Dnes bubnuje Radek Sladký

Říká se, že když se kácí les, létají třísky. Tohle přísloví je bezesporu pravdivé, ovšem spousta třísek také létá, když do stromu pálíte z kulometu. Dvě zdánlivě neslučitelné činnosti a já dokázal najít mezi nimi pojítko. Spojovací článek mezi motorovou pilou a kulometem je Radek Sladký, „extraligový bubeník“ skupin TÖRR a ALKEHOL.

Dnes jsi, dá se říct, na vrcholu českého heavy metalového Olympu. Jaké ale byly tvé začátky?
Začátky byly těžké, jako pro každého, hodiny cvičení nesmyslných věcí, při kterých si člověk udělá spoustu špatných návyků. Jako samouk jsem takhle cvičil asi 2 roky, až pak jsem začal jezdit na hodiny k Markovi Žežulkovi, který už byl tenkrát jeden z nejlepších žáků profesora Veselého v Praze. Marek vždycky byl, a je mým velkým vzorem, myslím si, že je to jeden z nejlepších bubeníků u nás. Hodiny u něj byl zlomový bod v mém učení na bicí, všechno se najednou cvičilo jinak, musel jsem změnit komplet vše od držení paliček po veškerou techniku. Jelikož mám LŠU na klavír, tak jsem znal dobře noty, což byla moje jediná záchrana a výhoda. To byl asi rok 1993, cvičil jsem hodně, takže jsem se relativně brzy zbavil všeho, co jsem do té doby dělal špatně a najednou se mi hrálo skvěle. Nové věci jsem se rychle učil a začalo mě to ještě více bavit. Takže začátky tvrdý, ale jsem rád, že jsem vydržel, překonal všechny překážky a dnes se díky tomu mohu hudbou živit. To je myslím sen každého hudebníka.

Já si třeba do školních sešitů a asi i do učebnic soustavně maloval Petera Crisse za bicí soupravou a to tak vytrvale, že se mi bicí staly totemem. Co ty? Proč sis zvolil zrovna buben, když všechny holky pokukovaly po kytaristech a zpěvácích?
Mě k hudbě přivedl táta už v dětství, zpíval v 70.letech s kapelou, ale po mém narození s tím skončil. V hudbě mě vždy podporoval a fandil. Když jsem jednou u bratrance slyšel poprvé Slayer, Iron Maiden, WASP, Van Halen na vinylech tak mě to úplně fascinovalo, bylo mě asi 8 let. Od té chvíle jsem toužil po bicích. Bylo mě jedno po kom holky pokukují nebo ne, já chtěl jen bubny. To víš, že pokreslený penály a lavice logama kapel proběhlo. Můj idol už tenkrát byl a zůstal jím Dave Lombardo, toho jsem měl všude včetně loga Slayer. V té době jsem hrál právě na ten klavír a už mě to nebavilo, na bicí jsem začal až v 15 letech.

Slyšel jsem o tobě, že když zkoušíš, tak jsi prý schopen jednu pasáž opakovat třeba týden,než nabydeš dojmu,že je to dokonalé. Je to pravda?
Tak to pravda byla v době, když jsem právě jezdil na hodiny k Markovi a potom ještě chvíli k Jirkovi Zelenkovi. To bylo hraní z not a vše muselo být dokonalé, takž mě ani nic jiného nezbývalo a i sám jsem viděl, že to jinak nejde. Trávil jsem ve zkušebně v průměru 5 hodin každý den. Ovšem dnes už dávno necvičím, zastavil mě syndrom karpálních tunelů na obou rukách, kdo zná, ví co je to za humus. Prostě ti po několika minutách hry začnou brnět prsty a necítíš, že držíš paličku, moc prima. Necvičím už proto vůbec od roku 2007 a odehrávám jen koncerty se střídavě lepším a horším obdobím. Mám hodně koncertů s Alkeholem a Törrem, takže někdy to není moc velká sranda. Před koncerty se prakticky ani nerozehrávám, takže si dokážeš představit, jak se mi pak hraje.

Tahle otázka je víceméně klasická! V jakých kapelách jsi fungoval a jak dlouho jsi v nich hrál?
Začínal jsem v plzeňské kapele Paradox, tam jsem hrál od roku 1993 do roku tuším 1998, od roku 1995 do roku 2002 jsem hrál s kapelou Ferat, od roku 2002 do dnes hraju s TÖRR - nástup sem byl mým zlomem v hudební kariéře. V roce 2004 jsem nastoupil do kapely Petra Koláře, kde jsem byl do roku 2006, v plzeňské kapele Maelström jsem hrál 2006 až 2008. V období 2009 až 2013 jsem hodně nahrával s Milošem Dodo Doležalem v jeho studiu Hacienda různé nahrávky, kompilace a také i jeho desky (Despekt a Gen Sumerian), toto bylo pro mě také jedno z důležitých období, hodně mě to dalo a vážím si toho, s Milošem jsem od té doby dobří kamarádi. V roce 2015 jsem nastoupil do ALKEHOLU, kde hraju také dodnes.

Törr a Petr Kolář, to je trochu větší žánrový rozdíl. Myslím si, že je celkem zbytečné, se tě ptát, jaký styl je ti bližší. No ale i tak, co ti sedí víc?
Já jsem vyrostl jako metalista a tím bych i rád zůstal, musím ale říci, že každý styl hudby má něco do sebe a hraní s Petrem mě také bavilo. Bylo to úplně něco jiného, využil jsem tam jiné techniky, hraní se samply, takže i s klikem, ale hlavně, mohl jsem hrát v kapele s takovým zpěvákem jak je Petr a takovým kytarovým esem, jakým je Petr Henych. Také v této době setkání s Karlem Svobodou je nezapomenutelné.

S Otou Herešem jste taková věrná dvojice už řadu let v Torru i v Alkeholu. Jste i v soukromí kamarádi?
Ano jsme, Ota je pro mě nejdůležitější osoba v mém hudebním životě. Známe se a pracujeme spolu už od roku 2002, takže 15 let. Rozumíme si jak lidsky, tak i hudebně a skladatelsky. Zažili jsem toho spolu opravdu hodně, Oty si fakt vážím, i on podle mě patří mezi nejlepší kytaristy u nás a je mi ctí s ním pracovat.

Máš i svoji hudební agenturu. Koho zastupuješ?
Jo mám agenturu Magmakoncert. Od roku 2003 jsem už pod tímto názvem dělal koncerty Törru. Od 2007 zastupuji kapely Harlej, Alkehol, Törr, částečně také Debustrol. Na základě toho vznikl i Magmafest, který se koná od roku 2010 vždy v Písku a v Jihlavě, byl to vlastně festival mé agentury.

V poslední otázce ti teď dám prostor k tomu, abys řekl něco čtenářům Rockpalacu třeba o tvých plánech do budoucna, nebo je pozval na nějakou tvoji akci a nebo je jen tak pozdravil!
Plánů je hodně, chystám další turné jak pro Harlej, Alkehol a Törr, budu dělat produkci na Magmafestech, ale hlavně hodně koncertovat. Mám z mé práce radost, na koncerty chodí lidi v hojném počtu a já tím zjišťuji, že moje práce má smysl a dělám ji proto rád. Také bych chtěl vzkázat mladým a začínajícím hudebníkům, ať hrají na jakýkoliv nástroj “jděte za svými sny a nenechte se zastavit a odradit nikým a ničím, třeba počátečními neúspěchy“. Já moc děkuji všem čtenářům Rockpalacu za to, že věnovali v dnešní rychlé době pár minut a přečetli si mých několik vět. Mějte se moc fajn, poslouchejte hudbu ať už je jakákoliv, hlavně všem přeju zdraví a spokojený život!!!

Jo a málem bych zapomněl na jednu důležitou otázku. Podepíšeš se mi na blánu? :-)
Myslíš na tu mezi prstama? Cha cha cha. Jasně že jo.

Radkovi děkuji za rohovor a za sebe i za vás všechny mu přeji méně zdravotní řehole a hodně štěstí v dalších aktivitách.

Pro Rockpalace „Šošon“