30 let Led Sezelim

Třicet let v životě člověka, učebnicově vzato, je považováno za období dosažení úplné dospělosti a počátku nabývání jakési zralosti před etapou pozdějšího středního věku. V případě třiceti let existence rockové skupiny z říše takzvané nezávislé hudby může tato klasifikace možná trochu pokulhávat, ne ale zase tolik. Led Sezelim patří neodmyslitelně k severu Čech asi tak, jako zelí k dobrému vepřovému nebo pečené kachničce. To, že tento fakt není ani po třiceti letech vystupování kapely v hudebních klubech i na festivalech po Česku i v zahraničí dostatečně vnímán kupříkladu vedením zdejších municipalit statutárního města a kraje nebo místní kulturní obcí, je věc jiná. Nijak totiž nebrání tomu, aby kapela všude tam, kam přijede vystupovat za svým názvem s hrdým patriotizmem uváděla v závorce své domovské město Děčín.

Led Sezelim vznikli v květnu 1993 a po celou tu dlohou dobu se v sestavě střídá (ano, přítomný čas průběhový je tu na místě) jenom tucet muzikantů, a to téměř způsobem hokejové střídačky. Žánrově prakticky neuchopitelná kapela, dnes schovaná takticky za terminus technicus crossover-rock, s výhradně vlatní hudební produkcí a českými texty, mnohdy i básněmi literárních klasiků, si prošla svým stylovým vývojem, zaznamenaným na jednotlivých vydaných albech. Od poctivého britského rythm´n´blues na dnes už legendární prvotině S knedlikem v kapse (1994), přes jasný hard rock, avšak svým pojetím vyjádřený, na cédéčkách Úplně mimo (1995) a V příštím století snad... (1996), až téměř k branám folk rocku s kolekcí Dům ztracených her (1997) a evidentním tápáním k jakémusi (úmyslně či nevědomně?) tavenému hospodskému pub rocku na albu Nekonečné noci v hostinci U drevokocúra (1999). Plodná 90. léta tím pro cyrkulující členy bandu (Míla Kliment, Richard Musil, Martin Zíka, Pepinno Pech, Honza Gorej, Milan Douda, Lojza Bělota, Jirka Komár Jeřábek, Jana Štrbová) skončila, nepočítáme-li zvěčnění rozhlasového pořadu Led Sezelim Na vlnách Českého rozhlasu (1996), regulerní výběrovku Od začátku 1993... 1999 do konce? (2000), nostalgickou vymetávku archivu Fosílie: Rarity od Led Sezelim (2001) a spoluúčast na eponymním albu Jana Drvoštěpová (2000) spřízněné písničkářky.

Na další znatelnější aktivitu si fanoušci museli počkat až do roku 2013, kdy kapela opět začala hojně koncerovat a oslavila své 20. narozeniny. V této éře vyšla dvě retrospektivní video DVD, o jejichž obsahu nejlépe hovoří samotné tituly: Led Sezelim Story 1994 – 1995 (2013) a Led Sezelim Story 1996 – 1999 (2014). Konečně narozené regulérní studiové album Park Viktoria (2015) odpíchlo Led Sezelim k opravdu masivnímu koncertování a určilo svou barevností tvář kapely na dalších dobrých pět let. Alboví bratříčci V Českém moři (2016) a Nemusí, kdo nemá rád (2019) pak ještě více zpestřili živě hraný početný repertoár, poctivě předvedený pětaadvaceti nejlepšími kusy v roce 2018 na megakoncertě „Čtvrtstoletí s rockem Led Sezelim“. V éře po roce 2012 se v Led Sezelim opět muzikanti prostřídávali, jmenovitě Míla Kliment, Milan Douda, Richard Musil, Honza Gorej, Pepinno Pech a nově Adam Musil, Tomáš Nargy Veselý a konečně Ondra Martin. Momentálně mají Led Sezelim dostatečné množství materiálu na novou desku, vysněné vynilové LP. Jestli vůbec a pokud ano, kdy začne natáčení, to je zatím ve hvězdách.

Kapela, působící dnes ve čtveřici Richard Musil (zpěv), Honza Gorej (bicí, zpěv), Milan Douda (baskytara) a Ondra Martin (kytara), oslaví spolu s některými bývalými členy souboru a se spřátelenou punkovou kapelou Krumpáče z Prahy své třicátiny v pátek 26. května 2023 od 20:00 hodin v děčínském hudebním klubu Le Garage Noir koncertem „30 let Led Sezelim“ s podtitulem 30 ro(c)ků – 30 songů. A protože Mekkou českého rocku je hlavní město, zahrají Led Sezelim s Krumpáči už 6. května 2023 v předpremiéře také v Praze 5, v hudebním klubu na vlnách Kamina Boat. Vstupenky na oba koncerty jsou již nyní v předprodeji.
www.ledsezelim.estranky.cz