Historie jedné Pitky

Při vlastní fertilizaci tohoto tělesa hrála důležitou roli dlouholetá známost (jev velmi častý, nikoliv však nezbytný) praotců Hozlyho a Migyho (v určitých záznamech též pod jménem Miguel). I když se jedná o dost nesourodé spojení – multiinstrumentálně nadaný Hozly se samoukem a věčným basovým amatérem Migym – přesto je založené na dlouhodobém přátelství a spolupráci. Společná cesta undergroundovým světem je vzájemně spojuje zejména s death/blackovými JERUZALEM, noise grindovým extrémem GRILOWACZICZKA, crazy death´n´rollovými KOZELAGAZELADOZELA nebo dnes již grindovou stálicí 8 DNÍ VENKOVA (nyní jako 8DV). Tento výčet ale, zejména na Hozlyho straně, rozhodně není konečný.
V raně embryonálním stadiu tohoto mutanta se předpokládalo hudební zaměření vysoce experimentálním směrem, čerpajícího z klasického death/black metalu, řádně střiženého grindovými postupy, s výraznými vlivy v undergroundu nepříliš využívaných prvků. V reálných konturách asi něco mezi japonskými CSSO, švédskými COFFINSHAKERS, (tuším že) norskými SATYRICON a českými TUČŇÁKY. Z dnešního pohledu je zřejmé, že se jednalo o výplod značně nevyvinutých mozkových laloků, ve stadiu druhého či třetího týdnu vývoje. Nicméně je potřeba podotknout, že snaha o nekonvenční a originální pojetí metalové muziky v tomto tělese zůstává doposud.
Tak jako u každého pazgřivca, narozeného v hliněné chalupě na konci dědiny na pryčně pod slaměnou střechou, i u Pitky není přesně možné stanovit datum vzniku. Zrození každé kapely, stejně jako nemluvněte, je spojeno zejména s akustickými projevy disharmonického charakteru. Toto procitnutí do života bylo oběma rodiči oslavováno do té míry, že již skutečně není možné přesně určit, o který časový úsek jednadvacátého století se jednalo. S nevalnou mírou přesnosti lze odhadovat, že se jednalo o léto, možná kolem roku 2016…
Okolnosti zrodu měly rozhodně vliv na samotný název kapely. Stejně jako u každého jiného tělesa, projektu, uskupení či orchestru je i u Staroslovanské Pitky název považován za stěžejní hodnotu. Vyjadřuje na jedné straně spříznění s rodnou krajinou, jejími historickými, kulturními a sociálními hodnotami, respekt vůči předkům a poděkování a úctu rodovým a kmenovým tradicím. Na druhé straně naznačuje náklonost k lidovým veselicím či trachtám, doprovázených nezřízeným obžerstvím a křepčením. Ve své podstatě má jméno této kapely za úkol vystihnout kladný vztah veškerých mužů a leckterých žen, poděděný po předcích, k velmi příjemným a radostným požitkům života na moravské a české půdě. Samotný výraz Pitka pak může vzbuzovat různorodé formy výkladu – lze uvažovat o ekvivalentech například ve formě Krmaš, Kirtog, Hody, nebo Posvícení… Ale uznejte, Pitka je daleko výstižnější, a navíc má tenhle výraz jistý šmrnc, no ne? Názory se mohou různit, nicméně jistou míru nekonvenčnosti nelze Pitce upřít.
Vystřízlivění po narozeninovém běsnění následovalo poznání, že by dvoučlenný spolek bylo vhodné doplnit o obsluhu škopků. Období oslovování všech známých, podávání inzerátů, tištění letáčků rozdávaných po akcích a dalších podobných nesmyslů nepřineslo vůbec nic. Nutno podotknout, že nulový výsledek byl z velké části zapříčiněn požadavkem nalézt člena, který by kapelu doplnil nejen po hudební stránce, ale hlavně po stránce lidské. Což s ohledem na zvyky zakládající dvojice nebylo tak úplně jednoduché. Alegoricky lze, s odstupem času, tuto snahu popsat jako žebrání slepého hladovce, sedícího na plném lavoru jitrnic (mimochodem, tento výtečný a jedinečný pokrm má v Staroslovanské Pitce nezpochybnitelné místo, což dosvědčuje i umístění symbolu této many v logu kapely. Je s podivem, jakým zavrženíhodným způsobem je krmě, jež je po staletí v moravských a českých krajích spjata s představou blahobytu a hojnosti, opomíjena všemi kapelami, zaměřenými na historické lokální dění). Tož tak dlouho chodili dva cypi k Radhošti, až došel Radhošť za nimi…v podobě Leona, který kdysi dávno zaučoval Hozlyho do tajů hry na hrnce! Bubeník, toho času „bez angažmá“ (ty vole, dá se vůbec v undergroundu tenhle výraz použít?), plný elánu a chuti do hraní, navíc kamarád, přítel, chlap na stejné vlně. Prostě neexistovala, a dodnes neexistuje, jiná volba, koho posadit za rampu. Leona nejlépe vystihují dvě vlastnosti. První je jeho nevídaná a neuvěřitelná píle cvičit a makat na sobě. To způsobuje, že je (v kapele jako jediný) schopný občas hrát naprosto přesně. Druhou vlastností je enormní spotřeba piva – proto výraz občas v předchozí větě. Tato druhá dělá z Leona starého unaveného bubeníka, čímž činí jeho působení v kapele přijatelné pro ostatní členy. Vzhledem k předchozímu působení Leona v thrashových TREES získala tvorba SP určitější, a dá se říct, že v rámci UG i více konvenční směr. V tomto okamžiku vzniká termín, který si kapela osvojila za vlastní – MÉTAL MUSIQUE SADISTIQUE DESPOTIQUE.
V sestavě Hozly (kytara, hlavní vokály), Migy (basa, doprovodný opilecký chrapot) a Leon (bicí a obsluha ledničky) vzniká materiál pro první počin. Zde je nutno podotknout, že spojení kytary s basou má v pojetí Pitky v součtu pouhých osm strun, což je poměrně neobvyklé.
V té době se po velmi dlouhém působení v zahraničí vrací Chcipo - kámo, druh, přítel. Jen pro doplnění – Leon, Chcipo i Hozly vyrostli spolu v jednom městě, na jednom sídlišti, na jedné ulici, hráli hokej i nohec na jednom hřišti, bydleli v jednom baráku a společně objevovali KINGA DIAMONDA. Historická undergroundová vazba zejména mezi Chcipem a Hozlym začíná již před mnoha lety společnými amatérskými projekty, zejména pak grind projektem Laszka (toto je regulérní zombie orchestr, je zkrátka nemrtvý).
V ustálené sestavě začínají přípravy na první zápis Staroslovanské Pitky do věčných knih undergroundu. Snahu o zanesení tónů do nul a jedniček na stříbrném disku však komplikuje (stejně jako veškerý ostatní život na této kouli) virový pidisráč, doručený štandopéde Hedvábnou stezkou až k nám. Přes všechna nařízení, rušení nařízení, obnovení nařízení a zrušení obnovení nařízení se daří na jaře roku 2020 vykovat první zvukový záznam tvorby téhle Pitky. Tematicky se jedná o lyrický příběh, zasazený do smyšlených Baraních Hor v období raného středověku, pojednávající o lásce, zradě, mezilidských vztazích a korupci, zakončený samozřejmě happyendem. (Ne, volové, to není prdel, ono to tak fakt je, poslechněte si to…). Kocem roku se, navzdory všem restrikcím, podaří uskutečnit vydání prvního alba „Pivní Vrh“ formou CD, a díky Sedlovi a jeho Kachnička Entertaiment dokonce i na dnes již archaických MC nosičích. Zkus ochutnat (nejen) hudební požitek, který ti nabízí Staroslovanská Pitka…