Divoká Divá Bára

Jejich album Letíme pryč mě dostalo, bylo výborné a o to víc jsem se těšil na další počin, který mi už bohudík leží na stole. Protože mě tahle kapela fakt hodně zajímá, rozhovor byl jen otázkou času.

Trošku jsem se ponořil do vaší historie, jak jsem pochopil, první setkání nevyšlo a muzikanti se rozešli jinam. Copak nefungovalo?
Jako první se v minulosti hudebně setkali Vlasta s Milanem v kapele Awake, což byl cover band a odehráli spolu hromadu koncertů. Myslim, že po nějaké době dali kapelu k ledu, protože měli dost nabitej jak rodinnej, tak pracovní program a přehrávat stále dokola hudbu někoho jinýho nemusí udržet to nadšení, který v tom je řekněme prvních pár sezón.

Přesto jste se pak sešli u „kulatého“ stolu, kde vznikl popud a proč?
Další etapu rozjeli opět Vlasta s Milanem, když skládali tentokrát už originální materiál pro album Awake a po nějaké době mě přizvali k dokončení a nahrávání. Vzniklo album “Never To Late To Fly”, ale ptáš se proč, se kluci znovu sešli ve zkušebně? Víš jak, jednou muzikant, navždy muzikant. Klidně si může dovolit dát pauzu a pověnovat se rodině, ale v hlavě to máš pokaždé, když zaslechneš dobrej vál v rádiu. Hned se vidíš na pódiu a nakonec se tam prostě vrátíš.

Název Divá Bára je původní nebo vznikl u nového setkání? Tuším, že kdysi v pradávnu v Praze existovala nějaká kapela Divá Bára, ale to asi s vámi nemá nic společného?
Jakmile jsme se rozhodli dělat novej materiál v češtině, potřebovali jsme změnit název a kromě všelijakých “zajímavých” hovadin tu byla možnost dát kapele název, kterej budou všichni češi už dopředu znát. Navíc máme rádi Danovo Alici, Davidovo Lucii atd. Prostě Bára je super název, a protože jsme divočáci, tak je i Bára Divá. Jo jo, sem tam se nějaká Divá Bára na domácí scéně objeví, ale my je všechny přeskočíme.

U názvu se ještě zastavím, má hlubší význam, nebo jste ctitelé Božky Němcové?
S Božkou jsme skončili na základce, ale nedalo by ti moc práce nás vystopovat v zákulisí koncertu s Božkovem.

Koukal jsem, že jste se účastnili akce Saxon night – o co šlo“? Mělo to něco společného s legendárním Saxonem Biffa Byforda?
Tak to si mě zaskočil. Saxon máme rádi, to vim, ale že bychom hráli na akci s tímto názvem to mi nějak vypadlo, což může mít ovšem spojitost se zmiňovanou značkou zesplzně. Kdybys mi ukázal fotku jak sedim za bubnama a za mnou je logo Saxon night, tak bych ti k tomu stejně víc neřekl, páč si pamatuju hlavně svoje začátky v 90’ a možná pár posledních akcí z loňska. Všechno mezi tím mám více méně zmuchlaný jak starý tričko v batohu.

Pojďme do fantastické desky Letíme pryč, která mi udělala obrovskou radost. Jak vznikala a kdo psal texty?
To je dílo, že? Taky nám udělalo radost. Tohle album vlastně vznikalo postupně. Po změně názvu a přechodu na češtinu jsme se rozhodli i pro jinej způsob nahrávání a hledali jsme studio, kde nabereme nástroje co nejživěji, čili jsme potřebovali velkou nahrávací místnost s přirozeným dozvukem a lidi kteří si s tím našim ohromným rámusem poradí. Prostě postavit bubny a kytarový aparáty do prostoru, všude rozmístit mikráky a nahrát co z toho poleze.

Nový skladby vznikaly postupně a hned s tou první “Stovky dobrejch důvodů” jsme vyrazili na zkušební nahrávání do AB studia ve Škrdlovicích. Tam jsme rychle zjistili, že tenhle retro přístup je přesně to co chceme a co Báře bude zvukově slušet. U skládání dalšího materiálu už jsme věděli, co z toho vyrazíme a bylo tak jednodušší si představit výsledek. Byli jsme najednou odvážnější dělat údernější a přímočařejší r’n’r, i když v pár skladbách ještě najdeš hudební odkazy na předešlou tvorbu Awake.

Texty psal hlavně Milan, protože byl v té době holka pro všechno, čili kromě textaře taky skladatel, manager, investor, šofér, kapelní vrba, majitel nejvíce kytar Gibson a aparátů Marshall, iniciátor důležitých kapelních meetingů zvrhávajících se v oslavy života a my ostatní jsme jen sem tam přispěli nějakou tou větou či rýmem. Vlastně jeden text napsal Lukáš, ale to jen proto, že Milan dva dny v kuse spal po nějaké té důležité kapelní schůzce a zkrátka nebyl ve střehu.

Vlasta má úžasný hlas ne podobný Brianu Johnsonovi (2x jsem se byl podívat na obal, zda tam Brian nehostuje), vycházeli jste při psaní muziky ze vzorů AC /DC?
Pro Báru je inspirace AC/DC docela přirozená záležitost. Vlastův pěveckej projev je formovanej celoživotním poslechem a reprodukcí ejsíků a Milan jakožto hlavní autor Báří hudby je taky od mládí nasáklej hudbou těchto Australanů. Je jako houba plná hard rocku a plzeňskýho.

Když jsem četl story jednotlivých muzikantů, zdálo se mi, že nejste příliš jednotní, co se týče hudebních vzorů? Jak se pak pracuje na novém materiálu? Anarchie, nebo demokracie?
V poslechu a inspiraci tě nic neomezuje, ale pravda je že spustit do naší skladby nějakej bagr na bubny, nebo slap na basu by fakt nefungovalo, takže jsme v tomhle ohledu oddaní posloužit skladbě jako takové a nemáme problém držet se v mantinelech žánru. Je to záležitost vkusu a citu pro rock’n’roll. Milan miluje AC/DC, já Ozzyho, Vlasta Iron Maiden, Lukáš Red Hot Chilli Peppers, Dan jazz a současnej prog. metal, ale na každé notě a rytmu Báry se shodneme. No a s tim souvisí i otázka ohledně demokracie, kterou máme rádi na úrovni státu, ale do zkušebny nám nesmí. Pravdu má náčelník.

Když jsme nakousli nový materiál, máte venku nové EP – Los Kopulus, těším se na recenzi, ale můžeš nám ho přiblížit? Kde vznikalo, o čem je…
Ten konečnej produkt vznikl ve studiu Sono, ale o tom později. Víš, tuhle otázku je vlastně docela zajímavý víc rozvinout. Materiál vzniká nejdřív v hlavě a to na nejrůznějších místech. Milan třeba pošle nápady, který nahraje na hotelu během dovolené (ano, správnej rocker nevyrazí na dovču jen tak na lehko bez kytary) a Vlasta si do toho zkouší zpěvový linky v autě třeba na D1. Až potom to lepíme dohromady na zkouškách a nahráváme demo verze. Tentokrát jsme ovšem sáhli hluboko do kapes našich fans, kteří nám přispěli na nahrávání a vyrazili do nejvyhlášenějšího studia u nás.

Studio Sono je legendární a skrz naskrz magickej prostor kde vznikly alba kapel jako Lucie, Wanastovky, Pražský Výběr, Kabát, Čechomor atd. Domluvili jsme si producentskou spolupráci s Milanem Cimfe a na přelomu jara/léta vyrazili ku Praze. Natáčení v tomhle studiu společně a do pásu pod vedením protřenýho profíka jako je Cimfáč byla zase skvělá zkušenost a potvrzení faktu, že se člověk učí celej život a stále tě dokáže něco příjemně překvapovat. Jak se v naší bezbožné kotlině říká, jakpánbůdá, určitě se tam vrátíme.

Jo a ptáš se o čem novej matroš je? V minulosti jsme s textama Milanovi sekundovali všichni a každej přišel se svou troškou. Vždycky jsme probírali témata a ve finále společně ladili vše tak aby to Vlastovi sedělo do huby. Tentokrát přispěl třemi texty Milan Cimfe a musim říct, že nás mile překvapil. Co ti budu povídat, je to romantik s akcentem na … Prostě na všechno co tě napadne. Tebe, nebo třeba Rocca Siffrediho.

Chodíte do studia vždy vzorně nachystaní, nebo se to dopisuje ať muzika, nebo texty na záchodě nebo na schodech? A jaké je vaše oblíbené studio?
Nachystaní do studia jezdíme vždycky vzorně. Zubní kartáčky máme skoro všichni, jedny náhradní trencle o který pak hrajeme karty, manželky jsou ujištěný, že budeme pít jen do polopita atd. Ovšem to ostatní je jak my umělci říkáme otázka kouzla okamžiku, čili to nejlepší z tebe vypadne, až slyšíš ten velkej studiovej zvuk a producent ti řekne “to je píčovina, to tam nehrej!” Prostě základ je hotovej předem, ale spousta věcí se vystříbří až v průběhu natáčení. No a texty se dopisují na pokojích na zmíněnym wc a dokonce během nahráváni samotných zpěvů.

Pět skladeb, více se nepovedlo? Nebo něco zůstalo po pomyslných šuplících? Je v plánu plnohodnotné album?
Jestli dobře počítám, tak je tam skladeb šest a další náš úkol je přivézt novej materiál co nejvíce lidem živě na podia. Nejsme youtubeři a slávu si musíme vyjezdit. V r’n’r ještě nikdo žádnou zkratku nevymyslel, takže nás čeká hromada koncertů na co nejvíce místech po celé republice. To je náš úkol a k tomu propagovat Los Kopulos jak se dá na sítích, v rádiích a tv. První klip ke skladbě “Klekni” je venku, další je natočenej a ještě minimálně jeden další plánujeme vytvořit, čili úplně nový skladby Bára začne připravovat zase průběžně, až nás někde políbí nějaká ta lůza, nebo jak se to říká.

Stejně jako u alba Letíme pryč, nejde si nevšimnout zajímavého obalu, předpokládám od stejného autora? Jsou to vaše nápady, nebo mu dáváte volnou ruku?
Je to ruka a hlava našeho bass maestra Lukáše a je úplně uvolněná, což má z toho drnkání. On je z nás ten nejpovolanější, protože má na to papír. Umělecká škola neni žádnej učňák, že jo a Lukin je fakt skvělej. Stačí mu říct, nebo naznačit že bychom chtěli něco jako…takový to jak tam je to, víš jak… A on donese přesně to ONO!

Když jsem se bavil s managerm po první recenzi, padla možnost, že by Letíme pryč mohlo vyjít i na vinylu, je ta myšlenka „mrtvá“ nebo my sběratelé vinylů máme ještě šanci?
Žádná myšlenka neni mrtvá, dokud nezakápne ten chytrák, co jí vyslovil. Čili mu zase napiš a ať začne šetřit, srandista :-) Ne, tohle by nám fakt udělalo radost stejně tak jako těm pár fanouškům kteří by album Báry na vinylu koupili. A v tom je vlastně ten problém. Náklady na vinyl jsou vysoký už od začátku. Už při nahrávání musíš zohlednit výslednou kvalitu záznamu a ten proces je delší a náročnější. Tedy u Báry rozhodně ano, protože přesně víme, jak chceme, aby takováto nahrávka dopadla a nedělali bychom žádný kompromisy. Čili jednou to tak nejspíš uděláme, ale nejdřív musíme nabrat víc fans aby bylo komu album na vinylu prodávat.

No a jaké plány má kapela do roku 2024, na prahu kterého jsme?
Koncertovat a máknout na našich novoročních předsevzetích. Já se chci konečně naučit s bičem, Vlasta chce umět krkat jako Tatra, Lukáš má jednu nohu kratší, tak se bude snažit tu druhou nějak ošoupat nebo co, Dan se nás snaží dohnat věkově, čili bude letos pít jen čistej líh a Milan dostal vloni padáka, tak bude prý někde skákat, nebo tak něco. Asi radostí.

Kde najdeme informace o koncertech, muzice a vůbec, informace o Divé Báře?
Všechno podstatný je na webu www.divabararock.cz a taky se snažíme být vtipní a světoví na sociálních sítích, když napíšete třeba na fejsu náš název, hned na vás vybafneme. No a hudba je snad na všech streamovacích platformách např. Spotify, Apple Music, You Tube atd.

Co vzkážete našim čtenářům a jaký nejoblíbenější klip jim pustíme?
Přátelé, kamarádi! Jakmile uvidíte letos naše logo na plakátu nějakýho festivalu, neváhejte a přijďte pobejt. Oblíbenej klip říkáš? Dokonce nejoblíbenější? Hmm hmm, tak víš co? Klekni!