HardMok věří, že bude líp

Která rocková kapela má svůj vlastní "chmelový" nápoj? Za sebou tři profi klipy a dvě alba, stejně jako jiné i je postihla pandemie v podobě zákazu živého hraní, přesto neztrácejí naději na lepší časy. Panda díky internetu a telefonu v této těžké době zjišťoval, co je v táboře Hard Moku nového. Rozhovor na přání ponecháme v jeho "mluvnické" podobě. Rock On!!

Celorepublikově zas tak známí, nejste, základní info je o vás na netu, nicméně představ v kostce kapelu
Ahoj, za celou kapelu Hardmok tě zdraví Mike Voigts. Jsme hardrocková kapela z regionu Východních Čech (nebudeme se upínat na okresy ne?). Vznik se datuje do roku 2010. Já sám jsem svůj hlas do kapely vložil na konci roku 2012 poté, co jsme se náhodně potkali a já neměl do čeho píchnout a kluci hledali někoho, kdo by něco zahalekal. Do té doby se původní členové potloukali v různých regionálních uskupeních. Dala nás dohromady hlavně touha dělat svoji tvorbu a oprostit se od převzatých věcí. Tmelícím prvkem nás jako kapely byla hlavně autorská tvorba, za kterou si stojíme dodnes. Tzn. muzika i texty našich songů jsou plně autorská tvorba týmu kapely. A právě tohle mě po přestěhování sem do regionu a nemožnosti spolupracovat dále s mojí původní kapelou dovedlo ke klukům z Hardmoku. Původní složení kapely bylo: Vláďa Šmejda – kytara, Libor Vohralík – kytara, Zbyněk Udržal – baskytara, Míra Šeda – bicí a Mike Voigts – zpěv. V roce 2016 jsme vydali první album s názvem Našlápnuto se14 songy. V roce 2018 vyšlo naše druhé album Pošli to dál! s10 songy. Obě alba jsme vydali ve studiu Hacienda u Miloše Dodo Doležala. Aktuální složení kapely je: Vláďa Šmejda – kytara, Zbyněk Udržal – baskytara, Míra Šeda – bicí a Mike Voigts – zpěv. Inspirací pro naši tvorbu jsou hlavně hard rockové kapely s americkým soundem. Snažíme se vybudovat si osobitej sound a hlavně zvuk kytar, který dominuje v námi postavených červených bednách. Máme odehráno přes 150 živých koncertů v klubech, na festivalech a motosrazech od Prahy po Moravu, nesoustředíme se plně na region Pardubicka nebo Královéhradecka.

Určo jsou lidi, třeba i vaši budoucí fanoušci, co sa o existenci skupiny dozví poprvé v tomto rozhovoru. Představ jim jednotlivá CD, písně, texty…Vem to od předního obalu, přes zvuk až po obal zadní…
Tak to vezmem od začátku. Jako první album nám vyšlo Našlápnuto. K tomuhle albu se váže jedna taková historka. Když už jsme si přežili několik dní ve studiu s Milošem a konečně jsme měli master, tak jsem vzal PR managerku Francouzku na motorku a jelo se do lisovny CD disků. No aby to nebylo celý jednoduchý́, tak nám skončil roksor z mostu v Chlumci nad Cidlinou v bloku motoru a celý se nám to o několik hodin protáhlo. Díky mojí manželce se nám podařilo doručit master včas. Nicméně čím jiným pokřít první CD.
U nahrávání druhýho CD Pošli to dál! si nás vzal pod ruku Miloš Doležal junior. Songy včetně celého alba měly původně nést zcela jiný názvy. Po pár sklenicích a výměně názorů se vše přejmenovalo a dodnes v těch názvech máme bordel. Například na název alba byl čas cca 30 sekund. V textech songů se zásadně vyhýbáme lásce. Tečka tečka tečka – asi budeme muset nějakej song o lásce sepsat, když teď nad tím tak přemejšlím. Jinak na nás navždy všichni zapomenou… V našich textech je někdy až tak velká nadsázka, že ji někteří ani nenajdou. Proto u poslechu doporučuji i dvakrát repeté. Hodně se inspirujeme historií a jejího dopadu či paralely na současnost. Lidi co chtěj slyšet songy o pocitech, citech a o lásce nás moc v lásce mít asi nebudou, z toho už jsme asi vyrostli, ale to je jedno. Jednou jsme přijeli na fesťák a přišel promoter do backstage a my sme tam leželi v záchvatu smíchu nad nějakym oplzlym vtipem, nebo co a von povídá: “ Slyšel sem vaše céda, ale tohle sem nečekal. To je samý vážný téma a pak tohle”… no a takhle je to se všim. Miloš Dodo táta ve studiu povídá v půlce druhý desky “ no vidíš, konečně něco, co neni smutný”. Písnička se jmenuje Hloupá. Obě céda jsou tematicky těžší, ale prostě je tam nadsázka a kdo říká že ne, tak dostane deku.
Co se týče obalů obou CD, na to by asi měla spíš odpovědět Francouzka. Nicméně u alba Našlánuto, to vyšlo z fotky Vítka Švajcra s “Vláďovou mokasínou”. Od tý doby už nosí radši vokovaný boty.
U druhého alba nás už tahle ženština dotlačila do focení, asi věděla, co dělá, protože nás konečně začali lidi poznávat. Na předku jsme zepředu a na zadku ze zadu… Hloubka myšlenky se nezapře. Prostě rádi děláme věci pořádně, tak jak se dělat maj, žádný zkratky v životě, v muzice ve sportu ani nikde jinde neexistujou. Musíš krok po kroku všechno prošlapat. Dřív nebo pozdějc se to projeví a u bublin to splaskne, nebo něco na ten způsob. Pak to musíš dělat znova, a to je zpravidla pozdě. Takhle jsme se snažili přistupovat i k našim nahrávkám a cédům. Plně si za nima stojíme a už se v tom nechcem znova hrabat. Jaký to bylo takový to je a teď jedem dál se stejnym feelingem. Pak jsme vytipovali pár věcí, na který jsme natočili klipy, a o kterejch jsme si mysleli, že budou takový nejvíc in, no a člověče ono jak kde je třeba si to naposlouchat a vybrat si, každej to má jinak. Jinak to maj rádia, ty hrajou od zahraničních kapel vypalovačky a od tuzemskejch chtějí řekněme slabší kousky, hlavně ať to nenaruší programovou skladbu, a skalní fanoušci zase obráceně, zaplať bůh a to jsem bezvěrec.

Jak jste na tom s prodejem CD v dnešní době, kolik byl náklad a kolik se jich u prodalo?
Teď si klepnul hřebík na hlavu. Cédéčkům zdá se odzvonilo… Možná proto jsme jich vydali tolik, aby bylo, co házet po lidech na koncertě. První CD je v podstatě skoro vyprodané. Druhé je stále na skladě, kdyby někdo chtěl. Jinak jsme letos rozjeli distribuci MP3 přes Spotify, Apple Music, Amazon a další. Na Spotify je nás možnost i grátis poslechnout, no prostě jdeme s dobou. Musím říct, že daleko líp nás ze skladu opouštějí trička (ty jsou teda taky na skladě, ale je jich výrazně míň než CD).
Náklad obou CD byl stejný́, a to rovná tisícovka.

Pomohl vám při prodeji CD, a při celkové propagaci kapely úspěch v TV Rebel?
Zajímavá otázka… V dnešní době “pro začínající kapelu” je důležitý́, že je vidět nebo slyšet. Což se na TV Rebel splnilo do puntíku. Lidi si dali tu práci a hlasovali pro nás, za což jim patří velikej obdiv a dík. Na koncertech jsme občas slýchávali, že nás viděli v televizi na Rebelu…. My jsme rádi, za jakýkoliv zviditelní, ať už v televizi nebo například na Rádiu Hey nebo teď skrze tvůj rozhovor tady. Takže máš u mě flašku našeho piva Hardmok. Takže souhrnná odpověď na tvoji otázku je ASI JO. Díky, rád ochutnám…

Máte i svojí registrovanou značku… Svoji vodku neplánujete, v licenci Finlandia?
Jinak ochrannou známku na alkoholický nápoje máme, ale zatím jsme o tom neuvažovali. To máme pro každej případ, protože Hardmok jako název vodky je fakt cool. Hardmok je registrovaná značka, a to pro merch, pivo, alkoholické i nealkoholické nápoje. Tohle se řešilo právě kvůli pivu.

Když už jsme u chlastu, při rozhovoru popíjíš, koukám Čachtické bílé… A kde máš škopek Hardmok?
No to víš, že by bylo lepší mít před sebou na stole Hardmok, ale teď zrovna nebyl v dosahu.

Když sa vrátíme zpět do roku 2014 už tehdá jste zaznamenali první úspěch
Je pravda, že pokud někde vidím obrovskej úspěch, tak pak je to právě na Hudební lize města Pardubic. Byla to nová zkušenost a pro kapelu obrovskej přínos. Lidi byli super, chodili, pařili, fandili, takovej malej stesk dneska. Porota nás jednomyslně poslala do finále a s pomocí hlasů lidí to bylo naše. Moc mě mrzí, že zrovna tahle soutěž už dál nepokračuje. Každopádně nutno dodat, že nikdo z porotců nedostal ani panáka. Paradoxně z dnešního pohledu jsme tenkrát ještě nic moc asi nehráli no, ale to je jiná kapitola. Hlavně jsme tam poznali spoustu kamarádů z jinejch kapel, se kterejma jsme pak udělali spoustu dalších koncertíků. Byla tam super atmosféra. Jó Doly Klub….

Už su z Pce (zkratka pro Pardubice) pár let pryč, klub už neexistuje?
Doly existuje, teda doufám, že to majitel po tomhle všem nevzdá. Je to taková naše srdcovka. Už, aby se mohlo hrát a mohli jsme tam zase zavítat.

Máte tři profi videoklipy, nutno říci, že zdařilé, to financujete sami jako kapela, nebo sponzoři, jejíž loga jsou v titulkách. A na kolik vás vyjde takový videoklip?
To bys chtěl vědět co???? Začal jsem od konce. Klipy si financujeme sami a sponzorský peníze vždycky padly zcela na studio. Pak jsme ještě zacvakali ze svýho lisování CD. Jako první se točil videoklip k songu Propast (z prvního CD Našlápnuto). Francouzka si jednou zahrála ve videoklipu a tam se setkala s klukama z Produkce Beran. A musím říct, že na to, že v tý době to proti nám byli mlaďáci a začínali, tak dokázali pojmout režii i kameru dokonale. Videoklip je v podstatě o drogový problematice. Aranž prostoru jsme si udělali svépomocí vedle zkušebny. Nahnali kamarády coby herce a celej den mrzli. Výsledek stál za to. A tady je nutno vyzdvihnout herce v ústřední roli – ten je totiž nekuřák, drogy fakt nebere a nebral, přesto vystřih feťáka na jedničku. Zahrál to dokonce tak dobře, že si ho nakonec Francouzka, jako jeho herecká partnerka v klipu vzala za manžela. Hustý co???? Jeho jméno Vám záměrně neprozradim. Je v závěrečnejch titulkách v děkovačce. Ostatně obrázek si udělejte sami, tady je odkaz:

Druhej videoklip je taky k songu z první desky, a to Holky motodivoký. Opět jsme oslovili kluky z Produkce Beran. Tady už bylo vzhledem k zaměření klipu horší sehnat prostory. Nakonec se vrakoviště ukázalo jako geniální prostor, navíc s hangárem plným starejch jawiček. Prostě pecka! Pak teda dalo o trochu větší problém sehnat bábovky. Nicméně výběr se poved, za mě je teda fakt, na co koukat. Nesmím zapomenout na kamarády motorkáře, který́ přijeli ukázat stroje. Tohle natáčení se protáhlo na dva dny, jedno prase a několik sudů. Přijely i holky z Prahee.

U třetího nám dalo nejvíc zabrat výběr songu. Tady už jsme sáhli do druhý desky. Nakonec po bouřlivé diskuzi jsme šli do Rájem zní. Tady je větší část scénáře práce Francouzky, která jezdíc každej den busem do práce poslouchala ten song, tak dlouho až přišla s nápadem šachový partie a holek vyjadřujících protikladný emoce. Prostor jsme opět vyzdobili svépomocí. Tenhle klip je raritou i proto, že si v něm zahrál i nás manager Petr Blexa Bolehovský alias agent Bureš našeptávač. Poznáte ho zaručeně. Jinak je klip opět z Produkce Beran a nutno říct, že s klukama je vždycky super spolupráce zrajou takzvaně jako víno!

Pak tu máme ještě takovaj bonus, kterej byl ovšem tak nějak v naší režii a kameře. Je to videoklip k songu Hardmok, kterej je jak jinak než o našem pivu a odehrává se jak jinak než v naší domovské Hospůdce No. 59 v Bohumilči.
Hardmok-Hardmok - YouTube

Na závěr týhle otázky bych moc rád poděkoval našim sponzorům, kteří sice přímo nepřispěli na videoklipy, ale bez jejich podpory by vlastně ani nevyšla muzika na plackách. A proto právě oni jsou v závěru všech našich oficiálních klipů.

A nějaký nový video plánujete, když sa teď nesmí hrát?
Plánovalo by se hezky, ale bez hraní na video jen tak nebude.

CD jezdíte nahrávat do jednoho z nejlepších studií u nás, počítáte, že tam nahrajete i další materiál, nebo zkusíte jiné studio?
Tak tohle je jednoznačná odpověď. Jedem dál s Dodem, i s Dodem juniorem, teda pokud nás ještě vezmou. Když se jede do kopce, tak se nepřepřahá! Prostě, když máš někde profesionální, a přitom přátelskej přístup, tak neměníš. Kluci nám pomáhají nejen při tvorbě samotných alb, ale i v náhledu na muziku během tvorby.

Teď si moc live nezahrajete, připravujete nové CD, se kterým vyjedete mezi fans až to situace dovolí, nebo jen tak lelkujete?
Tuhle otázku pojmu trochu jinak. Může rockovej kytarista zahodit kytaru do kouta? Může zpěvák jen tak přestat zpívat? Může bubeník prodat bicí, jen pro to, že zrovna nemůže bubnovat? NEMŮŽE! Omezení je veliký, ale i hraní bez diváků je pořád hraní, který́ nás baví. Není to jen o zkouškách, ale i o tom, že se kapela občas sejde a probere co dál. My pořád (i když jedním okem) vidíme pomyslný světlo na konci tunelu. A pak je tu možnost vydat další album. A tohle všechno nás takzvaně nakopává. Je pravda, že se moc nepřetrhneme, ale zase máme čas songy řádně “rozpitvat a doladit”! Takže opět souhrnná odpověď je, že lelkováním se to rozhodně nedá nazvat.

Plánujete vydání vašich titulů i na nosičích LP a MC?
Ne… Tohle je otázka na kapelu, která má tisíce fanoušků. My budem zatím makat na tom, aby bylo to, co hrajem dobrý a pak se uvidí, zatím je o sběratele jaksi nouze – mám ten pocit. Navíc se cpe lidem v současnosti do hlav takovej univerzální třetipohlavní střední proud. Kvalitní muzika, a teď nemluvím o té naší, ale třeba i o jiných stylech, spíše ubývá. Ostatní posluchači podléhají všudypřítomný́ masáži. Je třeba říci, že si nestěžujem a jsme rádi za ty posluchače, kteří tomu nepodlehli.

Poskytli byste mi materiály, abych vydal vaše tituly na kazetách, pro sběratele, kteří sbírají pořád tento nosič?
Ano, poskytneme.

Začínající muzikanti nejste, jakými jste prošli kapelami, funguje ještě nějaká z nich?
Je pravda, že začínající muzikant nikdo z nás rozhodně před vstupem do Hardmoku nebyl.
Vladimír Šmejda – kapely Profil, Markant, Motouz, Atrey, Sorry, Dehet, Motouz, Renonc. Pokud vím, tak Atrey funguje dodnes.
Zbyněk Udržal – Framal, Kantrysok, Profil.
Míra Šeda – Markanti, Dehet, Human Scum. Kapela Human Scum stále existuje a jsou to i naši kamarádi a už jsme si i potkali na pódiu.
Mike Voigts – kapela Charlotte. O kapelách kluků toho zase tolik nevim a když, tak jen z vyprávění, ale Charlotte byl dlouhodobej počin. S klukama jsme spolu vlastně vyrůstali, a to doslova hudebně i školně. No to je ale minulost a dost nostalgická. Od roku 1995, kdy se začalo tvořit… až po roky největší slávy, kdy se hrálo v Lucerna Music Baru s Laurou a jejíma tygrama v roce tušim 2005. A dál až sporadicky do roku 2015. Byla tam sboristka, dechová sekce a podobně. Taky jsme hráli asi třikrát tady na Pardubicku. Styl byl jazzrock.

Máte i vlastní pivo. K tomu jste přišli jak? A pijete ho, nebo ho máte, že ho máte a tajně popíjíte Plzeňský splašky bez chmelu?
Jo, a to vlastně souvisí s tou naší “originalitou”. Originální tvorba si žádala originální mok, když už tak Hardmok. To jsme takhle jednou v Hradci dojeli na pivo. Asi není důležitý́ kam a proč. Prostě půl kapely jede na pivo. A tam nám sládek povídá, co že ste to za kapelu? A my no Hardmok! A on super název pro pivo. No řekněte. Tohohle už se chytne fakt snad každej. A bylo pivo. Teď ho jen vychytat a ono to chtělo hořkost, chmel zabral. A tady je potřeba zmínit našeho kamaráda Zdeňka Kalouse z pivovaru Letohradský jelen. To pivo je naše, je extra hořký, je nepasterizovaný a nefiltrovaný, zkrátka podle naší chuti. Kdyby náhodou chtěl někdo ochutnat, tak ho hned navedu do Bohumilče k Rachotovi do Hospůdky No. 59, tam je stále na čepu, teda když zrovna není nějakej ten zákaz. Je to prostě originál, kterej jsme s klukama za asistence Zdeňka sami sestavili.

Jaká je vaše managerka? Je přísná, nebo hodná? Neboj, číst to nebude, tiskne mi nějaké věci, tak neměj strach a povídej.
To je pěkný, že se ptáš na manažera/ku. To se často nestává. No jak na to. Víš, u nás je všechno tak trochu naruby. Pravda je, že práci manažera tak trochu suplujou tři lidi. Původně v začátcích se o všechno staral náš kamarád Petr Blexa Bolehovský. Ten má v současnosti na starosti komunikaci s promotéry, organizátory fesťáků a takovou tu řekněme černou práci, co není moc vidět a slyšet, ale je nesmírně důležitá. Moc mu za to děkujeme. Jelikož jsme amatéři, tak samozřejmě není placená
Stejně je na tom Francouzka, na kterou se asi ptáš, s tím rozdílem, že ta je vidět všude. To je i proto, že má takovej naturel a je jí všude plno a toho se prostě sám od sebe nezbavíš. To máš v genech. Má na starosti takový ty věci okolo PR, tvoří obaly desek, loga, písma, focení, přípravu klipů, prodej merche na koncertech a jak sama říká, nosí pivo. To je důležitý. Samozřejmě pokud má čas a jede s náma na akci. A to se snaží, co to jde. Blbý je, když s něčím nesouhlasí, nebo my nesouhlasíme s jejím návrhem, tak to pak na ní moc neberem zřetel. To jí obecně trochu štve. Když souhlasí tak jsme rádi a ona taky. Nechci tím říct, že se naučila souhlasit, to fakt ne…. Ale má nás asi ráda, tak to nějak kouše. Ne vážně zastává v tomhle směru dost
podstatnou roli. No a o zbytek se staráme tak nějak všichni. Možná trochu víc Vláďa a já, ale to je nepodstatný. A hlavně je to jen když Petr, nebo Francouzka chybí.

Chceš něco ještě říci na závěr?
Asi chci! Doba je složitá. Není kam na muziku, ale máme alternativy (i když třeba ne takový jako je živák) nicméně poslouchejte NEJEN nás na Spotify, ale i další autorský český kapely, sledujte You Tube a další kanály. A hlavně jakmile to půjde vyražte za muzikou na živo a podpořte zejména ty menší a
začínající, protože pokud ROCK nepojede dál, jsme ztracený. Pokud chcete podkres OK, ale pokud chcete poslouchat muziku je tu pro Vás mnoho nepoznanýho a je škoda to jen tak nechat bejt. Mainstream je jen jedna z možností a vůbec si nejsem jistej, že ta správná. Přeci jen je strašně ovlivnitelná, protože jsou tam tlaky a znáte to. Něco za něco. Menšinový proudy byly a jsou vždycky přímočařejší, nekonvenčnější, pravdivější apod. Nejsme pod tím tlakem. Objevujte nový kapely a novou muziku. Je nás tu hodně, máme co říct a snažíme se…. Jo a moc dík za rozhovor, jen tak dál a houšť. Musim říct, že mě to bavilo. Díky!!!

Já taky díky a těším sa na ten váš škopek až pošleš, pošlu ti pak po Bártovi za to maso, když chlasčete musíte taky jíst…

Rockpalace - Panda