EGES: Čtyři dekády bigbítu bez pauzy

S kapelníkem skupiny EGES Milanem Herboltem jsme se bavili otevřeně o více než čtyřech dekádách hraní, o tom, proč kapela zůstala mimo profesionální dráhu, jak se proměnilo publikum i samotný bigbít a co dnes znamená udržet kapelu pohromadě tak dlouho. Došlo i na hudební vzory, vlastní tvorbu a pohled na to, jaké má dnes regionální kapela možnosti. Řeč přišla i na chystanou akci k 45 letům.

EGES jede od roku 1980 – proč to vlastně pořád držíte, co vás u toho reálně drží dodnes?
Teď už jsem zůstal z těch původních sestav kapely z 80. a 90. let jediný. Před pár lety skončili Míra Mencl a Jarda Laštovka, kteří to s námi táhli hóóódně dlouho, Míra od začátku až do r.2020, a Jarda od r. 1985 až do r. 2023. Asi nás to všechny hodně bavilo, že tohle jádro kapely vydrželo spolu tak dlouho. A naštěstí se podařilo odešlé členy doplnit kluky, kteří tu štafetu od nich převzali a pomáhají mi pokračovat. Spousty věcí ohledně techniky mají na starost zvukař Olda Kaucký a Honza Němeček,
mladý kytarista a zpěvák, se kterým se spolu staráme i o tu hudební část provozu kapely. Takže když najdeš spřízněné duše, dá se pokračovat. Sám bych to rozhodně nezvládl. A protože nás to pořád baví, jedeme dál. Olda se narodil v roce, kdy EGES začínal, a Honza až na konci devadesátek. Takže mladá krev, nové nápady a hlavně chuť a nadšení. A mne to baví pořád, jinak bych už dávno skončil.
A víc nás baví hrát zábavy a třeba i bály, než hodinové koncerty na všelijakých slavnostech. Tam je publikum taková všehochuť.

Nikdy jste nešli profesionální cestou – nebyla to zpětně chyba?
Myslím, že ne, nikdy jsme o profesionální dráze neuvažovali. V zakládající sestavě jsme byli
3 vysokoškoláci, zvukař Jirka Šustr byl taky vysokoškolák. Hudbou jsme se živit nechtěli. Chtěli jsme jen hrát, a že to vydrží takhle dlouho, to nás nikdy nenapadlo.

Začínali jste jako hard rock –postupně jste z toho uhnuli do širšího repertoáru?
Hrajeme jak 4 hodinové rockové zábavy, tak třeba i 6hodinové plesy, městské i jiné slavnosti, soukromé akce, podnikové akce. Tam nemůžeš hrát jen bigbít, lidi tam chtějí slyšet hlavně to, co znají z rádií a televize, takže hrajeme i převzatý poprock český i cizí.

Není tohle právě důvod, proč kapela nikdy neprorazila víc?
My jsme se o to ani moc nesnažili , ani festivalů jsme moc neobjeli. Nám stačily tancovačky.
Kromě toho už minimálně ve druhé půlce devadesátek a později, jakmile kapela dostala nálepku „zábava“, tak už tě nikde do médií nechtěli. A jezdit hrát někam 200 km, jako třeba Brutus, když chodíš do práce, máš rodinu, stavíš barák, to moc dobře nejde.

Kdo byly vaše hlavní vzory na začátku – které konkrétní kapely, které vás formovaly?
Kromě úplně prvního repertoáru, což byl třeba Olympic, Katapult, Turbo, se nám hodně líbily melodické kapely jako Journey, Boston, pak takový ten komerční hard rock jako Bon Jovi, Loverboy, až po tvrdší kapely jako Whitesnake, Scorpions, Saxon, Pretty Maids.

Jsou za vámi stovky koncertů – baví tě to pořád stejně, nebo už je to spíš rutina?
Když jsme v osmdesátkách hráli v týdnu 3x, tak už to byla někdy docela dřina, ale dnes, kdy počet vystoupení je výrazně menší, se těším na každé z nich. Holt kšeft (míněno vystoupení) je svatá věc, pře to vlak nejede.

Jak se podle tebe změnili lidi na zábavách – je to pořád ten samý bigbít, nebo už jiný svět?
Když hrajeme bigbíty, tak chodí lidi většinou 40 až 50+, hlavně pamětníci, ale sem tam i nějaká omladina. Na bály a jiné akce chodí i mladší, třeba i 20-40 let. Ale ty zase ten bigbít už tolik nebere.
A tady okolo Plzně to hodně válcují revivalové kapely, máš tu 2 Kabát revivaly, 2 revivaly Lucie, 2x ABBA revival. Kromě toho 2x Extraband, 2x Sifon. Mladší lidi chtějí slyšet to, co znají z desek, rádia, televize. Co neznají, to dost často ignorují. Sice na metalový festivaly chodí mladých dost, ale to je pořád jenom ta část, co má rock a metal ráda. V osmdesátkách a devadesátkách byl rock masová zábava.

Jedno album za celou dobu – proč tak málo, když kapela funguje desítky let? Není v plánu něco vydat?
Už se na to chystáme, protože kolega z kapely si zařizuje svoje nahrávací studio, tak snad ještě něco vydáme. Ovšem jedině svým nákladem.

Dává dnes podle tebe ještě vůbec smysl něco vydávat, nebo je to ztracený boj v éře Spotify, iTunes…?
Pokud něco ještě nahrajeme, tak to vydáme na CD. Dneska už CD přehrávač sice každý nemá. Ale my starší pořád ano. A mladí mají už většinou jinou muziku.

Nelituješ někdy, že EGES nebyl tvrdší a nešel víc po vlastní tvorbě?
Ani ne, my jsme si hráli pro zábavu a já byl vždycky hodně sebekritickej, takže jak byla písnička něčemu podobná, tak to většinou neprošlo. Nadprodukcí vlastních věcí jsme rozhodně netrpěli.

Má dnes regionální kapela vůbec šanci něco znamenat mimo svůj okruh?
Asi dost těžko. Co jsme tak slyšeli, tak i některé úspěšnější tancovačkové kapely, když párkrát vyjely za hranice Plzeňského kraje, tak moc lidí nepřišlo.

Co pro tebe EGES dnes je – radost, zvyk, nebo závazek?
Všechno trojí dohromady, ale radost nejvíc.

Kdy jsi byl nejblíž tomu s tím skončit?
Já osobně jsem zatím ještě nikdy skončit nechtěl, ale některé kluky jsme dřív museli přemlouvat,
aby ještě vydrželi, a nakonec hráli ještě spoustu let.

Chystáte akci k 45 letům – co od ní mají lidi čekat a čím bude jiná než běžný koncert?
Uvidí tam hrát s námi muzikanty, kteří už s námi nevystoupili třeba 15 i více let, uslyší i pár písniček, co neslyšeli už hodně dlouho. Pro spoustu lidí byl pravý EGES ta sestava s Mírou Menclem a Jardou Laštovkou. Tihle dva klasici tam taky vystoupí.
Třeba Eva Urbanová si s námi párkrát zazpívala jako mladá slečna
v 80.letech, a pak ještě v roce 1992, kdy to natáčela tehdejší regionální televize TV 19 . Ale tu písničku nakonec do jejího medailonu pro TV z nějakého důvodu nedali. Od té doby jsme v kontaktu, ale nikdy s námi nevystupovala, až teď 16.5.2026 v Blovicích v sokolovně.

Bereš to výročí jako oslavu, nebo spíš bilanci toho, co už je za vámi?
Jako obojí. Máme za sebou 45 let hraní, a nikdy jsme nepřestali. Jen, když se měnili muzikanti, nebo za covidu, tak potom maximálně na pár měsíců byla pauza. Možná, že kdybychom si byli dali pauzu na 10-15 let, byli bychom dnes pro lidi vzácnější. Pár kapel to takhle mělo. A třeba se pletu.
Každopádně další oslava bude zase za 5 let, a kdo ví, co bude za 5 let, jestli tu ještě bude EGES,
a jestli ještě budou bigbítové zábavy ?