Dymytry S nadějí „vplouvají“ do 15ti leté existence

Před startem nového turné kapela 5.2. k 15. výročí své existence zveřejňuje nový klip S nadějí na YouTube. Klip má od svého zveřejnění 33 000 zhlédnutí, což dokazuje, jak silnou fanouškovskou základu tahle na první pohled divoká smečka „monsters“ má. Vzhledem k tomu, že se ke klipu váže víc než silný příběh, sedám si s autorem textu Prothem, abych se dozvěděl nějaké podrobnosti.

Blahopřeju Dymytry k výbornému číslu zhlédnutí na YouTube. Ale pojďme k prvopočátku. Pamatuješ se vůbec, kdy začala tahle skladba vznikat instrumentálně?
Hned první otázkou jsi mě pobavil a náš kapelník Jirka Dymo Urban se určitě taky zasměje, až to bude číst. On totiž muziku k týhle písni napsal někdy na jaře minulého roku a neustále se mi jí pokoušel nenápadně podstrčit. A já pořád odolával. Dělat pomalejší lyrickou věc je o dost těžší, než nějakej nálet. Já se do textu pustil někdy na podzim. Bojoval jsem s ním asi tři měsíce, což je doba, za kterou bych normálně napsal tři desky (smích).

Ty ses jako dvorní textař ujal textu. Je vynikající, jak tě napadá téma textu? Posloucháš muziku, broukáš si, hledáš slovíčka?
Děkuju za pochvalu! Texty píšu vždycky až do muziky. Písňový text podle mne není to samé, co báseň. Je prostě potřeba slyšet muziku, přizpůsobit slova obsahem i zvukem k celkové náladě. Námět přijde většinou sám. Muzika má v sobě vždycky nějaký obraz. Slyšíš třeba refrén a představuješ si k tomu, jak jede buldozer, anebo padá sníh za oknem. Záleží na muzice. Nejhorší je, když slyším novou pecku a vůbec, ale vůbec nic se mi při tom poslechu nevybaví. To se ale stává málokdy.

Zapisuješ si někdy zajímavé obraty, myšlenky, nápady, které tě při běžném životě napadnou a ke kterým se třeba při psaní nového textu vrátíš a použiješ, nebo jedeš, jak říkáme s čisté vody?
Minimálně. Většinou text stavím „z čisté vody“. Ale párkrát se mi stalo, že mě napadla nějaká hláška, kolem které jsem obestavěl celý text. Třeba u písně Sekerou to bylo „sekerou, jedině sekerou, ukončíš každou hádku a ne jenom některou“ kolem toho jsem pak stavěl sloky a refrény (smích).

S nadějí je velice zdařilá píseň jak po instrumentální stránce, tak i po textové. Můžeš prozradit o kom text je a proč jsi zvolil právě tohle téma?
Text S nadějí je fakt dlouhá anabáze. Nikdy jsem tolikrát neškrtal, nepřepisoval. Měl jsem asi patnáct verzí a pořád to nebylo ono. Fakt jsem se s tím dost trápil. Jirka mě podezříval, že na to prostě kašlu, ale ono to fakt nešlo. Pak jsem jednou tlačil kočárek s mým synem Honzikem, koukal jsem po světě a přemýšlel o našem velkém fanouškovi a kamarádovi Vojtovi, o kterém mi předtím psala jeho mamka, jak se má a jak pilně cvičí na bubny. Vojta, to je kluk, který to nemá úplně lehký, bojuje se zdravím a bojuje sakra statečně. No a najednou mi to naskočilo. Prostě a jednoduše, každý z nás potřebuje naději…přilítl jsem domu a text jsem napsal asi za 20 minut. A po všech těch verzích a škrtancích jsem fakt najednou cítil, že to je „ono“. Trochu se strachem jsem to poslal kapelníkovi, jestli mi to neomlátí o hlavu, a on napsal „to je ono!“.

Když píšeš texty, nabíhají ti v mysli „obrazy“ budoucího klipového zpracování, nebo se plně soustředíš jen a jen na text?
Já vnímám text jako obrazy. Hodně mi pomáhá představit si děj písně jako film, fotku nebo třeba obraz. Když jsem psal pro Lucii Bílou text vánoční písně, kterou nádherně nazpívala s Honzikem Toužimským (autorem muziky), koukal jsem na obrázky Jozefa Lady. Chtěl jsem tam dostat alespoň zlomek z té nálady. Když dělám na námětu klipu, dělá se mi dobře, protože se jen snažím najít cestu, jak dostat obrazy z mojí hlavy na kameru tak, aby to nestálo miliardu dolarů (smích). Hodně mi v tom pomáhá náš dvorní kameraman a střihač Cyrill Široký, protože to cítí hodně podobně jako já.

S nadějí je klip, který jste zpracovali, jak je u vás zvykem naprosto s plným nasazením. Kolik lidí se ho jako komparzu účastnilo?
Bylo tam asi čtyřicet lidí. Přihlásily se neskutečný počty lidí, mám za to, že víc než 600. Z nich jsem dlouho vybíral, hledal jsem fakt výrazné charaktery. To se, myslím, podařilo. Jsou to lidi, kteří mají ve tváři napsaný svůj příběh, všechny radosti, starosti i naděje. To jsem přesně chtěl. Jenom to vybírání mi zabralo několik dní a to doslova ve dne v noci. Používali jsme superkvalitní kamery a objektivy, v podstatě to nejvíc, co se dá momentálně sehnat. Myslím, že se nám podařilo přenést hodně pocitů z reálu na „plátno“.

Kde se natáčelo? Zvládli jste to za jeden den natočit? Asi to bylo pěkné „psycho“ sehnat všechny profese včetně jejich typických uniforem.
Já nehledal postavy a uniformy. Nebo dokonce herce. Hledal jsem výrazné postavy. Hasič v klipu není „hasič a tři tečky“ je to pan Hasič, srdcař, organizátor soutěží, člověk, co zachraňuje životy. Mažoretka má vytetované naše masky po těle. Pánové vozíčkáři jsou vynikající sportovci… Jsou to všechno lidi se srdcem.

Nejmladší byl jistě váš roční Honzík, jak to bylo věkově, co se týče nejstaršího účastníka?
Myslím, že Honzík se role mimišéfa zhostil profesionálně (smích). No a s ohledem na to, že pravděpodobně nejstarší účastník byla žena, horní hranici necháme otevřenou.

Bude skladba S nadějí zařazena do playlistu na turné?
Jasně, už jsme jí zahráli na prvním koncertě v Olomouci a zazní na všech koncertech tour.

Kapela Dymytry, jak se mi zdá sází na singly, máš pocit, že klasickému CD už dnes „odzvonilo“?
Za mě určitě. Svět se změnil. Hodně lidí už nejde po desce, nepouští si 12 věcí od jedné kapely. Naopak si sestaví playlist ze svých oblíbených singlů. Pokud by to bylo na mě, dělal bych už jen singly. Dva, tři za rok. A to ne proto, že bych byl línej a nechtělo se mi psát 12 textů (smích).

Milé „monstrum“ (pravdou, ale je, že když s Prothem povídáme, masku nemá-))) děkuju ti za tvůj čas a těšíme se na vás na vystoupení v Plzni a co vzkážeš našim „rockpalácovým“ čtenářům??
Žádný moudra nechystám. Snad jen – buďte v pohodě, užívejte si života, neplivejte na druhý, protože mají jiný názor, než vy. A mrkněte taky někdy na svět kolem sebe a ne jen na ten fejsbukovej (smích).

Část svého času věnuješ na pomoc druhým. Teď myslím tvojí výbornou aplikaci VeryHero, kterou si zatím mohou majitelé Apple stáhnout na svoje telefony. Aplikace je zdarma a chystáte i verzi Android. Co tě nutí pomáhat druhým?
Opět děkuju za pochvalu. VeryHero jsme dali dokupy s naším basákem Arturem. Trávíme spolu strašnýho času po hotelích, někdy ze srandy říkáme, že spolu trávíme víc času, než s manželkama. No, a dlouhou dobu se bavíme o tom, jak si lidi stále míň všímaj světa okolo sebe. Jak jsou zahleděný jen do sebe a do svého telefonu. Řekli jsme si, že uděláme maximum, aby se to aspoň trochu změnilo. VeryHero je appka, což je dnes asi nejvíc trendy jazyk, kterému lidi rozumí. Nebudu to víc rozebírat, stačí se mrknout na náš web www.veryheroapp.com anebo na FB nebo Twitter a nebo konečně i k vám na Rockpalace. A na otázku co mě nutí pomáhat druhým…to je snad samozřejmost, že by měl člověk pomáhat druhým ne? Nežijeme každý sám na svém opuštěném ostrově.