - je to takové trochu alibi pro to, co si mi dovolíme. Nahrává nám i doba, kdy se žánry poněkud více „slily“. Rozhodně se dá mluvit o tom, že zvuková stránka je zaštítěna jedním producentem, respektive úplný finál. Určitě jsou zde popovější pasáže, které nám vyčítají ortodoxní metalisté v hospodě U Suchánků v Luhačovicích (smích). A naopak, třeba skladba Karikatury, která je svižná a metalová, nejde po chuti našim fandům, kteří poslouchají více mainstreamové žánry. Rozhodně pestrost textová, tak i žánrová, je tím pravým slovem vystihujícím naše první debutové album.

Experimentovali jste při nahrávání se zvukem nebo nástroji? Překvapí album fanoušky něčím novým?
Myslím si, že určitá dávka experimentování na albu je. Už například samotné intro mě osobně baví právě díky tomu, že si člověk určí cíl a každý den experimentováním dojde k výsledku, který ho sám překvapí. Napadne ho smyčka, či jiné téma a hned intro dýchá tak nějak jinak a působí na uši posluchače absolutně odlišně. Na albu se objevuje celý arsenál kytarových zvuků a určitě fanouška Horizontu překvapí některé pasáže, které jsou rapové a pasáže, kdy zpívám vysoké linky. Zároveň se, oproti dřívějším singlům, objevilo na desítku pěveckých hlasů, které obstarávají sbory.

Jak probíhala spolupráce s producentem? Měli jste jasnou vizi, nebo se zvuk formoval až během nahrávání?
Tím, že na samotném albu je trojice producentů, tak práce byla odlišná s každým. Ve směs, ale po konzultaci s mistrem Martinem Hollandrem máme jasnou vizi, jak by Horizont měl znít. Bylo zajímavé a poučné vidět, jakým způsobem jiné frázování změní Horizont, a docházelo také k úpravám takzvaně „na poslední chvíli“. V mém případě je problém, cokoliv nějakým způsobem přefrázovávat a učit se vlastní skladby jinak, než mi znějí v hlavě. Někdy věci slyšíte v hlavě, jak by to zhruba mělo být a smířit se s tím, že to není správně, je někdy těžký (smích). Ovšem toto právě člověka posouvá kupředu.

Kterou skladbu byste doporučili jako tu nejlepší ukázku alba a proč?
To nelze bohužel takto napsat. Všechno je to naše děťátko (smích). Nikdy jsem ani nebyl člověk, který by nutil někoho k něčemu a pokud někdo nabyl tohoto dojmu, tak to bylo špatně pochopeno. Každá skladba na albu má svůj příběh a osloví určitou sortu lidí, právě díky již výše zmiňované pestrosti alba. Co bych ovšem doporučil je poslechnout si album bez zastavení celé a nechat jej na sebe působit. Je vystavěno a seřazeno tak, aby v člověku zanechalo nějaký pocit. Pak jen jít a vybrat, která byla ta pravá právě pro tebe a tu sdílet na sociálních sítích a šířit dál. Nejlepší doporučení tedy je - album hodit do mechaniky CD, či případně na YouTube zapnout playlist Úhel pohledu a jít sednout do křesla popíjet oblíbený drink a číst si v bookletu, či pod každým trackem text. Nevěřím, že tam není ukryto něco pro každého z lidí chodících po tomto světě.