Dark - bigbít z Plzně

Oto, než se dostaneme k samotným Dark, vyzpovídám ještě maličko tebe. Vzpomeneš si, jaký hudební nástroj jsi držel vůbec poprvé v ruce?
Myslím, že to byla obyčejná „španělka“. Kdesi na nějaký návštěvě, mohlo mi bejt cca okolo deseti let, již přesně nevím.

Kdy jsi začal intenzivně cítit muziku, jaké kapely, nebo muzikanti na to měli vliv?
Někdy koncem základky, ke konci druhého stupně cca. To se mi povedlo přes kluky co jsme byli parta, poslouchat prvně KISS, Ozzyho (ale tenkrát mi přišel na mě moc tvrdej), dostal jsem se prvně k poslechu plzeňské formace Medium a na učňáku se mi začaly víc otevírat obzory a přibyly okresní kapely jako Sifon, Vejce, Extra band, stále MEDIUM, a podobně, ale i třeba Kabát, Arakain a ze zahraničních už vstoupil Ozzy i samotný Zakk Wilde a dost dlouho jsem je přímo „žral“, Dio, Iron Maiden i třeba Sepultura na nějakou dobu a po nějakém čase přibyly Black Sabbath, Whitesnake, Led Zeppelin, Yngwie Malmsteen, Saga, Uriah Heep, Deep Purple a další. A dnes má u mě místo i třeba starší tuzemský a zahraniční pop, když cejtim, že tam je „enerdži“, že tam ten danej umělec dal kus sebe. Jakoukoli modernu poslouchám, jsem tak trochu „retro“.

Když si „našel“ ten svůj nástroj, jak často si na něj cvičil?
Když jsem měl doma svou první kytaru, byl to tuzemský hořovický „ Kramer“, měl  dvouzvratný tremolo Schaller a zamykací „nulťák“, vůbec jsem nevěděl, co mám v ruce. A k tomu jsem měl pekelnej box dělanej 1x10“ asi 30w a nějakou překuchanou Teslu, snad za 70.tých let. Cvičil jsem málo, párkrát tejdně, protože jsem zjistil, že mi to moc nejen nejde, ale že hraní není žádná velká sranda a chyběla vytrvalost. A navíc jsem své první vybaveníčko, na dobrý slovo postupně splácel Milanu Borníkovi z Medium, tak jsem se pomalu víc věnoval shánění peněz po různejch brigádách na splácení, než hraní a když jsem to tenkrát přines domů, máma jen řekla něco v tom duchu, ať to jdu hned vrátit a tak ... Nebyli jsme na tom valně, ale dal jsem to…  Před vojnou už jsem drobet hrál a měl nějakej svůj sound.

Co takové ty „školní“ kapely? Kterými jsi prošel?
Ááá… tady se zhruba dostaneme na to, jak mi to s tím muzicírováním vůbec začalo. Byl jsem v prváku v Plzni na učňáku, na Karlově a mým kámošem se stal spolužák Pepa Petrák z Toužimi a ten byl asi jedním z hlavních článků mýho nadšení a rozhodnutí pořídit si tu kytaru a začít s ním hrát. Pepa hrál na basu a první zkoušku v životě jsem absolvoval v Toužimi u Pepovo kámoše v nějakým domě na náměstí, už ani nevím, kdo tam všechno byl,…vím, že jsem tenkrát úplně nezaválel, ale měl jsem Pepovo přízeň a prostor. Párkrát jsme ještě nějak sami zkoušeli na učňáku v kinosále a pak to nějak padlo… Pár měsíců poté přichází kapela, se kterou jsem zažil své první a té kapely jediné vystoupení live. Jmenovali jsme se Blood‘s Head‘s (něco jako „Krvavý hlavy“, měli jsme i titulní song tohoto názvu, bylo to drobet do punku). Složení bylo - Milan Borník ml. basa/vokály, Zdeněk Pilík- bicí/zpěv, já hrál kytaru (již s multiefektem ZOOM 3030) a zpíval. Zkoušeli jsme U Šebestů za Doubravku v průchozí zkušebně. Jak šel čas, prošel jsem dobřanskou kapelou Lunch Beat, mou první dekádou Ortelu, plzeňským Médiem, mou druhou dekádou Ortelu a pak najednou přišel Dark.

Nastává éra Dark, jak se zmiňuješ, kdo dal impulz ke vzniku právě Dark? Předpokládám, že u Kolína jste se nepotkali?
Jj, jak se začal psát „příběh“ kapely Dark? Ano, ano, u Kolína jsme se nepotkali. Na podzim roku 2020 jsem dostal nabídku od našeho kytaristy Jirky, jestli bych si s ním a Pepou nehrál, tenkrát se jim nějak rozpadl projekt KING, nevím už přesně. Tenkrát jsem už nikde nehrál, ale prožíval jakési období různých osobních pádů v životě a změn a tak jsem nabídku s díky odmítnul. Pak přichází cca březen 2021 a kluci mě kontaktovali znovu, že shání zkušebnu, jestli bych o něčem nevěděl. Oslovil jsem mýho bráchu a ten zapůjčil jeho volnou zkušebnu a tam jsem dokonce v dubnu 2021 začal i s klukama zkoušet, úplně nezávaznou formou „uvidíme, co z toho bude i kdyby to nevyšlo“, no a tím nám to začalo a až o několik měsíců později přichází po různých úvahách název kapely Dark a a to už stabilně zkoušíme a děláme svý písničky.

Přece jen jsi o generaci mladší než Pepa a Jirka, jak jste si sedli po muzikantské stránce? Shodou okolností jste se Pepou časově minuli v Mediu.
Po muzikantský stránce jsme si Pepa, Jirka a já sedli bezproblémově a skvěle, ano použiju tento výraz. Protože i když jsou kluci o tu „generaci“ starší, jak jsi, Honzo uved a jo, je to tak. Každýho z nás v životě velmi podobně oslovili a podobně na nás zapůsobili, ty hudební velikáni, které jsme poznali, poslouchali a posloucháme. I hodně stejně tu naší muziku vnímáme a cejtíme, je to fakt prostě dobrý. Jinak ano, ano já a Pepa jsme hráli v různé časové ose v plzeňské kapele Medium, jak jsi správně dodal. Pepa někdy v 70. tých letech, když bylo Medium ve svých začátcích a já prošel Médiem mezi podzimem 2007 až cca létem 2010, už nevím přesně. Frontman Média Milan Borník (Milane, ahoj tam nahoru, *my nezapomeneme*), je jeden z lidí co mi v muzice přinesli velkou školu v mé cestě mým muzikantským životem.

Dnes už moc není zvykem být v kapele jako trio, i když mě hodně překvapilo, jak pestrá vaše muzika je, ale nemáte pocit, že bude za čas třeba jedna kytara ještě chybět?
Náš Pepa říká, že to hrajem v takovým „anglickým stylu“. Že jsme, trio nám vyhovuje, jen se někdy řeší drobet dýl, jak dobře další novej song vyplnit, ať zní a má dobrej „sound“. Párkrát jsme o další kytaře lehce přemýšleli, ale zatím to vidíme a cejtíme takhle a třeba napořád, kdoví.

Co styl, museli jste diskutovat, jakým směrem se dát? Asi stylově jste každý jinde, z jakých kapel vychází spoluhráči?
Jo, jo diskuze občas je, většinou když máme rozdělanej novej materiál už ve zkušebně, probírá se jak to uchopit a až kam to „narvat“ a občas se to někomu z nás zdá, že je to už moc, nebo ještě málo, ale vždycky to doladíme tak, že si navzájem „kejvnem“ že je to dobrý. Stylově jsme na tom dost podobně, jak už jsem tu drobet zmínil, fakt nás každýho oslovili známí hudební velikáni, ze světa nejen hard & heavy , i když to třeba u mě bylo v jiný časový ose. Jen vyjmu nejstěžejnější- Black Sabbath, Uriah Heep, Led Zeppelin, Deep Purple, Judas priest a další.

Posloucháte společně muziku, hledáte společné nápady?
Muziku společně neposloucháme, ale dáváme si různý tipy na zkoušce, na co se doma kouknout na netu za kapely, nebo si poslechnout a i si posíláme různý odkazy, když někdo z nás doma narazí na nějakej zajímavej hudební „matroš“. Společne spíš nárazově zajdem někam na pivo a volně pokecat o všem jako parta, protože jsme i kamarádi, nejen kapela a to je prostě dobrý! Hudební nápady se nám většinou rodí různě doma, pak je společně dotváříme a upravujeme, při tom pracovně nahráváme a secvičujeme a dolaďujeme ve zkušebně.

Po roce vydáváte album, což je docela fofr o to víc, že není vůbec špatné. Jak vznikal materiál a máte takovou tu „zakletou skladbu, kterou cítíte, ale nějak nejde „zhmotnit“?
Po roce a něco činění nejen ve zkušebně, jsme v loni, v červnu vyjeli do studiu točit deset věcí z kterých vzniklo album Bigbitovej čas, prostě paráda. Písničky vznikaly různě, některý nápady přines Jirka, některý zas já, s Pepou jsme debatili, jakej tam nacpat bicí part, aby to bylo to „dobrý“ a ve zkušebně občas při tvoření dalšího a dalšího novýho „Golema“ náhodně vzniknul nějakej doplňujicí, nebo i stěžejní part. Jestli někdy byla písnička, co nám nešla zhmotnit?? Dumám, dumám… takový kus asi přímo není, ale někdy se drobet potrápíme než je song hotový tak, aby, jsme mohli „pokývnout“, že je to dobrý.

Jak jste se o album podělili, popř. rozdělili? Kdo texty, kdo muziku?
Nějak jsme se úplně nedělili, dělali jsme postupně, neplánovaně, jak se komu zadařilo. Jednou třeba přines celou hrubou skladbu včetně textu Jirka, pak zase já. Nebo z nás měl, někdo přines jen muziku, nebo text a společně jsme to doplňovali, když bylo „torzo“ songu pohromadě, začali jsme s Pepou ladit bicí a secvičovat ve zkušebně. A tak to děláme i postupně s dalšími věcmi co tvoříme dál.

Poměrně se mi líbí na nic si nehrající texty, kde berete inspiraci?
No, to je otázka. Něco je z témat životů nás všech lidí, co kolem nás je a nějak se nás všech dotýká. Některý text je dá se říct kus životního příběhu někoho z nás, či prožitku v životě. Nějakému textu dáváme myšlenkovej až hloubající ráz, ale taky dáváme prostor textu pro odlehčení, ať je prostě ta „nabídka“ zajímavá a je dávána v podání vlastně tak, jak to cejtíme my.

 Že to bude česky zpívané album, bylo jednohlasně schváleno? Dneska je „moderní“ zpívat anglicky.
Určitě jsme si bez problémů řekli, že náš materiál, naše písničky budou v češtině. Na celém světě je mnoho rozmanitých jazyků a kapel co z různých zemí jsou a různými jazyky zpívají. Víme, že u nás je dost kapel co zpívají anglicky a to v různých žánrech, to je úplně v pořádku, každý tvoří, jak to cejtí a jak to chce dát ven. Náš mateřskej jazyk je dost pestrý a zajímavý, tak proč nemít český texty, aby nám lidi v tuzemsku rozuměli a pro zahraniční to bylo třeba o to více zajímavější, že ten „bigbít“ co zrovna posluchaj je v češtině. ;-) Dokážu si bez problémů představit, že náš materiál odehrajeme s českými texty v zahraničí a svou „lámanou“ angličtinou bych naše vystoupení jen uváděl, proč ne.

Album obsahuje 10 původních skladeb, měli jste v šuplíku zálohu? Nebo jste šli do studia s jasnou představou 10 finálních songů?
Do studia jsme šli s jasnou představou a s cílem, ať se všech deset věcí povede nahrát.

Ze studia jste už měli zkušenost, z předchozích let, jak jste si to tam užívali?
Ano, každý z kapely máme různý studiový zkušenosti z dob předchozích, i přesto se našel tu a tam moment, co nás překvapil, zaskočil, i třeba vykolejil. Ale byl to pro nás super zážitek, další nový zkušenosti a posun vpřed, což je důležitý.

Svěřili jste se zcela do rukou Aviku, nebo jste do toho „krafali“ a měli vše pod kontrolou?
Od každýho něco, někde jsme věděli, co chceme a tak jsme do toho někde „krafali“. A někdy nás mile i nemile překvapili podměty, náměty a příspěvky Pavla Broma a po úvaze jsme dali na něj. Z Aviku jsme odjížděli s dobrým pocitem, prostě se to povedlo.

Klip jste vydali Na cestu dál, je to podle vás ta nej skladba alba? Nebo proč právě ona?
Pro nás jsou dobrý všechny skladby, co jsme dali dohromady, vždyť to jsou takový naše „děcka“ z rockový kolíbky a líhně. Na cestu dál jsme vybrali asi proto, že motorkářský téma je zajímavé určitě nejen pro nás, ale i pro hromadu lidí kolem nás. Vždycky je v „sezóně“ pěknej pohled, když někde „on the road“ volně jede a bublá nějakej harley, chopper a tak podobně, no ne? A navíc se nám povedlo bejt blíž motorkářům z jednoho plzeňskýho motoklubu, za což jsme moc rádi. A ty nám velmi ochotně udělali komparz i se svejma mašinama pro ten klip, prostě paráda…

Díky Oto za čas, pozdravuj Jirku (toho ještě neznám) s Pepou se snad zase někdy uvidím (Pepa Zedník, někdejší bubeník metalového Saponu, toho se chystám vyzpovídat o jeho hudební kariéře) co vzkážeš našim čtenářům a jaký klip od některého z vašich vzorů doporučíte našim čtenářům
Jo, jo Honzo i tobě díky, že jsme dali tenhle rozhovor, Jirkovi pozdrav rád předám a Pepa má za sebou určitě zajímaví léta s muzikou, tak to aspoň cítím a vnímám.  A vzkaz pro čtenáře?  Díky všem, co si o nás, kapele DARK, zde přečtou, co si od nás něco někde poslechnou. A že žijou tím bigbítem, že je pořád zajímá, že ho poslouchají, ať už jakoukoliv kapelu, či žánr. Že je zajímají info, co jim tady na Rockpalace přinášíte a že chodí na jakékoli koncerty a fesťáky, že my muzikanti máme pro koho hrát. Že nás chtějí poslouchat a prožívat s námi naše umělecký tvoření. No a tip na nějaký klip od rockových velikánů? Od Deep Purple živě song When a Blind Man Cries se Stenem Morse, nebo třeba od W.A.S.P promo klip, k písničce Miss You.

A ještě vlastně poslední dotaz, kde si můžeme něco o kapele Dark přečíst a něco poslechnout?
Tak naše oficiální webovky jsou www.dark-band.eu , pak nás najdete na Bandzone, kde máme svůj profil a na Youtube máme tři video zářezy, včetně našeho oficiálního videoklipu. Ještě jednou díky za rozhovor Honzo, ahoj.