Akce Institut… se blíží a co na to Aleš Hampl

Přiznám se, mám Vánoce už v říjnu. Nikdy jsem nemyslel, že se ještě někdy na kdysi tak populární Barču vrátím. Tady jsem byl kdysi na druhém koncertu Arakain, tady jsem zažil první Metalové Vánoce, tady jsem kdysi poprvé viděl a slyšel Torr a vzhledem k tomu, že tehdy byli (a do dnes pro mne jsou modla Venom) nešlo jinak než si Torr ihned zamilovat. Pro mne byla vrcholná éra Torr právě albem Institut klinické smrti a i následné Chcípni o kus dál (mimo jiné první press je jedno z nejdražších vinylů v mé velké sbírce). Těším, strašně se těším a jsem zvědavý, jak zazní Institut v roce 2024, měl jsem kliku, že Institut znám i koncertní podobě z té doby, asi bych ještě našel VHSku převedenou na DVD. Dnešní povídání je s dalším kytaristou – Alešem Hamplem.. a téma? Jasně že Institut klinické smrti.

Aleši, jak si se stal muzikantem?
Ahoj, předem zdravím všechny čtenáře a díky za rozhovor. Muzikantem jsem se stal asi podobně, jako většina muzikantů, kteří vyrůstali v 90tých letech, poslouchali svý oblíbený kapely a měli touhu být jednou jako oni. Já začínal nejdřív na španělku, tenkrát ji brácha od někoho sehnal a naši mě dali na hodiny kytary. Ale jelikož jsem vyrůstal na vesnici, kde jsme s kámošema sjížděli metalový alba od rána do večera, netrvalo dlouho a pořizoval jsem první elektrickou kytaru. No, a v 15 už jsem měl první koncert, tenkrát s kapelou Return to Innocence.

Ještě si pamatuješ, jaké album, popř. muzika tě oslovila poprvé?
Člověče, to je dost těžká otázka. Samozřejmě jsme poslouchali klasiky, jako Metallica, Iron Maiden, Judas Priest (Painkiller byla strašná šleha, a je pořád), z českých kapel Arakain, Torr, Debustrol, i starý Kabát, Alkehol, a takovýhle věci. Nahrávali jsme doma na video pořad Headbanger´s Ball, kterej běžel na MTV a tam jsem přičuchnul k tvrdším kapelám jako Carcass, Hypocrisy, atd. a bylo vymalováno. Od té doby byl death metal jasná volba.

Říkal jsi mi, že jsi samouk, jaké je to učit se sám? Kde jsi čerpal znalosti a vědomosti? Vedl tě někdo?
Tak ty základy jsem načerpal na zmiňovaných hodinách akustický kytary. Pán mě naučil noty a základní teorii. A pak jsem se samozřejmě učil přehrávat svý oblíbený interprety z tabulatur. Internet byl v plenkách, ale od kámošů se ke mně nějaký taby vždycky dostaly a z nich jsem se učil. Ale brzy jsem pochopil, že nikdy nebudu mít pravačku jako Hetfield.

Měl jsi, nebo máš nějaké vzory, ze kterých vycházíš?
Vždycky jsem měl hodně rád Zakka Wylda. Nejen pro skvělý alba, který nahrál s Ozzym, ale i pro jeho věci, který jede se svojí bandou Black Label Society. Loni jsem ho viděl s „Panterou“ a líbilo se mi to hodně. Na Zakkovi obdivuju, jak dokáže zkombinovat docela tvrdý riffy se super melodiema a až bluesovejma sólama. Doporučuju i jeho sólovou desku „Book of Shadows“. Není to žádnej nářez, ale ty skladby jsou super.

Co tvoje hudební historie, jakými jsi prošel kapelami?
No, jak už jsem psal, moje první ofiko kapela byla Return to Innocence. Tam jsem přišel, když mi bylo 15 a byl jsem tam 10 let. Nahrál jsem s nimi 3 desky. Při RTI jsem měl ještě chvíli boční projekt Painless, který trval asi rok, a odehráli jsme pár koncertů. Možná doslova pár. V roce 2007, když jsem dodělal vejšku, tak jsem se přestěhoval do Prahy za prací a začal hrát v Rites of Undeath místo kytaristy, který hrál místo mě v Return to Innocence. Byly to tenkrát zajímavý škatulata, ale obě kapely už pak dál moc nejely. RoU byly rozpuštěny a RtI několikrát obměnili sestavu a vydali ještě jedno album. Na konci roku 2007 jsme s Otusem založili kapelu Minority Sound, se kterou jsme se zaškatulkovali jako cybermetal. Chytlavá muzika, mraky samplů, growly i čistý zpěvy. Zvládli jsme vydat 4 alba, odjet tour po Mexiku a po různých koutech Evropy, 4x zahrát na Brutal Assaultu. Řekl bych, že jsme to s touhle bandou dotáhli docela daleko. Možná i proto, že to byl styl hudby, který tu nedělá každý. Každopádně v roce 2021 jsme MS uspali a nikdo neví, jak to do budoucna bude. Každý teď hrajeme někde jinde. Otus, který byl hlavním mozkem kapely a v podstatě všechno skládal, tak rozjel velmi ambiciózní a šílený projekt Voidmonger, do kterého investuje všechen svůj čas a úsilí a musím uznat, že do toho fakt šlape a dělá to sakramentsky dobře. Kdo nezná, určitě na Voidmongera mrkněte. Basák Petr drtí basu v HC Crippled Fingers a ty jsou teda taky solidně rozjetý. Po uspání MS jsem dostal lano do brněnského projektu Ravenoir, za kterým stojí Alesh AD z Root. S nimi jsem nahrál jednu desku a skončil, neboť se z toho stal Aleshův osobní studiovej projekt. No a teď už cca rok a půl hraju v Henych666 a jsem spokojenej. Hraju s lidma, na který jsem chodil (jak Vlasta s Torr, tak Herr Miler s Debustrol), hraju věci, na kterých jsem vyrůstal, ale hlavně, a to je nejdůležitější, v tý kapele to prostě lidsky perfektně funguje. Nikdo si tam na nic nehraje, všichni jsme na stejným levelu a přitom do toho daváme co můžem. Když na to tak koukám, tak toho není málo a je mazec, že už ty rock n´ rolly dělám nějakých 27 let.

Ted to důležité, jak si se dostal kdo kapely takové ikony, jakou je Vlasta Henych, přece jen jsi o generaci mladší?
S Vlastou jsme se seznámili v době velkého návratu kapely Master´s Hammer v roce 2017, kam si ho Franta Štorm povolal na post basáka. Moje manželka s nimi vystupovala jako „bafometka“, polonahá žena s kozlí hlavou. Od té doby jsme se navštěvovali, a když Vlasta rozjížděl zase Šestky, vzpomněl si na mě.

Sledoval jsi někdy Torr, nebo jinak, znal jsi Torr ještě s Vlastou?
Samozřejmě. Jsem ročník 82, takže na Torru jsem vyrůstal. Dodnes si pamatuju jeho bílý tenisky, který nosíval na pódiu. Černá kukla a bílý tenisky.

Jaký je tvůj pohled, mladého muzikanta na dílo staré 33 let? Pro nás pamětníky je to kult, ale co vy mladí?
Vy mladí? Díly za tenhle vtip. Je mi 42, takže už se zrovna za mladíka nepovažuju. Každopádně jak jsem psal, na Torru jsem vyrůstal a zrovna Institut klinické smrti je pro mě jejich nejoblíbenější album. Ty riffy, vokály, na tu dobu to byla skvělá deska a stejně skvělou ji vnímám i dnes. Už doma sjíždím tu remaster verzi, kterou na Barče pokřtíme, a musím říct, že to zní skvěle. Zvuk je čitelnější a obzvlášť kytary na tom remasteru pěkně vylezly. Už se moc těším, až celou desku na Barče napálíme do lidí.

Institut vychází na vinylu, jaký máš ty, jako mladý člověk vztah vinylům? Přece k mládí patří víc než vinyl Spotify, CD, pamětové karty…
Mám rád vinyly. Za mého mládí jsme jeli kazety, pak začly CD a pak už nastala digitální doba. Ale vinyly se docela rychlým tempem vrací a sám jich pár (desítek) ve sbírce mám. Ono to má své kouzlo, když si to pustíš a prohlížíš si u toho pěkně vyvedenej obal…v tomhle jsem stará škola a dávám přednost asfaltu, popř. CD před digitálem.

Pro Yana je nejoblíbenější skladba Pán snů, jak je to s tebou?
No…to je těžký říct, na tý desce je spousta skvělých skladeb. Pán snů patří taky mezi moje favority. Další je třeba Právem silnějšího, to je palba od začátku do konce, při který dostávají pravačka a dech pořádně zabrat.

Na jaký nástroj hraješ? Máš nějaký nástroj snů?
Co se týče mikrofonu, tak tam používám už od dob MS Shure SM58 Beta. U kytar je toho samozřejmě víc. Po dvou sedmistrunách Ibanez RG1527 a Schecter C7 Special FR, který jsem používal spíš v minulosti teď hraju na klasický šestistrunky. Nejprve Schecter Demon V-1 a minulý týden mi zrovna dorazila nová sekyra Solar V1.6 Svart+. Už se nemůžu dočkat, až do ní na zkoušce pořádně hrábnu. EDIT: Už jsem hrábnul a jsem maximálně spokojenej.

Co nový materiál pro Henych 666, pracujete na něčem? Můžeme se těšit na plnohodnotné album?
Podle slov Vlasty má Warner Music zájem vydat Šestkám album, tak určitě něco bude. Teď ale veškeré úsilí soustředíme na pilování setu na říjnový Institut klinické smrti na Barče. Po týhle akci se určitě vrhneme na skládání nového materiálu.

Jinak, jsi jinak ještě v jiné kapele než u Vlasty?
Viz otázka ohledně mé hudební historie. V současné době jsem aktivním členem jen u Henych666.

Co bychom našli za muziku v tvém telefonu? A na čem nejraději posloucháš muziku?
Institut klinické smrti. Ne, je tam toho samozřejmě víc. Bohužel poslední dobou moc na poslech hudby čas nemám, takže nejvíc poslouchám v autě. Samozřejmě dost často sjíždím právě Institut, abych pořádně naposlouchal texty, ale jinak můj hudební záběr je fakt širokej. Od klasik typu Sabbath, Motorhead, přes moderny jako Gojira, Devin Townsend až po tvrdší věci typu Dying Fetus, Cryptopsy. A naopak, když chci nějakej relax jako background, nepohrdnu třeba Hansem Zimmerem nebo Enigmou. Hudba prostě musí být dobrá a pro mě zajímavá, není třeba škatulkovat a držet se jednoho stylu. Tisíc nálad, tisíc stylů.

Jinak jak se těšíš na Barču?
Hrozně moc. Tohle album je prostě super a jsem rád, že mu vzdáme hold tím, že ho po 33 letech zahrajeme CELÝ live. Dost na tom makáme a věřím, že lidi co dojdou, tak budou spokojení. Bude to velká akce a svým způsobem výjimečná…myslím, že nejen pro mě, ale pro všechny zúčastněné.

Co vzkážeš našim čtenářům a jaký tvůj oblíbený klip jim pustíme?
Buďte v pohodě, poslouchejte dobrou muziku a hlavně, choďte na koncerty. Třeba zrovna na Barču 18. 10. 2024! Bude to jízda! S „novodobýma“ Šestkama jsme zatím žádnej klip nenatočili (předpokládám, že s novým materiálem to přijde), tak sem hodím náš klip od Minority Sound – Toxin. Ten nám dělal Frodys z Poscards from Arkham/Awrizis a myslím, že se fakt povedl. Taková zajímavost…v klipu hraje moje žena Pavli a v břiše má asi 2týdenní zárodek našeho dnes 4letého syna Damiána, takže je to vlastně takový rodinný video.