Co nového v táboře Tajfun?

Pomalu budete bilancovat a vyhodnocovat sezonu 2023, jak jí hodnotíte? Co se vám povedlo?
Máme za sebou klasickou open air sezonu, kterou jsme hráli od května do konce září. Jsme moc rádi, že nás pozvali na tolik skvělých míst, a to na některá už poněkolikáté. Což nám dává hřejivý pocit, že se naše hudba některým pořadatelům a fanouškům rocku líbí. Co se týče koncertních úspěchů v tomto roce, tak je pro nás vždy skvělé, když se potkáme s nějakými většími jmény tuzemské hudební scény. To se letos povedlo například v Otročíně, kdy po nás vystupoval legendární kytarista Miloš Dodo Doležal, v Jenišově jsme se potkali s poprockery Ready Kirken a v neposlední řadě v Horním Slavkově jsme mohli vystupovat společně s Turbem a Walda Gangem. Je vždy fajn pozorovat tyto známé kapely při práci a zjistit, že jsou to často pohodoví lidé. Co pro nás také bylo fajn, že si nás někteří lidé pozvali i na své soukromé oslavy což si zaslouží náš obdiv, že chtějí takové vzácné události trávit s naší hudbou a v naší společnosti.

Máte za sebou počin nového EP – Něco si přej, máte ohlasy, jak si album vedlo?
Něco si přej už je vlastně náš pátý studiový počin a třetí EP. Ohlasy máme zatím většinou pozitivní. Celé EP má podle nás odlehčenou, skoro až letní náladu. Samozřejmě se nemůžete zavděčit každému. Jinak novinkou je, že po digitálním vydání jsme to nevydrželi a udělali jsme EP i jako lisované fyzické CD. Všechny naše nahrávky si lidé můžou pustit na spotify a dalších streamovacích službách, na youtube, či si je za drobný peníz stáhnout na supraphonline. Poslední a předposlední EP máme ještě i ve fyzické podobě, což většinou vozíme sebou na koncerty, když to někdo z nás nezapomene ve zkušebně (smích). V takovém případě se dá získání CD domluvit přes náš facebook, Instagram, nebo webové stránky.

Co nové skladby? Pracujete na nějakých a máte vizi, zda to už bude regulérní CD, nebo opět EP nebo singl?
Shodou okolností jedeme ze zkoušky (smích). Chceme program na příští rok postavit ze stálic repertoáru, nových skladeb, ale i takových co se dlouho nehrály. Zvlášť v začátcích kapely se nám nastřádalo fakt hodně písniček, takže spousta z nich ještě neskončila ani na žádné nahrávce, je tedy možno čerpat i z archivu. Další nahrávku zatím v dohledné době neplánujeme, máme pocit, že Něco si přej je ještě stále poměrně čerstvé a někteří lidé zatím stále ani neví, že vyšlo. Proto musíme ocenit Rockpalace a podobné weby, které pomáhají povědomí o kapelách našeho ražení rozšiřovat. Jak bude vypadat další nahrávka tedy zatím není možné s jistotou říct má to více faktorů, jedním z hlavních bude určitě rozpočet plus i to, jak se bude dařit tvořit.

Máte pocit, že je by kapely měly podávat a prezentovat hlavně svojí tvorbu?
Nejdůležitější je, že má každý možnost volby a víme z praxe, že fanoušci ocení oboje. Určitě se najdou velmi dobré revivaly a tribute kapely, které hrají materiál skupin, jejichž protagonisté už třeba nežijí, nefungují, a tak dávají tyto party lidem šanci si ty pecky poslechnout. Je ale i dost projektů, kde se pouze muzikanti podívají „co letí“ a nějakým způsobem to odehrají s vidinou větších honorářů a bez vztahu k originálu těch písniček. Takový přístup nám úplně blízký není, ale nechceme ho kritizovat, každý pracuje s tím, co má a na co má. My jsme zastánci vlastní tvorby, ale přesto dokážeme odlehčit koncert nějakou výpůjčkou. Ono je i pro nás příjemné, když si lidé s námi zazpívají písničku, co jsme sami napsali než cizí.

Co kapelu stále drží pohromadě, nebo přišly nějaké personální změny?
Ani nám se nevyhnuly různé potíže, někdy i zdravotního charakteru. Co se týče změn v kapele, tak poslední čtyři sezóny s námi hraje na bicí Jirka Kosmák, který do kolektivu velice dobře zapadl, je spolehlivý a dokáže vytvořit rovnováhu mezi našimi občas horkými hlavami (smích). Jsme velice rádi, že se k Tajfunu Jirka připojil, je to rocker a ve spolupráci s Tomovo basou tomu dodává údernost a přímočarost. Součástí sestavy je nadále i zakládající bubeník Víťa Kováč, který má ale hodně pracovních a dalších aktivit. Víťa udělal ale během našeho fungování pro Tajfun hodně práce, napsal i několik stěžejních písniček, takže je určitě dobře, že zůstává v kolektivu kapely, i když třeba nemá tolik času a možností se všeho účastnit.  Takže máme vlastně dva bubeníky. Kluci spolu vychází, jsou každý trochu stylově jiní což je výhoda, společně koordinují bicí party a na vybraných akcích si zahrají i ve dvou. Ostatně i na posledním CD Něco si přej se o bubny rozdělili. Když to řeknu s nadsázkou, co je lepší pro kapelu než pořádný rockový bubeník? Rockový bubeníci dva (smích). Jsme dlouholetí přátelé, kamarádi, parťáci, jsme na sebe zvyklí a umíme si vyjít vstříc, když někdo má zrovna slabší životní období, tak se vzájemně podržíme.

Jaké plány máte na rok 2024, s kterými se s námi můžete podělit?
Po trochu post-covidovém útlumu chceme určitě navyšovat počet koncertů a opět se vrátit na místa, která jsme vždy měli rádi.  Sami se těšíme, co se nám povede zrealizovat. V čem vidíme trochu mezeru, je že se soustředíme hlavně na open air akce a trochu jsme se ztratili z očí návštěvníkům klubů, sálků a podobných zařízení. V tom vidíme prostor pro progres. Ještě jednou moc děkujeme za možnost rozhovoru, zdravíme všechny čtenáře a fanoušky a přejeme hlavně zdraví, málo stresu a kupu hezkých živých koncertů.

Na otázky odpovídali společně zpěvák a baskytarista Tomáš Beran a kytarista Johnny Havelka