Dan Landa - Hlavně se cítím být lidskou bytostí

Po vystoupení Daniela Landy v Blovicích mě napadlo, pokusit se s ním udělat pro Rockpalace rozhovor. Čekal jsem hvězdné “vyfakování”, ale opak byl pravdou. Dan je totiž naprostý pohodář a rozhovor je na světě!

Ahoj Dane! Byl jsem na tvém Autorském čtení v Blovicích. Neuměl jsem si představit, jak bude tohle vystoupení probíhat. Čekal jsem naučené fráze, které se dokola opakují na každém vystoupení, četu pohunků, kteří reagují na tvůj pohled atd. Skutečnost byla ale opačná. Byl jsi bezprostřední, reagující i na výkřiky z hlediště. Neviděl jsem nic našprtaného a ani nic nabubřelého. Byla tahle ležérnost záměrem nebo takový opravdu jsi?
Úplně přesně nevím, jak mám na tuhle otázku odpovědět. Nejsem si totiž vědom nějakých naučených frází nebo našprtaných reakcí. Jsem normální chlap, kterému věci sednou nebo nesednou. A tohle blízké setkání s publikem, jako je autorské čtení, mi prostě lidsky sedne. Na pódiu nesedí nějaká umělá ikona, ale člověk a o tom to je.

Snažím se nepokládat otřepané otázky, tak se tedy budu snažit vyhnout všemu profesnímu. Zajímá mě tvá osobnost. Na tvém vystoupení jsem slyšel slova muzikant, herec, cestovatel, boxer a automobilový závodník. Čím jsi ale sám sobě nejvíc?
Hlavně se cítím být lidskou bytostí. Všechno ostatní je jen důsledkem nálady a momentálního rozpoložení.

Mluvil jsi i tom, že jsi byl několikrát ve stavu KO a to jak v boxu tak i v závodním autě. Představ si na situaci, kdy letíš v autě proti stromu a auto chce proti tvé vůli do toho stromu fláknout. Někomu se prý promítne v hlavě celý život. Co ty? Stačíš třeba složit písničku, než dostaneš vypínač?
Od chvíle, kdy si uvědomíš, že se možná stane velký průser, do momentu nárazu uplyne jen velmi krátká doba. V thai boxu je to pohoda, ale v autě si vždycky stačím říct, že je to v háji. V tu chvíli ovšem žádné větší emoce necítím, jen mi přijde nekonečné, než se vůz definitivně zastaví o poslední překážku a vlastně jen čekám, jestli přijde ten finální náraz, který mě navždycky vypne. Na nic moc zajímavého v tu chvíli nemyslím, snad mi jen občas hlavou proběhne zděšení z budoucí výše škod nebo to, že tentokrát je už opravdu konec, ale jinak žádný velký melodrama. Na to není čas. Zatím tu ale pořád jsem, takže v pohodě. Občas z toho pak něco napíšu, viz písnička Šance a další. Ale v tu danou chvíli je to spíš doslova o ničem, ani se už moc nelekám, člověk si zvykne na všechno.

Velice tajuplně na mě působí tvoje duchovno. Přiznám se, že jsem to vždycky bral jako vrtoch celebrity, ale teď si myslím, že tím opravdu žiješ. Nechtěl bys nám o tvém duchovním vývoji něco povyprávět?
Nevím nic o žádném duchovnu. Zajímá mě duše a její potřeby a snažím se v určitých sférách jít i celkem do hloubky, ale to není na nějaký krátký rozhovor. Přes zkoumání Slovanů, Germánů a Keltů jsem dospěl až k původní prastaré indoevropské myšlence, která je zakotvená například v indických Védách nebo íránské Avestě. Je to dlouhá cesta a složitý vývoj. Já měl tu potřebu hledat naše pravé kořeny a to, co lze z nich využít i pro současnost, ale každý ať si najde to, co uzná za vhodné. Duševní sféra je dost osobní záležitost.

Tvoje žena je Němka. Ty cestuješ po světě , kde nasloucháš mnoha cizím jazykům. Když se ti třeba zdál sen na Novém Zélandu, v jakém jazyce se ti zdál?
Velmi se omlouvám, ale tahle otázka je mimo moje rozlišovací schopnosti.

Když se probereš seznamem všech svých kámošů, tak z jaké společenské kategorie většinou pochází. Myslím tím, jestli to jsou víc sportovci nebo muzikanti atd. A jak těžké je, získat si Dana Landu za kamaráda?
Moji přátelé pocházejí z různých společenských sfér. Bojovníci, sportovci, bezpečnostní složky, vědci, sem tam nějaký umělec nebo úplně „obyčejní“ lidé. Je to fakt o lidech, ne o sférách. Navíc, kamarád je silný termín. Přátelství vzniká spontánně a prověřuje je čas.

Je něco, co jsi už jako kluk chtěl provést, ale dospěl jsi dřív než jsi stačil ten průser udělat? Nemáš chuť to udělat teď? Třeba botou sousedky rozmlátit výlohu v drogerii? Pokud něco takového je a ty to tady řekneš, slibuju, že ti ty boty budu podávat.
Průsery dělám neustále. Kohout a mé šílené vystoupení na předávání cen v té naprosto stupidní soutěži, ve které snad jde o to, kdo je populárnější, myslím České slavíky, nebo Žitovo velehusté dobrodružství v Afghánistánu, které nasralo českou vládu i mezinárodní bezpečnostní složky. Obávám se, že kdybys chtěl „podávat botu“ asi by ses upodával k smrti. Ještě mám určitě nějaké vylomeniny v plánu, ale o tom ani muk.

Čeká tě také Autorské čtení s kytarou v Plzni. Kdy a kde se to uskuteční? Na co se můžou čtenáři v Plzni těšit?
Myslím, že takzvané čtení i když to je termín trochu zavádějící se odehraje v Plzni 9.4. v Měšťanské besedě. Čtenáři se můžou těšit snad na trochu srandy, ale hlavně, jak už jsem řekl v úvodu, na setkání s Danielem Landou člověkem.

Jsem rád Dane, že jsem tě mohl poznat i trochu jinak než z rádií nebo televize a díky moc za odpovědi.

Pro Rockpalace Šošon