FANY MICHALÍK: „Hudba je moje DNA – a s novou kapelou jdu naplno!“

Fany Michalík je zpět v čele nové kapely FANY. Poctivý hard rock, remaster legendárního alba Funny a čerstvý singl Tak to má bejt ukazují, že rozhodně nehodlá zpomalovat. V rozhovoru prozradil, jak vybíral spoluhráče, co chystá na nové EP a proč je pro něj hudba pořád tou největší životní silou.

Jak se dnes cítíš pod jménem FANY – je to pro tebe jen kapela, nebo už i osobní značka?
Už v roce 1990, když jsem stál ve studiu CITRON při natáčení LP Vypusťte psy, někdo řekl: „Fano, zpívej…“ Myslím, že Radim to pak začal používat při rozhovorech a od té doby se to chytlo. Takže pro mě bylo logické u toho názvu zůstat – FANY jsem já s kapelou.

Podle čeho sis vybíral muzikanty do nové sestavy? Co museli splňovat, aby tě přesvědčili?
Myslím, že to nebyla náhoda, ale osud. Když Vojta Prokeš a Tommy Nenička napsali na Facebook, že v kapele, kde hráli, to přestalo fungovat a že se těší na nový začátek, neváhal jsem a napsal jim. Nechtěl jsem pro svůj start rozbít jinou kapelu, jak se to bohužel dnes stává. Přiznám se, že do poslední chvíle jsem si přál Jardu Bartoně, se kterým jsem hrál mnoho let, ale nakonec dal přednost slavnějšímu kolegovi. Proto jsem přizval na hostování Pavla Škarpu. Největší problém bývá bubeník – Vojta Sedlák je skvělý, ale má asi čtyři kapely. Podařilo se mi ale přemluvit Kamila Drába, moderátora ROCK Rádia, který je za bicími jako ryba ve vodě.

Jak moc jsi do skládání zapojený ty sám a co necháváš na kapele?
V současnosti playlist tvoří hlavně osvědčené songy z dob minulých – z alb Funny a Fany – a samozřejmě z Limetalu. Pořadatelé nás často přemlouvají, ať hrajeme i něco od CITRONu, takže máme i jednu jejich skladbu.

S čím chceš, aby si lidi spojovali nový zvuk FANY – tvrdost, melodie, nebo úplně jiný prvek?
Přál bych si, aby se hudba vrátila do lidské polohy – aby si lidi zpívali, zapojili se do koncertu a odcházeli s dobrou náladou. Aby jim nějaká písnička zůstala v srdci.

Proč jsi jako první singl vybral zrovna „Tak to má bejt“ a jak ji vnímáš po tolika letech od původní verze?
To byla jedna z mých prvních složených písní, a po 33 letech jsem si chtěl udělat radost. Natočili jsme ji znovu i s klipem, kde jsou záběry ze starého videa. Nešlo o to udělat to líp, ale jen se po 33 letech podívat, jak jsem zestárl. Je to pohled pravdě do očí… hahaha.

Remaster alba „Funny“ – co tě na starých nahrávkách nejvíc lákalo oprášit a co naopak úplně změnit?
Dnes je spousta možností, jak dosáhnout lepšího zvuku, a to se povedlo. Nic jiného jsem nechtěl – nové verze dělat nehodlám.

Připravuješ nové EP – co z něj můžeš už teď prozradit, aby fanoušci věděli, na co se těšit?
Ano, nabral jsem sílu i chuť tvořit. Jediné, co mě trochu odrazuje, je konfrontace s obrovským počtem nových songů a všemi těmi komentáři a urážkami. Ale i tak to udělám – a samozřejmě si přečtu všechny komentáře.

Která skladba z nové éry podle tebe nejlíp ukazuje, kam FANY směřuje?
To je těžké říct. Chci zpívat pro dobrou náladu, ale vím, že smutná písnička často lidem pomůže překonat trápení. „Tak to má bejt“ ukazuje charakter a styl – život je nahoru a dolů a vždy jedno střídá druhé. A taky „S větrem v zádech“ – tolikrát jsem si uvědomil, jak i písnička tě dokáže popostrčit.

Jaké místo mají v tvém repertoáru starší skladby – budeš je hrát dál, nebo je necháváš minulosti?
Playlist skládám podle akce, ale čerpám hlavně ze svých songů z desek, které jsem kdy zpíval. Postupně to doplňujeme a zkoušíme, co funguje.

Když dnes stojíš na pódiu, co je pro tebe největší motor – muzika, reakce lidí, nebo energie okamžiku?
Největší motor jsou lidé pod pódiem. To, jak koncert dopadne, je hlavně o nich. Snažím se je vtáhnout, aby nebyli jen pasivní posluchači. Když se to povede, stačí pár lidí a je z toho skvělý mejdan.

Co tě dokáže na koncertech nejvíc rozhodit a co naopak nejvíc nakopnout?
Nejvíc nenávidím agresi a násilí – pokud bych viděl rvačku, klidně odejdu, dokud nebude pohoda. Naopak mě neskutečně nabíjí, když vidím krásné ženy pod pódiem, jak se pohupují a zpívají se mnou. To se pak opravdu předvádím.

Jak důležitá je pro tebe vizuální stránka koncertu – světla, scéna, show – oproti samotné hudbě?
Jsme chudá a začínající kapela – ohně a lasery u nás neuvidíš. Ale hrajeme všechno živě a s chutí, a to je pro mě důležitější.

Pokud bys měl vybrat jeden okamžik, kdy sis řekl „tahle kapela má smysl“, který by to byl?
Nejde vytáhnout jeden okamžik. Důležité je, že se po dlouhé době těším na koncerty a že ty písničky znovu ožívají. A v neposlední řadě se těším i na kluky, kteří stojí po mém boku. Většinou až druhý den ráno si uvědomím, jaké mám štěstí.

Kde bys chtěl s FANY stát za dva roky – klubová scéna, velké festivaly, nebo zahraničí?
Měl jsem to štěstí stát na pódiích s WHITESNAKE, DEF LEPPARD, UDO nebo třeba KABÁTEM. Ale stojím pevně na zemi – ten cíl už se mi vzdaluje. Hrát na plném náměstí po celé zemi a rozezpívat ho je super cíl. A samozřejmě – rádi zahrajeme všude, kde nás budou chtít.

Jakou zprávu chceš dát novými songy fanouškům – co je to hlavní poselství FANY 2025?
Nevím, jestli poselství, ale přál bych si, aby lidi byli k sobě milejší. Aby nás úplně neovládla umělá inteligence a aby se všechno nehodnotilo jen podle lajků, peněz, aut nebo dovolených. Hudba má přinášet radost.