Bohumil „Tobby“ Neumann

Když jsem přemýšlel koho z Plzeňských muzikantů oslovit, vzpomněl jsem si na Tobbyho, kterého znám opravdu dlouhá léta. Vždy hrál v dobrých kapelách a s dobrými muzikanty a tak rozhovor bude zajímavý.                                                                      

Tak Tě tu „online“ zdravím a začnu klasickou otázkou. Kdy a jak ses dostal k muzice?
Od svých osmi let jsem chodil na klavír do Lidušky. Můj otec byl pedant a musil jsem každý den cvičit 1,5 hodiny (nyní jsem mu vděčný). Nebyl muzikant, ale miloval vážnou hudbu a taky Jaroslava Ježka. Už jako malej jsem znal skoro všechno od toho pána, protože otec měl kompletní diskografii na tvrdých šelakových deskách ještě s rychlostí 78 otáček.

Byl jsem asi pěknej zbojník, protože mně moc nebavilo hrát podle not a tak jsem i etudy, Bacha, Martinů hrál mnohdy „po svém“, třeba v jiný tónině (kde nebylo tolik černejch kláves) a s použitím i vlastních akordů (jako, že použít kvintakord nebo sextakord záviselo na tom, jestli se mně to lépe hraje nebo mně to lépe zní). V tomto směru jsem se vypracoval téměř do dokonalosti, takže i moje učitelka v LŠU na to přišla až po čase. Já hrál, ona si něco dělala u stolu a poslouchala. Teprve když si jednou sedla ke mně ke klavíru, tak se to provalilo, zjistila, že prostě hraju něco jinýho, než bylo v notách. Nicméně při absolventském večírku Lidušky v Besedě jsem skutečně v souladu s notovým partem odehrál Ježkovy Tři strážníky (dneska bych to asi nedal nebo až po velký dřině). Snad díky absolutnímu sluchu jsem byl jinak schopen na klavír zahrát na požádání jakýkoliv hit, kterej jsem znal (jasně, že hlavně když kolem klavíru byly nějaký holky). Kolem 14-15 let mně začal fascinovat bigbít a pamatuji si jak se tehdy „náš hudební svět“ dělil na fanoušky Rolling Stones a The Beatles. Já patřil k těm Broukům, protože ta muzika mně tehdy připadala jaksi „hudebně chytřejší“. (svůj tehdejší postoj jsem však s přibývajícími léty přehodnotil, mám teď rád obě kapely)

To je zajímavé, mě zase připadala lepší muzika „Párplů“ než „Zeppelínů“ a dnes jsem na tom stejně jako Ty. Pověz nám něco o začátcích tvé kariéry?
V 16 letech jsem dostal první „lano“ do stříbrské kapely „Slza“, kde jsem působil rok. Ta kapela nebyla vůbec blbá. Hráli jsme pravidelně čaje o páté v Besedě ve Stříbře a vyjížděli na různé akce po kraji, plesy, večírky (třeba afterpárty po mezinárodním motoktokrosovém mistrovství ve Stříbře) atd.Tehdy s námi hrál na bicí i brácha „Jenýka“ Pacáka z Olympicu (myslím že se jmenoval Luboš) a protože tam byla i dechová sekce pouštěli jsem se i do Chicaga a vůbec tam bylo pár dobrejch rockovejch pecek. Tam jsem dostal „kapelovou školu“, mně bylo 16 a věkový průměr kapely byl 35. V tý kapele jsem byl jak v sedmým nebi (hrál jsem na matadory, který pro mě sehnal kapelník a samozřemě, že kromě zkoušek a hraní jsem absolvoval i různé kapelové dýchánky). A taky jsem už dostával honoráře, sice nic moc ale pro 16 letýho kluka „bohatství“. Díky tý kapele (na školu jsem fakt docela kašlal), ale i díky mému kádrovému profilu mě však vylili z gymnazia ve Stříbře a začal jsem od prváku studovat kraslickou hudební průmyslovku. (nesl se se mnou totiž otcův „škraloup“ z r.68, kdy v mých papírech bylo předem rozhodnuto, že nemám dostudovat, jak jsem se přesvědčil po revoluci, když se má ségra nějak dostala k mým papírům).

Byla to tenkrát doba temna, vím to z vlastní zkušenosti. Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
V Kraslicích se pořád zakládaly a zanikaly různé kapely a nástroj jsem měl zapůjčený ze školního inventáře. Samozřejmě že se tam formovalo postupně i mé vnímání muziky, kromě srdcovky Led Zeppelin jsem obdivoval Johna Lorda, Emersona, z našich kapel mě bavila Bohemia s Leškem Semelkou, vzýval jsem Radima Hladíka (bylo mně velkou ctí, že jsme později s X-Coverm mohli s tímto pánem sdílet na pár kšeftech společnou stage a v zákulisí prohodit pár slov) a také mě fascinoval Marian Varga. A taky Dežo Urziny (nezapomenu, kdy jsme později měli tu krásnou šanci s General Bassem poznat toho pána osobně a s celou jeho kapelou popíjet, poskládáni na patrových postelích šílený ubytovny v Praze, až do brzkých ranních hodin).

V tý době frčel jazzrock. Takže z kotoučáků jsme poslouchali nekvalitní kopie King Crimson, Mahavishnu Orchestra, atd. Dost velký vliv na mé hudební cítění (i když to určitě netuší) měl můj spolužák Karel Hegedus, který nikdy neposlouchal nic blbýho. Pak také vzpomínám na poměrně slavného dirigenta a externího učitele na škole pana Hájka. Kupodivu způsobil to, že mě začala bavit i harmonie a z hudební nauky jako z jediného předmětu jsem odmaturoval za 1 a kdo měl za 1 tak dostal i papír tzv. „kapelnickou zkoušku“ (takže jsem už měl glejt státi se kapelníkem).

Ale ani na tý hudební průmyslovce nebylo všechno happy jak by se zdálo. Vzpomínám, jak mého kamaráda Jiřího Meixnera vylili ze školy jen proto, že se ředitel s. Mitiska dozvěděl, že Jirka chodí každou neděli do kraslického kostela na mši svatou. A dlouhé vlasy? Mít vlasy na 4. obratel a zvony alespoň 40 bylo alespoň pro nás rokery in. Ale když nebyly ty vlasy podle představ vedení školy, nepustili nás do třídy a měli jsme neomluvené hodiny. Dokonce některé z nás sám ředitel školy s. Mitiska osobně dovlékal k holiči.  A úplně nakonec. Můj dobrý kámoš, spolužák a bubeník Jarda Mašek dostal tři roky natvrdo za to, že hloupě napsal na obálku dopisu, kterou komusi poslal „Ať žije Charta 77“. Na Borech mu podlomili zdraví a psychiku tak, že ve 40 letech zemřel. Já si tu politickou vložku neodpustím, zvlášť když vidím, jak někdo dnes glorifikuje dobu minulou. Pravda, to vše se stalo ve druhé polovině 70 let…ale stejně.

Máš pravdu, spousta lidí kolem nás tu dobu zlehčuje, nebo dokonce vychvaluje. Ale pojďme radši k muzice. Ve kterých kapelách jsi hrál?
Stříbrská Slza, Průvan, Ars, Modulace, Kaktus, Sejf, Terno, General Bass (dvě formace), Bam, X-Cover

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
První kapela byla Slza, to bylo „lano“, „Průvan“ byla studentská kapela v Kraslicích. Jinak za dost stěžejní začátek své hudební kariery považuji první kapelu, co jsem založil v Plzni – Modulaci. Po maturitě v Kraslicích jsem se vrátil do Plzně a pracoval chvíli ve Škodovce. Tam jsem se seznámil s Petrem Steidelm (basákem) a společně jsme založili trio (basa, bicí, akustický klavír).

Na bicí hrál hudební srdcař Oli Kraus. Byly to spíš moje a Petrovy jazzrockové kompozice stavěné na pianu a hezkých Petrových riffech na basu. Hráli jsme párkrát a myslím, že úspěšně na úterních jamsessionech v Dominiku. Tam se scházela elita.(Staněk, Půta, Ditrich, Skala, Seidl atd.)

Velký význam pak pro mě měl Kaktus a Míra Franěk (Bubák). Byl pro mě vzor kapelníka. S touto kapelou jsme „vytřeli zrak“ plzeňské konkurenci, (Odyssea, Rogalo, Elegie) a to tím, že jsme tehdy vyhráli Beat salon 82, kde tyto kapely rovněž soutěžily… z přihlášených 180 kapel první....velká euforie (nějakým zázrakem jsem získal cenu jako nejlepší klávesák finálového večera....a dodnes nevím, zda to nebylo spíš tím, že jsem se lehce přiopil s Michalem Kocábem, který byl také v porotě). Bohužel to však byl pomalý zánik kapely Kaktus. Na rozdíl od zmíněné konkurence jsme neměli kšefty, protože jsme nehráli to, co po nás publikum doma v západočeském kraji chtělo (tzv. pivní rock co slušně uměli ti druzí). Divný bylo, že ve východních Čechách jsme tento problém neměli, tam zas milovali tu naší muziku.

Po rozpadu Kaktusu jsem měl hrát v Turbu, v době její největší slávy. Ríša Kybic i ostatní kluci mě chtěli, už i z toho důvodu že jsem byl plzeňák a ubyly by pro Turbo problémy s dopravou. Už jsem měl domluvený i odkup Rýdlových kláves, který se stěhoval do SRN. (Honner D6 jsem od něho tehdy už koupil a k odkoupení syntíku (tuším, že to byl Rolland JX3P) už nedošlo ... na tu D6 jsem pak několik let hrál). Ale nakonec mě z angažmá v Turbu „sestřelil“ Vondráček, který tehdy hrál na basu a byl kapelníkem a s Vostárkem měli svýho koně a svý zájmy. Po mém rozvodu, jsem byl švorc, tak jsem spíš pro peníze vzal asi na dva roky angažmá do Sejfu, dotáhl mě tam Petr Steidl. Pak už mě to tam nebavilo a založil jsem kapelu Terno s Magdou Malou a konzervatoristy Petrem Šmausem a mým synovcem Danem Čámským. Byl spíš takový technoromantizmus (díky obsazení, dvoje klávesy, bicí a zpěv) Z kapely Terno se postupně vyvinul General Bass se zpěvákem Bohoušem Josefem. To co ve finále zbylo z Terna bylo jen to, že jsme měli dvoje klávesy. Při formování kapely do konečné podoby se tam vystřídalo neuvěřitelné množství muzikantů. (Magdu Malou nakonec zlanařil Michal David). Z General Bassu se stala úspěšná kapela, která bodovala hlavně díky Bohoušovi Josefovi na Vokalíze a Rockfestu, zájezd do Soči (Mezinárodní hudební festival v sovětském pojetí-oni tehdy neznali co je aparatura), pár televizí atd. (pomáhal nám tenkrát hodně s uvedením do života Roman Holý). Měli jsme hrát na Bratislavský Lyře, (která však byla po revoluci zrušená, nicméně singl na vinylu pro Lyru „Propadlo“ už byl na světě.), ale v Bratislavě jsme si nakonec také zahráli (byť ne na Lyře) a to společně s Jajin Bandem Romana Holého. Pár koncertů v Lucerně, pražské Redutě, natáčeli jsme u Petra Jandy a ve studiu Heleny Vondráčkové dalších pár vinylových singlů, které posléze vydal tehdejší Supraphon, koncert na Staromáku s Leškem Semelkou (který mně mimochodem půjčil svý klávesy po té, co můj Akai odmítl hrát…poznal jsem osobně a mluvil s hudební ikonou mého mládí...zachoval se skvěle. Hrál tam tehdy s paní Březinovou).

Dnes si troufnu říci, že tehdejší úspěchy a kontakty General Bassu tak trochu umetly cestičku budoucí Burmě Jones a dalším úspěchům Bohouše Josefa. (tím vůbec neshazuji Bohoušův talent a píli). Definitivní konec té kapely se dostavil po zmizení skvělého basáka Karla Bezzeretiho (kamsi zmizel nadobro a nikdo o něm neví dodnes) a nikomu se už nechtělo znovu začínat s novým basákem.

S Bézzou jsme dlouhé hodiny rozumně hovořili a popíjeli U Hrádka, taky bych rád věděl, kam zmizel. Možná že nějaký čtenář bude vědět a napíše. A jaké písně jsi složil, nebo text?
Jo, je pár mých písniček kdesi v archivu plzeňského rozhlasu, (Hra se smrtí, Počasí, Klaun), ale co se týče komponování, spíš mě baví v tomto směru instrumentální kompozice, kterou jsem naplno uplatnil zejména v kapele Modulace a trochu scénická muzika. (např. pro hrad Švihov ve spolupráci s Jiřím Sponnerem). Při skládání písniček však mám svůj osobní handicap. Vždycky když něco vymyslím a má to smysl, zpravidla zjistím, že už to tady někdy bylo. Přiznám se, že mě dost štve, když slyším vykradenou písničku, ať je to třeba jen ukradený riff a bohužel je toho dnes hodně. Jsem kapelový hráč, né sólista a baví mě plnit svou úlohu klávesáka. V kapele nemám ambice nějak vynikat nebo prosazovat svý ego. Když to šlape, můj nástroj hraje účelně a lidem se to líbí, je to pro mě super a proto to dělám. U rocku mně zajímá hlavně muzika. Texty tak nějak ignoruji (teď vím, že je to chyba - i tam se najdou skvosty, které umocní muziku nebo naopak, ale bohužel za totáče jsme se učili jen rusky. Snažím se sice angličtinu tvrdě dohánět, ale mé vnímání především muziky, barvy nástrojů a celkového feeelingu stále převládá).

Při komponování skladeb bych dával přednost teamové práci, kde se nedá nikdy jednoznačně říci, čí skladba to vůbec je – i když prvotní nápad je vždy něčí, mnohdy jen chytré pojetí nějakého nástroje byť z ruky „neautora“ tý skladbě dá teprve smysl, (to byla záležitost General Bassu, kde se celý, výhradně autorský repertoár tvořil teamově. (ale byla to dřina a hodiny a hodiny o víkendech ve zkušebně)

Něco o muzikantech, se kterýma jsi hrál?
Budu jen jmenovat a nechci hodnotit:
Miroslav Franěk (Kaktus), Miroslav Hajšman (Kaktus), Zdeněk Jakubec (Kaktus), Bohouš Josef (General Bass), Lumír Václavík (General Bass), Pavel Hrubý (General Bass), Tomáš Mouřenec (General Bass, X-cover), Filip Nováček (General Bass), Jakub Kořínek (Bam, X-cover) Michal Šindelář (Bam, X-cover), Martin Juha(Bam, X-cover), Martin Jančík(X-Cover), Oli Kraus(Modulace), Ivan Audes(X-cover), Jiří Milý (Mikeš)( General Bass), Ladislav Kubík(General Bass, Kaktus), Petr Steidl (Modulace, Sejf), Magda Malá (Terno, General Bass), Václav Křivanec (Terno, General Bass), Wilda Buzinkay (krátce ale s krásnou vzpomínkou-Comeback Kaktusu)-rocková legenda, Stanislav Marhoun (krátce ale s krásnou vzpomínkou-Comeback Kaktusu)- rocková legenda, Jiří Sponner (druhá formace General Bass), Tomáš Kotora (druhá formace General Bass), Karel Bezzereti (General bass), Eva Pavelková (General Bass), Petr Šmaus (Terno, General Bass), Jan(Lichťa) Lichtenberg (X-Cover)i, Martin Tauber (X-Cover), Marek Abrahám (X-Cover).atd........

Všechno jsou to lidi, kterých si vážím a je jich určitě mnohem víc. (omlouvám se všem který jsem nevyjmenoval. Jmenovat obsazení všech kapel kde jsem hrál je zbytečné, tak jsem se omezil jen na ty, kteří se nějak hlouběji zapsali do mé mysli).

Myslím si, že jsi klidně mohl hodnotit, neboť co jméno, to výbornej muzikant, znám je téměř všechny.  A co aparatura v začátcích a dnes?
Dnes mohou všichni mít z nástrojů vše, o čem sní a to díky sametové revoluci. Nikdo si dnes nedovede představit, že by dal mošnu peněz nějakému neznámému, navíc zprostředkovanému týrákovi, s důvěrou že mu ten neznámý v tehdejším západním Německu zaplatí hudební nástroj a ten potom nějak poštou dorazí na celnici do Československa. A nesmím opomenout, že nejprve musíte ilegálně vyvexlovat ty český peníze za marky. První slušný nástroj Akai jsem získal tímto způsobem a stálo mně to celé dědictví po zemřelém otci. Tak to prostě bylo.

A další co by mohlo zajímat čtenáře?
Kapela X-Cover, kterou jsem založil a kde působím (letos fungujeme už 10 let), Jak muzikantsky, tak vztahově mě moc baví a jsem rád, že mohu dělat muziku s mladými lidmi a hóóódně šikovnými. Vážím si svých spoluhráčů a chci věřít, že i oni to cítí podobně. Cover muzika (ačkoliv jí mnozí a dost neprávem povařují za jaksi druhořadou) mě osobně naplňuje. Mám možnost studovat a interpretovat na svých nástrojích (Kurzweil PC3x. Korg Granstage a Hammond sk1) zručnost a feeling mých hudebních ikon. Snažíme se poskytnout našim posluchačům kvalitní zážitek, jako by byli na živém koncertě těch nejslavnějších kapel světa najednou, takový Woodstock někdy až na 3 hodiny a bez pauz. (jasně že kvalita je podmínkou). Cover není revival.

Byl jsem na BAM i X-Cover a někdy jsem měl pocit, že „za oponou“, máte schovanýho B. Springsteena, nebo P.Collinse,  ale. . .samozřejmě vím, že to tak není a proto smekám a děkuji za rozhovor.

pro Rockpaklace Kolečko Milan